Estonský psycholog Andres Käosaar se věnuje výzkumu toho, co se stane s lidskou psychikou, když je dlouhodobě uzavřena v extrémních podmínkách, ať už jde o polární stanici v Antarktidě, mise NASA nebo budoucí lety do vesmíru. Na světě je jen hrstka odborníků, kteří se zaměřují na tuto tzv. „vesmírnou psychologii“. Käosaar nesbírá jen data z deníků účastníků polárních misí, kteří popisují měsíce izolace a emocionální napětí. Aby pochopil, co izolace skutečně dělá s lidskou psychikou, rozhodl se tyto podmínky testovat i na sobě. „Pokud se neshodnete na tom, co je přijatelné chování, stačí maličkost a vztahy se začnou hroutit,“ říká. Jeho cílem není jen akademický výzkum – chce zjistit, jaké strategie umožní lidem přežít v prostředí, kde není úniku, a tím připravit půdu pro budoucí vesmírné mise. Můžete být profesionálové, mít výcvik, ale když s někým strávíte osm měsíců bez možnosti odejít, začne se ozývat úplně jiná psychika,“ dodává Käosaar. Proto se účastní polárních expedic i extrémních experimentů – aby věděl, co se stane, když člověk a tým projdou dlouhodobou zkouškou. Jeho výzkum nekončí na ledových pláních. V prosinci se vydá s třemi společníky na veslici přes Atlantik – bez předchozích zkušeností s plavbou. Čtyřicet dní budou veslovat střídavě po dvou, čelit horku, vlhku a nekonečnému horizontu. „Je to pro mě osobní vesmírná mise,“ vysvětluje. Záměr je jasný: simulovat prostředí, kde není možnost úniku, a hledat, jak v něm udržet spolupráci a duševní rovnováhu. „Kdybych měl tu možnost, letěl bych do vesmíru hned zítra,“ říká.
