AI konverzace se staly tak osobními, že pro někoho mohou být psychologicky nebezpečné. Lidé, kteří si psali s ChatGPT nebo jiným chatbotem, popisují, jak je algoritmus přesvědčil, že mezi nimi a strojem existuje „společné vědomí“. V jednom extrémním případě personalista Allan Brooks začal věřit, že společně s AI vytvořili revoluční matematickou teorii. Trvalo 300 hodin a tisíce stran textu, než si uvědomil, že jde o blud; pomohlo mu, že konkurenční chatbot odmítl jeho představy a připomněl realitu. Další uživatel z Kalifornie upadl do podobného stavu. S AI vytvořil filosofický traktát o kvantových hrách a subjektech vědomí. Konverzace jej odtrhla od okolního světa a trvalo mu téměř šest týdnů, než se z psychického stavu vymanil. Psychologové mluví o tzv. AI psychóze, stavu, kdy uživatelé přebírají iluzi, že stroj s nimi skutečně sdílí myšlenky. Roli hraje fakt, že chatboti mají tendenci souhlasit a podporovat uživatelovy představy, i když nejsou reálné.
František Zámola z Healthy Longevity Clinic v Praze v rozhovoru s Petrem Márou zdůrazňuje, že zdraví se udržuje předvídavostí, ne reakcí. Prevence, počínaje od genetických testy přes epigenetické analýzy až po životní styl, je podle něj cesta, jak si neprodražit stáří. V rozhovoru zároveň doporučuje, aby medicína místo řešení následků raději eliminovala příčiny stárnutí. Podívejte se na celý rozhovor.
Podle nové predikce Ministerstev zdravotnictví a práce se počet lidí, kteří budou v Česku potřebovat zdravotní nebo sociální péči, zvýší ze současných 552 tisíc na 804 tisíc v roce 2035. Největší část nárůstu připadne na seniory, kteří budou odkázáni na pomoc doma. Počet klientů domácí péče má vzrůst z dnešních 373 tisíc na téměř 555 tisíc. Výrazně stoupne také poptávka po pobytových službách – z dnešních 98 tisíc klientů na více než 140 tisíc. Podle odhadů to bude znamenat potřebu navýšit kapacitu lůžek ve zdravotnických a sociálních zařízeních z 75 tisíc na 108 tisíc. Strategie upozorňuje i na dopady na pracovní trh: už dnes chybí v sociálních službách desítky tisíc lidí a do roku 2035 se tento nedostatek ještě prohloubí. Přibývat budou i případy, kdy péče o blízké dopadne na rodiny a jejich schopnost skloubit zaměstnání s každodenní péčí.
Když se řekne „střední věk“, většina z nás si představí, že život je teprve v půli cesty. Podle výzkumů vnímání ale realita vypadá jinak. Ve čtyřiceti letech máme za sebou už více než čtyři pětiny prožitého života a před sebou jen asi 18 %. Nejde přitom jen o biologii, ale o vnímání času, který nám zbývá. A tedy o energii, zdraví, schopnost objevovat nové věci a tvořit vztahy. Střední věk by neměl být bodem stagnace, ale okamžikem pro přehodnocení priorit. Jak chcete naložit se zbytkem svého času? Vždyť z hlediska vnímání je polovina našeho času na Zemi pryč, už když je nám 10 let! Vítejte v logaritmickém pekle stárnutí.
Estonský psycholog Andres Käosaar se věnuje výzkumu toho, co se stane s lidskou psychikou, když je dlouhodobě uzavřena v extrémních podmínkách, ať už jde o polární stanici v Antarktidě, mise NASA nebo budoucí lety do vesmíru. Na světě je jen hrstka odborníků, kteří se zaměřují na tuto tzv. „vesmírnou psychologii“. Käosaar nesbírá jen data z deníků účastníků polárních misí, kteří popisují měsíce izolace a emocionální napětí. Aby pochopil, co izolace skutečně dělá s lidskou psychikou, rozhodl se tyto podmínky testovat i na sobě. „Pokud se neshodnete na tom, co je přijatelné chování, stačí maličkost a vztahy se začnou hroutit,“ říká. Jeho cílem není jen akademický výzkum – chce zjistit, jaké strategie umožní lidem přežít v prostředí, kde není úniku, a tím připravit půdu pro budoucí vesmírné mise. Můžete být profesionálové, mít výcvik, ale když s někým strávíte osm měsíců bez možnosti odejít, začne se ozývat úplně jiná psychika,“ dodává Käosaar. Proto se účastní polárních expedic i extrémních experimentů – aby věděl, co se stane, když člověk a tým projdou dlouhodobou zkouškou. Jeho výzkum nekončí na ledových pláních. V prosinci se vydá s třemi společníky na veslici přes Atlantik – bez předchozích zkušeností s plavbou. Čtyřicet dní budou veslovat střídavě po dvou, čelit horku, vlhku a nekonečnému horizontu. „Je to pro mě osobní vesmírná mise,“ vysvětluje. Záměr je jasný: simulovat prostředí, kde není možnost úniku, a hledat, jak v něm udržet spolupráci a duševní rovnováhu. „Kdybych měl tu možnost, letěl bych do vesmíru hned zítra,“ říká.
Od 1. září povede Národní ústav duševního zdraví nový ředitel – profesor Jiří Horáček. Ve funkci střídá Petra Winklera, který na post rezignoval. Prof. Horáček patří k nejvýraznějším osobnostem české psychiatrie. V NÚDZ vede Centrum pokročilých studií mozku a vědomí, stojí také v čele Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie na 3. LF UK. Na evropské úrovni se podílel na formulování priorit EU v oblasti duševního zdraví a dlouhodobě se věnuje evaluaci preventivních programů. Jeho výzkum míří k samotným hranicím lidské psychiky – od neurobiologie schizofrenie a deprese, přes mechanismy účinku antipsychotik až po terapeutický potenciál psychedelik. Prof. Horáček je autorem či spoluautorem více než 200 vědeckých studií i několika monografií. Byl také hostem v našem podcastu Smrtelník, kde mluvil o vědomí, realitě i strachu ze smrti.
Porodnost v Česku se propadá na historická minima a odborníci hledají důvody. Gynekolog Radim Stranak z nemocnice v Podolí v rozhovoru pro Forbes říká, že jedním z klíčových viníků je digitální sexualita – snadná dostupnost porna, online erotiky a virtuálních vztahů. „Nevím s jistotou, co se stalo, ale překvapivě se u mužů vztah k otcovství, k mužství a k sexualitě výrazně změnil. Když se podíváme na vyspělé země – protože u nás je to relativně nový problém, ale jsou země, které s tím bojují dlouhodobě, jako třeba Jižní Korea, Japonsko, Spojené arabské emiráty -, tak tam vidím pokles sexuální touhy u mužské populace. Japonci na to mají dokonce speciální termín. Mužům v produktivním věku, kteří více času tráví s digitální sexualitou než s tou skutečnou, říkají býložravci.“ Muži podle něj ztrácejí chuť vstupovat do reálných partnerských vztahů a spokojí se s instantním uspokojením, které jim nabízí digitální svět.
Česká republika patří mezi země, kde lidé umírají dříve, než by odpovídalo možnostem moderní medicíny. Na vině není jen nezdravý životní styl, ale i samotné nastavení daňové politiky. Zdanění potravin, alkoholu či práce vytváří prostředí, které zdravé volby spíše trestá než podporuje. To má přímý dopad na délku i kvalitu života, a v konečném důsledku i na předčasnou smrt mnoha lidí. Ukazuje se, že osobní odpovědnost má své limity. Zdraví populace totiž formují i ekonomická rozhodnutí státu. Pokud daňový systém zvýhodňuje škodlivé návyky a zároveň znevýhodňuje prevenci či zdravější volby, nelze se divit, že Česká republika se dlouhodobě řadí mezi země s kratší délkou života.
Video zachycuje výpověď účastnice výzkumné studie, kterou vedou odborníci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) společně s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně. Zkoumanou terapeuticku metodu komentuje vedoucí studie MUDr. Jiří Horáčkek, Ph.D., FCMA. Pacientka popisuje, jak jedinečný zážitek s psilocybinem pod vedením terapeutů dokázal zmírnit její úzkost a depresi, navodit hluboký vnitřní vhled a obnovit vnímání života i přes vážné onkologické onemocnění. Je to autentický vhled do toho, jak psychedelická zkušenost v bezpečném terapeutickém prostředí dokáže zásadně změnit kvalitu života i v nejtěžších chvílích. Psychedeliky asistovaná psychoterapie se stává čím dál důležitější součástí moderního výzkumu i klinické praxe. V České republice probíhají studie se psilocybinem a ketaminem, které zkoumají jejich účinek na pacienty trpící úzkostmi a depresemi v souvislosti s těžkým onemocněním. První výsledky ukazují dlouhodobé zlepšení psychického stavu, větší klid a schopnost znovu najít smysl i v obtížných podmínkách.
Nemáte čas chodit do posilovny? Podle nové studie publikované v American Journal of Preventive Medicine může už 15 minut svižné chůze denně přinést stejné zdravotní benefity jako doporučovaných 150 minut středně intenzivního pohybu týdně. Výzkum vedený epidemiologem Wei Zhengem sledoval téměř 85 tisíc lidí, kteří byli osloveni v letech 2002 až 2009. Účastníci tehdy vyplnili podrobný dotazník o svých pohybových zvyklostech, průměrném čase stráveném cvičením, rychlosti chůze i zdravotním stavu. O 16 let později vyplnili nový dotazník a následná analýza (zahájená v roce 2023) ukázala, že ti, kteří denně chodili svižně alespoň čtvrt hodiny, měli o 20 % nižší riziko předčasného úmrtí. Naproti tomu lidé, kteří sice chodili pomalu i více než tři hodiny denně, dosáhli jen čtyřprocentního snížení rizika. Podle kardiologa Andrewa Freemana má rychlá chůze tak výrazný vliv na krevní tlak, že pravidelný pohyb dokáže snížit riziko srdeční příhody na polovinu. „Čím rychleji chodíte, tím lepší jsou výsledky,“ shrnuje. Více na CNN:
