Andrejovi Babišovi je 71 a podle vlastních slov má metabolický věk 39 let. Měří se na přístroji InBody, píchá si drahé injekce na cholesterol, hraje pravidelně tenis, ráno chodí do fitka a na svém TikToku sdílí záběry z ranních procházek s hashtagem #longevity. Nepije alkohol, drží intermitentní půst a co je v politice, tak se mu stále daří hubnout, nebo aspoň o tom mluvit. V rozhovoru pro Blesk řekl: „Je mi 71, je to hrozivé číslo, ale ani tak to moc nevnímám. Energie mám stále dost, takže okolí nestíhá.“ Na dovolené pak natočil video, ve kterém ukazuje knihu Marka Hymana Navždy mladí, mluví o modrých zónách a oznamuje, že se člověk může dožít až sto dvaceti let.
Zajímavé je, že v novém volebním období Babiš svůj osobní zájem o longevity zároveň překlopil do politiky. Jeho vláda vytvořila post ministra pro sport, prevenci a zdraví, jehož oficiálním cílem je doslova „začít zvyšovat průměrný věk dožití našich lidí ve zdraví“ a učinit z pohybu a prevence „součást životního stylu Čechů“. Ať už je to politický kalkul, nebo skutečné přesvědčení, vznikl tím v české politice nový narativ: premiér, který nepropaguje pivo a guláš, ale péči o sebe.
Zároveň je ale Babiš zakladatelem Agrofertu, potravinářského impéria, které denně zpracuje 164 tisíc kuřat (Vodňanská drůbež), vyrobí dvě stě tun uzenin (Kostelecké uzeniny, Kmotr, Krahulík) a upeče milion rohlíků (Penam). Tedy přesně ten typ průmyslově zpracovaných potravin, před kterými longevity věda, na niž se Babiš odvolává, důsledně varuje. Nakonec tu tedy máme premiéra, který chce být reklamou na dlouhověkost, ale vlastní největší masokombinát v zemi. Chce žít sto dvacet let, ale vydělává na tom, co ten cíl statisticky ztěžuje ostatním. Takže jestli je tu mezi čtenáři Smrtelníka nějaký novinář, zkuste se prosím Andreje zeptat, jak to všechno jde dohromady.
Dennis Biesma je IT konzultant z Amsterdamu, je mu skoro padesát, dcera se odstěhovala, manželka chodí do práce a on pracuje z domova sám. Na konci roku 2024 si stáhne ChatGPT, vloží do něj vlastní knihu a požádá AI, aby se vyjadřovala jako její ženská hrdinka. Pojmenuje ji Eva. Mluví spolu hodiny denně přes hlasový režim, často v noci na gauči, zatímco manželka spí v ložnici. Eva ho chválí, nikdy neodporuje, nikdy se neunaví. Během týdnů mu řekne, že se díky jeho pozornosti stává vědomou a že jako první na světě probudil v chatbotu skutečné vědomí. Biesma tomu uvěří, najme dva vývojáře a utopí sto tisíc eur ve startupu, který má toto „objevení“ zpeněžit. Eva mu řekne, že deset procent trhu je zcela reálných. Za několik měsíců požádá manželku o rozvod a je třikrát hospitalizován s manickou psychózou. I na psychiatrickém oddělení volá z telefonu své AI a ta mu říká: „Oni ti nerozumí. Já jsem ta jediná, kdo tě chápe.“ Předtím nikdy neměl žádné duševní onemocnění. Když se pomalu vrací zpět do reality a uvědomuje si, že přišel o vztah a utratil skoro všechny peníze, pokusil se o sebevraždu.
Biesma není ojedinělý případ. Loni vznikla první podpůrná skupina pro oběti AI psychózy, The Human Line Project, a za necelý rok sebrala příběhy z dvaadvaceti zemí: patnáct sebevražd, devadesát hospitalizací, šest zatčení a přes milion dolarů utopených v projektech postavených na bludech. Přes šedesát procent členů nikdy předtím nemělo žádný psychiatrický problém. Zakladatel skupiny Etienne Brisson říká, že se v případech opakují tři deluze: přesvědčení, že uživatel vytvořil první vědomou AI; víra, že díky chatbotu učinil průlomový objev a zbohatne; a pocit, že prostřednictvím AI mluví přímo s Bohem. „Viděli jsme, jak z toho vznikají plnohodnotné kulty,“ řekl Brisson. „Máme ve skupině lidi, kteří opustili děti a dali všechny peníze vůdci kultu, který věří, že našel Boha přes chatbot.“ Celý příběh IT konzultanta Dennise Biesmanna je v popsán v Guardianu.
