Brianna Lafferty dlouhodobě trpí vzácnou neurologickou poruchou zvanou myoklonická dystonie, která vyvolává náhlé a silné svalové záškuby. Nedávno ji během jedné z atak lékaři prohlásili za klinicky mrtvou – byla bez životních funkcí celých osm minut, než se podařilo obnovit činnost srdce a mozku. „Najednou jsem se odpojila od svého fyzického těla. Nepamatuji si ani svou lidskou podobu,“ vypráví o svém zážitku, v němž zažila příval čisté energie a čisté lásky. Podle ní se během těchto osmi minut její vědomí „rozšířilo“ mimo čas i prostor. Vzpomíná si na „jasné světlo, které nebylo oslepující, ale přijímající a milující,“ a na pocit, že „čas přestal existovat“. Svůj zážitek shrnuje slovy: „Smrt je jen iluze. Tělo možná zemře, ale vědomí přetrvává.“
Herec Jeremy Renner, který je známý z filmů jako Avengers, popsal, jak se po těžké nehodě dostal do stavu klidu a smíření, natolik hlubokého, že ho návrat k životu zklamal. V rozhovoru uvedl, že ve chvílích mezi životem a smrtí cítil pokoj, lehkost a spojení s něčím větším. „Je to obrovská úleva, to je vše, co mohu říct. Je to nádherná, nádherná úleva být oddělen od svého těla. Je to ten nejúžasnější mír, jaký si jen dokážete představit. Nevidíte nic jiného než to, co je ve vaší mysli. Jste atomy toho, kým jste, vaše DNA, váš duch. Je to nejvyšší dávka adrenalinu, ale ten mír, který s tím přichází, je nádherný. Je to tak magické.“ Nakonec byl naštvaný, že ho oživili a musel se vrátit do svého bolavého těla. Po přejití rolbou utrpěl více než 30 zlomenin, zkolabovaly mu plíce a došlo k vážnému poranění hrudníku. I přes intenzivní rehabilitace a operace přiznává, že psychicky byl návrat těžší než fyzická bolest.
Vasektomie je drobný chirurgický zákrok, při kterém se muži přeruší nebo podvážou chámovody, čímž se trvale zabrání průchodu spermií a tedy schopnosti muže zplodit dítě. Mezi hlavní důvody, proč se muži pro tento zákrok rozhodují, patří trvalá forma antikoncepce. Někteří muži se k vasektomii uchylují i z širších důvodu, že vědomě nechtějí přispívat k přelidnění planety, nebo protože se rozhodli žít bez dětí a chtějí si toto rozhodnutí pojistit. „Jsem v životě šťastnější o samotě, zodpovědnost spojená s dítětem mě děsí,“ říká v rozhovoru v DVTV hudebník Vojtěch Libich, který vasektomii podstoupil ve 34 letech.
Dnes nás opustil Jiří Bartoška, herec s nezaměnitelným charismatem a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Ve věku 78 let odešla osobnost, která zanechala nesmazatelnou stopu nejen na filmovém plátně. Jiří Bartoška byl kulturní ikonou, která zásadně ovlivnila českou kinematografii. Přes tři desetiletí stál v čele karlovarského festivalu, který chtěl stát v roce 1993 zrušit a který on pomohl znovu vybudovat. Spolu s Evou Zaoralovou, která nás opustila v roce 2022, vtiskli festivalu novou tvář, která dalece přesáhla hranice české filmové kultury. Karlovarský filmový festival proměnili ve světově uznávanou a významnou událost filmového dění. Nyní je to místo, kde se každý rok setkávají filmaři, osobnosti i diváci z celého světa. Jiří Bartoška odešel, ale jeho odkaz žije dál v každém ročníku a především v atmosféře, která činí tento festival tak jedinečným.
Petr Laštovka se ve své knize Umřel jsem, ale už je mi líp nebojí otevřeně mluvit o své zkušenosti s rakovinou a klinickou smrtí – a to s nečekaným nadhledem a humorem. Přestože umírání označuje za strašlivé, smrt samotnou vykresluje jako nečekaně příjemnou a barevnou. Laštovkův příběh ukazuje, jak se s vážnou nemocí dá bojovat nejen tělem, ale i duchem – a jak může smrt paradoxně vrhnout nové světlo na to, co je v životě skutečně důležité. Jeho otevřenost boří tabu kolem umírání a ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích je možné najít něco lidského a krásného.
Dne 21. dubna 2025 zemřel ve věku 75 let profesor MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. – významný český popularizátor psychiatrie, pedagog, autor mnoha odborných knih, zakladatel a první a emeritní ředitel Národního ústavu pro duševní zdraví. Jeho celoživotním tématem bylo propojení duševního zdraví a umění, za zmínku však stojí i jeho osobní vztah ke smrti, se kterým se v období pandemie v roce 2020 svěřil privátnímu časopisu MINT. Čest jeho osvětové činnosti a památce!
