Bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil kritizuje plánovaný přesun agendy závislostí z Úřadu vlády pod Ministerstvo zdravotnictví. V rozhovoru upozorňuje, že česká politika závislostí byla více než třicet let budována jako nadresortní agenda, protože se netýká pouze léčby, ale také prevence, sociálních služeb, bezpečnosti, regulace trhu, školství, daní, hazardu, alkoholu, tabáku, konopí a dalších návykových látek. Přesun pod jeden resort podle něj může zúžit celou oblast na čistě zdravotnický pohled a oslabit schopnost státu koordinovat opatření mezi jednotlivými ministerstvy. Vláda schválila přesun protidrogové agendy z Úřadu vlády na Ministerstvo zdravotnictví od července 2026, včetně odboru protidrogové politiky a Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
K zachování původního modelu vyzývá také otevřený dopis akademiků, klinických odborníků, expertů na veřejné zdraví, výzkumníků a dalších profesionálů adresovaný předsedovi vlády. Na stejný problém upozorňuje i ukázka z filmu Historie budoucnosti, kde je zachycen výzkum profesora Davida Nutta a jeho týmu. Tato analýza porovnávala škodlivost různých drog nejen podle dopadů na samotného uživatele, ale také podle škod pro okolí a společnost. Výsledkem bylo, že alkohol vyšel jako celkově nejškodlivější droga, před heroinem a crack kokainem. Právě tento typ dat ukazuje hlavní problém české debaty. Legální alkohol zůstává společensky tolerovaný, politicky chráněný a běžně dostupný, zatímco u konopí nebo psychedelických látek stát často uplatňuje mnohem tvrdší represivní přístup, přestože jejich rizikový profil je v odborných srovnáních odlišný. Jedná se o střet mezi politikou založenou na důkazech, prevenci a snižování škod a politikou, která stále zachází s návykovými látkami podle historických předsudků, společenské přijatelnosti a trestní setrvačnosti.
V roce 2005 naklonoval japonský průkopník klonování Teruhiko Wakayama jednu samičku myši a pak začal tento klon znovu klonovat. A tak pořád dál, dvacet let v kuse, až se z jedné myši stalo přes 1 200 kopií napříč 58 generacemi. Dlouho se přitom mělo za to, že klonování je v podstatě dokonalé. Dnes se používá pro záchranu ohrožených druhů a stal se z něj i průmysl, který kopíruje plemenná zvířata, závodní koně i mrtvé mazlíčky. Studie zveřejněná v časopise Nature Communications ale ukázala pravý opak.S každým dalším překlonováním se totiž v genomu hromadily škodlivé mutace, kterých měly klonované myši nakonec třikrát více než myši narozené přirozenou cestou. Wakayama to přirovnává ke kopírce: když okopírujete obrázek, kvalita mírně klesne, a když pak kopírujete tu kopii, klesne ještě víc. U živých tvorů úspěšnost procesu nejprve rostla, ale od 27. generace se zlomila a u poslední 58. generace klesla na pouhých 0,6 procenta.
Co přesně za tím stojí, vědci úplně jistě nevědí. Mutace mohou být způsobeny absencí pohlavního rozmnožování, tedy mechanismu, který v normální reprodukci průběžně odplavuje genetické chyby, ale stát za nimi může i samotný proces klonování. Jak podotýká Ben Novak z organizace Revive & Restore, která biotechnologie v ochraně přírody financuje, je očekávatelné, že překlonovaná zvířata budou mít víc mutací, protože tkáň, ze které klony vznikají, hromadí chyby už za běžného života organismu. Cenné podle něj je, že to konečně někdo změřil, a to napříč tolika generacemi.
Zdravotní výbor Senátu schválil a doporučil plénu ke schválení novelu o rozhodování na konci života, kterou připravila senátorka a lékařka MUDr. Věra Procházková. Zákon by lidem v terminální fázi života dal právní rámec pro důstojné rozhodování o vlastním odchodu, včetně možnosti asistované smrti za jasně daných podmínek. Inspirací je lucemburský zákon, jeden z nejpřísněji nastavených v Evropě. Smrtelník téma sleduje od začátku. Procházková byla hostem našeho podcastu a v loňském roce jsme spolu s Procházkovou uspořádali na toto téma konferenci v Senátu.
Vědci popsali nový způsob, jak přesněji sledovat biologické stárnutí organismu. Studie publikovaná v časopise Nature vychází z dat tisíců jedinců a ukazuje, že změny v genové aktivitě mohou pomoci odhadnout biologický věk u laboratorních zvířat, primátů i lidí. Nejedná se o předpověď konkrétního data smrti, ale o analýzu molekulárních změn, které doprovázejí stárnutí organismu. U lidí navíc výsledky souvisejí také s rizikem úmrtí.
Chronologický věk říká, jak dlouho člověk žije, zatímco biologický věk lépe popisuje, v jakém stavu jsou jeho buňky a tkáně. Studie je důležitá hlavně tím, že ukazuje stárnutí jako měřitelný biologický proces, který lze sledovat přes konkrétní změny v buňkách. V budoucnu může být tato metoda využitelná při testování léčebných postupů, preventivních intervencí a výzkumu mechanismů, které rozhodují o kvalitě a délce života.
Peter Thiel, spoluzakladatel Palantiru a jeden z nejvlivnějších mužů Silicon Valley, se přestěhoval do Buenos Aires. Koupil vilu v jedné z nejexkluzivnějších čtvrtí, zapsal děti do místní školy a na večeři s argentinskými ekonomy diskutuje o Antikristu, jednom ze svých oblíbených témat. Není to Thielův první záložní plán na přežití, kdyby přišel nějaký světový konflikt. Thiel má občanství na Novém Zélandu, žádal o pas na Maltě a dlouhodobě sbírá země jako pojistku proti rizikům, před nimiž veřejně varuje: jaderná válka, nekontrolovaná umělá inteligence, případně obojí najednou. Argentina ho láká mimo jiné proto, že leží daleko od potenciálních konfliktů na severní polokouli. Španělsko-argentinský technologický podnikatel z jeho okruhu to říká otevřeně: „Ve chvíli, kdy Čína vezme Tchaj-wan nebo Rusko Litvu, jsem v Buenos Aires.“
Ideologicky Thiel v Argentině našel souputníka v prezidentu Mileim, jehož libertariánská politika deregulace a škrtů mu sedí. Milei jejich setkání popsal jako „schůzku dvou anarchokapitalistů“. Thiel se prý Mileia ptal, jak zajistí, aby libertarianismus v Argentině přežil i jeho prezidentství. Podle New York Times, které příběh přinesly, část argentinské opozice šíří spekulace o datových centrech, zasahování do příštích voleb nebo o roli Palantiru, který má hluboké vztahy s americkou vládou. Thiel zatím investoval pouze do nemovitostí, včetně pozemku v Uruguaji poblíž Punta del Este, kde někteří předpokládají i kryt pro případ jaderné apokalypsy. Možná přehnané, možná ne. Člověk, který pomohl vybudovat systémy sledování pro americké zpravodajské služby a nyní hledá útočiště na konci světa, každopádně ví něco, co většina z nás neví.
Nejbohatší Američané umírají dříve než nejchudší Evropané. Američan z jednoho procenta, který si platí tu nejdražší péči a investuje do prodloužení života prémiovým způsobem, má statisticky kratší život než průměrný Evropan, který každý den konzumuje klobásy. Tak zní závěr výzkumu 73 000 lidí ve věku 50 až 85 let napříč USA a Evropou publikovaného v New England Journal of Medicine.
Výzkumníci rozdělili lidi do čtyř majetkových skupin a porovnali míru mortality. Ve všech čtyřech skupinách umírali Američané dříve než jejich evropské protějšky. Nejchudší Evropané v Německu, Francii nebo Nizozemsku přitom vykazovali nižší míru úmrtnosti než nejbohatší Američané. Být bohatý sice snižuje riziko úmrtí o čtyřicet procent, ale tento bonus má v USA menší hodnotu než kdekoli jinde. Vysvětlení, ke kterému výzkumníci dospěli, není překvapivé, jen politicky nepohodlné: zdravotní péče. Většina Evropanů neodkládá návštěvu lékaře proto, že si ji nemůže dovolit, a rozhodující roli hraje také míra stresu a to, jak dobře nebo špatně stát nastavuje podmínky pro život svých občanů.
Na festivalu Svět knihy se představila kniha Hypernormal, jejíž název, oprášený z díla ruského antropologa Alexeje Jurčaka a dokumentaristy Adama Curtise, pojmenovává současnou dobu, v níž umělá inteligence přestala být tématem a stala se prostředím, ve kterém žijeme, pracujeme a komunikujeme, aniž bychom si příliš všímali, jak nás tento přechod postupně zbavuje kontroly nad vlastní pozorností, úsudkem i tím, co považujeme za své vlastní názory. Napsali ji publicista a pravidelný přispěvatel Smrtelníku Pavel Čejka a AI stratég Alexander Bruna, vznikala více než osmnáct měsíců jako průběžná výměna názorů lidí, kteří na AI nahlížejí z různých úhlů. Kniha si neklade za cíl věštit z koule ani strašit koncem světa, ale budovat porozumění, jak svět se sílící AI funguje, kdo ho řídí a jak se v něm neztratit.
Mezi návštěvníky Světa knihy chodil humanoid Unitree G1, který byl ovládán přes ChatGPT a publikaci sám představoval kolemjdoucím. Byl to samozřejmě autorský záměr: robot řízený umělou inteligencí prezentoval knihu o světě, kde algoritmy a stroje rozhodují, co dostaneme, a přesto je necháváme splynout s naší každodenností, jako by to bylo úplně normální. Některé texty z Hypernormalu vyšly nejdříve jako samostatné eseje právě zde, pod názvy Umírání starého světa a přísliby technofašismu, Odpověď na otázku, zda nás zničí umělá inteligence: Ano nebo Anatomie mizejícího člověka. Smrtelník byl tedy v jistém smyslu platformou, na které se testovalo, zda tato témata oslovují lidi i média mimo úzký okruh technologických nadšenců.
Vladimiru Putinovi je 73 let a podle zdrojů blízkých Kremlu ho posedlost vlastním zdravím a délkou života pohání mnohem více než cokoliv jiného. Přitom průměrný věk dožití ruského muže je 67 let, Putin ho tedy už překročil o šest let. Na konci dubna Putin nařídil vědcům vyvinout vakcínu proti stárnutí jako součást národního zdravotního projektu s rozpočtem přes dva biliony rublů, tedy více než 26 miliard dolarů. Projekt se jmenuje Nové technologie pro zachování zdraví a zahrnuje oblasti regenerativní biomedicíny, preventivní medicíny a aktivního zdravého stárnutí. Náměstek ministra vědy Denis Sekirinský oznámil, že výzkumníci vyvinuli genovou terapii zaměřenou na receptor RAGE, buněčný spouštěč spojený s biologickým stárnutím, s cílem vytvořit „první světový genový lék“ navržený speciálně k jeho blokování. Blokování receptoru by mohlo stárnutí efektivně pozastavit nebo alespoň zpomalit, řekl Sekirinský na konferenci tří set lékařů v Saransku. Pokud vše půjde podle plánu, mohly by být vakcíny dostupné Rusům do roku 2030. Podobný výzkum přitom probíhá i v USA, kde ho však financují soukromí miliardáři a označují jako „longevity research“, ne jako státní vakcinační program.
Hlavním lobbistou a architektem projektu je Michail Kovaljčuk, Putinův dlouholetý důvěrník a šéf legendárního Kurčatovova institutu, kdysi kolébky sovětského jaderného programu. Kovaljčuk, který je podle Meduzy posedlý nesmrtelností a „ruským genomem“, dohlíží na genetický výzkumný program, v němž pracuje i Putinova nejstarší dcera, endokrinoložka Maria Vorontsovová. Ta dostala mnohamilionové granty na výzkum buněčného stárnutí, přičemž americké ministerstvo financí při vyhlášení sankcí v roce 2022 popsalo Vorontsovovou jako osobu, která „vede státem financované programy, na něž Kreml vynaložil miliardy dolarů na genetický výzkum, osobně dohlížené Putinem“. Ruský národní projekt si dal za cíl zachránit 175 000 životů do roku 2030, což je číslo nápadně blízké lidským ztrátám Ruska za tři roky války na Ukrajině.
Za padesát let zmizely dvě třetiny populací volně žijících živočichů a plodnost mužů klesá po celém světě. Obě krize mají společného jmenovatele: chemické znečištění prostředí, konkrétně pesticidy, průmyslové látky, plasty a takzvané věčné chemikálie PFAS. S tvrzením přišli vědci Oregonské univerzity a dokládají ho přehledovou studií publikovanou v prestižním časopise Nature.
Syntetické chemikálie zasahují plodnost nejčastěji tak, že napodobují nebo blokují hormony, tedy chemické posly, bez nichž nefunguje růst, vývoj ani rozmnožování. Vědci tomu říkají narušení endokrinního systému. Více než tisíc látek běžně dostupných na trhu má prokázané nebo podezřelé endokrinní účinky. Nejznámějším historickým příkladem je insekticid DDT, který způsoboval ztenčování skořápek ptačích vajec a vedl k masovému úhynu ptáků. Po jeho mezinárodním omezení Stockholmskou úmluvou v roce 2004 se populace začaly zotavovat. DDT je ale výjimkou: patří k těm málo látkám, u nichž máme dostatek dat, abychom takový závěr vůbec mohli učinit.
Věčné chemikálie PFAS jsou spojovány s nižší plodností u lidí a klasifikovány jako narušitelé endokrinního systému. Část z nich je dnes zakázána, ale zákaz přišel pozdě, přestože výrobci věděli o jejich škodlivosti od 70. let 20. století. Mezitím pracovnice v závodech, kde se PFAS vyráběly, trpěly potraty nebo rodily děti s vývojovými vadami. Veřejnost se to dozvěděla až o desetiletí později. Největší neznámou však zůstávají mikroplasty. Výzkumy prokázaly jejich přítomnost přímo v pohlavních orgánech živočichů, ve varlatech, vaječnících i placentě. Zda tam skutečně škodí a jak moc, vědci teprve zjišťují. Trendy klesající plodnosti u lidí a u volně žijících zvířat si ovšem nápadně odpovídají. Oba jsou výsledkem nedobrovolného vystavování chemikáliím, které neprošly dostatečným prověřením. „Zdraví ekosystémů a zdraví lidí jsou hluboce propojeny,“ konstatují autoři.
Film Everytime režisérky Sandry Wollner, oceněný na festivalu v Cannes v sekci Un Certain Regard, vychází z jednoduché, ale silné situace. Matka, dcera a dospívající chlapec se po tragické události ocitají ve společném prostoru viny, odpuštění a nevyřešené minulosti. Odjíždějí na Tenerife na rodinnou dovolenou, která se nikdy nestala. Právě tento motiv je podstatný. Scénář nepracuje se smrtí jako s uzavřenou událostí, ale jako s něčím, co dál organizuje život těch, kteří zůstali.
