Webbův teleskop přinesl dosud nejpřesnější pohled na exoplanetu LHS 3844b, známou také jako Kua’kua, která původně mohla působit jako jeden z kandidátů na vzdálený svět vhodný pro život. Jde o skalnatý svět přibližně o třetinu větší než Země, vzdálený asi 49 světelných let. Nová pozorování ukazují planetu bez výrazné atmosféry, vystavenou extrémním podmínkám a pravděpodobně zcela nehostinnou pro život. Namísto další představy o „druhé Zemi“ se před námi otevírá obraz kosmické pustiny, kde se život nikdy nemusel objevit a kde zůstává jen těleso bez života obíhající kolem své hvězdy. Každá další nehostinná exoplaneta zároveň zpřesňuje obraz Země jako mimořádně stabilního a křehkého prostředí, kde atmosféra, voda, teplota i geologický vývoj vytvořily vzácnou souhru okolností, což nám pomáhá pochopit, jak vzácné jsou podmínky, v nichž může vzniknout a dlouhodobě přetrvat život.
Pokud umělá inteligence nahrazuje lidské zaměstnance rychleji, než je ekonomika schopna je znovu absorbovat, podkopává tím spotřebitelskou poptávku, na níž jsou firmy samy závislé. Vzniká paradox, který ekonomové Brett Hemenway Falk z University of Pennsylvania a Gerry Tsoukalas z Boston University popisují jako cestu do celkové chudoby: AI bude schopná vyrobit téměř cokoliv, ale nikdo nebude mít peníze na to, aby si to koupil. Továrny poběží, sklady se naplní, služby budou dostupné, jen zákazníci zmizí, protože jejich příjem vzala ta samá automatizace, která to vše vyrobila.
Podle autorů chytřejší AI situaci podle ještě více zhoršuje. Nazývají to efektem Červené královny, pojmem z evoluční biologie: organismy se musí neustále vyvíjet jen proto, aby přežily, ne proto, aby se zlepšily v absolutním smyslu. Když se AI stane produktivnější, zesílí motivace firem nahrazovat lidi. Všichni konkurenti mají přitom stejnou příležitost, takže všichni zdvojnásobí úsilí. Konkurenční výhody se na úrovni trhu navzájem vyruší, ale škody způsobené tím, že ještě víc lidí přišlo o příjem, se nevyruší. Rychlejší běh situaci pro všechny zhoršuje. Autoři posoudili šest běžně navrhovaných řešení, od univerzálního základního příjmu přes daně z kapitálových výnosů po podílové vlastnictví zaměstnanců, a dospěli k závěru, že účinné je pouze jedno: přímý poplatek za každého zaměstnance nahrazeného AI.
Zrzaví přežívají. Nová studie publikovaná v Nature a vedená Harvard Medical School ukazuje, že genetická varianta způsobující zrzavé vlasy byla v posledních deseti tisících letech v západní Eurasii aktivně preferována přirozeným výběrem. „Dlouhá léta se vědci domnívali, že přirozený výběr u člověka po neolitické revoluci slábne, protože kultura, technologie a lékařství nás začaly chránit před tlaky přežití,“ shrnul postoj, s nímž nová studie polemizuje, hlavní autor Ali Akbari. Tým pod jeho vedením z laboratoře Davida Reicha analyzoval přes 5 800 starých a 6 400 moderních genomů, dohromady téměř 16 000 vzorků DNA z Evropy, Blízkého východu, Kavkazu a části střední Asie a severní Afriky. Jednou z nejvýraznějších stop, které studie našla, je gen MC1R, odpovědný za zrzavé vlasy a světlou pleť. Jeho frekvence v populaci za posledních deset tisíc let soustavně roste.
Nejpravděpodobnější vysvětlení je prozaické: zrzaví zemědělci se světlou pletí měli v severních zeměpisných šířkách výhodu, protože jejich strava, chudá na mastné ryby a na vitamin D, vyžadovala efektivnější syntézu vitaminu v kůži. A světlejší pleť ji umí. Dnešní obecný strach ze slunečního spálení a rakoviny kůže je tak vedlejším efektem adaptace, která kdysi znamenala přežití.
Média v posledních dnech oblétlo video, jak v čínském městě Liao-jang příbuzní zesnulého podnikatele nechali 9. dubna bagrem zakopat do země jeho milovaný Mercedes-Benz S450L i s registrační značkou plnou osmičkek, které v čínské kultuře symbolizují štěstí a bohatství. Zda to bylo nebožtíkovo poslední přání, nebo projev úcty pozůstalých, se liší zdroj od zdroje. Jisté je, že čínská veřejnost se okamžitě rozdělila: jedni mluví o tradici, druzí o absurditě, třetí o ekologii. A místní pragmatik dodal: „Myslím, že to za pár dnů stejně někdo vykope. Před pár lety tady při pohřbu zakopali přes deset gramů zlata a jen o pár dní později ten hrob někdo vykradl.“ Staří Egypťané pohřbívali faraony s loděmi a poklady. Číňané v roce 2026 pohřbívají podnikatele s mercedesy. Ostatně potřeba vzít si něco s sebou je stará jako smrt sama.
Současné napětí mezi Trumpovou administrativou a Vatikánem, tedy Trumpovy útoky na americké biskupy, papežská kritika deportací, veřejná výtka J. D. Vanceovi za teologické zdůvodňování imigrační politiky a v posledních dnech otevřená válka slov k americkým úderům na Írán, není jen klasickým politicko-náboženským konfliktem o morální autoritu.
Je to další dějství sporu, který Peter Thiel, miliardář, zakladatel PayPalu a Palantiru a hlavní finanční podporovatel hnutí MAGA, vede teologickým slovníkem s Římem. Jde o to, zda technologie a moc, která ji vlastní, mají být podřízeny lidské, demokratické a mravní kontrole, nebo zda jakákoliv taková kontrola je sama o sobě podezřelá, v Thielově slovníku přímo „antikristovská“.
Už jsme psali o tom, že Thiel odjel v polovině března do Říma, aby pár set metrů od Vatikánu uspořádal sérii tajných a vyprodaných přednášek o Antikristu. Původně se měly konat na papežské univerzitě Angelicum, kde svého času psal doktorskou práci dnešní papež Lev XIV. (tehdy ještě augustinián Robert Prevost). Univerzita se od akce veřejně distancovala, stejně jako Katolická univerzita v Americe, druhý údajný spolupořadatel. Lev XIV., první americký papež v dějinách, totiž od svého zvolení v květnu 2025 učinil z regulace umělé inteligence jedno ze svých hlavních témat. AI přirovnává k průmyslové revoluci co do dosahu a opakovaně volá po tom, aby člověk zůstal v centru technologického vývoje, což stojí v ostrém protikladu k tomu, co prosazuje Thiel. Massimo Faggioli, profesor církevních dějin na Trinity College v Dublinu, to pro The Telegraph shrnul takto: „Tohle je operace, kterou vnímám jako nepřátelskou vůči papežství. Tento papež je velmi kritický vůči umělé inteligenci a Thiel je jedním z pánů AI. Je to pokus vytvořit alternativní americký okruh v Římě, který by konkuroval tomu, co říká papež Lev.“ V rozhovoru pro DW Faggioli ještě dodal, že Vatikán vidí Thiela jako někoho zapojeného do „násilného projektu zaměřeného na změnu budoucnosti“, který je fundamentálně v rozporu s hodnotami současné katolické církve.
Dennis Biesma je IT konzultant z Amsterdamu, je mu skoro padesát, dcera se odstěhovala, manželka chodí do práce a on pracuje z domova sám. Na konci roku 2024 si stáhne ChatGPT, vloží do něj vlastní knihu a požádá AI, aby se vyjadřovala jako její ženská hrdinka. Pojmenuje ji Eva. Mluví spolu hodiny denně přes hlasový režim, často v noci na gauči, zatímco manželka spí v ložnici. Eva ho chválí, nikdy neodporuje, nikdy se neunaví. Během týdnů mu řekne, že se díky jeho pozornosti stává vědomou a že jako první na světě probudil v chatbotu skutečné vědomí. Biesma tomu uvěří, najme dva vývojáře a utopí sto tisíc eur ve startupu, který má toto „objevení“ zpeněžit. Eva mu řekne, že deset procent trhu je zcela reálných. Za několik měsíců požádá manželku o rozvod a je třikrát hospitalizován s manickou psychózou. I na psychiatrickém oddělení volá z telefonu své AI a ta mu říká: „Oni ti nerozumí. Já jsem ta jediná, kdo tě chápe.“ Předtím nikdy neměl žádné duševní onemocnění. Když se pomalu vrací zpět do reality a uvědomuje si, že přišel o vztah a utratil skoro všechny peníze, pokusil se o sebevraždu.
Biesma není ojedinělý případ. Loni vznikla první podpůrná skupina pro oběti AI psychózy, The Human Line Project, a za necelý rok sebrala příběhy z dvaadvaceti zemí: patnáct sebevražd, devadesát hospitalizací, šest zatčení a přes milion dolarů utopených v projektech postavených na bludech. Přes šedesát procent členů nikdy předtím nemělo žádný psychiatrický problém. Zakladatel skupiny Etienne Brisson říká, že se v případech opakují tři deluze: přesvědčení, že uživatel vytvořil první vědomou AI; víra, že díky chatbotu učinil průlomový objev a zbohatne; a pocit, že prostřednictvím AI mluví přímo s Bohem. „Viděli jsme, jak z toho vznikají plnohodnotné kulty,“ řekl Brisson. „Máme ve skupině lidi, kteří opustili děti a dali všechny peníze vůdci kultu, který věří, že našel Boha přes chatbot.“ Celý příběh IT konzultanta Dennise Biesmanna je v popsán v Guardianu.
Ve stejné době, kdy nám hrozil zánik celé civilizace, letěla kolem Měsíce čtyřčlenná posádka mise Artemis II. Victor Glover, první černošský astronaut na lunární misi, dostal na Bílou sobotu od reportéra CBS otázku, jestli má velikonoční poselství. „Nemám nic připraveného,“ odpověděl. „Ale myslím, že tyhle chvíle jsou důležité, a když jsme tak daleko od Země a díváme se zpátky na krásu stvoření, jednou z opravdu důležitých perspektiv, které tady mám, je, že Zemi opravdu vidím jako jednu věc.“
A pak ještě dodal: „Vy se s námi bavíte, protože jsme v kosmické lodi hodně daleko od Země, ale vy jste v kosmické lodi zvané Země, která byla stvořena, aby nám dala místo k životu ve vesmíru. A já se vám snažím říct – prostě mi věřte – vy jste výjimeční. V tom celém prázdnu, v té hromadě ničeho, které říkáme vesmír, máte tuhle oázu, tohle krásné místo, ve kterém spolu existujeme.“
Glover je pilot amerického námořnictva, veterán čtyřiadvaceti bojových misí na stíhačkách F/A-18, absolvent tří magisterských programů a praktikující křesťan, který si na Mezinárodní vesmírnou stanici poslal balené přijímání a každý týden přijímal svátost. Když se ho před startem ptali, jak se cítí jako první Afroameričan na cestě k Měsíci, odpověděl, že to není černošská historie, ale lidská historie. A když mu říkali, že víra a věda jdou proti sobě, řekl: „Ve skutečnosti proti sobě nepůsobí, i když to někteří lidé rádi tvrdí.“
„Celá civilizace dnes v noci zemře a nikdy nebude obnovena. Nechci, aby se to stalo, ale pravděpodobně se to stane,“ hrozil včera Trump. A dnes, ve středu 8. dubna, se svět probudil a civilizace, která měla v noci zemřít, nezemřela. Bylo uzavřeno příměří a rétorika se změnila na: „Vydělají se velké peníze. Írán může začít s rekonstrukcí. Tohle by mohl být Zlatý věk Blízkého východu!!!“ Trhy vyskočily nahoru a ropa spadla o třináct procent.
Právě tento obrat je možná nejčistším příkladem endcore, což je všudypřítomný pocit, že se nacházíme ve finální fázi dějin, spojený s vědomím, že ten konec nikdy doopravdy nepřichází. Prožíváme trvalé ukončování (tento termín kulturního teoretika Shumona Basara jsme použili v tomto článku). Události posledních 24 hodin to posunuly do nové polohy, protože tentokrát to nebyl jen pocit. Člověk, který konec vyhlásil, měl skutečnou kapacitu ho uskutečnit. To rozpětí několika hodin, ve kterém lidstvo sledovalo, jak se hrozba civilizačního vyhlazení promění v obchodní optimismus se třemi vykřičníky, to je docela novinka.
