Archeologický výzkum v oblasti dnešního slovenského města Vráblepřinesl mimořádný objev desítek lidských těl bez lebek, pocházejících z doby neolitu. Nálezy byly učiněny v areálu rozsáhlého pravěkého osídlení, které patřilo k největším svého druhu ve střední Evropě. Skutečnost, že těla byla uložena systematicky a bez hlav, naznačuje, že nešlo o náhodný následek násilí, ale o záměrné a opakované jednání spojené s tehdejšími představami o smrti a lidském těle.
Způsob, jakým bylo s mrtvými nakládáno, otevírá zásadní otázky o sociálním a rituálním významu smrti v pravěkých komunitách. Oddělení lebek od těl ukazuje, že lidské ostatky nebyly vnímány pouze biologicky, ale nesly symbolickou hodnotu. Smrt zde zjevně nebyla koncem, po němž tělo ztrácí význam, ale okamžikem, kdy se s tělem dál pracovalo v rámci kulturních pravidel společenství. Právě tato systematičnost činí z nálezu jeden z nejdůležitějších archeologických objevů posledních let.
V minulosti bylo povolání kata jedním z těch, která se dědila z generace na generaci, a současně patřila k těm nejvíce opovrhovaným. Kat nejenže dostával za svou práci slušné výdělky, ale byl i společensky izolován a lidé se mu vyhýbali, považovali ho (a jeho rodinu) za „nečisté“. Například kat i s manželkou se mohl zúčastnit muziky či tancovačky jen za přísných pravidel. Musel svou účast ohlásit a schvaloval ji hostinský i muzikanti. Tancovat pak mohli jen sami: muzikanti hráli pouze pro ně, nikdo jiný nesměl na parket a po jejich odchodu musela být podlaha vykropena a vymetena, protože „nečistí“ tančili. Na druhou stranu lidé ke katovi potají chodili, když něco doopravdy potřebovali. Často v noci přicházeli pro radu, jaké bylinky, masti nebo postupy použít, když je trápily různé tělesné problémy. Kat totiž znal lidské tělo do nejmenších detailů, věděl, kde je citlivé, jak reaguje na bolest a jak se hojí. Tato odbornost se z mučírny tiše přelévala do role léčitele a praktického rádce. Když pak roku 1788 císař Josef II. zrušil mučení a trest smrti, řemeslo kata začalo rychle ztrácet smysl.
Napsat si vlastní nekrolog ještě za života možná zní morbidně, ale ve skutečnosti tato aktivita funguje jako silné osobní zrcadlo. Umožňuje vám podívat se na svůj život z ptačí perspektivy, zpomalit impulzivní rozhodování a začít jednat s větší váhou dlouhodobých následků. Například švédský chemik a vynálezce dynamitu Alfred Nobel si svou životní proměnu do role filantropa neplánoval. V roce 1888 si však náhodou přečetl vlastní nekrolog, který omylem vydaly noviny po smrti jeho bratra. V textu byl popsán jako „obchodník se smrtí“ a právě tenhle šok ho přiměl přehodnotit, jak chce, aby si ho svět pamatoval. Výsledkem byl vznik Nobelovy ceny. Teprve konfrontace s vlastním koncem a minulostí může být impulsem k novému začátku.
Projekt Adopce významných hrobů, který spravuje Správa pražských hřbitovů, dává veřejnosti možnost podílet se na záchraně míst posledního odpočinku významných českých osobností. Na webu projektu lze najít desítky příběhů obnovených hrobů spisovatelů, umělců, vědců či lékařů, jejichž památka by bez této podpory postupně zmizela z krajiny města i z kolektivní paměti. Smyslem iniciativy je nejen fyzická obnova hrobů, ale především oživení příběhů, které k nim patří. Každá adopce se tak stává aktem kulturní odpovědnosti a výrazem úcty k historii, která formovala naši současnost.
Dne 28. října si Česká republika připomíná jeden z nejdůležitějších okamžiků svých moderních dějin – vznik samostatného československého státu v roce 1918. Po rozpadu Rakousko-Uherska se tehdy zrodil nový stát, který se hlásil k myšlence svobody, rovnosti a sebeurčení národů. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk, spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem, představoval ideál rozumu, humanismu a víry v demokracii. V ten den se změnil nejen politický systém, ale i samotné vědomí lidí, kteří poprvé po staletích získali možnost rozhodovat o svém osudu. Z historického hlediska je tento svátek nejen oslavou národní identity, ale i mementem toho, že žádné uskupení ani žádná moc nejsou věčné.
Po téměř devadesáti letech byla v předvečer státního svátku v Lánech odpečetěna obálka, která má obsahovat údajně poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka. Dokument měl být nadiktován jeho synu Janovi krátce před smrtí, když procházel těžkými zdravotními příznaky po mozkové mrtvici. Obálka přežila válku, komunistický režim i cestu do exilu a byla oficiálně otevřena 19. září 2025 za přítomnosti prezidenta Petra Pavla. Historici upozorňují, že vzhledem k Masarykově zdravotnímu stavu nemusí jít o souvislý projev, ale spíše o fragmenty myšlenek, které ještě stačil vyslovit. Tajemství poslední obálky tak otevírá otázku, co považoval Tomáše Garrigua Masaryka za důležité říct právě na prahu smrti.
Smrtná neděle nebo také pátá neděle postní je již po staletí spojená s prastarým lidovým zvykem – vynášením Morany. Tento pohanský rituál pochází ještě z doby předkřesťanské, letos vychází na 6. dubna 2025 a jedná se o vynášení Morany – bohyně smrti a symbolu zimy. Tato postava, vyrobená z hadrů, slámy či ulit, byla v obřadním průvodu nesena za ves a rituálně spálena nebo vhozena do vody, aby odnesla zimu a vše zlé. Figuru neslo nejsilnější místní děvče jako symbol nového života. Název pražské části Na Moráni u Karlova náměstí připomíná, že právě zde kdysi stával háj zasvěcený Moraně. Video zachycuje loňské „pálení Morany“ u Dolského mlýna v Noutonicích, kde se tento pohanský rituál konal nepřetržitě 22 let.
Na pražském Ďáblickém hřbitově proběhl unikátní workshop, kde si zájemci vyzkoušeli kopání hrobů pod vedením hrobníka. Součástí zážitku bylo i podávání občerstvení z otevřené rakve, což přineslo atmosféru připomínající film Addamsova rodina. Akce byla součástí dnů otevřených dveří pražských hřbitovů, které nabídly i další netradiční aktivity, jako noční prohlídky a exkurze do krematorií. O workshop byl obrovský zájem, všechna místa byla zamluvena během několika minut.
Pokud máte chuť nahlédnout do budoucnosti a zjistit, kde možná jednoho dne zakončíte svou pouť, přijďte o víkendu 18.–20. října na Dny otevřených dveří pražských hřbitovů. Čeká vás prohlídka krematoria, výstava na téma pohřební služby a speciální hrobnický workshop – protože kopat díru v zemi není jen tak! Navíc některé hřbitovy jsou samy o sobě architektonickou podívanou. Kompletní program je zde:
