Sam Altman, známý především jako šéf OpenAI, se v posledních měsících s rostoucím zájmem věnuje podpoře biotechnologií, které sahají až k genetickému inženýrství embryí a mozkovým rozhraním. V posledních dnech proběhla médii zpráva, že se společně se svým manželem Oliverem Mulherinem a zakladatelem kryptoměnové burzy Coinbase Brianem Armstrongem zapojil do investice do startupu Preventive, jenž cílí na genetické upravování lidských embryí s cílem eliminovat dědičné choroby. Angažmá v Preventive navazuje na Altmanovu dřívější investici do biotechnologické firmy Retro Biosciences, která se zaměřuje na prodloužení zdravého lidského života („healthspan“) prostřednictvím regenerace buněk. Navíc Altman připravuje také startup Merge Labs, který má konkurovat společnosti Neuralink Elona Muska v oblasti mozkově–počítačových rozhraní. Preventive získalo počáteční financování ve výši zhruba 30 milionů dolarů a podle dostupných informací se posledních šest měsíců snaží připravit narození dítěte z „hacknutého“ embrya, u kterého byla editací DNA odstraněna dědičná nemoc; firma k tomu už má vytipovaný anonymní pár. Problém je, že v USA jsou dědičné úpravy genomu (úpravy spermií, vajíček a embryí, z nichž se mají narodit děti) de facto ilegální a podobné zásahy jsou zakázané či výrazně omezené ve více než 70 zemích, takže Preventive zvažuje přesun experimentů do jurisdikcí s volnější regulací. Právě kvůli podobným projektům nedávno přední vědecké společnosti pro buněčnou a genovou terapii vyzvaly k desetiletému moratoriu na úpravy DNA spermií, vajíček a embryí s odkazem na to, že bezpečnost je neprozkoumaná, medicínská nutnost pochybná a riziko eugeniky či nechtěných mutací, které by se přenesly do všech budoucích generací, je příliš vysoké. Odstrašujícím příkladem zůstává čínský vědec He Jiankui, který v roce 2018 pomocí genové editace upravil DNA embryí, z nichž se následně narodila dvojčata (psali jsme zde).
Ředitelka Nadačního fondu pro výzkum psychedelik Jana Bednářová se rozsáhlém rozhovoru podělila o svou osobní zkušenost s léčebnými účinky psilocybinu. Jak se dostat z tmy do světla v momentě, kdy člověk ztrácí veškerou naději a trpí depresivními až suicidálními stavy? Proč za hodně problematických momentů v našich životech může vytěsněné trauma? A jak se stane, že do svého života pouštíme lidi, kteří nám nepomáhají v uzdravení, ale často naše problémy, vadné vzorce a destruktivní představy posilují? ‚První mikrodávka mi alespoň umožnila vydechnout a říct si: „Možná nemusím umřít. Možná tu existuje naděje.“ Velké dávky pak rozbíjely staré vzorce a v rámci třetí se definitivně ukázala pravda a chybné ochranné mechanismy. A vznikl prostor řekněme postavit vše znovu a lépe.‘ Jana Bednářová se dnes aktivně věnuje osvětě, destigmatizaci psychedelik a shánění prostředků na klinické studie, které pomáhají tyto látky zařadit do standardní lékařské praxe.
Neuvěřitelné skutečnosti vyšly na veřejnost během soudního procesu v Miláně, který odhalil, že bohatí zákazníci platili miliony korun během války v Jugoslávii bosenským Srbům za střílení civilistů v Sarajevu. „Odjeli z Terstu na lov lidí. Pak se vrátili domů a pokračovali ve svém normálním životě, kde je ostatní dál respektovali,“ uvedl novinář o klientech této hrůzné služby. „Za vraždy byl stanovený ceník. Děti stály víc, pak muži, nejlépe v uniformách a ozbrojení, pak ženy a nakonec staří lidé, které mohli zabíjet zdarma.“ Prokurátoři v Miláně se snaží identifikovat Italy, kteří byli do „lidského safari“ zapleteni, aby je mohli obvinit z vraždy s přitěžujícími okolnostmi (krutost a hanebné pohnutky). Vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiče odsoudil v roce 2016 Mezinárodní trestní tribunál za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti ke 40 letům vězení. V roce 2019 pak tomuto bývalému psychiatrovi (lékařské vzdělání získal na newyorské Columbijské univerzitě!) soud zamítl odvolání a trest zpřísnil na doživotí.
