Neobvyvklý návrh hřbitova, který ctí jednoduchost, klid a nenápadnou krásu. Výsledkem je nový areál urnového háje v pražské Hostivaři, který nabízí moderní a střídmé místo posledního spočinutí. Dominují mu jemné linie, přírodní materiály a citlivě zasazené dřeviny. Projekt ukazuje, že i místo spojené se smrtí může být inspirativní a vkusné. Najdeme zde čistotu tvarů, přírodní kámen a trávníky, které navazují na okolní krajinu. Areál přirozeně stárne a mění se s ročními obdobími, což symbolizuje koloběh života nenásilnou a přirozenou formou. Minimalismus zde nepůsobí chladně, naopak dává prostoru opravdovou důstojnost a pokoru.
V pořadu Českého rozhlasu Plus „Pro a proti“ se střetly dva zásadně odlišné pohledy na legalizaci eutanazie. Biolog a filozof Stanislav Komárek se vyslovil pro její uzákonění. Podle něj se z práva na život v moderní medicíně často stává povinnost žít za každou cenu, i když už to nedává smysl. Psycholog Martin Loučka naopak varoval před zavedením eutanazie jako nebezpečným krokem, který by mohl vést k tragickým následkům, a místo toho zdůraznil potřebu kvalitní paliativní péče. Ačkoliv podle průzkumů by přibližně 70 % Čechů zavedení eutanazie podpořilo, experti volají po opatrnosti a důsledném nastavení pravidel. Společnost tak stojí na prahu zásadního rozhodnutí o tom, co znamená skutečná důstojnost v závěru života.
Wayne, nevyléčitelně nemocný muž ze San Diega, se rozhodl pro asistovanou smrt, která je v Kalifornii legální od roku 2016. Pozval tým BBC, aby jeho poslední chvíle zdokumentoval. Nešlo mu jen o osobní rozloučení, ale také chtěl, aby lidé ve Velké Británii – kde asistovaná smrt zatím legální není – viděli, jak může vypadat důstojný a klidný odchod ze života. „Nemyslím si, že by umírání mělo být tabu. Smrt je přirozená,“ říká Wayne reportáži BBC. Dále otevřeně popisuje, jak se vyrovnával s diagnózou amyotrofické laterální sklerózy (ALS), která postupně vede k úplné ztrátě svalové kontroly, jaké měl obavy a proč se postupně rozhodl pro asistovanou smrt. Zdůrazňuje, že důležité pro něj bylo to, že vůbec existuje možnost rozhodnout o svém odchodu a nenechat nemoc, aby určovala jeho poslední dny. Wayne také hovoří o podpoře své rodiny a přátel, kteří jeho rozhodnutí respektovali a stáli při něm. Ve Velké Británii se o legalizaci asistované smrti vedou dlouhodobé debaty. Přestože tři čtvrtiny veřejnosti jsou podle průzkumů pro, legální tato možnost zatím není. Situace se však pomalu mění. Celý příběh Wayna najdete na webu BBC.
Editor webu INFO.CZ Radek Kovanda se ve svém komentáři, který reaguje na konferenci Rozhodování na konci života (konala se 1. dubna pod záštitou Senátu ČR a ve spolupráci s platformou Smrtelník), věnuje otázce legalizace eutanazie v České republice. Upozorňuje přitom na paradox mezi právem na ochranu života a právem na důstojnost, jak jsou zakotvena v Listině základních práv a svobod. Přestože tři čtvrtiny občanů legalizaci eutanazie podporují, jsou legislativní změny stále v nedohlednu. Kovanda se ptá: „Když máme Listinou základních práv a svobod zakotvené právo na důstojný život, neměli bychom mít i právo na důstojnou smrt?“ Více v jeho komentáři:
„Prezident zmínil, že nechce, aby byl jeho život prodlužován za cenu ztráty kvality. Podobný názor vám řekne mnoho pacientů, ale pro každého přitom znamená kvalita života něco jiného,“ říká k opakované podpoře eutanazie z úst Petra Pavla přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Kateřina Rusinová. Celý rozhovor vyšel na serveru Aktuálně.cz:
Filozof a etik z Ústavu státu a práva David Černý v rozhovoru pro Aktuálně.cz: „Pokud medicína už nemůže pomoci a člověk zažívá neúnosné fyzické, psychické nebo existenciální utrpení, včetně ztráty autonomie a důstojnosti, je eticky odůvodnitelné umožnit mu, aby rozhodl o svém konci. Pokud pacient plně rozumí své situaci a důsledkům svého rozhodnutí, je vhodné respektovat jeho přání a usnadnit mu odchod.“
V posledních letech se Praha konečně začala zabývat i místy, která nejsou pro nikoho radostná. Jedná se o modernizaci hřbitovů. V zahraničí je to téma velmi časté a především otevřené k diskuzi. V České republice se jedná spíše o deprimující a nepříjemný podnět. Časy se však mění a i hřbitovy se dočkaly.
