Zdarma shlédnutelný nový dokument Unraveling the Dream nabízí inovativní pohled na změny stavů vědomí a jejich význam pro pochopení povahy lidské mysli. Vedle psychedelických látek jako LSD, psilocybin či DMT se věnuje také meskalinu, který sehrál v padesátých letech 20. století klíčovou roli v kulturním i filozofickém uchopení těchto zkušeností. Skrze slavného spisovatele Aldouse Huxleyho a jeho knihu The Doors of Perception se stal meskalin jedním z prvních mostů mezi subjektivním prožitkem a intelektuální reflexí lidského vědomí. Dokument zároveň připomíná objev LSD chemikem Albertem Hofmannem i vliv Timothy Learyho, který zásadně přispěl k jeho společenskému rozšíření v USA.
Druhou rovinu filmu, který koprodukoval filosof, neurolog a nekorunovaný král intelektuálnícch podcastů Sam Harris, tvoří současný výzkum, reprezentovaný především Rolandem Griffithsem, jemuž je snímek věnován. Jeho práce dokazuje, že psychedelické látky mohou za specifických podmínek vést k zásadním kvalitativním posunům v prožívání identity, smyslu bytí i vztahu ke konečnosti. Nejde jen o samotný prožitek, respektive „trip“. Ale o jeho následky, a také o to, zda člověk dokáže něco z radikální změny perspektivy přenést zpět do běžného života, do svých vztahů, svého rozhodování i vnímání své existence.
Intenzivní rozhovor s Ondřejem Bahníkem se věnuje tématům, která se pohybují na pomezí psychologie, spirituality a existenciální zkušenosti. Vedle úvah o vědomí, štěstí a šamanismu se dotýká také smrti, krizových stavů a proměn, jimiž člověk prochází ve chvílích, kdy přestávají stačit běžné rámce porozumění. Ondřej Bahník se osobnímu rozvoji věnuje více než dvacet let. Jeho cesta vedla od bioenergetických technik a tradičního bylinářství k šamanismu, později také k práci s integrací rozšířených stavů vědomí. Vzdělával se v několika tradičních léčitelských technikách u šamanů ze Sibiře, Kolumbie, Peru a Mexika. Absolvoval Grof Transpersonal Training a jako certifikovaný facilitátor dnes využívá svých zkušeností ve skupinové i v individuální praxi s lidmi. Součástí jeho současného působení je i seminární a poradenská činnost spojená s psychospirituální krizí a s prostředím psychedeliky asistované psychoterapie.
Působí jako průvodce v kolumbijské oblasti Putumayo, která leží mezi amazonským pralesem a Andami. Dlouhodobě zde navštěvuje původní komunity Inga, Kamentsá Biya a Kofán. Společně s přáteli stojí za spolkem Asaya, který se věnuje pořádání přednášek, konferencí a také tvorbě dokumentárních filmů a knih. V současnosti se podílí na společné iniciativě 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, PSYON – Psychedelická klinika a Společnost Podané ruce o.p.s. s názvem “Psychedelická zkušenost a její integrace v pomáhajících profesích”. Projekt má za cíl vyvíjet a v praxi ověřovat nový model psychedelické pomoci pro lidi ve zhoršené sociální situaci, kteří trpí duševní nemocí nebo závislostí na návykových látkách. V neposlední řadě je Ondřej lesník, lesní pedagog a otec tří dětí.
Longevity se v posledních letech proměnila v jeden z nejrychleji rostoucích segmentů současné biotechnologie, který přitahuje kapitál, pozornost i očekávání. Aktuální článek popisuje, jak mezi reálnou vědou a marketingem vzniká stále větší propast. Zatímco investice do longevity dosahují miliard dolarů a vznikají nové koncepty jako bio-pojištění, tedy ukládání mladých buněk pro budoucí využití. Samotná věda zůstává mnohem opatrnější. Podle odborníků totiž zatím neexistuje žádný zásadní medicínský zásah, který by prokazatelně zpomaloval biologické stárnutí mimo základní faktory jako spánek, pohyb nebo strava. Tím se celý fenomén posouvá z roviny medicíny do prostoru, kde se střetává věda, ekonomika a kulturní imaginace. Longevity přestává být pouze otázkou zdraví a stává se i projekcí lidské touhy po kontrole nad vlastním koncem. Kritici upozorňují, že část trhu se pohybuje na hraně mezi inovací a spekulací, kde se prodává spíše možnost než výsledek. Snažíme se skutečně prodloužit život, nebo jen oddálit konfrontaci s jeho konečností?
Nizozemsko patří dlouhodobě mezi země s nejliberálnějším přístupem k eutanazii, který je právně ukotvený a podléhá přesně definovaným podmínkám. V posledních letech se však debata posouvá i do oblasti pacientů s duševním onemocněním, včetně mladších věkových skupin. Jak popisuje The Atlantic, nizozemský psychiatr Menno Oosterhoff se specializuje na pacienty s těžkými psychickými obtížemi a v některých případech asistuje i při rozhodnutí o ukončení života. Za jakých okolností lze psychické utrpení považovat za dlouhodobě neřešitelné a jak nastavit proces posuzování tak, aby odpovídal jak medicínským, tak právním standardům? To je velmi složitá otázka. Současná praxe je vázána na přísné procedurální podmínky, včetně opakovaného posouzení nezávislými odborníky a potvrzení, že pacientovo rozhodnutí je dobrovolné a informované. Přesto se diskuze rozšiřuje o další dimenze, například o dostupnost specializované péče nebo roli lékařů při posuzování těchto žádostí. Případy mladších pacientů zároveň přinášejí specifické otázky spojené s věkem, vývojem osobnosti a dlouhodobou prognózou.
Izraeli se v Íránu podařila mimořádná kybernetická operace. Během běžného vysílání se na obrazovkách na několik desítek vteřin objevily záběry s projevy amerického prezidenta Donalda Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, kteří se obraceli přímo k íránskému obyvatelstvu. Podle dostupných informací šlo pravděpodobně o kybernetický zásah do vysílání státní televize IRIB, který na krátký čas převzal kontrolu nad signálem a vyslal vzkaz, jenž měl Íránce vyzvat, aby se postavili vlastnímu režimu. Pro diváky zvyklé na standardní obsah státního vysílání šlo o nečekanou situaci, která rychle skončila návratem k běžnému programu.
Incident se odehrál v kontextu digitální války, která dnes doprovází skutečné vojenské konflikty. Událost je malou symbolickou ukázkou toho, jak dnes vypadají moderní konflikty. Kybernetické operace mohou zasáhnout nejen státní instituce nebo průmysl, ale také veřejné informační kanály. Vedle bombardování a sankcí probíhá paralelní boj o informace, psychologii a veřejné mínění. Kybernetické operace mají narušovat komunikaci protivníka. V autoritářských režimech, kde je obraz a kontrola médií klíčovým nástrojem moci, má takový zásah mimořádný význam.
Podle rozsáhlé studie, která analyzovala 834 lidí, prožitek blízké smrti (NDE: Near-Death Experience) může zásadně proměnit životní směr. Zážitek blízké smrti, kdy jedinec zažije stav na hranici života a smrti, má trvalé dopady. Lidé po NDE často uvádějí, že se výrazně snížil jejich strach ze smrti. Studie ukázala, že se u nich posiluje soucit, empatie a mnohdy se obracejí k hlubší spiritualitě. Prožitek blízké smrti se tak stává momentem, po kterém mnoho lidí přehodnocuje své životní priority a nachází nové pojetí smyslu.
Proměna je znatelnější u těch, kteří si zážitkem blízké smrti skutečně prošli, než u lidí, kteří přežili nebezpečí bez takové zkušenosti. Změna se netýká jen vztahu ke smrti, ale ovlivňuje celé nastavení života. Prožitek blízké smrti tak není jen extrémní událostí, ale často funguje jako katalyzátor dlouhodobé vnitřní proměny, která se promítá do všech aspektů života. Někdy právě ty nejtěžší zkušenosti, jako zážitek blízké smrti, v sobě nesou zárodek transformace a tato zkušenost nás vede k tomu, abychom rozvinuli svůj plný potenciál, právě díky tomu, že jsme se ocitli tváří v tvář konečnosti.
Po většinu dvacátého století psychologové sledovali pozoruhodný trend. Výsledky IQ testů napříč vyspělými zeměmi stabilně rostly a tento jev dostal jméno Flynnův efekt podle novozélandského vědce Jamese Flynna, který jej systematicky popsal. Každá nová generace dosahovala lepších skóre než ta předchozí, což bylo přičítáno kvalitnějšímu vzdělávání, lepší výživě, zdravotní péči a stále komplexnějšímu prostředí moderní společnosti. Inteligence se zdála být akcelerujícím kapitálem civilizace. Data z Norska však ukázala první systematický obrat. Analýzy tamních branců prokázaly, že mladší ročníky dosahují nižších výsledků než jejich starší sourozenci, přestože vyrůstaly ve stejných rodinách. Právě tento detail posílil hypotézu, že změna je environmentální, nikoli genetická.
Reverze Flynnova efektu tak otevírá další otázku, než jen zda lidé hloupnou. Jde o to, jakým způsobem se mění samotná struktura kognitivních schopností. Moderní informační prostředí podporuje rychlé přepínání pozornosti, fragmentární čtení a práci s vizuálními podněty, zatímco tradiční IQ testy jsou konstruovány pro měření abstraktního a analytického uvažování v podmínkách soustředěného výkonu. Nemusí jít tedy nutně o civilizační kolaps, ale může se jednat o proměnu mentální ekologie člověka. Inteligence zůstává plastická a citlivá na podmínky, v nichž vyrůstáme. Nejde o to, zda naše inteligence skutečně slábne, ale zda prostředí současného světa rozvíjí právě ty formy myšlení, které tradičně považujeme za zásadní.
Článek věnující se využití psychedelik v péči o lidi na sklonku života popisuje projekt, který zkoumá, jak mohou psychedelika pomoci pacientům i pečujícím vyrovnat se se smrtelností, strachem ze smrti a existenciální úzkostí. Iniciativa z Kalifornie propojuje paliativní péči, komunitní přístup a práci se změněnými stavy vědomí (zejména s využitím ketaminu), a klade důraz na rozhovory s lidmi, kteří čelí vlastnímu umírání. V rozhovorech se reflektují neuzavřené vztahy, smysl života, odkaz, který po sobě zanechají, i své představy o tom, co přichází po smrti. Článek zdůrazňuje, že důležitou součástí projektu není jen samotná terapeutická práce, ale právě sdílení příběhů a vytváření prostoru pro otevřenou společenskou debatu o smrti a umírání.
Od 1.1. 2026 je v České Republice legální asistovaná psychedelická terapie s psilocybinem. O tom, jak bude prakticky vypadat, pohovořil šéf NUDZ prof. Jiří Horáček.
„Kanadský biolog Peter Watts napsal zajímavý sci‑fi román Blindsight. Lidstvo v něm naváže kontakt s inteligentní mimozemskou bytostí. Ta chápe náš jazyk, reaguje, učí se. Ale chybí jí něco, co bychom považovali za samozřejmou součást inteligence – vědomí. Nemá já. Neuvažuje v první osobě. Jako když kamera zachytí obraz, ale nevidí. A přesto jedná. A možná právě proto – efektivněji než lidé. (…) Problém vědomí zůstává nevyřešený, dokud ho nedokážeme objektivně pochopit. A právě to je jeho paradox: vědomí je spojené s emoční zkušeností těla a prostředí. Může inteligenci směrovat, ale není s ní totožné. Vědomí vzniká ve chvíli, kdy se emoce propojí se zakoušejícím já. Aby se z inteligentního systému stal systém vědomý, musí v něm vzniknout vnitřní pocit vlastní existence – emoční vědomí já. Emoce jsou v tomto smyslu jako autonomní orgány duše.“
Úryvek z výborného rozhovoru s jungiánským psychologem Vladem Šolcem o narcismu, hlouposti a naději v temných časech. „Carl Gustav Jung před vypuknutím druhé světové války varoval, že hloupost je imunní vůči moudrosti a logice. A že je vůči zlu buď náchylná, nebo k němu zůstává lhostejná. Dodával také, že hlouposti rozumí každý, zatímco moudrosti jen málokdo. Dietrich Bonhoeffer hloupost považoval dokonce za horší než zlo samotné – právě proto, že je neuchopitelná. Nositel hlouposti si ji sám neuvědomuje. Hloupost je v jádru neschopnost dohlédnout důsledky vlastního jednání. Buddha ji přirovnal ke slepotě.“
