Asistovaná smrt (MAID – Medical Aid In Dying) má obvykle formu eutanázie (smrtelný prostředek podává třetí osoba) nebo asistovaného sebeusmrcení (pacient činí smrtelný úkon sám).
V červenci Ústavního soud zamítl stížnost invalidního důchodce Petra Bartheldiho, který se domáhal uznání práva na eutanazii. Daniel Hovorka z advokátní kanceláře Paděra & Partneři tento nález blíže rozebírá: „ÚS sice potvrdil, že v českém právním řádu právo na eutanazii ani asistovanou sebevraždu neexistuje, zároveň však připomněl: pokud by zákonodárce někdy takovou možnost legitimizoval, nebylo by to v rozporu se základními právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod,“ a shrnuje, že nález „předjímá do budoucna“ možnost, že česká legislativa může eutanazii umožnit bez zásadního odporu ústavního dozoru.
Horní komora slovinského parlamentu zablokovala zákon, který by umožnil asistovanou sebevraždu. Přestože poslanci návrh dříve schválili (psali jsme zde). V zemi, kde se téměř dvě třetiny obyvatel identifikují jako katolíci se o tématu začaly vést emotivní diskuse. Přitom 55 % Slovinců vyjádřila podporu legalizaci asistované sebevraždy v celorepublikovém referendu, které předcházelo odhlasování zákona v parlamentu. Zákon sice pacientům umožňuje ukončit život v případě nevyléčitelného utrpení, nicméně explicitně se nejedná o eutanazii. Lékař neprovádí ukončení života, pacient aplikuje účinnou látku sám.
V české legislativě se objevuje zásadní nerovnováha, která odhaluje limity toho, jak chápeme svobodu jednotlivce. Zatímco právo ženy ukončit těhotenství do dvanáctého týdne je uznáváno jako legitimní rozhodnutí o vlastním těle a garantováno zákonem, člověku, který nevyléčitelně trpí a žádá o důstojný odchod ze života, je tato možnost upírána. Rozhodování o počátku života je tedy vnímáno jako svobodná volba, ale v okamžiku jeho konce se tatáž svoboda náhle ztrácí. Argumenty proti eutanazii se často opírají o morálku či náboženské tradice, avšak ve výsledku popírají základní princip lidské důstojnosti. Diskuse o právu na důstojnou smrt tak není jen otázkou legislativy, ale i konzistence hodnot, které jako společnost vyznáváme.
Senátorka za hnutí ANO Věra Procházková představila návrh zákona, který by za přísně stanovených podmínek umožnil legalizaci eutanazie v České republice. Podle její představy by se tento akt týkal výhradně svéprávných dospělých osob s nevyléčitelným onemocněním, které opakovaně a vědomě vyjádří své přání ukončit život. Žádost by musela být notářsky ověřena a mohla by být kdykoli odvolána. Zákon by také kladl důraz na posouzení zdravotního stavu a respekt k lidské důstojnosti. Senátorka Věra Procházková doufá, že se návrh podaří znovu otevřít po sněmovních volbách. Téma zůstává politicky i společensky citlivé. Podporu návrhu vyjadřují také Piráti, kteří s Procházkovou spolupracovali již na předchozí verzi zákona z roku 2020. Naopak KDU-ČSL, SPD i Motoristé sobě se k možnosti legislativní úpravy staví odmítavě.
Téma eutanazie se v Česku začíná promítat i do předvolebních programů. Zatímco hnutí STAN ji výslovně podporuje, KDU-ČSL ji odmítá a její zastánce označuje za „koalici smrti“. Pro eutanazii se staví také Piráti, kteří už v roce 2020 předložili návrh zákona spolu s nynější senátorkou za ANO Věrou Procházkovou. Ta tento postoj zastává i nadále. Většina politických stran však zůstává v postoji nejednotná a opatrná. „Otázka by neměla být úplně politická, ale spíše otázkou uvažování o možnosti vlastního rozhodování o konci života,“ upozorňuje odborník na bioetiku Adam Doležal v článku pro Seznam Zprávy. Ačkoli je eutanazie v Česku nadále nelegální, řada lidí již dnes hledá cesty, jak ukončit život důstojně na vlastní žádost, ať už v zahraničí, nebo prostřednictvím informací dostupných online.
