Skupina investorů v čele se spoluzakladatelem antivirové firmy Avast Pavlem Baudišem otevřela letos nedaleko Prahy privátní sanatorium Libella, které doplňuje nedostatečnou kapacitu lůžkové péče o závislé. Prostředí je unikátní svým klidem a přírodou okolo, která by měla napomoci klientům v „detoxu“ k srovnání hodnot a návratu k sobě. Závislost bude čím dál větší společenský problém. Jedno z největších rizik AI je, že se naučí „na míru“ dráždit dopaminová centra uživatelů skrze konverzaci, obrázky a personifikovaně generovaný obsah. Hrozí dokonalý „dopamine system hijack“ – doslova únos dopaminového systému ještě ve větší míře, než to dnes dokážou sociální sítě v čele s TikTokem. „Obavu ve mně budí digitální závislosti,“ říká ředitel sanatoria, psychiatr Petr Popov. „Bez syntetických drog se v normálním životě obejdete. Bez digitálních technologií už ale jen těžko. A když s nimi máte nějaký závislostní problém, je náročné se jej zbavit.“
Nové číslo české edice magazínu Wired se věnuje tématu, jak žít věčně. Vedle článků a rozhovorů přináší i tip, jak ve středním věku pečovat o svůj mozek, abychom se vyhnuli pozdější demenci. Co tedy dělat? Mozek potřebuje stimulaci i odpočinek. Pomáhá učit se nové věci, třeba cizí jazyk nebo hudební nástroj, pravidelně cvičit, spát alespoň sedm hodin denně a udržovat sociální kontakt. I obyčejné rozhovory nebo společné večeře pomáhají mozku zůstat aktivní. Ochranný vliv má i zdravá strava, zejména středomořská, a kontrola krevního tlaku a cholesterolu, protože cévy v mozku jsou stejně důležité jako ty v srdci. Stejně podstatné je ale i to, čemu se vyhnout. Dlouhodobý stres, nedostatek spánku, izolace a sedavý způsob života působí jako pomalý jed: narušují přirozené regenerační procesy a urychlují zánětlivé změny v mozku. Péče o mozek tedy není jen prevence nemoci, ale investice do kvality života.
Týden bez sociálních sítí může znít jako trest, ale data říkají něco jiného. Nová studie popisuje experiment, ve kterém 373 mladých dospělých ve věku 18–24 let omezilo používání sociálních sítí na týden a už po takto krátké době se ukázaly měřitelné změny. Podle výsledků účastníci hlásili významné zlepšení kvality života: symptomy deprese klesly zhruba o čtvrtinu (−24,8 %), úzkosti o 16,1 % a potíže se spánkem o 14,5 %. Zajímavé je, že nešlo totální digitální půst, ale cílený zásah do té části online života, kde se nejvíc porovnáváme s ostatními a kde algoritmy servírují nekonečný proud podnětů. Výzkumníci pracovali s jednoduchou otázkou: co se stane, když to na chvíli vypneme? Studie sama upozorňuje, že nevíme, jak dlouho efekt vydrží. Ale krátká týdenní pauza, kterou si může dovolit prakticky každý, se ukazuje překvapivě účinná. Podobný princip, jen v mnohem radikálnější verzi, zkouší i střední škola Portobello High School v Edinburghu a byl popsán v červnu. Škola s téměř 1500 studenty zavedla úplný zákaz používání mobilních telefonů v areálu – pro žáky i učitele. Studující od prvního do šestého ročníku zamykají mobily do magnetických pouzder, která mohou otevřít jen o obědové pauze mimo areál nebo až po vyučování. Důvody jsou velmi konkrétní: učitelé už nechtěli soutěžit o pozornost s obrazovkami, když výzkumy ukázaly, že zhruba třetinu žáků ve třídách téměř v každé hodině rozptyluje telefon a že volný přístup k sociálním sítím během výuky zhoršuje soustředění i učení.
Jakou máte guilty pleasure? A stydíte se za ni? Nemusíte. Všichni tu situaci ale asi známe: přijdete domů vyčerpaní po náročném dni a pustíte si pořad nebo youtube video, které byste si jindy odpustili. Nebo sáhnete po kalorické bombě, kterou byste si „neměli“ dovolit. Říká se tomu guilty pleasure a jde o činnost, kterou si užíváme, i když při jejím provádění zároveň cítíme rozpor s tím, kým chceme být, nebo s tím, co by si o nás měli myslet ostatní. V nedávném výzkumu více než 500 účastníků převládly dvě kategorie těchto radovánek: chuťové potěšení (sladkosti, fast food) a audiovizuální média (nostalgický obsah, reality shows, binge-watching). Zajímavější však je, že guilty pleasures nejsou jen o vině či studu, ale reálně fungují i jako účinný nástroj psychické regulace. Vyvolávají totiž silné okamžité pozitivní emoce, jako radost, spokojenost, nadšení, které jsou pro lidi intenzivnější než ty negativní. A hlavním důvodem, proč se k nim lidé uchylují, není ani nuda, ani zvyk, ale snaha snížit psychické napětí. V kritických momentech se guilty pleasures stávají relativně bezpečným a snadno dostupným způsobem, jak na chvíli pozastavit tlak každodennosti a regulovat intenzitu své existence. Za předpokladu, že to s nimi nepřeháníte.
Světoznámý psychoterapeut Dr. Gabor Maté uskutečnil v roce 2022 spolu se svým filmem Moudrost traumatu turné po Evropě, v jehož rámci pobyl dva dny v Praze. Na linku níže najdete záznam jeho dvouhodinového vystoupení s českými titulky. Doporučujeme každému alespoň prvních 10 minut. „Moje metoda? Já nedělám nic. Jsem jen dobré zrcadlo. Nechávám lidi, aby se dívali na sebe. Když to vydrží a neuhnou, obvykle si už sami odpoví na většinu otázek, které je trápí. Každý si umí nejlépe poradit sám, pokud k tomu dostane příležitost.“ Maté v mládí nechtěl být psychologem ani terapeutem. Po emigraci do Kanady začal jako rodinný lékař. Během své praxe si však začal opakovaně všímat mnoha konfliktních příběhů a problematických mezilidských vazeb, které nakonec spolehlivě vedly k různým nemocem. Brzo si uvědomil souvislost tělesných a duševních neduhů s traumatem, které široce definuje jako nezpracovanou bolestnou zkušenost vedoucí k oddělení od sebe sama a svého života. Trauma tedy výhradně nemusí připomínat horrový film ani nemusí pocházet jen ze špatného zacházení v dětství. Snadno vzniká i v nevinných situacích, kdy příliš potlačíte vlastní opravdové potřeby a dlouhodobě zapomenete na svůj zájem. Nejde o to, co se nám děje, ale o to, co se v nás děje. Uvnitř. Pokud se traumatu nevěnuje pozornost, začne dominovat, a jak Maté popisuje ve své knize V říši hladových duchů, výsledkem bývá rozpojená a zraněná osobnost, která má sklony svůj emoční nebo fyzický diskomfort kompenzovat skrze různé formy závislosti. Opakované krátkodobé úniky však nikdy nic nevyřeší, hladová prázdnota jenom roste. Naopak rozumná práce s traumatem vede k učení a transformaci. K návratu k autentickému prožívání a lepšímu pochopení toho, kdo jsem, co chci a kam jdu. Zdraví vnitřní i vnější nakonec vždy silně souvisí se vztahy. Tedy s kvalitou spojení (1) sám se sebou, (2) s prostředím kolem a (3) s jinými lidmi, které máme ve svém životě.
Finský biohackerTeemu Arina, autor knihy Biohacker’s Handbook, který v sobotu vystoupí v Praze na Biohacking Summitu, říká v rozhovoru pro český Wired, že jsme zapomněli žít a že řada lidí dnes neumí fungovat bez technologických berliček. Protože jsme ztratili přirozené rytmy spánku, jídla i práce, učí nás je paradoxně znovu právě technologie. Ne proto, abychom byli víc digitální, ale abychom se vrátili k tomu, co je lidské. Arina odmítá pojetí biohackingu jako polykání doplňků a neustálého měření se. Podle něj jde spíš o sladění životních podmínek: světlo, spánek, strava, pohyb a sociální kontakt. Technologie v tom mají místo zejména tehdy, když nám připomenou, že máme spát v noci, jíst jednoduše a nepřetěžovat nervový systém. „Longevity“ podle něj nemá být honbou za nesmrtelností, ale za kvalitními roky života.
The Guardian upozorňuje, že britský systém paliativní a hospicové péče stojí před obrovskou výzvou. V příštím desetiletí se očekává více než 5,75 milionu úmrtí a většina z nich bude potřebovat specializovanou podporu. Bez jasného plánu a stabilního financování hrozí, že tisíce lidí budou umírat v bolestech, osamoceně a bez potřebné péče. Tento problém přesahuje hranice zdravotnictví a dotýká se celé společnosti. Důstojné umírání by mělo být samozřejmostí, ne privilegiem. Skutečná změna začíná tam, kde o smrti přestaneme mlčet a začneme ji vnímat jako přirozenou součást života.
Téměř polovina všech nakažených v České republice pochází z Prahy. Podle dat hygieniků se letos v hlavním městě potvrdilo už 939 případů hepatitidy typu A, což je několikanásobný nárůst oproti minulým letům. V celé zemi je evidováno přes 1900 nakažených a onemocnění zatím podlehlo 11 lidí. Situaci zhoršuje i fakt, že mezi nemocnými je vysoký podíl dětí a mladých dospělých. Virus se přenáší špatnou hygienou rukou nebo kontaminovanými potravinami a vodou. Odborníci upozorňují, že jde o největší epidemii tohoto typu v posledních letech a apelují na důsledné dodržování hygienických pravidel i očkování, které zůstává nejúčinnější ochranou. Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo k posílení dostupnosti vakcín a k informování veřejnosti o rizicích nákazy.
Nová data publikovaná v časopise Nature Mental Health ukazují zásadní změnu v životech mladých lidí. Doposud platilo, že nejvyšší životní spokojenost lidé zažívají v rané dospělosti — tzv. „vrchol štěstí“ — následovaný poklesem ve středním věku a opětovným vzestupem ve stáří. Nová studie však zhruba u dospělých ve věku 18–49 let zaznamenává propad spokojenosti. Mladí vstupují do dospělosti s nižší úrovní pohody než jejich předchůdci a místo vrcholu zažívají spíše stagnaci či pokles. Ve vyspělých zemích jako jsou USA, Velká Británie nebo Austrálie dokonce starší generace vykazuje vyšší míru spokojenosti než dvacátníci. Důvodů je vícero: ekonomická nejistota, náročnější start na trhu práce, vysoké ceny bydlení a úvahy o své budoucnosti. A také role digitálních technologií: neustálé srovnávání, rozptýlení online prostředím, méně osobních kontaktů.
„Na délku dožití má zásadní vliv kvalita partnerského vztahu, který máme v 50 letech,“ zaznělo také na zcela vyprodaném Health & Longevity Summitu 2025, který proběhl 21.10.2025 v Praze. K tématu zdraví a dlouhověkosti měli co říct vrcholoví manažeři, špičkoví sportovci i přední odborníci z řad lékařů. Byla řeč o nejnovějších trendech, speciálních potravinových doplňcích i prevenci různých onemocnění, což si samozřejmě všichni přejeme nejen pro sebe, ale i pro naše blízké. Neustále se však jako mantra opakovaly tři nejdůležitější pojmy: strava, spánek a pohyb. „Uvědomit si vlastní smrtelnost a přirozeně poslouchat své tělo je pro mě asi nejlepší recept na longevity. Po mnoha letech přísného profesionálního režimu mi to teď takto vyhovuje nejlépe. Pokud je člověk sám se sebou mentálně v pořádku a dobře spí, je to ten nejlepší zdroj energie,“ svěřil se slavný tenista Tomáš Berdych. To jeho sportovní kolegyně, atletka a olympijská vítězka Kpt. Ing. Barbora Špotáková, přišla ještě s dalším tajným „hackem“: „Vděčnost a soucit jsou vibrace, které tělu určitě dělají dobře. A pokud mám uvést jeden konkrétní tip, který je pro nás všechny dostupný a zaručeně funguje, tak jsou to určitě fermentované potraviny – v mém případě hlavně kimči a kysané zelí,“ prozradila. Konference tak ukázala, že věda, výzkumy, farmacie a zdravotnictví neustále postupují mílovými kroky dopředu, ovšem některé základní věci, které fungovaly už u našich prapředků, zůstávají validní a neměnné. A my máme to štěstí žít v době, která umí spojit tradice i progres dohromady.
