Případ ukradené a nalezené lebky Zdislavy z Lemberka, šlechtičny ze 13. století, která se za svého života proslavila péčí o nemocné a chudé a po své smrti byla prohlášena za světici, si získal poměrně značnou pozornost. Pohnutky pachatele otevírají legitimní otázku: dává uctívání fyzických pozůstatků světců skutečně smysl? Katolická tradice relikviím přisuzuje posvátnou moc, blízkost ke svatému tělu jako cestu k Bohu. Zároveň je to praxe, která stojí na fyzickém vztahu k mrtvole, k zubu, kosti, lebce.
Uživatel Karel Strakoš napsal na Facebook krátce po nálezu monolog, který tuto ambivalenci pojmenovává po svém. Monolog lebky Zdislavy z Lemberka předkládáme:
Ach, vy moje milé od narození umírající ovečky.
Já, Zdislava, kost mrtvá a dokonale zbytečná, vás tu z betonu zdravím.
Tak co, už jste se dosyta pomodlili před vitrínou? Už jste pocítili tu svatou husí kůži, když jste civěli na mou lebku jako na zlaté tele?
Výborně, já jsem si mezitím užívala nový betonový hábit. Tvrdý, šedý, upřímný.
Ten chudák, co mě ukradl a zalil do betonu, tomu odpouštím. Jeho čin byl poctivější než vaše svíčky a modlitby.
Vy ostatní jste mě jen uctívali, žádali o uzdravení, dívali se, fotili, házeli mince do kasičky a potom šli zase hřešit.
Já, svatá Zdislava, patronka manželství a nemocných. Celý život jsem dávala chudým, a teď ležím ve skleněné krabici jako exponát.
Mně je jedno, jestli jsem v betonu, v zemi, nebo v popelu. Jsem mrtvá. Kosti nemají city. Ale kdybych mohla mluvit k živým lidem, řekla bych jim totéž, co jsem říkala za života. Přestaňte se dívat na mrtvoly. Jděte k živým. K nemocným, k hladovým, k těm, co se dáví ve své vlastní slabosti. Tam je vaše práce.
A vy, moji drazí věřící, vy jste ti největší cynici ze všech. Potřebujete mou mrtvou hlavu, abyste uvěřili, že někde tam nahoře je ještě něco. Protože ve vašich vlastních životech už dávno nic není. Já jsem se stala vaší svátostí.
Já, lebka bez těla, pravím vám, nechť shnije vaše úcta. Nechť se rozpadne na prach jako všechny vaše svatyně. Já jsem nikdy nechtěla býti uctívána. Já jsem chtěla, aby se činilo dobro.
Živá, bych vám byla totiž k ničemu, protože bych vás poslala pomáhat do špitálu, místo toho, abyste tu civěli na mrtvou kost.
Tak mě zase dejte zpátky do vitríny, ať můžete dál předstírat zbožnost. Nebo mě nechte zalitou v betonu. Je mi to dokonale ukradené. Já jsem už dávno za vaším Dobrem i Zlem, za vaší vírou i nevírou. Za vašimi Bohy. Jsem jen lebka, která se směje. Směje se vašemu divadlu, vašim biskupům v mercedesech, vašim poutím za selfíčky a vaší potřebě mrtvých celebrit.
Pojďte blíž a nakloňte se k betonu.
To, co slyšíte je smích. Suchý, věčný, cynický smích lebky, která vidí, jak laciná je vaše úcta.
A teď běžte. Jděte žít svůj malý a pohodlný život. A občas si vzpomeňte, že svatá Zdislava z Lemberka leží ve vitríně a je jí tam lépe, než mezi vámi.
Neboť jen ten, kdo mě znesvětil, mě alespoň na chvíli pochopil.
Současné napětí mezi Trumpovou administrativou a Vatikánem, tedy Trumpovy útoky na americké biskupy, papežská kritika deportací, veřejná výtka J. D. Vanceovi za teologické zdůvodňování imigrační politiky a v posledních dnech otevřená válka slov k americkým úderům na Írán, není jen klasickým politicko-náboženským konfliktem o morální autoritu.
Je to další dějství sporu, který Peter Thiel, miliardář, zakladatel PayPalu a Palantiru a hlavní finanční podporovatel hnutí MAGA, vede teologickým slovníkem s Římem. Jde o to, zda technologie a moc, která ji vlastní, mají být podřízeny lidské, demokratické a mravní kontrole, nebo zda jakákoliv taková kontrola je sama o sobě podezřelá, v Thielově slovníku přímo „antikristovská“.
Už jsme psali o tom, že Thiel odjel v polovině března do Říma, aby pár set metrů od Vatikánu uspořádal sérii tajných a vyprodaných přednášek o Antikristu. Původně se měly konat na papežské univerzitě Angelicum, kde svého času psal doktorskou práci dnešní papež Lev XIV. (tehdy ještě augustinián Robert Prevost). Univerzita se od akce veřejně distancovala, stejně jako Katolická univerzita v Americe, druhý údajný spolupořadatel. Lev XIV., první americký papež v dějinách, totiž od svého zvolení v květnu 2025 učinil z regulace umělé inteligence jedno ze svých hlavních témat. AI přirovnává k průmyslové revoluci co do dosahu a opakovaně volá po tom, aby člověk zůstal v centru technologického vývoje, což stojí v ostrém protikladu k tomu, co prosazuje Thiel. Massimo Faggioli, profesor církevních dějin na Trinity College v Dublinu, to pro The Telegraph shrnul takto: „Tohle je operace, kterou vnímám jako nepřátelskou vůči papežství. Tento papež je velmi kritický vůči umělé inteligenci a Thiel je jedním z pánů AI. Je to pokus vytvořit alternativní americký okruh v Římě, který by konkuroval tomu, co říká papež Lev.“ V rozhovoru pro DW Faggioli ještě dodal, že Vatikán vidí Thiela jako někoho zapojeného do „násilného projektu zaměřeného na změnu budoucnosti“, který je fundamentálně v rozporu s hodnotami současné katolické církve.
V souvislosti s dlouhým textem na aktuální téma, který jsme uveřejnili před pár dny, si je možná dobré připomenout, o co vlastně jde v souvislosti s probíhající válkou s Iránem z pohledu Izraele. Starý zákon popisuje, jak Bůh oddělil z původní jednoty světlo od tmy a vodstva od souše, vydělil rozmanité rostliny a živočichy, oddělil čas denní od doby noční, muže od ženy a posléze národ od národa. V původním biblickém smyslu má vše živé své jedinečné poslání, a tak i Židé. Nikoliv však jako „národ vyvolený“, jak se často chybně soudí, ale jako „národ oddělený“, „am segula“, jak se sami ve své modlitbě nazývají. Být odděleným národem ovšem pro Židy znamenalo nejen přijmout zodpovědnost, ale i důsledky, které takové odlišení přinášelo.
I o tom se židovská modlitba zmiňuje, když pro službu Izraele užívá spojení „ol malchut šamajim“: břímě Božího království. Do Terra Sancta vstoupili kdysi Židé po čtyřicetiletém putování pouští. Ale mají na ni nárok jen do té doby, dokud si zemi zaslíbenou dokážou uchránit. V první knize Mojžíšově čteme: „Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: …vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Moria a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22,1-2). Bůh se rozhodl testovat Abrahamovu oddanost skrze zabití jediného syna. Abraham v této náročné zkoušce obstál (také Izák nakonec vyšel z této zkoušky živý a zdravý). Nicméně Bůh někdy žádá mnoho, ale právě o tom — a o ničem jiném — celý koncept Judaismu je. Blízkovýchodní konflikt má jediné řešení: Síly se musí poměřovat každý den, každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu. I když se nám to nemusí líbit, samotné pnutí — jako motor evoluce — je zde smyslem. Nikoliv jeho absence.
Fotografie je ze starého židovského hřbitova v Praze, jednoho z nejstarších židovských hřbitovů v Evropě, který je domovem 12.000 náhrobních kamenů. Ty jsou uspořádány v neobvyklých vrstvách. Pro Židy totiž existuje jediný způsob pohřbívání a to je pohřeb do země. Z toho důvodu bylo na omezeném prostoru v židovském ghettu nutné klást hroby na sebe v několika vrstvách. Postupně vytvářený pahorek hřbitova převyšuje okolní ulice někde až o tři metry. Podle tradice se s hrobem už nikdy nesmí hýbat. A samozřejmě ani s náhrobním kamenem.
V Římě, jen pár kroků od Vatikánu, pořádá technologický miliardář Peter Thiel uzavřenou konferenci, na níž rozvíjí svůj koncept Antikrista, což přitahuje pozornost katolické církve. Spoluzakladatel společnosti PayPal a významný investor ze Silicon Valley zde šíří myšlenku, že Antikrist v moderním světě nemusí přijít jako démonická postava z apokalyptických obrazů, ale spíše jako vůdce, který lidstvu nabídne ochranu před globálními hrozbami, jako jsou jaderná válka, klimatická katastrofa nebo nekontrolovatelná umělá inteligence. Právě skrze příslib bezpečí by podle Thiela mohl získat mimořádnou politickou moc.
Debata vyvolala reakce v katolickém prostředí. Františkánský otec Paolo Benanti, poradce papeže pro umělou inteligenci napsal, že Thiel působí jako „politický teolog“ v Silicon Valley a jeho jednání lze chápat jako „akt hereze proti liberálnímu konsenzu“. Kritický komentář přinesl také katolický deník L’Avvenire, který varoval, že technologičtí lídři by neměli sami určovat etické hranice digitálních technologií. Celá situace má přitom zvláštní symboliku. Papež Lev XIV. v posledních letech opakovaně varuje před nekontrolovaným rozvojem umělé inteligence a zdůrazňuje potřebu etických pravidel pro nové technologie. A v Římě mezitím o Antikristovi diskutují lidé, kteří zároveň stojí u zrodu technologií, jež mohou zásadně proměnit budoucí podobu moci ve světě.
Po celém světě dnes miliony lidí experimentují s náboženskými aplikacemi s umělou inteligencí, které jsou skrz chatboty napojeny přímo do nebe. Jde o výrazný trend například v hinduistickém prostředí v Indii, kde už dlouho existuje tradice „nádob“ pro božskou přítomnost – sošek, obrazů či fyzických reprezentací. Pro mnoho lidí je proto poměrně přirozené přijmout jako další „nádobu“ i mobil s chatbotem. Pro tyto účely je pro věřící připraven projekt GitaGPT, trénovaný na Bhagavadgítě, sedmi stech verších dialogu s hinduistickým bohem Kršnou. Zadáte, co potřebujete vědět, a na obrazovce telefonu se objeví přímo božská odpověď. Když student Vikas Sahu GitaGPT vytvořil jako vedlejší projekt, nečekal, že během několika dní nabere sto tisíc uživatelů. Nakonec přerušil studium MBA a hledá investory, aby mohl službu rozšířit na všechny hinduistické bohy a bohyně.
Podobně úspěšné produkty vznikají i v jiných náboženstvích: Text With Jesus umožňuje psát zprávy Ježíši (a v prémiové verzi i Satanovi), QuranGPT odpovídá na otázky podle islámského svatého textu. Katolické aplikace jako One Day Confess provedou uživatele zpovědí s pomocí AI, která cituje Bibli. Ve švýcarském kostele dokonce loni instalovali hologram AI Ježíše do zpovědnice. A pak je tu Patrick Gelsinger, bývalý generální ředitel Intelu a jeden z nejvlivnějších mužů technologického průmyslu. Loni odešel z čipového gigantu a téměř okamžitě převzal vedení společnosti Gloo, platformy, která se prezentuje jako „technologické propojení věřící komunity“. Gelsinger se označuje za znovuzrozeného křesťana a o své víře mluví otevřeně. V rozhovoru pro Guardian formuloval své životní poslání s překvapivou přímočarostí: „Pracovat na technologii, která zlepší kvalitu života každého člověka na planetě a urychlí příchod Kristova návratu.“ Pro Gelsingera není příchod Krista metaforou. Na semináři na Křesťanské univerzitě v Coloradu letos přirovnal umělou inteligenci ke Gutenbergovu knihtisku – technologii, kterou církev kdysi přijala, aby „doslova změnila lidstvo“. Pokud Martin Luther využil tiskařský lis k šíření reformace, proč by církev nemohla využít AI ke svému dalšímu velkému triumfu? „A tak moje dnešní otázka zní: přijmeme a vytvarujeme AI jako technologii, která se skutečně stane mocným ztělesněním církve?“ ptal se Gelsinger shromážděného publika.
Pro většinu sekulárních čtenářů může působit tato rétorika jako sci-fi z jiné planety. Jenže podle průzkumů věří čtyřicet jedna procent Američanů, že druhý příchod Krista nastane ještě za jejich života, konkrétně do roku 2050. Což je pozoruhodné vzhledem k tomu, že tamní církve procházejí krizí, kostely se zavírají, kongregace stárnou a mladí lidé o náboženství zájem nejeví. Nicméně v tradiční křesťanské eschatologii druhý příchod označuje fyzický, viditelný návrat Ježíše Krista na Zemi. Kristus má podle proroctví přijít na nebeských oblacích, porazit síly zla, svázat Satana a ustanovit tisíciletou říši míru. Následovat má Poslední soud: spravedliví vstoupí do věčného života, zatracení do věčného trestu.