Podstoupil Ozzy eutanazii? Legenda Ozzy Osbourne z kapely Black Sabbath, přezdívaný princ temnot, zemřel 22. července 2025 ve věku 76 let, krátce po svém závěrečném koncertu v Birminghamu. Kromě nekonečných kondolencí a vzpomínek se na sociálních sítích spustila lavina spekulací: někteří fanoušci na platformách X, Reddit i Facebook tvrdí, že závěrečný koncert Back to the Beginning možná sloužil jako promyšlené rozloučení. Nebo dokonce jako součást plánu asistované sebevraždy ve Švýcarsku. Tyto domněnky se opírají o dřívější prohlášení Ozzyho a jeho manželky Sharon, týkající se zhoršujícího se zdravotního stavu zpěváka, který bojoval s Parkinsonovou chorobou. Oba uvedli, že pokud by se Ozzyho stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení (psali jsme také na Smrtelníku). Sharon tehdy v rozhovorech otevřeně popsala, že nemá smysl zůstat „uvězněn“ v těle, které už nefunguje. Když se proto po Ozzyho smrti objevily záběry a vzpomínky na jeho závěrečný koncert v Birminghamu, mnozí v nich četli víc než jen hudební tečku. Jeho vystoupení působilo jako slavnostní odchod: Ozzy sedící na trůnu, obklopený hudbou, přáteli a fanoušky, s úsměvem i vědomím, že se loučí. Na platformách jako X a Reddit se rychle objevily komentáře typu: „Ozzy splnil svůj plán eutanazie a rozlučkový koncert byl jeho vlastní pohřeb. Nic nemůže být víc metal.“ Přestože neexistuje žádné potvrzení a rodina ústy dcery Kelly Osbourne tyto spekulace odmítla, poslední okamžiky metalové legendy blíže nepopisovala. Pro fanoušky, kteří roky sledovali Ozzyho otevřenost k tématu smrti a v poslední době i k rozhodování o vlastním konci, má verze o plánovaném závěrečném defilé zvláštní přitažlivost. Představa, že se legenda sama stala režisérem svého posledního aktu, je sama o sobě příběhem, který zapadá do mytologie metalu.
Zatímco britský parlament projednává návrh zákona o asistovaném umírání, The Guardian přináší silnou vizuální výpověď těch, kterých se téma týká nejvíce – lidí s nevyléčitelnou diagnózou. Nejde o anonymní čísla, ale o konkrétní tváře, příběhy a hlasy těch, kteří vědí, že jejich čas je omezený. Fotografie terminálně nemocných pacientů doprovázené jejich osobními příběhy a důvody, proč podporují právo rozhodnout o vlastním konci, dávají jinak abstraktní debatě lidskou tvář a naléhavost. Pod heslem „My body. My death. My decision.“ požadují tito lidé nejen důstojnost, ale i kontrolu nad posledními okamžiky života.
Zdeněk Bárta v článku na médium.cz ostře kritizuje europoslance Zdechovského za šíření lživých demagogií, když tvrdí, že zastánci eutanazie chtějí „zabíjet psychicky rozhozené děti“. Podle Bárty jde o čistě fiktivní výmysl. Neexistuje žádný zákon ani připravovaný návrh, který by eutanazii umožňoval čtrnáctiletým mladistvým trpícím psychickou krizí. Připomíná, že jedinou zmínkou o možnosti eutanazie u mladších pacientů byla hypotetická reflexe poslankyně Šebelové, která uvažovala o tom, že pokud by zavedení eutanazie u dospělých proběhlo, mohlo by se časem uvažovat i o mladších. Bárta rovněž upozorňuje, že eutanazie je v debatě vedena především jako možnost pro nevyléčitelně nemocné dospělé pacienty, či v krajních případech i smrtelně nemocné děti, nikoli mladé lidi s psychickými obtížemi.
Slovinsko se v pátek 18. července 2025 připojilo k zemím jako Austrálie, Kanada, Nizozemsko a schválilo zákon umožňující asistovanou smrt. Parlament rozhodl 50 hlasy pro, 34 poslanců bylo proti a tři se zdrželi. Nový zákon, který má vstoupit v platnost během několika měsíců, umožní nevyléčitelně nemocným dospělým pacientům trpícím nesnesitelným utrpením, aby s lékařskou asistencí (ale vlastní aplikací látky) ukončili svůj život. Před tím musí být vyčerpané všechny možnosti léčby, a posouzení provedou dva lékaři. Přijetí zákona předcházelo neformální referendum v červnu 2024, kdy 55 % hlasujících podpořilo zavedení práva na asistované umírání. Slovinsko se zároveň stalo historicky první bývalou zemí východního bloku, která legalizovala asistované sebeusmrcení.
V předvolebním programu Starostů a nezávislých je vepsán bod týkající se legalizace eutanazie. Stínová ministryně zdravotnictví Michaela Šebelová za STAN v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje detaily dobrovolného ukončení života. Tuto možnost nejdříve zavedla pro lidi, kteří v terminální fázi nemoci trpí tělesnou bolestí. „Zpočátku bych to povolila jen dospělým. Teprve až bychom si to vyzkoušeli v praxi a nabrali nějaké zkušenosti, začala bych uvažovat o mladších pacientech,“ říká Šebelová, a jako mezní věk zmínňuje 14 let, protože podle občanského zákoníku mohou děti od tohoto věku samy rozhodovat o zdravotní péči, například o očkování.
