Ye – „prorok post-moderního chaosu“ (jak jsme o něm v minulosti psali v článku „Zemřel Kanye West a zrodil se Yeezus, prorok naší doby?“) včera vydal dlouho očekávané dvanácté album Bully, kde se vrací k samplování, emotivnímu rapu, zpěvu a introspektivní atmosféře, ale zároveň experimentuje s novými produkčními postupy a fragmentovanou strukturou skladeb. Silnou stránkou alba je bezpochyby produkce, která místy působí jako návrat k jeho nejlepším momentům. Kritici i posluchači se shodují, že Bully nabízí momenty skutečné síly a originality, ale trpí nekonzistencí a pocitem nedokončenosti. Zároveň se objevily spekulace, že Ye používá při produkci AI, což následně popřel. Do celku navíc vstupuje období plné kontroverzí, veřejných skandálů a osobních krizí, které se do hudby propisují víc než kdy dřív. Výsledkem je album, které není tak úplně snadné poslouchat ani hodnotit, protože neustále osciluje mezi odkazem jeho minulých vrcholů a současným chaosem.
Videoklip k tracku Father, který dnes k novému albu vyšel, se nesnaží vyprávět lineární příběh, ale spíše vrstvit symboly do jedné intenzivní, téměř až rituální koláže. Děj je zasazený do prostoru připomínajícího kostel a svatbu, což okamžitě rámuje celý vizuál jako něco mezi obřadem a performancí, přičemž postavy a motivy se pohybují na hraně reality a absurdity, od rytíře jako archaického bojovníka přes mimozemšťany a astronauty až po postavy stylizované jako náboženské archetypy, což vytváří pocit, že se v klipu míchá mytologie s futuristickou estetikou do různých vrstev. Výsledkem je fragmentovaný obraz člověka, který se snaží udržet kontrolu nad vlastní identitou v realitě, která se mu postupně rozpadá. Videoklip je natočený na jeden statický záběr, režírovala ho jeho manželka Bianca Censori a hostuje v něm rapper Travis Scott. Hudební video skládá výrazné symboly a motivy do jednotné linie konfliktu mezi vírou, mocí a sebemytologizací.
Peter Thiel bývá v našich textech uváděn v souvislosti s různými kontroverzními tématy, ale nelze mu upřít, že je originální myslitel. Přinejmenším pokud jde o pragmatické záležitosti, jinak by se těžko dopracoval k svému současnému jmění, které dnes dosahuje téměř $30 miliard. Ve své hodinové přednášce na Stanfordu radí, proč je důležité vyhnout se konkurenci a usilovat o monopol. A to jak v podnikání, tak v osobním životě. A proč toužit po monopolu není nemorální (jak se nám někdy společnost snaží podsunout), ale prakticky se kryje s touhou po úspěchu a naplnění.
Jak je možné, že se člověk opakovaně vrhá do divokých soubojů v super-konkurenčních bitvách, kde se vyskytuje mnoho účastníků a výhra přitom znamená velmi malý zisk? Protože se jinak neumí odlišit od ostatních. Přitom vždy existuje možnost, jak se odlišit. Zkoušet hrát jinou — monopolní hru. Najděte si vlastní cestu, kterou zatím nikdo nejde, radí Thiel v závěrečné části své přednášky (od 36:40). A přestaňte toužit po validaci od ostatních. „Mohlo by se zdát, že uspět v konkurenci na této škole a vystudovat práva je způsob, jak prožít život s malým rizikem. Nicméně z jiné perspektivy zároveň ohromně riskujete v tom smyslu, že se vám následně nepodaří udělat se svým životem vůbec nic smysluplného. Myslím, že pojem riziko představuje velmi komplikovaný koncept.“
Bilion dolarů (milion milionů) v rukou jednoho člověka není jen příběh o úspěchu technologického génia, ale i důkaz, že svět se nebezpečně vzdálil rovnováze. Muskova astronomická hodnota (byť slíbená v budoucnosti, aktuálně je Muskův majetek „jen“ cca 40% této částky) se stává symbolem systému, který nechá jednotlivce disponovat kapitálem, který dříve měly jen státy. Zatímco jedni mu tleskají jako symbolu úspěchu a geniality, druzí v jeho jmění vidí surový rentgen do útrob systému, který přestává fungovat pro většinu lidí. Vypadá to, že historie se opakuje a bilion dolarů Elona Muska může být nečekaným podnětem k oživení politické levice.