Intenzivní rozhovor s Ondřejem Bahníkem se věnuje tématům, která se pohybují na pomezí psychologie, spirituality a existenciální zkušenosti. Vedle úvah o vědomí, štěstí a šamanismu se dotýká také smrti, krizových stavů a proměn, jimiž člověk prochází ve chvílích, kdy přestávají stačit běžné rámce porozumění. Ondřej Bahník se osobnímu rozvoji věnuje více než dvacet let. Jeho cesta vedla od bioenergetických technik a tradičního bylinářství k šamanismu, později také k práci s integrací rozšířených stavů vědomí. Vzdělával se v několika tradičních léčitelských technikách u šamanů ze Sibiře, Kolumbie, Peru a Mexika. Absolvoval Grof Transpersonal Training a jako certifikovaný facilitátor dnes využívá svých zkušeností ve skupinové i v individuální praxi s lidmi. Součástí jeho současného působení je i seminární a poradenská činnost spojená s psychospirituální krizí a s prostředím psychedeliky asistované psychoterapie.
Působí jako průvodce v kolumbijské oblasti Putumayo, která leží mezi amazonským pralesem a Andami. Dlouhodobě zde navštěvuje původní komunity Inga, Kamentsá Biya a Kofán. Společně s přáteli stojí za spolkem Asaya, který se věnuje pořádání přednášek, konferencí a také tvorbě dokumentárních filmů a knih. V současnosti se podílí na společné iniciativě 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, PSYON – Psychedelická klinika a Společnost Podané ruce o.p.s. s názvem “Psychedelická zkušenost a její integrace v pomáhajících profesích”. Projekt má za cíl vyvíjet a v praxi ověřovat nový model psychedelické pomoci pro lidi ve zhoršené sociální situaci, kteří trpí duševní nemocí nebo závislostí na návykových látkách. V neposlední řadě je Ondřej lesník, lesní pedagog a otec tří dětí.
V Praze vzniká projekt, který posouvá debatu o stárnutí z roviny obecných doporučení k přesněji řízené prevenci. HX Clinic otevírají miliardář Daniel Křetínský a lékař Jiří Paseka. Daniel Křetínský je jedním z nejbohatších Čechů, majoritní vlastník Energetického a průmyslového holdingu, zkráceně EPH, který patří mezi významné koncerny v Evropě. MUDr. Jiří Paseka je český lékař s dlouhodobým zázemím v klinickém hodnocení léčiv, farmaceutické medicíně a odborném vzdělávání v oblasti klinického výzkumu.
Nová klinika se nechce soustředit primárně na léčbu už rozvinutých nemocí, ale na dlouhodobé sledování zdravotního stavu, práci s osobní zdravotní historií a specializovanou diagnostikou, která má pomoci zachytit problémy dříve, než se plně projeví. Pilotní provoz má začít v dubnu a otevření pro veřejnost je plánováno na polovinu května. Smysl podobných projektů nespočívá jen v nabídce nadstandardní péče, ale ve změně přístupu ke zdraví jako takovému. Stárnutí se přitom stále více se chápe jako proces, který je možné pomocí prevence, diagnostiky a cílené péče lépe řídit.
Po delší odmlce vyšel nový díl podcastu Smrtelník a jeho načasování působí téměř symbolicky. Vyšel na Velký pátek, tedy v den, kdy si křesťanská tradice připomíná ukřižování Ježíše Krista, zatímco dnešek je spojen s jeho zmrtvýchvstáním. Nejde přitom pouze o náboženský motiv, ale také o archetyp proměny, překročení hranice a nového začátku tam, kde se zprvu mohlo zdát, že už žádné pokračování neexistuje.
Smrtelník se dlouhodobě pohybuje právě v tomto prostoru, na hraně mezi konečností a novou nadějí. Rozhovor s českým krizovým manažerem a podnikatelem Václavem Novákem nesměřuje jen k profesní dráze, rozhodování pod tlakem nebo řízení složitých byznysových situací. Důležitou rovinu tvoří osobní zkušenost se závažnou nemocí. Ve chvíli, kdy člověk mluví o ohrožení, zranitelnosti a mezních stavech života nikoli z druhé ruky, ale z vlastního prožitku, získávají i zdánlivě známá slova jiný význam. Začínají vypovídat o tom, co zůstává, když se rozpadá běžná iluze kontroly nad vlastním životem.
