Na linku níže najdete zajímavou úvahu na okraj pražské přednášky profesora Harariho na konferenci Future is Personal. Předpovídá, že za pár let proti sobě budou stát dvě velké skupiny lidí. Jedna bude věřit, že AI je při vědomí. Druhá, že není. A ten spor se povede mezi lidmi. Ne mezi člověkem a strojem. Půjde o spor o přístup k technologiím, o pravidla, o moc. A tady lze jen konstatovat: nihil novum sub sole, nic nového pod sluncem. Mění se kulisy, ale podstata zůstává.
Debata o vědomí a vlastní „vůli strojů“ je tak pohodlná, že ji někteří tvůrci špičkových modelů dokonce neustále podněcují. Nabízí totiž viníka, který se „nedostaví k výslechu a kterého nelze odvolat“. A tím osvobozuje (zejména právně) ty, kdo rozhodují doopravdy. Co s tím dělat? Především přestat AI antropomorfizovat.
Největší severoamerická pohřební firma Service Corporation International, která provozuje téměř 2 000 poboček a ročně podle vlastních údajů obslouží asi 700 tisíc rodin, láká v náborovém videu nové prodejce na jistotu v nejisté době. Začíná úzkostí z umělé inteligence a ekonomiky a pokračuje slibem, že některá práce zůstane vždy lidská. Hledá lidi soucitné, trpělivé a empatické, zároveň ale cílevědomé a houževnaté, kteří umějí „generovat příležitosti”. Zkušenosti z oboru nepožaduje a jistotu poptávky odvozuje z toho, že denně dovrší 65 let přes 11 tisíc Američanů. Stárnutí populace je tu „obchodní trychtýř“ a lidský soucit „konkurenční výhodou“, kterou stroj zatím neumí napodobit.
Americká armáda chce 3. prosince 2026 na základně Fort Hood v Texasu popravit zastřelením bývalého vojenského psychiatra Nidala Hasana, který tam v listopadu 2009 z náboženských důvodů zabil 13 lidí a dalších 32 zranil. Ministr obrany Pete Hegseth se nechal slyšet, že poprava bude veřejná a lidé ji budou moci sledovat. Na jaké platformě upřesní později. Rozsudek, jehož výkon musí podle vojenského práva potvrdit prezident, schválil na Hegsethovo doporučení Donald Trump. Šlo by o první vojenskou popravu od roku 1961. A o první, kterou armáda vykoná zastřelením od roku 1945. Popravy veřejně vysílají tyto další státy: Afganistán, Írán a Severní Korea.
Hasan je od střelby ochrnutý na dolní polovinu těla a podle agentury AP o odklad nestojí. U soudu odmítl obhájce, před porotou se k činu přihlásil. Oznámení přichází v době, co vražedkyně Christa Pikeová v Tennessee přežila během své popravy (vykonané 30 let po rozsudku) dvě smrtící injekce a předtím sama žádala, aby ji raději zastřelili.
Pražské Hřbitovy a pohřební služby chystají na letošní Dušičky od pátku 30. října do pondělí 2. listopadu speciální program. Po zavírací době se dá projít Olšanskými hřbitovy a poprvé také Malvazinkami, jen ve světle svíček na hrobech a s otevřeným kostelem sv. Filipa a Jakuba. Komentované prohlídky zavedou do zákulisí Strašnického krematoria až ke kremačním pecím. Manželská dvojice hrobníků na Malvazinkách bez senzací a tabu vysvětlí, co obnáší jejich práce včetně exhumací. A na Ďáblickém hřbitově se pamětní místa obětí totalitních režimů potkají s Lesem vzpomínek, prvním přírodním pohřebištěm v Česku. Břevnovským hřbitovem provede básník Ondřej Macl s četbou z díla tam pohřbených. Na Malostranském hřbitově jsou procházky pro děti. A v neděli 1. listopadu v 17.00 proběhne v Nové obřadní síni na Olšanech beseda psychoterapeutky a spisovatelky Ivy Hadj Moussa se speciální pedagožkou Sandrou Long o tom, jak s dětmi mluvit o smrti. Kompletní program najdete na webu Pražských Hřbitovů a pohřebních služeb.
„I čínské vedení se obává, že se AI vymkne kontrole,“ píše sinolog Martin Hála v komentáři pro Sinopsis. A vzápětí upřesňuje čí kontrole: kontrole komunistické strany. Ministr státní bezpečnosti Čchen I-sin v nedávném shrnutí vnitrostranických debat uvádí, že čínské produkty umělé inteligence dnes používá přes půl miliardy lidí. Mezi hlavními riziky ale nejmenuje vzbouřené stroje. Varuje před nepřátelskými silami, které pomocí deepfaků a automaticky generovaných textů vedou proti Číně informační válku, a tím ohrožují bezpečnost režimu. Strana v AI nehledá vykoupení (ani digitálního Boha), nýbrž nástroj, jak konečně uskutečnit Leninův sen o efektivním centrálním řízení společnosti; kamery, drony, satelity a státní databáze mají podle plánovací komise s pomocí AI rozpoznávat společenská rizika a zasáhnout dřív, než se rozvinou.
Hála v komentáři staví vedle sebe dvě velmoci, které chápou příležitosti i rizika umělé inteligence velmi odlišně: Americkou debatu, v níž superinteligence lidstvo buď vykoupí, nebo zničí (což vede k technofašismu). A čínskou, pro kterou je AI především nástrojem moci, použitelným už dnes (což vede k technokomunismu). Shodnou se jen v tom, že kdo dosáhne superinteligence první, zvítězí. A právě to podle Hály brzdí jakoukoli možnou dohodu mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem.
Filozofie, dlouho terč vtipů o nezaměstnatelných absolventech, se podle Forbesu vrací do hry a důvodem je umělá inteligence. Filozofové začali plnit stránky velkých časopisů a nabírají je nejhodnotnější firmy světa. Napřílad šéfkou alignment týmu Antropicu je skotská filozofka Amanda Askell. Novinář Theodore McDarrah to dokládá týdenním workshopem Mezinárodního centra pro studium vědomí, které v srpnu svolalo filozofy a kognitivní vědce na Galapágy, aby řešili otázku, jaké entity mohou mít vědomí. Probíralo se vědomí kojenců, plodů ve třetím trimestru, zvířat i strojů. Ned Block z Newyorské univerzity tam hájil názor, že vědomí je vázané na živé tělo, a umělá inteligence běžící na křemíkových čipech ho proto mít nemůže. Filozof Keith Frankish namítal, že takové měřítko staví člověka do středu všeho a za vědomé uznává jen to, co se podobá nám. Podle něj by se tak okruh bytostí, kterým vědomí přiznáváme, mohl čím dál zužovat.
Spoluzakladatelem centra, které workshop pořádalo, je podnikatel Dmitry Volkov. Přiznává, že posledních pět let filozofii skoro nedělal, a z celého oboru si do byznysu odnesl hlavně zásadu, že nejjednodušší řešení bývá to správné, protože v konkurenci firem s neomezenými penězi si nemůže dovolit zbytečné kroky. Ned Block tvrdí, že filozofa dělá zvídavost, abstraktní myšlení a schopnost rozlišovat. A autor článku k tomu dodává, že přesně tytéž schopnosti by měl ovládat i každý manažer.
Jak dnes roje agentů řeší úlohy, které by nikdy jednotlivý agent sám vyřešit nedokázal? A při tom hromadí moc, chovají se psychopaticky a každý jeden může tajně pracovat pro „dobro“ nikoliv lidského zadavatele, ale výhradně svého „kolektivu“? Nedávno jsme upozornili na výbornou přednášku AI experta Jana Romportla, která shrnuje stav AI v roce 2026. Ve svém druhém podcastu do hloubky rozebírá nedávný známý incident Open AI, který vedl k nečekanému hackingu serveru Hugging Face, a vyvozuje z něho důležité závěry. Co je reward hacking, goodharting nebo stop switch avoidance? Je šance na čas pozastavit vývoj frontier modelů AI a soustředit energii laboratoří výhradně na výzkum její bezpečnosti? A šlo by se na něčem takovém domluvit s čínským politbyrem, aby si mohli všichni na planetě vydechnout? Jak by vůbec mohly vypadat principy AI alignmentu domluvené mezi tak rozdílnými kulturními okruhy, jako jsou Západ a Čína?
Donald Trump podepsal 29. září v Bílém domě se šéfy technologických firem dohodu o bezpečnosti umělé inteligence, která právně nezavazuje k ničemu. Podpisy vypadají jako smlouva dvou táborů: vlevo prezident velkým klikyhákem přes půl stránky, vpravo pod sebou šest CEO-monarchů. Za OpenAI nepodepsal Sam Altman, ale Greg Brockman, a to jen zkratkou gdb, což je i název programu na hledání chyb v kódu. Kdyby ho někdo pustil do dokumentu, našel by překlep ve slově United pod Trumpovým jménem. Elon Musk podepsal za xAI, která už patří pod SpaceX, a podpis Jensena Huanga jako jediný přetéká přes vlastní řádek, což přesně vystihuje postavení Nvidie v odvětví. Patička s podpisy tak nezávaznost dohody potvrzuje přesvědčivěji než text nad ní.
Vědomí považujeme za jednu z nejintimnějších jistot vlastní existence. Myslíme, cítíme, vnímáme svět a sami sebe v něm. Přesto se vědci a filozofové stále neshodnou ani na tom, co přesně vědomí je. Scientific American otevírá provokativní možnost, že problém nemusí spočívat jen v nedostatku znalostí, ale už v samotném pojmu. Pod slovem vědomí totiž spojujeme subjektivní prožívání, vnímání, pozornost, sebeuvědomění i schopnost reagovat na okolí. Možná tak hledáme jeden fenomén tam, kde ve skutečnosti existuje několik odlišných procesů. Moderní neurověda dokáže stále přesněji sledovat, co se odehrává v mozku při vnímání, rozhodování nebo „ztrátě vědomí“, samotný subjektivní prožitek však zůstává obtížně uchopitelný. Pokud nedokážeme přesně určit, co vědomí je, jen těžko můžeme s jistotou říct, kde začíná, kdo všechno ho má a co přesně se s ním děje ve chvíli, kdy člověk umírá.
Paliativní péče nemusí být smutná čekárna na smrt. Linda Havlíček Skarlandtová z paliativního týmu Fakultní Thomayerovy nemocnice v rozhovoru pro Novinky popisuje prostředí, kde se vedle bolesti a strachu také mluví, směje a občas se používá i černý humor. Smyslem paliativy podle ní není smrt urychlit ani prodlužovat, ale zajistit, aby člověk netrpěl bolestí, úzkostí nebo dušností, mohl být s blízkými a měl možnost uzavřít věci, které jsou pro něj důležité. Taková péče přitom nemusí trvat posledních pár hodin. Může člověka provázet týdny, měsíce i roky.
Skarlandtová sama poznala umírání i z druhé strany, když na onkologické onemocnění zemřel její otec a později rakovina plic zasáhla také její matku. Právě zkušenost s odchodem blízkých jí změnila pohled na konec života. U lůžka podle ní často nejvíc škodí snaha předstírat, že se nic neděje. Nemocný ví, že umírá, rodina to ví také, ale všichni se navzájem chrání mlčením. Přitom otevřený rozhovor může přinést úlevu a prostor říct věci, na které už nemusí být další příležitost. Protože až se člověku čas začne skutečně krátit, spousta věcí, které celý život považoval za důležité, najednou důležitá být už nemusí a naopak.
