Asistovaná smrt (MAID – Medical Aid In Dying) má obvykle formu eutanázie (smrtelný prostředek podává třetí osoba) nebo asistovaného sebeusmrcení (pacient činí smrtelný úkon sám).
Kanada patří mezi průkopníky v oblasti asistovaného umírání. Program MAiD (Medical Assistance in Dying) se stal symbolem respektu k autonomii člověka. Od svého zavedení v roce 2016 pomohl tisícům nevyléčitelně nemocných ukončit život důstojně a bez bolesti. Díky transparentnímu procesu, etickým komorám a rostoucí veřejné debatě se Kanada snaží najít rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a ochranou zranitelných skupin. I citlivé případy, které se objevují v médiích, ukazují, jak důležitá je nejen možnost volby, ale i diskuse o jejím kontextu. Záměrem rozšířit MAiD i na pacienty s duševním onemocněním do roku 2027 Kanada otevírá jednu z nejodvážnějších konverzací současnosti o tom, co znamená utrpení, kde začíná soucit a jak definujeme důstojnost v moderní společnosti.
Francouzští poslanci poprvé schválili návrh zákona, který umožňuje dospělým trpícím nevyléčitelnou nemocí a nesnesitelným utrpením legálně ukončit svůj život. Jde o zásadní milník v oblasti práva na důstojné umírání. A možná největší společenskou změnu od legalizace manželství pro všechny v roce 2012. Návrh prošel v Národním shromáždění poměrem 305 ku 199 hlasům. Zákon neobsahuje slova jako „eutanazie“ nebo „asistovaná sebevražda“, která by mohla vyvolávat kontroverze. Místo toho hovoří o „pomoci při ukončení života“ a stanovuje přísné podmínky. Nárok na smrtící preparát by měli mít pouze dospělí pacienti, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém stadiu a zažívají trvalé fyzické nebo psychické utrpení. Preparát si mohou podat sami – nebo jim jej může aplikovat zdravotník, pokud toho pacient není schopen. Prezident Emmanuel Macron, který po letech váhání návrh podpořil, označil schválení zákona za „významnou etapu“. Na síti X napsal: „S respektem k citlivým věcem, pochybnostem a nadějím se kousek po kousku otevírá cesta ke sbratření, v něž jsem doufal. S důstojností a humánností.“ Zákon nyní míří do Senátu, kde jej čeká další čtení a případné úpravy. Pokud projde i tam, vstoupí Francie do skupiny evropských zemí, které právo na asistovaný odchod ze života zakotvily do zákona – vedle například Nizozemska, Belgie nebo Španělska.
Poprvé v historii české politiky se téma asistovaného odchodu ze života dostalo do oficiálního volebního programu. Jedna z parlamentních stran slibuje předložit návrh zákona, který by umožnil eutanazii pro nevyléčitelně nemocné pacienty trpící nesnesitelnou bolestí. Návrh má být podložen přísnými podmínkami a důrazem na rozvoj kvalitní paliativní péče. Tento krok přichází v době, kdy většina české veřejnosti podle průzkumů podporuje zavedení eutanazie. Dosud se tématu věnovali spíše jednotlivci, a žádná politická strana jej reálně neprosazovala. Otevírá se tím prostor pro seriózní a dlouho odkládanou debatu o tom, jak v Česku přistupujeme ke konci života. Podpora eutanazie v české společnosti dlouhodobě převyšuje 70 %.
Regionální komise pro eutanazii v Nizozemsku (RTE) vydala výroční zprávu za rok 2024. Podle ní byl každý 17. případ úmrtí v zemi asistovaný. Zároveň v roském roce bylo evidováno rekordních 9.958 případů eutanazie, což představuje 5,8 % všech úmrtí v zemi. Oproti roku 2023 je to nárůst o 10 %. Nejčastější důvody žádostí o eutanazii zůstávají beze změny, v 86 % případů šlo o pokročilá fyzická onemocnění jako je rakovina, nervová degenerace či srdeční selhání. Výrazně však stoupl počet případů spojených s psychickými onemocněními (219 případů, +59 % oproti 2023) a s demencí (427 případů). Komise hodnotila většinu provedených eutanazií jako provedené v souladu se zákonem. Pouze v šesti případech bylo rozhodnuto, že lékař nedodržel zákonná pravidla – především kvůli nesprávnému postupu nebo chybějící konzultaci s nezávislým odborníkem. Zpráva rovněž reflektuje citlivá témata, jako je eutanazie u mladistvých a lidí s psychickým utrpením. Například u mladých lidí (12–18 let) byly letos potvrzeny tři případy, dva z nich z důvodu psychického onemocnění.
Skotský parlament učinil významný krok směrem k legalizaci asistovaného umírání, když návrh zákona prošel prvním hlasováním poměrem 70 ku 56. Tento návrh by umožnil dospělým osobám s terminálním onemocněním a mentální způsobilostí požádat o lékařskou pomoc při ukončení života, za předpokladu schválení dvěma nezávislými lékaři. Debata byla emotivní, přičemž někteří poslanci sdíleli osobní příběhy svých blízkých, kteří čelili nesnesitelnému utrpení. Jedná se již o třetí pokus o legalizaci asistovaného umírání ve Skotsku od roku 2010, přičemž předchozí dva návrhy neprošly ani prvním hlasováním. Podpora návrhu přichází napříč politickým spektrem, včetně lídrů Konzervativní strany, Liberálních demokratů a Skotských zelených. Návrh nyní čekají další dvě fáze parlamentního projednávání, než by mohl vstoupit v platnost.
Sharon Osbourne otevřeně promluvila o tom, že pokud by se Ozzyho zdravotní stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení. Podle ní není smrt strašák, ale možnost odejít s respektem, pokud už v životě nezbývá kvalita ani naděje. Ozzy Osbourne už roky bojuje s Parkinsonovou chorobou a dalšími zdravotními problémy. Podle jeho ženy Sharon by si zasloužil odejít důstojně, bez bolesti a utrpení. Jejich otevřený postoj rozvířil debatu o tom, zda má člověk právo sám rozhodnout, kdy a jak se rozloučit se světem.
Ondřej a Katarína Vlčkovi se rozhodli prolomit jedno z největších společenských tabu – otevřeně hovoří o smrti dětí a potřebě důstojné paliativní péče. Prostřednictvím své nadace investovali 1,5 miliardy korun do vybudování Centra dětské komplexní péče s paliativním přístupem na pražské Cibulce, které má začít fungovat příští rok. Cílem je nabídnout rodinám nevyléčitelně nemocných dětí prostor, kde mohou prožít poslední chvíle společně, s respektem a bez zbytečného utrpení. Ondřej, bývalý ředitel Avastu, přiznal, že ho k filantropii inspirovaly zkušenosti z mládí a touha dát smysl svému majetku. Společně tak přinášejí nový pohled na konec života jako na okamžik, který si zaslouží stejnou péči a pozornost jako jeho začátek.
V pořadu Českého rozhlasu Plus „Pro a proti“ se střetly dva zásadně odlišné pohledy na legalizaci eutanazie. Biolog a filozof Stanislav Komárek se vyslovil pro její uzákonění. Podle něj se z práva na život v moderní medicíně často stává povinnost žít za každou cenu, i když už to nedává smysl. Psycholog Martin Loučka naopak varoval před zavedením eutanazie jako nebezpečným krokem, který by mohl vést k tragickým následkům, a místo toho zdůraznil potřebu kvalitní paliativní péče. Ačkoliv podle průzkumů by přibližně 70 % Čechů zavedení eutanazie podpořilo, experti volají po opatrnosti a důsledném nastavení pravidel. Společnost tak stojí na prahu zásadního rozhodnutí o tom, co znamená skutečná důstojnost v závěru života.
Daniel Kahneman, izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zemřel 27. března 2024 ve věku 90 let asistovaným sebeusmrcením ve Švýcarsku. Tato informace byla zveřejněna až v březnu 2025. Ve svém posledním e-mailu uvedl, že věří, že „mizerie a ponižování posledních let života jsou zbytečné“ a že se rozhodl jednat podle této víry. Navzdory tomu si stále užíval života, čelil zhoršujícímu se zdraví, včetně selhávání ledvin a častějších mentálních výpadků. Jeho rozhodnutí bylo ovlivněno i osobní zkušeností s demencí, kterou trpěla jeho manželka Anne Treismanová. Kahnemanovo rozhodnutí vyvolalo diskuzi o důstojnosti a autonomii na konci života. Jeho kolegové a přátelé, včetně behaviorálního ekonoma Richarda Thalera, ho označili za „giganta v oboru“ a zdůraznili jeho přínos k pochopení lidského rozhodování.
Wayne, nevyléčitelně nemocný muž ze San Diega, se rozhodl pro asistovanou smrt, která je v Kalifornii legální od roku 2016. Pozval tým BBC, aby jeho poslední chvíle zdokumentoval. Nešlo mu jen o osobní rozloučení, ale také chtěl, aby lidé ve Velké Británii – kde asistovaná smrt zatím legální není – viděli, jak může vypadat důstojný a klidný odchod ze života. „Nemyslím si, že by umírání mělo být tabu. Smrt je přirozená,“ říká Wayne v reportáži BBC. Dále otevřeně popisuje, jak se vyrovnával s diagnózou amyotrofické laterální sklerózy (ALS), která postupně vede k úplné ztrátě svalové kontroly, jaké měl obavy a proč se postupně rozhodl pro asistovanou smrt. Zdůrazňuje, že důležité pro něj bylo to, že vůbec existuje možnost rozhodnout o svém odchodu a nenechat nemoc, aby určovala jeho poslední dny. Wayne také hovoří o podpoře své rodiny a přátel, kteří jeho rozhodnutí respektovali a stáli při něm. Ve Velké Británii se o legalizaci asistované smrti vedou dlouhodobé debaty. Přestože tři čtvrtiny veřejnosti jsou podle průzkumů pro, legální tato možnost zatím není. Situace se však pomalu mění. Celý příběh Wayna najdete na webu BBC.