Světoznámý psychoterapeut Dr. Gabor Maté uskutečnil v roce 2022 spolu se svým filmem Moudrost traumatu turné po Evropě, v jehož rámci pobyl dva dny v Praze. Na linku níže najdete záznam jeho dvouhodinového vystoupení s českými titulky. Doporučujeme každému alespoň prvních 10 minut. „Moje metoda? Já nedělám nic. Jsem jen dobré zrcadlo. Nechávám lidi, aby se dívali na sebe. Když to vydrží a neuhnou, obvykle si už sami odpoví na většinu otázek, které je trápí. Každý si umí nejlépe poradit sám, pokud k tomu dostane příležitost.“ Maté v mládí nechtěl být psychologem ani terapeutem. Po emigraci do Kanady začal jako rodinný lékař. Během své praxe si však začal opakovaně všímat mnoha konfliktních příběhů a problematických mezilidských vazeb, které nakonec spolehlivě vedly k různým nemocem. Brzo si uvědomil souvislost tělesných a duševních neduhů s traumatem, které široce definuje jako nezpracovanou bolestnou zkušenost vedoucí k oddělení od sebe sama a svého života. Trauma tedy výhradně nemusí připomínat horrový film ani nemusí pocházet jen ze špatného zacházení v dětství. Snadno vzniká i v nevinných situacích, kdy příliš potlačíte vlastní opravdové potřeby a dlouhodobě zapomenete na svůj zájem. Nejde o to, co se nám děje, ale o to, co se v nás děje. Uvnitř. Pokud se traumatu nevěnuje pozornost, začne dominovat, a jak Maté popisuje ve své knize V říši hladových duchů, výsledkem bývá rozpojená a zraněná osobnost, která má sklony svůj emoční nebo fyzický diskomfort kompenzovat skrze různé formy závislosti. Opakované krátkodobé úniky však nikdy nic nevyřeší, hladová prázdnota jenom roste. Naopak rozumná práce s traumatem vede k učení a transformaci. K návratu k autentickému prožívání a lepšímu pochopení toho, kdo jsem, co chci a kam jdu. Zdraví vnitřní i vnější nakonec vždy silně souvisí se vztahy. Tedy s kvalitou spojení (1) sám se sebou, (2) s prostředím kolem a (3) s jinými lidmi, které máme ve svém životě.
Na klimatickém summitu COP30, který se právě koná v brazilském Belému, došlo k protestu skupin původních obyvatel Amazonie a ekologických aktivistů. Delegace, která nebyla na konferenci oficiálně pozvána, připlula po řece Guajara Bay v doprovodu dvou lodí brazilského námořnictva. Aktivisté upozorňovali na vyloučení domorodých komunit z jednání o ochraně klimatu, přestože právě tyto komunity žijí v oblastech, které hrají zásadní roli v globální ekologické rovnováze. Podle vědců hrozí, že se amazonský prales může během několika desetiletí proměnit v savanu, což by zásadně ovlivnilo klimatickou stabilitu planety. COP30 je první konference OSN o klimatu pořádaná tak blízko Amazonskému deštnému pralesu. Přesto na ní chybí přímé zastoupení místních obyvatel. Kritici to označují za „přehlédnutí,“ které oslabuje věrohodnost globálních snah o ochranu životního prostředí. Zároveň považují za absurdní, že brazilská vláda prorazila džunglí dálnici, aby se summit mohl na daném místě (město Belém přezdívané brána do Amazonie) konat.
