Vor Medúzy je 200 let starý ikonický obraz, který se lidstvu vryl do kolektivní paměti. Proč a jak tato monumentální malba, která akuálně visí v Louvre, stále inspiruje ohromné množství umělců napříč kontinenty, bude zkoumat od 1.10. nová velká výstava v Centru současného uměni DOX. Co je naděje, jak se liší od „optimismu“ a proč je nesmírně důležitá právě v době nejistoty?
Nová výstava Argus & Medusa v Centru DOX vychází z výjevu Vor Medúzy od Théodora Géricaulta a okamžiku, kdy zdecimovaní trosečníci po 13 dnech zvěrstev a kanibalismu na obzoru zahlédnou loď, která je možná přijíždí zachránit. Právě motiv nejisté naděje propojuje výstavu se čtvrtým ročníkem literálního festivalu FALL s mottem „Naděje je stav mysli“. O obou projektech mluví v novém podcastu ParaDOX umělecká ředitelka DOXu, kurátorka výstavy a zakladatelka festivalu FALL Michaela Šilpochová.
Intenzivní rozhovor s Ondřejem Bahníkem se věnuje tématům, která se pohybují na pomezí psychologie, spirituality a existenciální zkušenosti. Vedle úvah o vědomí, štěstí a šamanismu se dotýká také smrti, krizových stavů a proměn, jimiž člověk prochází ve chvílích, kdy přestávají stačit běžné rámce porozumění. Ondřej Bahník se osobnímu rozvoji věnuje více než dvacet let. Jeho cesta vedla od bioenergetických technik a tradičního bylinářství k šamanismu, později také k práci s integrací rozšířených stavů vědomí. Vzdělával se v několika tradičních léčitelských technikách u šamanů ze Sibiře, Kolumbie, Peru a Mexika. Absolvoval Grof Transpersonal Training a jako certifikovaný facilitátor dnes využívá svých zkušeností ve skupinové i v individuální praxi s lidmi. Součástí jeho současného působení je i seminární a poradenská činnost spojená s psychospirituální krizí a s prostředím psychedeliky asistované psychoterapie.
Působí jako průvodce v kolumbijské oblasti Putumayo, která leží mezi amazonským pralesem a Andami. Dlouhodobě zde navštěvuje původní komunity Inga, Kamentsá Biya a Kofán. Společně s přáteli stojí za spolkem Asaya, který se věnuje pořádání přednášek, konferencí a také tvorbě dokumentárních filmů a knih. V současnosti se podílí na společné iniciativě 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, PSYON – Psychedelická klinika a Společnost Podané ruce o.p.s. s názvem “Psychedelická zkušenost a její integrace v pomáhajících profesích”. Projekt má za cíl vyvíjet a v praxi ověřovat nový model psychedelické pomoci pro lidi ve zhoršené sociální situaci, kteří trpí duševní nemocí nebo závislostí na návykových látkách. V neposlední řadě je Ondřej lesník, lesní pedagog a otec tří dětí.
Ye – „prorok post-moderního chaosu“ (jak jsme o něm v minulosti psali v článku „Zemřel Kanye West a zrodil se Yeezus, prorok naší doby?“) včera vydal dlouho očekávané dvanácté album Bully, kde se vrací k samplování, emotivnímu rapu, zpěvu a introspektivní atmosféře, ale zároveň experimentuje s novými produkčními postupy a fragmentovanou strukturou skladeb. Silnou stránkou alba je bezpochyby produkce, která místy působí jako návrat k jeho nejlepším momentům. Kritici i posluchači se shodují, že Bully nabízí momenty skutečné síly a originality, ale trpí nekonzistencí a pocitem nedokončenosti. Zároveň se objevily spekulace, že Ye používá při produkci AI, což následně popřel. Do celku navíc vstupuje období plné kontroverzí, veřejných skandálů a osobních krizí, které se do hudby propisují víc než kdy dřív. Výsledkem je album, které není tak úplně snadné poslouchat ani hodnotit, protože neustále osciluje mezi odkazem jeho minulých vrcholů a současným chaosem.
Videoklip k tracku Father, který dnes k novému albu vyšel, se nesnaží vyprávět lineární příběh, ale spíše vrstvit symboly do jedné intenzivní, téměř až rituální koláže. Děj je zasazený do prostoru připomínajícího kostel a svatbu, což okamžitě rámuje celý vizuál jako něco mezi obřadem a performancí, přičemž postavy a motivy se pohybují na hraně reality a absurdity, od rytíře jako archaického bojovníka přes mimozemšťany a astronauty až po postavy stylizované jako náboženské archetypy, což vytváří pocit, že se v klipu míchá mytologie s futuristickou estetikou do různých vrstev. Výsledkem je fragmentovaný obraz člověka, který se snaží udržet kontrolu nad vlastní identitou v realitě, která se mu postupně rozpadá. Videoklip je natočený na jeden statický záběr, režírovala ho jeho manželka Bianca Censori a hostuje v něm rapper Travis Scott. Hudební video skládá výrazné symboly a motivy do jednotné linie konfliktu mezi vírou, mocí a sebemytologizací.
Zdravotní sestra Michaela Gorná patřila během pandemie covidu mezi ty, kteří stáli v bezprostřední blízkosti smrti každý den. Pracovala s pacienty v těžkém stavu a opakovaně sledovala jejich odchod. Sama se však později ocitla na druhé straně této zkušenosti. Po nákaze koronavirem skončila ve vážném stavu v nemocnici, kde byla uvedena do umělého spánku a napojena na přístrojovou podporu. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus popisuje, že i v tomto stavu vnímala určité procesy ve svém těle a měla subjektivní prožitek postupného slábnutí životních funkcí.
Podobné zkušenosti, označované jako zážitky blízké smrti, jsou dlouhodobě předmětem zájmu medicíny, psychologie i neurověd. Výpovědi pacientů často zahrnují intenzivní vnímání vlastního těla, změny vědomí nebo pocit oddělení od reality, přičemž vědecké vysvětlení těchto stavů zůstává nejednoznačné. Právě v tomto prostoru mezi měřitelným a prožitým zůstává smrt i nadále jedním z nejméně pochopených momentů lidské existence.
Rádio SLOP! je netradiční internetová rádiová stanice, která nevysílá klasické písničky ani moderátory, ale streamuje hudbu a zvukové výstupy generované umělou inteligencí. Na rozdíl od běžných českých rádií, kde slyšíte moderátora, zprávy a známé skladby, rádio SLOP! každý den skládá audio z aktuálních online událostí, zprávy z domova i ze světa, bulváru i počasí a převádí je do hudebně-textových formátů bez mluveného slova.
Projekt vznikl jako experiment umělé inteligence a internetového streamingu. Jeho cílem není konkurovat klasickým rádiím, ale ukázat, jak může vypadat rádio ve chvíli, kdy se obejde bez lidského kurátorství. SLOP! funguje plně autonomně a jeho vysílání vzniká automaticky pomocí algoritmů, které nepřetržitě zpracovávají online informace a převádějí je do zvukové podoby. Výsledkem není playlist ani program, ale kontinuální proud audia vycházejícího přímo z dat.
Včera vyšel první díl podcastové série Wargame:Česko. Proč tato série vznikla (a proč jsem její vznik podpořil)? Protože máme obvykle značně mizernou představivost, jak by reálně mohlo vypadat, kdyby se české území (včetně území hlavního města) stalo součástí konfliktu, který se aktuálně odehrává jen pár stovek kilometrů daleko. Výpravně zpracovaná simulace možné blízké budoucnosti (která je ve spolupráci s experty vymyšlena maximálně realisticky a která se snad nestane) odpovídá na otázky typu, jak by prakticky vypadalo rozhodování politiků a institucí státu v okamžiku velkých krizových situací. V jakém stavu je naše armáda. Na co je připravena. A na co vůbec ne. A proč je zcela zásadní pro bezpečnost malé země, jako je ta naše, být pevnou součástí větších struktur typu EU a NATO. Podle volebních průzkumů každý pátý občan ČR podporuje politické strany, které mají v programu z těchto struktur vystoupit. Až si poslechnete Wargame:Česko (všechny díly zdarma), rychle pochopíte, proč jsou podobné nápady v dnešní složité geopolitické situaci absolutní šílenství.
V Longevity podcastu Hospodářských novin se mluví o chladové terapii jako o „longevity hacku“, tedy nástroji prodlužování života. Trenér otužování David Vencl popisuje, jak může chladová terapie posílit nejen imunitu, ale i dlouhověkost. Důležité přitom je po ledové koupeli se neoblékat. „Ideální je, abych se dostal do normálu svými vlastními silami. A k tomu pomáhají právě svaly, třes nebo pohyb. V tu chvíli tělo jede bomby,“ říká.
David Černý, filozof a etik z Ústavu státu a práva. Coby vědec se do hloubky zabývá vztahem mezi eutanazií a dobrým životem. Je podle něj dobře, nebo špatně, že v Česku by si nikdo nemohl eutanazii jako způsob odchodu zvolit? Jaké dilema kolem eutanazie považuje za zásadní?