Ponořte se do jedné z nejhlubších učebnic života i smrti. Už samotný fakt, že jde o kompletní překlad tohoto starobylého cyklu nauk v češtině, dává velký důvod k zájmu. Tento text vám nabídne detailní popisy posmrtného stavu („bardo“), meditační praxe, která může změnit každodenní zkušenost, a také rady, jak pomoci umírajícím či pozůstalým. Je to průvodce mezi životem a smrtí, mapa vědomí, která čtenáře učí, jak pochopit přechod, nejen ten poslední, ale i všechny malé přechody, které každý den prožíváme. Kniha odhaluje tajemství tibetského buddhismu, popisuje stav „bardo“ – prostor mezi světy – a nabízí klidnou moudrost těm, kdo hledají smíření, i těm, kdo se nebojí dívat pravdě do očí.
Když se JD Vance, současný viceprezident USA, zúčasnil jako mladý student na Yaleově univerzitě přednášky Petera Thiela, napsal o ní: „Peterova přednáška zůstává nejvýznamnějším okamžikem mého studia na právnické fakultě. Vyjádřil pocit, který pro mě do té doby zůstal nezformovaný: že jsem posedlý úspěchem pro něho samého – ne jako cílem k něčemu smysluplnému, ale abych vyhrál společenskou soutěž.“ A o kousek dál ve svém textu o konverzi ke katolické víře How I Joined the Resistance pokračuje: „Peter mi ale zanechal ještě jednu věc: byl to pravděpodobně nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy potkal, ale byl také křesťan. Vzpíral se společenské šabloně, kterou jsem si vytvořil – že hloupí lidé jsou křesťané a chytří ateisté.“ O vlivu miliardáře Thiela (filosofickém i praktickém) na současné dění v USA jsme už několikrát podrobně psali a informovali jsme i o jeho nedávné sérii přednášek v prestižním Commonwealth Clubu v San Franciscu. Celý způsob jeho myšlení nedávno velice důkladně rozebral text v křesťanském magazínu ChristNet, který si můžete prostudovat na odkazu níže. Z čeho jeho přesvědčení vlastně vychází? Proč se dnes křesťanství stává hlavním myšlenkovým směrem v Silicon Valley? A jak si Thiel představuje, že bychom měli „oprášit“ svůj vztah k Bohu, abychom se jako lidstvo vyhnuli apokalyptickému konci? Který on sám nicméně patrně hodlá přežít v patřičně sofistikovaném zařízení, které buduje na svém 477akrovém pozemku na Novém Zélandu.
Miliardář a investor Peter Thiel v podivuhodné veřejné přednášce v San Franciscu prohlásil, že radil Elonu Muskovi, aby nevěnoval svůj majetek na charitu a vystoupil z iniciativy Giving Pledge. Ta vznikla v roce 2010 z podnětu Billa Gatese a Warrena Buffetta a jejím cílem je přimět nejbohatší lidi světa, aby se vzdali alespoň poloviny svého majetku za života či po smrti v závěti ve prospěch filantropie. Thiel toto doporučení spojil s varováním před vznikem globálního nepřítele, kterého označuje jako „Antikrist“. Podle Thiela by peníze, které Musk rozdá formou charitativních darů, mohly být nakonec využity pro levicové neziskové organizace, které podle něj posilují ideologie ohrožující svobodu a technologický pokrok. Proto by podle něj bohatství mělo zůstat pod kontrolou — jako obrana proti tomu, co označuje jako nastupující moc „Antikrista“. Toho popsal jako globálního vůdčí sílu, jenž pod záminkou řešení krizí, jako jsou klimatické změny nebo hrozby umělé inteligence, získá absolutní moc nad světem. Thiel prohlásil, že soustředěné bohatství v rukách konkrétních jednotlivců může být jedinou obranou proti tomuto scénáři, zatímco filantropie by mohla nechtěně posílit právě ty struktury, které on považuje za nebezpečné. Jiní lidé ale za nebezpečí zase považují moc, peníze a některé myšlenky Petera Thiela.
Je apokalypsa blízko? Muž jménem Mojžíš, hebrejsky Moše, sestoupil z hory Sinaj a našel nevěrné, kterak se zlatému teleti klaní – i nařídil pobít ty modláře. Takto byli mamonáři smeteni v Bibli, na stejném místě se však nyní „vyrojili“ noví. Na jednom z nejposvátnějších míst světa buduje Egypt luxusní turistický resort, což budí kontroverze a vášně. Beduíni byli dokonce nuceni vynést těla z hrobů na hřbitově, aby uvolnili místo novému parkovišti.
Co znamená žít dobře podle papeže Františka? Nejde jen o úspěch, peníze nebo splněné plány. Několik měsíců před svou smrtí zmínil papež František pro argentinský časopis Clarin své postřehy o dobrém životě a shrnul je do deseti rad. Jsou překvapivě prosté, ale platné pro každého, kdo hledá cestu k větší lidskosti, klidu a opravdovosti. Tady jsou:
