Česká poslanecká sněmovna tento týden učinila zásadní krok směrem k modernizaci psychiatrické péče – schválila možnost terapeutického využití psilocybinu pod lékařským dohledem. Tato látka, obsažená v některých druzích hub, je známá svými psychedelickými účinky, ale nově bude moci pomáhat pacientům trpícím těžkými depresemi, posttraumatickou stresovou poruchou nebo závislostmi. Dosud byl psilocybin legálně dostupný jen v rámci výzkumných studií, nově jej budou moci předepisovat psychiatři v certifikovaných zdravotnických zařízeních. Podle průzkumu Nadačního fondu pro výzkum psychedelik Psyres by s dostupností psychedelik v léčbě, pokud by ji doporučil a podával lékař se souhlasem pacienta, souhlasilo 68 % Čechů. Tato změna přináší naději pro více než 700 tisíc pacientů s depresemi a úzkostmi v České republice, jejichž počet podle dat Svazu zdravotních pojišťoven kontinuálně narůstá.
Lidské tělo může teoreticky vydržet až 130 let, říká profesorka geriatrie Iva Holmerová. Jenže s přibývajícími léty často ubývá nejen sil, ale i důstojnosti. V podcastu Galerie osobností mluví o tom, že skutečný problém stáří nespočívá ve věku samotném, ale v narůstající závislosti a izolaci, které často přicházejí ruku v ruce s nemocí. Holmerová upozorňuje, že přidávat roky bez smysluplného života není cílem medicíny ani společnosti. Stáří podle ní potřebuje méně heroizace a více každodenní péče.
Pokud chcete žít dlouho a zdravě, začněte se silovým tréninkem. Právě cvičení se zátěží může mít zásadní vliv na kvalitu a délku života – zejména ve středním a vyšším věku. „Jedná se o jakýkoliv typ cvičení nebo pohyb, při kterém musíme překonat nějaký odpor. V praxi to může být zvedání předmětů, cvičení s vlastní vahou, odporovými gumami, ale může jím být třeba i práce na zahradě, kdy taháte kolečka s hlínou či sekáte dříví,“ přibližuje základy trenér Jan Nevěčný. Podle výzkumů snižuje pravidelné posilování riziko předčasného úmrtí, zlepšuje funkčnost svalů, rovnováhu i metabolické zdraví. Jeho účinky jsou natolik výrazné, že odborníci mluví o silovém tréninku jako o klíčové součásti prevence stárnutí.
Vědci se přiblížili technologii, která může zásadně změnit náš pohled na stárnutí – tzv. cellular reprogramming, tedy buněčné přeprogramování. Pomocí speciálních faktorů dokážou „resetovat“ buňky do mladšího stavu, aniž by ztratily svou funkci. Proces, který dříve patřil do říše sci-fi, se dnes testuje v laboratořích a blíží se k prvním klinickým studiím. Cílem není nesmrtelnost, ale prodloužení zdravého, aktivního života bez typických degenerativních nemocí. Pokud se tato metoda osvědčí, mohla by v budoucnu pomoci regenerovat poškozené orgány, léčit nemoci související s věkem a možná i přepsat samotné limity stárnutí.
Dlouhověkost, kdysi okrajové téma vědeckých konferencí a sci-fi literatury, se dnes stává seriózní součástí veřejného diskurzu. V novém podcastu Nesmrtelný otevírá moderátor Petr Šimůnek s investorem Václavem Dejčmarem a lihovarníkem Martinem Žufánkem debatu o tom, jak stárnout pomaleji, žít déle a přitom si uchovat smysluplný život. První epizoda nabízí přehled aktuálních trendů v oblasti longevity – od biohackingu a měření biologického věku po výměnu krevní plazmy či nové přístupy ke zdraví, které balancují na pomezí vědy a osobní filozofie. Rozhovor se zároveň nevyhýbá ani dalším otázkám: Proč je stárnutí považováno za porážku? Jakou roli hraje ve společnosti smrt? A co vlastně znamená dobře žít, když máme šanci žít výrazně déle?
Zdravotní stav papeže Františka se na konci února dramaticky zhoršil a náhlý zápal plic ho srazil na nemocniční lůžko v římské klinice Gemelli. Situace byla natolik vážná, že se jeho lékaři dostali do bodu, kdy zvažovali, zda Svatého otce vůbec léčit, nebo mu raději dopřát „klidný odchod“. František sám hovořil o smrti s klidem a připraveností. Byly chvíle, kdy se opravdu zdálo, že se rána už nedožije. Nakonec se lékaři rozhodli pokračovat v léčbě a papeže Františka se podařilo zachránit. Po pěti týdnech v nemocnici se vrátil do Vatikánu. I když ho teď čeká dlouhý dvouměsíční odpočinek, při odjezdu z nemocnice nezapomněl z balkonu požehnat věřícím.
Ozempic byl původně vyvinut jako lék na cukrovku, ale brzy se ukázalo, že má ještě jeden výrazný efekt – pomáhá s hubnutím. Teď se ale objevují další překvapivé možnosti jeho využití. Nejnovější studie naznačují, že léky na bázi GLP-1, jako jsou Ozempic a Wegovy, by mohly zpomalovat některé projevy stárnutí a mít pozitivní vliv na nemoci, jako je Alzheimerova choroba, osteoartróza nebo dokonce některé typy rakoviny. Ačkoli tyto poznatky otevírají nové možnosti v oblasti medicíny a dlouhověkosti, odborníci varují, že pro definitivní potvrzení těchto účinků jsou zapotřebí rozsáhlé a dlouhodobé studie. Více se dočtete ve Wall Street Journal:
Nadační fond pro výzkum psychedelik Psyres se věnuje nejen osvětě a destigmatizaci psychedelik v české společnosti, ale také přípravě odborných studií. „Velký potenciál si slibujeme v léčbě poruch příjmu potravy, úzkostí, obsedantně-kompulzivních poruch nebo ADHD, v budoucnu možná i Alzheimera. Klinické studie navíc ukazují, že psychedelika mohou pomáhat i při léčbě závislosti na alkoholu, nikotinu a opioidech,“ říká o pozitivních dopadech psychedelik Jana Bednářová, ředitelka Psyres. Jak si v současnosti výzkum stojí a kdy by mohly být psychoterapie s látkami jako psilocybin nebo MDMA běžně dostupné v Česku? Více v rozhovoru:
Vědci z Korejského institutu KAIST přišli s objevem, který by mohl změnit způsob, jakým se léčí rakovina. Vyvinuli technologii, která dokáže přeměnit buňky rakoviny tlustého střeva zpět na zdravé, aniž by je zničila. Tento převratný přístup, na němž pracoval tým pod vedením profesora Kwang-Hyun Cho, se výrazně liší od současných léčebných metod. Namísto agresivního ničení rakovinných buněk, které často přináší vedlejší účinky a riziko návratu nemoci, vědci hledají způsob, jak je přimět k „návratu do normálu“. Více se dočtete v tomto článku:
Václav Dejčmar diskutuje se špičkovým očním chirurgem MUDr. Pavlem Němcem o tom, zda vidění – náš nejdůležitější smysl – může být nesmrtelné a nepodléhat stárnutí. Jak se vůbec stane, že se člověk v mládí rozhodne řezat někomu cizímu do oka? Jak funguje náš zrak? A dokážeme někdy nahackovat náš vizuální kortex, abychom mohli pokročilou virtuální realitu napojit rovnou do mozku?
MUDr. Pavel Němec je oční chirurg a zkušený oftalmolog s třicetiletou praxí, specializující se na chirurgii sítnice a sklivce, biologickou léčbu sítnicových onemocnění a refrakční chirurgii. Během své kariéry provedl desítky tisíc operací, přičemž stál u zavádění inovativních postupů v české oftalmologii včetně terapie anti-VEGF či 3D operací.
Jako odborný asistent na 1. LF UK se věnuje výuce studentů i odbornému vzdělávání lékařů. Je autorem desítek odborných publikací a jeho monografie „Optická koherenční tomografie – Klinický atlas sítnicových patologií“ získala Cenu Předsednictva ČLS JEP za rok 2015 za nejlepší knižní publikaci v oblasti medicíny.
Ze svého slovníku při péči o pacienty vyrušil spojení, že „už to za to nestojí“ nebo „už to nemá cenu“. Aktuálně působí jako ředitel sítě očních klinik Lexum.
V rozhovoru zmiňujeme studii komparace vztahu zrakových funkcí, běžných životních aktivit a mortality, kterou najdete tady. Ztráta vidění podle ní představuje natolik zásadní snížení kvality života, že nakonec vede i k zásadnímu zkrácení doby dožití.
Podaří se někdy vědě udržet funkční lidské vidění déle než 120–130 let, což je doba, kterou si maximálně umí představit MUDr. Němec?