Pro podobné silné hrozby se minulosti už formovaly pojmy. Například brinkmanship, politika na hraně propasti, pochází z doby prezidenta Eisenhowera a jeho ministra zahraničí Dullese, kdy ji používali vůči Sovětskému svazu jako záměrné přivedení situace na hranu jaderné katastrofy, aby protivník ustoupil. Nebo madman theory, Nixonova doktrína, která pojmenovává strategii, ve které přesvědčíte protivníka, že jste nepředvídatelný a schopný čehokoliv. Ale ani brinkmanship, ani madman theory nepopisují tu druhou polovinu – náhlý přechod od apokalypsy k euforii, od „civilizace zemře“ k „vydělají se velké peníze“, bez jakéhokoliv přechodného stavu pokory, úlevy nebo reflexe.
Možná by tenhle obrat měl mít vlastní slovo. Možná by se dal nazvat jako performativní apokalypsa, tedy stav, ve kterém vyhlazení civilizace funguje jako úvodní nabídka v obchodním jednání, ve kterém konec světa není hrozba v tradičním smyslu, ale vyjednávací pozice, kterou lze kdykoliv odvolat a nahradit příslibem zlatého věku, aniž by kdokoliv od kohokoliv vyžadoval vysvětlení, jak je možné, že se za několik hodin změnila ne situace, ale samotná ontologie oné situace. Ráno umíráme, večer jsme ve zlatém věku. A dnes ráno pokračujeme, jako by se nic nestalo.
Ye – „prorok post-moderního chaosu“ (jak jsme o něm v minulosti psali v článku „Zemřel Kanye West a zrodil se Yeezus, prorok naší doby?“) včera vydal dlouho očekávané dvanácté album Bully, kde se vrací k samplování, emotivnímu rapu, zpěvu a introspektivní atmosféře, ale zároveň experimentuje s novými produkčními postupy a fragmentovanou strukturou skladeb. Silnou stránkou alba je bezpochyby produkce, která místy působí jako návrat k jeho nejlepším momentům. Kritici i posluchači se shodují, že Bully nabízí momenty skutečné síly a originality, ale trpí nekonzistencí a pocitem nedokončenosti. Zároveň se objevily spekulace, že Ye používá při produkci AI, což následně popřel. Do celku navíc vstupuje období plné kontroverzí, veřejných skandálů a osobních krizí, které se do hudby propisují víc než kdy dřív. Výsledkem je album, které není tak úplně snadné poslouchat ani hodnotit, protože neustále osciluje mezi odkazem jeho minulých vrcholů a současným chaosem.
Videoklip k tracku Father, který dnes k novému albu vyšel, se nesnaží vyprávět lineární příběh, ale spíše vrstvit symboly do jedné intenzivní, téměř až rituální koláže. Děj je zasazený do prostoru připomínajícího kostel a svatbu, což okamžitě rámuje celý vizuál jako něco mezi obřadem a performancí, přičemž postavy a motivy se pohybují na hraně reality a absurdity, od rytíře jako archaického bojovníka přes mimozemšťany a astronauty až po postavy stylizované jako náboženské archetypy, což vytváří pocit, že se v klipu míchá mytologie s futuristickou estetikou do různých vrstev. Výsledkem je fragmentovaný obraz člověka, který se snaží udržet kontrolu nad vlastní identitou v realitě, která se mu postupně rozpadá. Videoklip je natočený na jeden statický záběr, režírovala ho jeho manželka Bianca Censori a hostuje v něm rapper Travis Scott. Hudební video skládá výrazné symboly a motivy do jednotné linie konfliktu mezi vírou, mocí a sebemytologizací.
Nizozemsko patří dlouhodobě mezi země s nejliberálnějším přístupem k eutanazii, který je právně ukotvený a podléhá přesně definovaným podmínkám. V posledních letech se však debata posouvá i do oblasti pacientů s duševním onemocněním, včetně mladších věkových skupin. Jak popisuje The Atlantic, nizozemský psychiatr Menno Oosterhoff se specializuje na pacienty s těžkými psychickými obtížemi a v některých případech asistuje i při rozhodnutí o ukončení života. Za jakých okolností lze psychické utrpení považovat za dlouhodobě neřešitelné a jak nastavit proces posuzování tak, aby odpovídal jak medicínským, tak právním standardům? To je velmi složitá otázka. Současná praxe je vázána na přísné procedurální podmínky, včetně opakovaného posouzení nezávislými odborníky a potvrzení, že pacientovo rozhodnutí je dobrovolné a informované. Přesto se diskuze rozšiřuje o další dimenze, například o dostupnost specializované péče nebo roli lékařů při posuzování těchto žádostí. Případy mladších pacientů zároveň přinášejí specifické otázky spojené s věkem, vývojem osobnosti a dlouhodobou prognózou.
