Advokátka Tereza Bártová v rozhovoru pro nadaci Dobrý anděl upozorňuje, že sepsání závěti i dříve vysloveného přání přináší především vnitřní klid. Člověk si díky nim může být jistý, že jeho přání i majetek budou v rozhodujících chvílích respektovány a že se předejde nedorozuměním mezi blízkými. Právě jasně formulovaná a včas připravená dokumentace podle ní pomáhá rodinám zvládat těžké situace s větší jistotou. Zároveň umožňuje, aby se pozůstalí mohli soustředit na podstatné věci. „Určitě je užitečné myslet na tyto věci i v době, kdy jsme zdraví. Právě tehdy máme možnost v klidu a s rozvahou promyslet, co je pro nás důležité, a sepsat to. Když už člověk onemocní nebo se dostane do krizové situace, bývá pozdě a rozhodování je mnohem složitější,“ zmiňuje v rozhovoru.
V české legislativě se objevuje zásadní nerovnováha, která odhaluje limity toho, jak chápeme svobodu jednotlivce. Zatímco právo ženy ukončit těhotenství do dvanáctého týdne je uznáváno jako legitimní rozhodnutí o vlastním těle a garantováno zákonem, člověku, který nevyléčitelně trpí a žádá o důstojný odchod ze života, je tato možnost upírána. Rozhodování o počátku života je tedy vnímáno jako svobodná volba, ale v okamžiku jeho konce se tatáž svoboda náhle ztrácí. Argumenty proti eutanazii se často opírají o morálku či náboženské tradice, avšak ve výsledku popírají základní princip lidské důstojnosti. Diskuse o právu na důstojnou smrt tak není jen otázkou legislativy, ale i konzistence hodnot, které jako společnost vyznáváme.
Zatímco britský parlament projednává návrh zákona o asistovaném umírání, The Guardian přináší silnou vizuální výpověď těch, kterých se téma týká nejvíce – lidí s nevyléčitelnou diagnózou. Nejde o anonymní čísla, ale o konkrétní tváře, příběhy a hlasy těch, kteří vědí, že jejich čas je omezený. Fotografie terminálně nemocných pacientů doprovázené jejich osobními příběhy a důvody, proč podporují právo rozhodnout o vlastním konci, dávají jinak abstraktní debatě lidskou tvář a naléhavost. Pod heslem „My body. My death. My decision.“ požadují tito lidé nejen důstojnost, ale i kontrolu nad posledními okamžiky života.
HBO přichází s novým dokumentárním seriálem „The Mortician“, který odkrývá zákulisí pohřebního průmyslu proslulé rodinné márnice v Los Angeles, která se léta dopouštěla morálně pochybných a nelidských praktik. Místo, kde se lidská ztráta často střetává s obchodními zájmy. Trailer slibuje syrový pohled do světa krematorií a pohřebních služeb, kde nejde jen o pietu a poslední rozloučení, ale i o zisk, moc a někdy i pochybnou etiku. Otevírá otázky, kolik z našeho odchodu je skutečně důstojnost a kolik dobře promyšlený obchodní model.
Eutanazie domácích mazlíčků je v západním světě stále častějším tématem, zejména pokud jde o psy nebo kočky. Méně pozornosti se ale věnuje tomu, jak ukončit život zvířat, která jsou vnímána spíše jako dekorace než jako plnohodnotní společníci. Například akvarijní ryby. Na otázku, jak rybu usmrtit eticky a s respektem, se zaměřil server PETMD. Přitom upozorňuje na to, že běžně rozšířené metody – jako splachování do záchodu, mražení nebo neodborná manipulace – mohou zvířeti způsobit zbytečné utrpení. Veterináři naopak doporučují použití anestetik, která rybu nejprve uspí a poté bezbolestně usmrtí. Mezi nejčastěji používané látky patří například MS-222 nebo benzokain.
Sharon Osbourne otevřeně promluvila o tom, že pokud by se Ozzyho zdravotní stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení. Podle ní není smrt strašák, ale možnost odejít s respektem, pokud už v životě nezbývá kvalita ani naděje. Ozzy Osbourne už roky bojuje s Parkinsonovou chorobou a dalšími zdravotními problémy. Podle jeho ženy Sharon by si zasloužil odejít důstojně, bez bolesti a utrpení. Jejich otevřený postoj rozvířil debatu o tom, zda má člověk právo sám rozhodnout, kdy a jak se rozloučit se světem.
Neobvyklý návrh nového místa posledního odpočinku ctí jednoduchost, klid a nenápadnou krásu. Výsledkem je areál urnového háje v pražské Hostivaři, kterému dominují jemné linie, přírodní materiály a citlivě zasazené dřeviny. Projekt ukazuje, že i místo spojené se smrtí může být inspirativní, moderní a vkusné. Najdeme zde čistotu tvarů, přírodní kámen a trávníky, které navazují na okolní krajinu. Areál přirozeně stárne a mění se s ročními obdobími, což symbolizuje nenásilnou formou koloběh života. Minimalismus zde nepůsobí chladně, naopak dává prostoru důstojnost a pokoru.
V pořadu Českého rozhlasu Plus „Pro a proti“ se střetly dva zásadně odlišné pohledy na legalizaci eutanazie. Biolog a filozof Stanislav Komárek se vyslovil pro její uzákonění. Podle něj se z práva na život v moderní medicíně často stává povinnost žít za každou cenu, i když už to nedává smysl. Psycholog Martin Loučka naopak varoval před zavedením eutanazie jako nebezpečným krokem, který by mohl vést k tragickým následkům, a místo toho zdůraznil potřebu kvalitní paliativní péče. Ačkoliv podle průzkumů by přibližně 70 % Čechů zavedení eutanazie podpořilo, experti volají po opatrnosti a důsledném nastavení pravidel. Společnost tak stojí na prahu zásadního rozhodnutí o tom, co znamená skutečná důstojnost v závěru života.
Wayne, nevyléčitelně nemocný muž ze San Diega, se rozhodl pro asistovanou smrt, která je v Kalifornii legální od roku 2016. Pozval tým BBC, aby jeho poslední chvíle zdokumentoval. Nešlo mu jen o osobní rozloučení, ale také chtěl, aby lidé ve Velké Británii – kde asistovaná smrt zatím legální není – viděli, jak může vypadat důstojný a klidný odchod ze života. „Nemyslím si, že by umírání mělo být tabu. Smrt je přirozená,“ říká Wayne v reportáži BBC. Dále otevřeně popisuje, jak se vyrovnával s diagnózou amyotrofické laterální sklerózy (ALS), která postupně vede k úplné ztrátě svalové kontroly, jaké měl obavy a proč se postupně rozhodl pro asistovanou smrt. Zdůrazňuje, že důležité pro něj bylo to, že vůbec existuje možnost rozhodnout o svém odchodu a nenechat nemoc, aby určovala jeho poslední dny. Wayne také hovoří o podpoře své rodiny a přátel, kteří jeho rozhodnutí respektovali a stáli při něm. Ve Velké Británii se o legalizaci asistované smrti vedou dlouhodobé debaty. Přestože tři čtvrtiny veřejnosti jsou podle průzkumů pro, legální tato možnost zatím není. Situace se však pomalu mění. Celý příběh Wayna najdete na webu BBC.
Editor webu INFO.CZ Radek Kovanda se ve svém komentáři, který reaguje na konferenci Rozhodování na konci života (konala se 1. dubna pod záštitou Senátu ČR a ve spolupráci s platformou Smrtelník), věnuje otázce legalizace eutanazie v České republice. Upozorňuje přitom na paradox mezi právem na ochranu života a právem na důstojnost, jak jsou zakotvena v Listině základních práv a svobod. Přestože tři čtvrtiny občanů legalizaci eutanazie podporují, jsou legislativní změny stále v nedohlednu. Kovanda se ptá: „Když máme Listinou základních práv a svobod zakotvené právo na důstojný život, neměli bychom mít i právo na důstojnou smrt?“ Více v jeho komentáři:
