Jaké jsou nejnovější pokroky týkající se zpomalování stárnutí a regenerace těla? Vědci se zaměřují například na senolytika, látky, které cílí na odstraňování poškozených a zestárlých buněk. Hromadění těchto buněk může přispívat k řadě zdravotních problémů spojených s věkem a jejich eliminace by mohla prodloužit život a zlepšit kvalitu života ve stáří. I když jsme od běžného využívání nejspíš ještě daleko, běžného využití nejasný, prvotní studie na lidech přináší pozitivní výsledky. Zde je přehled dalších oblastí výzkumů:
Nová průlomová studie ukazuje, že zážitky blízké smrti nejsou pouze halucinace. Vědci zkoumali neurologické a fyziologické procesy, které tyto prožitky doprovázejí, a dospěli k závěru, že se jedná o komplexní jev s hlubším neurologickým základem. Tato zjištění otevírají nové otázky o povaze vědomí, funkci lidského mozku a možná i o hranicích mezi životem a smrtí. Studie tak přináší fascinující pohled na fenomén, který zůstává i nadále obestřen tajemstvím.
Blíží se Nový rok a to je ideální čas přemýšlet o nových začátcích a cestách, jak zlepšit své zdraví a životní styl. Pokud vás zajímá, jak zpomalit stárnutí a žít déle v plné síle, můžete zkusit v lednu navštívit Longevity Revolution Festival. Tato událost propojuje odborníky na dlouhověkost, zdraví a moderní technologie, které mohou pomoci pochopit, jak lépe pečovat o své tělo i mysl. Mohla by to být ideální inspirace pro ty, kteří chtějí do příštího roku vykročit zdravě, vědomě a zaměřit se na dlouhodobou kvalitu života.
Etik a filozof doktor David Černý z Ústavu státu a práva a Ústavu informatiky Akademie věd ČR v Epicentru Báry Holé mluví o tématu, které může změnit naše životy. Asistované sebeusmrcení i eutanazie by mohly pomáhat lidem, kteří trpí nevyléčitelnými nemocemi, ale zároveň přináší otázky: Jak se s tím vypořádají lékaři? Jsme jako společnost schopni takové rozhodnutí přijmout? A kdo by měl o tak závažné věci rozhodovat? Velmi fundované a komplexní zhodnocení stávající situace u nás a ve světě. Na konci rozhovoru je zmíněn i náš projekt Smrtelník.
Chirurg, traumatolog a propagátor prodlužování kvalitního života Tomáš Šebek v podcastu Inspiro Jakuba Stejskala sdílel pět základních tipů pro dlouhý život. V dnešních chladných podzimních dnech zaujme zejména jeden z nich, kdy Šebek radí vyrazit ven a obléknout si o jednu vrstvu méně. „Nebudete nemocní, vaše děti také ne, a ve vašich buňkách se uvnitř mitochondrií nastartují regenerační procesy.“ Další jeho tipy jsou zde:
Nedávné studie naznačují, že psychedelika jako LSD, psilocybin a MDMA mohou pomoci zmírnit úzkost, depresi a existenciální tíseň u pacientů s terminálním onemocněním. Například výzkum z roku 2016 na Johns Hopkins University ukázal, že 80 % onkologických pacientů po podání jedné silné dávky psilocybinu zaznamenalo výrazné zlepšení psychického stavu. V České republice tým Jiřího Horáčka z Národního ústavu duševního zdraví porovnává účinky psychedelických látek a jejich potenciál při léčbě deprese a úzkosti u onkologických pacientů. Tyto látky, podávané v kontrolovaném terapeutickém prostředí, mohou být cenným nástrojem v paliativní péči. Mohli by pacientům nabídnout úlevu od psychického utrpení a zlepšení kvality jejich závěrečných dní.
Včerejší konference WIRED Beyond 2024 kromě jiného hostila přednášku buněčného biologa Adama Obra s názvem Longevity: Návod na prodloužení nejlepších let našich životů. Zkraje nejprve zpochybnil upínání se k doplňkům stravy, které nám ve velkém vnucují prodejci i influenceři – z vědeckého hlediska totiž na jejich účinnost ještě nemáme žádná dlouhodobá data. Jádrem přednášky pak bylo doporučení tří věcí na prodloužení aktivního života. Za prvé: spát jako miminko – to neznamená přehnaně dlouho, ale kvalitně. Za druhé: hýbat se, co to jde. „Například cvičení hlubokého dřepu vám pomůže k tomu, abyste v osmdesáti letech pohodlně vstali ze záchodu.“ Jeho třetím doporučením je být v psychické pohodě a udržovat mezilidské vztahy. „Nezapomněl jsem na nějaké doplňky stravy?“ ptal se na závěr. „Ne, nezapomněl.“
Pokud máte během letošního období Dušiček volný čas a přemýšlíte nad tím, co si večer pustíte v televizi nebo na nějaké streamovací platformě, máme pro vás tip na dokumentární sérii, která vás provede samotnou hranicí mezi životem a smrtí. Cyklus Brána smrti z dílny České televize, dostupný na iVysílání, je sice přes 10 let starý, ale ve svém komplexním pohledu na smrt a její souvislosti je stále nepřekonaný. Série pod taktovkou scenáristy a režiséra Viliama Poltikoviče se na téma smrti dívá systematicky z mnoha úhlů – od historického vnímání smrti napříč staletími přes kulturní perspektivy v různých společnostech až po současné přístupy k umírání a paliativní péči.
Tvůrci podnikli několik cest do různých koutů světa a podařilo se jim zachytit autentické výpovědi lidí z mnoha kultur, které jsou prolínány s odbornými pohledy specialistů z oblasti medicíny a etiky, ale i obyčejných lidí, kteří byli na prahu smrti. K tématu se tak vyjadřují například Stanislav Grof, psychiatr Raymond Moody, neurolog Vladimír Línek, dalajlama nebo pracovníci různých klinik. Za pozornost určitě stojí minimálně pátý díl nazvaný Strach, který otevírá téma klidného umírání a eutanazie.
Celkově nechybí ani hluboké filozofické úvahy o smyslu života, přirozeném lidském cyklu, jehož součástí smrt je, a výpravy do fenoménu posmrtného života, za což může být série v očích některých diváků považována za spirituální nebo ezoterickou, k tématu to však tak trochu patří. Brána smrti může dnešnímu divákovi vizuálně připadat neatraktivní a zastaralá – přece jen pochází z doby přednetflixovské – ale stále je tento seriál cenným zdrojem informací nebo alespoň příležitostí k zamyšlení.
Na serveru Seznam Zprávy rozebrali nedávno studii publikovanou v odborném časopise Nature Aging, věnující se limitům lidské dlouhověkosti a možnostem dalšího prodlužování života ve spolupráci s moderní medicínou. Vědci si zde kladli otázku, zda je reálné, aby dnešní novorozenci běžně žili přes 100 let. Dle provedeného výzkumu se ukázalo, že zvyšování délky života, které probíhalo během 20. století díky lékařským pokrokům, se zpomaluje a že dosažení vyšší dlouhověkosti naráží na biologické limity. „Autoři práce své naděje vkládají do pokroku v medicíně. Podle jejich názoru by právě ten mohl prolomit biologické limity našeho těla. Což není zjevně nic jednoduchého, jak naznačuje dosavadní nedostatek pokroku.“ Jak píší autoři ve studii, další revoluce dlouhověkosti by mohla vyžadovat nové metody zaměřené na biologické stárnutí, tedy geroterapie, které by zpomalily samotný proces stárnutí, namísto zaměřování se na léčbu jednotlivých nemocí. Studie tak doporučuje přesun pozornosti od tradiční medicíny k inovacím přímo zasahujícím do mechanismů stárnutí.
Panelová diskuze o dobré smrti mezi autorem názorové platformy Smrtelník Václavem Dejčmarem, zakladatelkou hospicu Cesta domů Martinou Špinkovou a zakladatelem Centra paliativní léčby psychologem Martinem Loučkou. Svoboda je často definována jako možnost volby. Měla by tato volba zahrnovat i rozhodnutí o ukončení vlastního života? Jak je možné stanovit pravidla pro asistované sebeusmrcení nebo eutanazii, když je utrpení vnímáno zcela subjektivně? Je zavedení asistovaného sebeusmrcení projevem respektu k lidské důstojnosti? Je pro naši společnost důležitější právo svobodné volby nebo existují dobré argumenty pro omezení tohoto práva? Diskuze se konala na podnět nadačního fondu WebDialog a moderoval ji Mikuláš Minář.