Když se JD Vance, současný viceprezident USA, zúčasnil jako mladý student na Yaleově univerzitě přednášky Petera Thiela, napsal o ní: „Peterova přednáška zůstává nejvýznamnějším okamžikem mého studia na právnické fakultě. Vyjádřil pocit, který pro mě do té doby zůstal nezformovaný: že jsem posedlý úspěchem pro něho samého – ne jako cílem k něčemu smysluplnému, ale abych vyhrál společenskou soutěž.“ A o kousek dál ve svém textu o konverzi ke katolické víře How I Joined the Resistance pokračuje: „Peter mi ale zanechal ještě jednu věc: byl to pravděpodobně nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy potkal, ale byl také křesťan. Vzpíral se společenské šabloně, kterou jsem si vytvořil – že hloupí lidé jsou křesťané a chytří ateisté.“ O vlivu miliardáře Thiela (filosofickém i praktickém) na současné dění v USA jsme už několikrát podrobně psali a informovali jsme i o jeho nedávné sérii přednášek v prestižním Commonwealth Clubu v San Franciscu. Celý způsob jeho myšlení nedávno velice důkladně rozebral text v křesťanském magazínu ChristNet, který si můžete prostudovat na odkazu níže. Z čeho jeho přesvědčení vlastně vychází? Proč se dnes křesťanství stává hlavním myšlenkovým směrem v Silicon Valley? A jak si Thiel představuje, že bychom měli „oprášit“ svůj vztah k Bohu, abychom se jako lidstvo vyhnuli apokalyptickému konci? Který on sám nicméně patrně hodlá přežít v patřičně sofistikovaném zařízení, které buduje na svém 477akrovém pozemku na Novém Zélandu.
Miliardář a investor Peter Thiel v podivuhodné veřejné přednášce v San Franciscu prohlásil, že radil Elonu Muskovi, aby nevěnoval svůj majetek na charitu a vystoupil z iniciativy Giving Pledge. Ta vznikla v roce 2010 z podnětu Billa Gatese a Warrena Buffetta a jejím cílem je přimět nejbohatší lidi světa, aby se vzdali alespoň poloviny svého majetku za života či po smrti v závěti ve prospěch filantropie. Thiel toto doporučení spojil s varováním před vznikem globálního nepřítele, kterého označuje jako „Antikrist“. Podle Thiela by peníze, které Musk rozdá formou charitativních darů, mohly být nakonec využity pro levicové neziskové organizace, které podle něj posilují ideologie ohrožující svobodu a technologický pokrok. Proto by podle něj bohatství mělo zůstat pod kontrolou — jako obrana proti tomu, co označuje jako nastupující moc „Antikrista“. Toho popsal jako globálního vůdčí sílu, jenž pod záminkou řešení krizí, jako jsou klimatické změny nebo hrozby umělé inteligence, získá absolutní moc nad světem. Thiel prohlásil, že soustředěné bohatství v rukách konkrétních jednotlivců může být jedinou obranou proti tomuto scénáři, zatímco filantropie by mohla nechtěně posílit právě ty struktury, které on považuje za nebezpečné. Jiní lidé ale za nebezpečí zase považují moc, peníze a některé myšlenky Petera Thiela.
V pondělí 6. října 2025 ve věku 64 let zemřela dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Dana Drábová. Do čela úřadu byla jmenována už v roce 1999 a během své kariéry se stala klíčovou osobností v oblasti využívání jaderné energie v České republice. Její odchod vyvolal silné emoce nejen mezi politiky, ale i mezi odbornou veřejností. Prezident Petr Pavel ocenil její odvahu, odborné kvality i lidskost, nazval ji „vzorem skromnosti“. Uměla být přísná i sarkastická, ale vždy přesná, věcná a lidská.
Podstoupil Ozzy eutanazii? Legenda Ozzy Osbourne z kapely Black Sabbath, přezdívaný princ temnot, zemřel 22. července 2025 ve věku 76 let, krátce po svém závěrečném koncertu v Birminghamu. Kromě nekonečných kondolencí a vzpomínek se na sociálních sítích spustila lavina spekulací: někteří fanoušci na platformách X, Reddit i Facebook tvrdí, že závěrečný koncert Back to the Beginning možná sloužil jako promyšlené rozloučení. Nebo dokonce jako součást plánu asistované sebevraždy ve Švýcarsku. Tyto domněnky se opírají o dřívější prohlášení Ozzyho a jeho manželky Sharon, týkající se zhoršujícího se zdravotního stavu zpěváka, který bojoval s Parkinsonovou chorobou. Oba uvedli, že pokud by se Ozzyho stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení (psali jsme také na Smrtelníku). Sharon tehdy v rozhovorech otevřeně popsala, že nemá smysl zůstat „uvězněn“ v těle, které už nefunguje. Když se proto po Ozzyho smrti objevily záběry a vzpomínky na jeho závěrečný koncert v Birminghamu, mnozí v nich četli víc než jen hudební tečku. Jeho vystoupení působilo jako slavnostní odchod: Ozzy sedící na trůnu, obklopený hudbou, přáteli a fanoušky, s úsměvem i vědomím, že se loučí. Na platformách jako X a Reddit se rychle objevily komentáře typu: „Ozzy splnil svůj plán eutanazie a rozlučkový koncert byl jeho vlastní pohřeb. Nic nemůže být víc metal.“ Přestože neexistuje žádné potvrzení a rodina ústy dcery Kelly Osbourne tyto spekulace odmítla, poslední okamžiky metalové legendy blíže nepopisovala. Pro fanoušky, kteří roky sledovali Ozzyho otevřenost k tématu smrti a v poslední době i k rozhodování o vlastním konci, má verze o plánovaném závěrečném defilé zvláštní přitažlivost. Představa, že se legenda sama stala režisérem svého posledního aktu, je sama o sobě příběhem, který zapadá do mytologie metalu.
Dnes nás opustil Jiří Bartoška, herec s nezaměnitelným charismatem a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Ve věku 78 let odešla osobnost, která zanechala nesmazatelnou stopu nejen na filmovém plátně. Jiří Bartoška byl kulturní ikonou, která zásadně ovlivnila českou kinematografii. Přes tři desetiletí stál v čele karlovarského festivalu, který chtěl stát v roce 1993 zrušit a který on pomohl znovu vybudovat. Spolu s Evou Zaoralovou, která nás opustila v roce 2022, vtiskli festivalu novou tvář, která dalece přesáhla hranice české filmové kultury. Karlovarský filmový festival proměnili ve světově uznávanou a významnou událost filmového dění. Nyní je to místo, kde se každý rok setkávají filmaři, osobnosti i diváci z celého světa. Jiří Bartoška odešel, ale jeho odkaz žije dál v každém ročníku a především v atmosféře, která činí tento festival tak jedinečným.
Sharon Osbourne otevřeně promluvila o tom, že pokud by se Ozzyho zdravotní stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení. Podle ní není smrt strašák, ale možnost odejít s respektem, pokud už v životě nezbývá kvalita ani naděje. Ozzy Osbourne už roky bojuje s Parkinsonovou chorobou a dalšími zdravotními problémy. Podle jeho ženy Sharon by si zasloužil odejít důstojně, bez bolesti a utrpení. Jejich otevřený postoj rozvířil debatu o tom, zda má člověk právo sám rozhodnout, kdy a jak se rozloučit se světem.
Zdravotní stav papeže Františka se na konci února dramaticky zhoršil a náhlý zápal plic ho srazil na nemocniční lůžko v římské klinice Gemelli. Situace byla natolik vážná, že se jeho lékaři dostali do bodu, kdy zvažovali, zda Svatého otce vůbec léčit, nebo mu raději dopřát „klidný odchod“. František sám hovořil o smrti s klidem a připraveností. Byly chvíle, kdy se opravdu zdálo, že se rána už nedožije. Nakonec se lékaři rozhodli pokračovat v léčbě a papeže Františka se podařilo zachránit. Po pěti týdnech v nemocnici se vrátil do Vatikánu. I když ho teď čeká dlouhý dvouměsíční odpočinek, při odjezdu z nemocnice nezapomněl z balkonu požehnat věřícím.