Napsat si vlastní nekrolog ještě za života možná zní morbidně, ale ve skutečnosti tato aktivita funguje jako silné osobní zrcadlo. Umožňuje vám podívat se na svůj život z ptačí perspektivy, zpomalit impulzivní rozhodování a začít jednat s větší váhou dlouhodobých následků. Například švédský chemik a vynálezce dynamitu Alfred Nobel si svou životní proměnu do role filantropa neplánoval. V roce 1888 si však náhodou přečetl vlastní nekrolog, který omylem vydaly noviny po smrti jeho bratra. V textu byl popsán jako „obchodník se smrtí“ a právě tenhle šok ho přiměl přehodnotit, jak chce, aby si ho svět pamatoval. Výsledkem byl vznik Nobelovy ceny. Teprve konfrontace s vlastním koncem a minulostí může být impulsem k novému začátku.
Projekt Adopce významných hrobů, který spravuje Správa pražských hřbitovů, dává veřejnosti možnost podílet se na záchraně míst posledního odpočinku významných českých osobností. Na webu projektu lze najít desítky příběhů obnovených hrobů spisovatelů, umělců, vědců či lékařů, jejichž památka by bez této podpory postupně zmizela z krajiny města i z kolektivní paměti. Smyslem iniciativy je nejen fyzická obnova hrobů, ale především oživení příběhů, které k nim patří. Každá adopce se tak stává aktem kulturní odpovědnosti a výrazem úcty k historii, která formovala naši současnost.
Bilion dolarů (milion milionů) v rukou jednoho člověka není jen příběh o úspěchu technologického génia, ale i důkaz, že svět se nebezpečně vzdálil rovnováze. Muskova astronomická hodnota (byť slíbená v budoucnosti, aktuálně je Muskův majetek „jen“ cca 40% této částky) se stává symbolem systému, který nechá jednotlivce disponovat kapitálem, který dříve měly jen státy. Zatímco jedni mu tleskají jako symbolu úspěchu a geniality, druzí v jeho jmění vidí surový rentgen do útrob systému, který přestává fungovat pro většinu lidí. Vypadá to, že historie se opakuje a bilion dolarů Elona Muska může být nečekaným podnětem k oživení politické levice.
Guillermo del Toro, režisér filmů Tvář vody, Faunův labyrint nebo Crimson Peak, uvedl 7. listopadu na Netflixu svůj dlouho vysněný film Frankenstein. Příběh o životě, smrti a vině, který ho podle jeho slov pronásleduje od dětství, proměnil v temné, lyrické drama na pomezí gotického hororu a existenciální pohádky. Frankenstein měl premiéru koncem srpna na festivalu v Benátkách, kde sklidil silný potlesk a první recenze mluví o jednom z nejosobnějších děl režisérovy kariéry. V hlavních rolích vystupují Oscar Isaac jako Victor Frankenstein a Jacob Elordi jako jeho Stvoření – bytost, která není zlá, jen příliš lidská. Kritiky chválený film kombinuje ručně budované kulisy, temné barvy a detailní stop-motion poetiku s truchlivou hudbou.
Nahradí umělá inteligence lidskou práci? Tuto otázku analyzoval tým výzkumníků z Microsoftu. Na více než 200 000 anonymizovaných konverzací s AI asistentem Bing Copilot z roku 2024 zjišťoval, jak lidé skutečně používají umělou inteligenci při práci. Ze studie, publikované v roce 2025, vyplynulo, že většina uživatelů zatím využívá AI hlavně pro asistenci např. k přepisům textů, rešerším, sumarizacím a organizaci práce. Případy, kdy systém práci zcela přebírá, jsou zatím vzácné. V praxi to znamená, že AI zatím nenahrazuje celé profese, ale zrychluje a zjednodušuje jednotlivé úkony, čímž umožňuje lidem zvládnout více práce v kratším čase.