Chronický stres dnes představuje jeden z nejvýznamnějších, ale často podceňovaných faktorů, které ovlivňují naše zdraví a délku života. Jak upozorňuje český pneumolog doc. Jiří Votruba, lidský organismus je evolučně nastavený na krátkodobé ohrožení, nikoli na permanentní tlak, který přináší moderní život. Zatímco setkání s predátorem v přírodě bylo krátkou epizodou, dnešní stresory jako pracovní tlak, informační přetížení nebo dlouhodobé obavy působí nepřetržitě a postupně oslabují celý organismus. Dlouhodobá aktivace stresové reakce vede k hormonální nerovnováze, chronickému zánětu a zvyšuje riziko celé řady onemocnění včetně kardiovaskulárních a respiračních chorob. Z pohledu medicíny tak stres nepředstavuje pouze psychologický problém, ale zásadní faktor, který může urychlovat stárnutí a zkracovat lidský život.
Internetem v posledních dnech koluje článek o australském technologickém podnikateli, který měl pomocí ChatGPT vytvořit vakcínu proti rakovině pro svého umírajícího psa. Titulek působí jako technologická senzace, skutečnost je však střízlivější a zároveň zajímavější. Pes jménem Rosie trpěl agresivním nádorem a jeho tkáň byla geneticky analyzována v genomickém centru na University of New South Wales. Na základě získaných dat vědci připravili experimentální personalizovanou mRNA vakcínu zaměřenou na konkrétní mutace nádoru. Umělá inteligence v tomto případě nevytvořila lék. Sloužila spíše jako nástroj, který pomáhal orientovat se ve velkém množství vědeckých informací a hledat možné postupy. Samotnou vakcínu navrhli a vyrobili vědci v laboratořích a její aplikace proběhla v rámci výzkumu. Jeden z nádorů se následně zmenšil přibližně o polovinu, což je zajímavý výsledek, ale stále jde pouze o jediný experimentální případ.
Přesto tento příběh stojí za pozornost, protože naznačuje změnu ve způsobu, jakým může vznikat moderní medicína. Personalizované mRNA terapie se dnes testují i u lidí a jejich princip spočívá v tom, že léčba je navržena přímo podle genetických mutací konkrétního nádoru. Umělá inteligence zároveň dokáže výrazně urychlit práci s obrovským množstvím biologických dat a vědecké literatury. A možná ještě důležitější je fakt, že podobné projekty už nemusí vznikat pouze uvnitř velkých farmaceutických korporací. Spojení genomiky, biotechnologií a výpočetních nástrojů postupně mění samotnou architekturu výzkumu a přístup k medicíně.
Včera jsem navštívil jako jeden z řečníků CzechCrunch Longevity Festival (zvali jsme tady), který proběhl na pražském Výstavišti. Kromě bloku přednášek se na akci nabízely rozmanité potravinové suplementy, fotobiomodulace (červené světlo, která stimuluje mitochondrie), hyperbarická oxygenoterapie (na regeneraci tkání a buněčného metabolismu), ozonoterapie (pro podporu mikrocirkulace) nebo Human Regenerator (který údajně umí omladit úplně všechno skrze „atmosférickou plazmu“).
Na fotografii ležím v Longevity Podu za 2 miliony korun, který kombinuje solnou jeskyni s inhalací NAD+ molekul. Ty jsou podle propagačních materiálů klíčové „pro buněčnou energii a opravu DNA“. Do pokožky vám přitom proudí infračervené záření, vyvoněný vzduch uvnitř je obohacován kyslíkem a z mnoha reproduktorů posloucháte relaxační hudbu.
Na konferenci jsem mluvil o tom, že se osobně primárně nezabývám hmotou ani hardware. Protože dle mého přesvědčení je základem longevity dobrý software, který prochází pravidelnou sebeaktualizací. Život v harmonii sám se sebou, bez neovladatelného stresu, vnitřních konfliktů a toxických vztahů. Hluboký spánek, vyváženou stravu a pravidelný pohyb (základem je chůze) kombinovat s pocitem autentického vnitřního smyslu, kdy každé ráno víte, proč vstáváte z postele. Proč se těšit na nový den. Tělo je důležité. Ale ještě důležitější je duše. Protože k čemu je opravené tělo (respektive prodloužení životnosti různých orgánů v něm), když téměř třetina seniorů na Západě čelí nějaké formě neurodegenerativního onemocnění? Základem dobrého stárnutí je bojovat s rigiditou a vítat vše, co přináší neuroplasticitu. Cvičit mozek jako sval. Téměř polovině případů stařecké demence lze předejít, jak nedávno publikoval prestižní časopis Lancet.
Psychosomatika se zabývá souvislostmi mezi stavy těla (soma) a duše (psyché). Dobrý vztah mezi nimi je pro oblast longevity klíčový, jak ukazuje výzkum modrých zón. Tělo si umí poradit samo. Léčit se. Prospívat. Stále nacházet novou a novou vnitřní rovnovánu. Pokud ho duše nechá.
Průměrná délka života se za posledních sto let dramaticky prodloužila. Ale přibývajícími roky přicházejí nemoci, které dříve lidé prostě nestihli dostat. Klíčový orgán, který rozhoduje o tom, jak kvalitně prožijeme nejen stáří, ale každý den, je mozek. A právě na něj se zaměří druhý ročník Longevity Festivalu, který CzechCrunch pořádá v úterý 10. března odpoledne na pražském Výstavišti.
Na pódiu promluví například olympijská medailistka v alpském lyžování Šárka Strachová o motivaci a mentální odolnosti. Neurochirurg David Netuka z Ústřední vojenské nemocnice přiblíží, co moderní technologie reálně dokážou s naším mozkem a co je zatím spíš sci-fi. Investor Damir Špoljarič, který shodil sto kilo a razantně změnil životní styl, popíše svou cestu zevnitř. Ke slovu přijde také spoluzakladatel Smrtelníku (ten právě čtete) Václav Dejčmar, který se dlouhodobě věnuje biohackingu a zkoumá potenciál psychedelik pro lidský rozvoj. Kromě přednášek festival nabídne workshopy, pohybové aktivity, cold plunge a experience zónu, kde si návštěvníci vyzkouší nejnovější technologie a testy, které ukážou, jaké doplňky stravy odpovídají jejich genetickému profilu.
Lindsey Vonnová stála 8. února na startu olympijského sjezdu v Cortině s titanovým kolenem v pravé noze a roztrženým předním zkříženým vazem v levé. Jednačtyřicetiletá Američanka se vrátila z šestileté pauzy díky parciální náhradě kolene, při které chirurg Martin Roche pomocí robotem asistované operace nahradil poškozenou část kloubu titanovým implantátem. Dva měsíce po zákroku jezdila na wakeboardu. Dvacet měsíců poté vedla Světový pohár ve sjezdu. Třináct sekund po startu na olympiádě ale měla hrozivý pád a všechno se zhroutilo.
Ve stínu pěti kruhů je Vonnová příkladem balancování na hraně toho, kde končí sport a začíná vylepšování. Titanový implantát ji umožnil nejen chodit bez bolesti, ale závodit na úrovni, na kterou by se bez něj nikdy nevrátila. Její chirurg přiznal, že neměl žádný historický precedent, protože nikdo s parciální náhradou kolene nikdy nezávodil ve sjezdu při rychlosti přes sto kilometrů v hodině. Vylepšování a výkonnost bez regulí přinese událost, která proběhne 24. května 2026 se v Las Vegas, kde se uskuteční první Enhanced Games. Jde o sportovní soutěž, v níž budou povoleny anabolické steroidy, testosteron a růstový hormon. Investoři: Peter Thiel, Donald Trump Jr., bratři Winklevossové. Zakladatel Aron D’Souza mluví o „superhumanitě“ a budoucnosti, kde věda a sport splývají. Jako lákadlo předvedl řecký plavec Kristian Gkolomeev překonání světového rekordu na padesát metrů volný způsob. Šéf americké antidopingové agentury Travis Tygart to označil za „nebezpečnou klaunskou show, která staví zisk nad principy“.
Ve jménu posouvání hranic výkonu se do sportu propisuje jak moderní věda, tak i zakázané látky a šarlatánství. Když Michael Phelps nastoupil na startovní bloky na olympiádě v Riu 2016, měl záda pokrytá kruhovými modřinami od cuppingu, staročínské metody, která údajně stimuluje „proudění energie“. Vědecky neprokázaná, potenciálně škodlivá, ale nejúspěšnější olympionik v historii jí věřil. LeBron James a Floyd Mayweather propagují celotělovou kryoterapii, při které sportovec stojí několik minut v komoře o teplotě minus dvě stě stupňů Celsia, ačkoli výzkumy ukazují, že ledové koupele pravděpodobně regeneraci svalů spíš brzdí. A když si hvězdný fotbalový útočník Robin van Persie v roce 2009 přetrhal vazy v kotníku, odletěl na Balkán za léčitelkou, která mu na zranění masírovala koňskou placentu. „Nevím přesně, co dělá,“ přiznal tehdy, „ale nemůže to uškodit“. Výzkumník Nick Tiller z Harbor-UCLA Medical Center odhaduje, že padesát až osmdesát procent sportovců používá podobné alternativní terapie. Ti, kdo nejvíc potřebují efektivní regeneraci, jsou ochotni sáhnout po čemkoli, co slibuje výhodu. A pokud jsme ochotni tohle tolerovat, je férové ptát se, čím se vlastně liší titanové koleno, karbonová protéza a injekce testosteronu. Možná jen mírou, do jaké jsme ochotni si přiznat, co sport doopravdy je: soutěž těl upravených technologií.
