Životní cíl Bryna Johnsona je ambiciózní: chce překonat proces stárnutí a dosáhnout biologické nesmrtelnosti. Svou misi prezentuje v dokumentárním filmu Don’t Die Don’t Die: The Man Who Wants to Live Forever, který na začátku ledna uvedl Netflix. Co nám Bryan Johnson chce vlastně sdělit?
Johnson investuje přibližně 2 miliony dolarů ročně do svého zdraví a experimentálních metod, které mají zvrátit jeho biologický věk. Film pak podrobně líčí denní rutiny, které Bryan Johnson pravidelně podstupuje, ale také svou biohackerskou filozofii. Je totiž přesvědčen, že lidské tělo je stroj, který lze vyladit, optimalizovat a hackovat pomocí vědy a technologií. Johnson dodržuje přísnou veganskou dietu s přesně 1 950 kaloriemi denně a konzumuje více než 50 různých doplňků stravy. Jeho dny jsou strukturované, zahrnují intenzivní cvičení a dodržování spánkového režimu na minutu přesně. Kromě toho podstupuje experimentální lékařské zákroky, které jsou v počátečních fázích výzkumu, jako jsou plazmatické transfúze od svého syna nebo genová terapie zaměřená na zvýšení produkce follistatinu, proteinu spojeného s růstem svalů, záněty a plodností. Přestože film působí poměrně oslavně a je zaměřen hlavně na Johnsonův výklad a příběh hledání nesmrtelnosti, divákům dokáže nabídnout spousty otázek týkající se života a nesmrtelnosti: Je celé téma longevity, tedy snahy o prodlužování života, jen experimentem na pomezí technologie a člověka? Má takový rutinní život, co žije Bryan Johnson, vůbec smysl? Má se radost ze života omezit jen na datové měření pokroků ve vašem těle? Proč vlastně žít věčně? Každopádně dnes Johnson vypadá mnohem lépe než před dvaceti lety, kdy byl mladý doopravdy. Zkuste se podívat a rozhodněte sami.
Jaké jsou nejnovější pokroky týkající se zpomalování stárnutí a regenerace těla? Vědci se zaměřují například na senolytika, látky, které cílí na odstraňování poškozených a zestárlých buněk. Hromadění těchto buněk může přispívat k řadě zdravotních problémů spojených s věkem a jejich eliminace by mohla prodloužit život a zlepšit kvalitu života ve stáří. I když jsme od běžného využívání nejspíš ještě daleko, běžného využití nejasný, prvotní studie na lidech přináší pozitivní výsledky. Zde je přehled dalších oblastí výzkumů:
Smrtelník se objevil v nedávné reportáži na České televizi, která se věnuje otázce eutanazie a rozdílným názorům na možnost důstojného odchodu pro nevyléčitelně nemocné lidi. Ministerstvo zdravotnictví o zavedení eutanazie ani asistovaného sebeusmrcení zatím nezvažuje. Podpořit chce spíše paliativní a hospicovou péči, přestože podle průzkumu veřejného mínění z roku 2023 je pro eutanazii až 73% dotázaných. Podobný názor má i Česká lekářská komora. Lidé, kteří chtějí možnosti důstojné smrti využít, tak musí odcestovat do zahraničí, například do Německa nebo do Švýcasrska, kde je asistované sebeusmrcení legální. Ne každý si to ale může dovolit. V reportáži na ČT 1 se dozvíte více.
Jihokorejský seriál Hra na oliheň (Squid Game), obrovský hit platformy Netflix, není jen zábavným dramatem o přežití. Pod rouškou smrtících dětských her se skrývá ostrá kritika moderní společnosti, jak ostatně uvádějí tvůrci a odkazují k tomu také novináři i recenzenti. Nedávná studie Commodified Death as the Ultimate Outcome of Social Inequalities: An Analysis of the Squid Game Discourse v odborném časopise Leisure Sciences jde ještě o kousek dál, když si výzkumnice Elisabeth Beaunover položila otázku, jak seriál propojuje motivy smrti a nerovnosti.
I čeští diváci vědí, že děj seriálu sleduje skupinu lidí ve špatné životní situaci zapříčiněné dluhy, chudobou, nezaměstnaností nebo zdravotními problémy, kteří se účastní soutěže, aby získali obrovskou peněžní výhru. Teprve později si uvědomují, že prohra v sérii jednoduchých dětských her znamená smrt (v seriálu se používá slovo eliminace) a hon za výhrou se postupně změní v brutální zápas o přežití, kde si účastníci musí vybírat mezi životem druhých a svým vlastním.
Studie zdůrazňuje, že smrt ve Hře na oliheň není náhodná, ale je přímým důsledkem sociálních a ekonomických nerovností. Seriál vykresluje postavy, jejichž životní situace je tak zoufalá, že jim riskování života připadá jako rozumná volba. Například hlavní postava Seong Gi-hun (hráč číslo 456) se do hry zapojí kvůli svým dluhům, neschopnosti zajistit dostatečnou péči své nemocné matce a hrozbě ztráty kontaktu s dcerou.
Dalším výrazným prvkem seriálu je, dle studie, zobrazení smrti jako zboží. Každá smrt ve hře přispívá k růstu výherního fondu, což činí z lidského života něco, co lze koupit a prodat. Navíc po smrti jsou těla hráčů anonymně uložena do černých rakví s růžovými mašlemi, což evokuje dárek, tedy jiný symbol komodifikace smrti.
V neposlední řadě je smrt zdrojem obrovské zábavy, a to jak pro postavy VIP diváků, tak pro všechny, kdo se na Netflixu na seriál dívají. VIP diváci, bohatí a nejspíš znudění jednotlivci, sledují hru s groteskním potěšením, jako by se jednalo o novodobé římské gladiátorské zápasy.
Ve studii rovněž Elizabeth Beaunover naznačuje, že seriál, potažmo příběh, který vypráví, má potenciál měnit divácké vnímání smrti a sociálních problémů, minimálně nastolováním otázek: Jakou cenu má lidský život? A jak daleko můžeme zajít, pokud se smrt stane pouhou hrou?
Ve věku neuvěřitelných 116 let zemřela Tomiko Itookaová, nejstarší žijící člověk na Zemi, poté co v srpnu 2024 zemřela ve věku 117 let Maria Branyas Moreraová ze Španělska. Itookaová se narodila v roce 1908 a během svého života se kromě péče o rodinu věnovala volejbalu a zdolávání hor, aktivní zůstávala i ve vysokém věku. Japonsko je známé vysokým počtem lidí, kteří se dožívají více než 100 let. V září 2024 zde žilo více než 95 000 stoletých osob, z nichž 88 % tvořily ženy.
Rok 2024 se stal rekordním z hlediska investic do sektoru dlouhověkosti. Demografické studie předpovídají, že do roku 2050 vzroste počet lidí starších sta let ze 772 tisíc na 3,7 milionu. Petr Šrámek z Longevity Tech Fund, který byl také hostem našeho podcastu, však odhaduje, že díky investicím a změnám životního stylu může být toto číslo ještě vyšší. Z hlediska nejbližší budoucnosti se očekává, že administrativa prezidenta Donalda Trumpa podpoří legislativní změny, které usnadní výzkum a vývoj v oblasti dlouhověkosti, což povede k dalšímu ekonomickému rozvoji tohoto sektoru. Více v sekci Byznys na serveru Seznam Zprávy:
Designér William Warren před časem vytvořil knihovnu, kterou lze po smrti majitele přestavět na rakev. Jedním z důvodu je, jak uvedl v rozhovoru pro Financial Times, že rakve jsou jedním z nejdražších kusů nábytku, jaké lidé kdy koupí, a přitom mají často velmi nízkou kvalitu. Rozhodl se to tedy změnit. „Dřevo časem získá patinu, povrch se opotřebuje a nábytek se stane součástí vašeho života. Když zemřete, police se dají rozebrat a znovu složit jako rakev. Mosazná destička pod spodní policí, která vypráví příběh o této proměně, se pak otočí a vyryjí se na ni vaše data,“ popisuje Warren koncept. Pokud designérovi pošlete své míry, zdarma vám zašle návrh. Více zde:
Je prokázáno, ze psi majitelům přináší radost, podporují jejich duševní i fyzické zdraví a nejspíš každý by si přál, aby jeho pes žil co nejdéle. Dlouhověkost neboli longevity u psů je současným tématem vědců, kteří zkoumají možnosti prodloužení života prostřednictvím speciálních léků. Společnost Loyal, americký biotechnologický start-up, plánuje začátkem příštího roku uvést na trh tabletku s názvem LOY-002, která by mohla psům přidat minimálně jeden rok zdravého života. Tato sanfranciská firma získala financování ve výši 125 milionů dolarů od investorů, kteří dosud váhali investovat do projektů zaměřených na lidskou dlouhověkost kvůli dlouhému trvání potřebných klinických studií. Celine Haliouaová, zakladatelka a výkonná ředitelka společnosti Loyal, věří, že jejich práce nakonec bude mít přínos i pro lidi. Psi totiž trpí podobnými věkem podmíněnými onemocněními jako lidé a sdílejí s námi prostředí i návyky, což z nich činí vhodný model pro studium stárnutí. Navíc psi mají kratší životní cyklus, což umožňuje rychlejší získání výsledků z klinických studií. Výzkum zaměřený na prodloužení zdravého života u psů by tedy mohl urychlit vývoj těch, které se týkají lidského života. Více informací přináší The Guardian:
Bývalý fotbalový brankář Luděk Mikloško upřednostnil plnohodnotný život před léčbou rakoviny. Po nádoru v kyčli mu doktoři našli v těle nádor další. Navzdory nejisté prognóze se rozhodl žít dál naplno, jak byl zvyklý, a zavrhl možnost poměrně náročné chemoterapie. „Přemýšlel jsem o tom, bavil se s doktorem v Ostravě a bylo mi jasné, že nelze zaručit, že zabere. Možná by to moje problémy zpomalilo, ale rozhodně by neustaly,“ říká Mikloško, který v současné době pracuje jako sportovní ředitel Baníku. Celý článek o Luďku Mikloškovi naleznete zde:
