Asistovaná smrt (MAID – Medical Aid In Dying) má obvykle formu eutanázie (smrtelný prostředek podává třetí osoba) nebo asistovaného sebeusmrcení (pacient činí smrtelný úkon sám).
Ondřej a Katarína Vlčkovi se rozhodli prolomit jedno z největších společenských tabu – otevřeně hovoří o smrti dětí a potřebě důstojné paliativní péče. Prostřednictvím své nadace investovali 1,5 miliardy korun do vybudování Centra dětské komplexní péče s paliativním přístupem na pražské Cibulce, které má začít fungovat příští rok. Cílem je nabídnout rodinám nevyléčitelně nemocných dětí prostor, kde mohou prožít poslední chvíle společně, s respektem a bez zbytečného utrpení. Ondřej, bývalý ředitel Avastu, přiznal, že ho k filantropii inspirovaly zkušenosti z mládí a touha dát smysl svému majetku. Společně tak přinášejí nový pohled na konec života jako na okamžik, který si zaslouží stejnou péči a pozornost jako jeho začátek.
V pořadu Českého rozhlasu Plus „Pro a proti“ se střetly dva zásadně odlišné pohledy na legalizaci eutanazie. Biolog a filozof Stanislav Komárek se vyslovil pro její uzákonění. Podle něj se z práva na život v moderní medicíně často stává povinnost žít za každou cenu, i když už to nedává smysl. Psycholog Martin Loučka naopak varoval před zavedením eutanazie jako nebezpečným krokem, který by mohl vést k tragickým následkům, a místo toho zdůraznil potřebu kvalitní paliativní péče. Ačkoliv podle průzkumů by přibližně 70 % Čechů zavedení eutanazie podpořilo, experti volají po opatrnosti a důsledném nastavení pravidel. Společnost tak stojí na prahu zásadního rozhodnutí o tom, co znamená skutečná důstojnost v závěru života.
Daniel Kahneman, izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zemřel 27. března 2024 ve věku 90 let asistovaným sebeusmrcením ve Švýcarsku. Tato informace byla zveřejněna až v březnu 2025. Ve svém posledním e-mailu uvedl, že věří, že „miserie a ponižování posledních let života jsou zbytečné“ a že se rozhodl jednat podle této víry. Navzdory tomu si stále užíval života, čelil zhoršujícímu se zdraví, včetně selhávání ledvin a častějších mentálních výpadků. Jeho rozhodnutí bylo ovlivněno i osobní zkušeností s demencí, kterou trpěla jeho manželka Anne Treisman. Kahnemanovo rozhodnutí vyvolalo diskusi o důstojnosti a autonomii na konci života. Jeho kolegové a přátelé, včetně behaviorálního ekonoma Richarda Thalera, ho označili za „giganta v oboru“ a zdůraznili jeho přínos k pochopení lidského rozhodování.
Wayne, nevyléčitelně nemocný muž ze San Diega, se rozhodl pro asistovanou smrt, která je v Kalifornii legální od roku 2016. Pozval tým BBC, aby jeho poslední chvíle zdokumentoval. Nešlo mu jen o osobní rozloučení, ale také chtěl, aby lidé ve Velké Británii – kde asistovaná smrt zatím legální není – viděli, jak může vypadat důstojný a klidný odchod ze života. „Nemyslím si, že by umírání mělo být tabu. Smrt je přirozená,“ říká Wayne reportáži BBC. Dále otevřeně popisuje, jak se vyrovnával s diagnózou amyotrofické laterální sklerózy (ALS), která postupně vede k úplné ztrátě svalové kontroly, jaké měl obavy a proč se postupně rozhodl pro asistovanou smrt. Zdůrazňuje, že důležité pro něj bylo to, že vůbec existuje možnost rozhodnout o svém odchodu a nenechat nemoc, aby určovala jeho poslední dny. Wayne také hovoří o podpoře své rodiny a přátel, kteří jeho rozhodnutí respektovali a stáli při něm. Ve Velké Británii se o legalizaci asistované smrti vedou dlouhodobé debaty. Přestože tři čtvrtiny veřejnosti jsou podle průzkumů pro, legální tato možnost zatím není. Situace se však pomalu mění. Celý příběh Wayna najdete na webu BBC.
Editor webu INFO.CZ Radek Kovanda se ve svém komentáři, který reaguje na konferenci Rozhodování na konci života (konala se 1. dubna pod záštitou Senátu ČR a ve spolupráci s platformou Smrtelník), věnuje otázce legalizace eutanazie v České republice. Upozorňuje přitom na paradox mezi právem na ochranu života a právem na důstojnost, jak jsou zakotvena v Listině základních práv a svobod. Přestože tři čtvrtiny občanů legalizaci eutanazie podporují, jsou legislativní změny stále v nedohlednu. Kovanda se ptá: „Když máme Listinou základních práv a svobod zakotvené právo na důstojný život, neměli bychom mít i právo na důstojnou smrt?“ Více v jeho komentáři:
Zveme vás ke sledování online přenosu výjimečné konference „Rozhodování na konci života“, která se uskuteční 1. dubna 2025 od 10:00 do 14:00 pod záštitou Senátu ČR ve spolupráci s platformou Smrtelník. Konference nabídne otevřenou diskusi o právních, lékařských i etických otázkách spojených s koncem života. Od podmínek pro vznik zákona o eutanazii a asistovaného sebeusmrcení až po význam paliativní péče a institutu „dříve vysloveného přání“, jehož digitální podoba by mohla posílit autonomii pacienta. Na konferenci vystoupí například senátorka MUDr. Věra Procházková, JUDr. Radek Policar z Ministerstva zdravotnictví či Jakub Jaroš, ředitel hamburské organizace Sterbehilfe a mnoho dalších. Společně budou hledat odpovědi na otázky, zda je česká společnost připravená na legislativní změny v této citlivé oblasti, a proč je důležité o konci života mluvit otevřeně. Sledujte živě z jednacího sálu Senátu Parlamentu ČR.
Senátorka a lékařka MUDr. Věra Procházková v rozhovoru pro Press klub na Frekvenci 1 otevřeně hovořila o eutanazii a zdůraznila, že by měla být dostupná těm, kteří si ji při plném vědomí přejí. Podle ní jde o otázku důstojnosti a svobody jednotlivce, přičemž je nutné nastavit jasná pravidla, aby se předešlo zneužití. Z lékařského pohledu vnímá, že moderní medicína sice dokáže život prodloužit, ale ne vždy zajistit jeho kvalitu. Věra Procházková upozorňuje, že ve společnosti stále přetrvávají předsudky a obavy z legalizace eutanazie. Podle ní by se však nemělo jednat o tabu, ale o legitimní možnost pro ty, kteří nechtějí zbytečně trpět.
Je česká společnost připravena na přijetí odpovědnosti za sebeusmrcení? Proč v ČR dosud neexistuje zákon o paliativní péči? Proč je potřeba vznik digitálního registru pro institut dříve vysloveného přání? Tyto a další otázky, které se dotýkají rozhodování o důstojném konci života a zajištění potřebných legislativních kroků, zazní na odborné konferenci Rozhodování na konci života. Uskuteční se 1. dubna 2025 v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR pod záštitou senátorky MUDr. Věry Procházkové a ve spolupráci s projektem Smrtelník. Vystoupí na ní lékaři, filozofové a odborníci na právo, etiku a paliativní péči, kteří budou diskutovat o současném stavu legislativy, etických otázkách i zkušenostech ze zahraničí. Konference je otevřena i pro veřejnost. Účast je zdarma, kapacita je však omezená, proto je nutná předchozí registrace. Více informací o programu naleznete zde:
Lidé mají možnost sepsat dokument, kterým určí, jak s nimi má být nakládáno v případě vážné nemoci nebo ve stáří. Tento právně závazný dokument, označovaný jako dříve vyslovené přání, umožňuje pacientům rozhodnout například o odmítnutí agresivní léčby nebo o podpoře paliativní péče. Nově si lidé budou moci takový dokument uložit i do svého mobilního telefonu, což usnadní jeho dostupnost v krizových situacích. O významu těchto dokumentů hovoří v článku i Karolína Sadílková z portálu Smrtelník, který se věnuje tématu smrti, umírání, kvalitního života a longevity. Odborníci v článku upozorňují, že jasně formulované přání může zdravotníkům usnadnit rozhodování a předejít situacím, kdy jsou lékaři nuceni jednat proti vůli pacienta.
Čtyřiadvacetiletá Noelia ze Španělska, která po neúspěšném pokusu o sebevraždu v roce 2022 zůstala upoutána na invalidní vozík, usiluje o právo na eutanazii. Navzdory tomu, že regionální vláda Katalánska její žádost podpořila na základě posudku komise pro eutanazii, její otec, podporován katolickou organizací Abogados Cristianos, podal právní námitku, čímž proces zablokoval.