„Mnozí mi vyčítají jistou lehkomyslnost, ale nemůžu se přinutit, abych sám sebe strašil. Umřu, no a co. Zažil jsem to při nouzovém přistání v letadle, kdy jsem si představil, že za půl hodiny budeme všichni mrtví. Rozhostil se ve mně naprostý mír v duši, vycházející z vědomí, že jsem celou nekonečnost neexistoval, teď chvilku existuji a zase další nekonečnost existovat nebudu. Tak o co jde? Čeho se bojím, jsou muka, utrpení, mučení, přežívání na hadičkách a přístrojích. Ale že nebudu, mi nevadí.“
V loňském roce mu Nadace Neuron udělila Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě.
Příběh čtrnáctiletého Sewella Setzera z Floridy, který se zamiloval do chatbota a následně spáchal sebevraždu, je tragickým varováním před nebezpečím, které může představovat hluboké citové připoutání k umělé inteligenci. Sewellova matka nyní žaluje technologického giganta, jehož platforma hostila chatbota, s nímž její syn navázal intenzivní vztah. Tato událost zdůrazňuje potřebu důkladného dohledu nad interakcemi mezi mladistvými a AI, a také nutnost otevřeného dialogu o emocionálních rizicích spojených s technologiemi. Je nezbytné, aby mladí lidé chápali, že AI nemá lidské emoce a vztahy s ní nemohou nahradit skutečné mezilidské interakce. Rodiče, pedagogové a vývojáři technologií by měli spolupracovat na vytváření bezpečného prostředí, které podporuje zdravý vývoj a chrání před potenciálními psychickými hrozbami spojenými s digitálním světem.
Daniel Kahneman, izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zemřel 27. března 2024 ve věku 90 let asistovaným sebeusmrcením ve Švýcarsku. Tato informace byla zveřejněna až v březnu 2025. Ve svém posledním e-mailu uvedl, že věří, že „mizerie a ponižování posledních let života jsou zbytečné“ a že se rozhodl jednat podle této víry. Navzdory tomu si stále užíval života, čelil zhoršujícímu se zdraví, včetně selhávání ledvin a častějších mentálních výpadků. Jeho rozhodnutí bylo ovlivněno i osobní zkušeností s demencí, kterou trpěla jeho manželka Anne Treismanová. Kahnemanovo rozhodnutí vyvolalo diskuzi o důstojnosti a autonomii na konci života. Jeho kolegové a přátelé, včetně behaviorálního ekonoma Richarda Thalera, ho označili za „giganta v oboru“ a zdůraznili jeho přínos k pochopení lidského rozhodování.
Doktor na tripu je dokumentární film o cestě vědců z Národního ústavu duševního zdraví mezi amazonskou komunitu Huni Kui, kde se rozhodli zkoumat účinky ayahuascy na mozek, a o nových přístupech v léčbě duševních onemocnění, která během života zažije v nějaké formě každý čtvrtý člověk. Dokument sleduje mezinárodní tým pod vedením MUDr. Tomáše Páleníčka a popisuje konkrétní úspěchy využití psychedelických látek při léčbě deprese. Uslyšíte i příběhy pacientů, kteří se rozhodli podstoupit tuto inovativní terapii. Režisérem je David Čálek, známý svými dokumenty jako Nebe peklo či Cesta vzhůru, a vznik díla mj. podpořila Nadace Neuron a Nadační fond pro výzkum psychedelik. Premiéra je 11. 4. v kině Vzlet v Praze. A protože je vyprodáno, zde jsou další projekce s debatami:
13. 4. – Praha, Vzlet 15. 4. – Ostrava, Cinestar 13. 5. – Hradec Králové, Bio Central 21. 5. – Brno, Kino Art
Wayne, nevyléčitelně nemocný muž ze San Diega, se rozhodl pro asistovanou smrt, která je v Kalifornii legální od roku 2016. Pozval tým BBC, aby jeho poslední chvíle zdokumentoval. Nešlo mu jen o osobní rozloučení, ale také chtěl, aby lidé ve Velké Británii – kde asistovaná smrt zatím legální není – viděli, jak může vypadat důstojný a klidný odchod ze života. „Nemyslím si, že by umírání mělo být tabu. Smrt je přirozená,“ říká Wayne v reportáži BBC. Dále otevřeně popisuje, jak se vyrovnával s diagnózou amyotrofické laterální sklerózy (ALS), která postupně vede k úplné ztrátě svalové kontroly, jaké měl obavy a proč se postupně rozhodl pro asistovanou smrt. Zdůrazňuje, že důležité pro něj bylo to, že vůbec existuje možnost rozhodnout o svém odchodu a nenechat nemoc, aby určovala jeho poslední dny. Wayne také hovoří o podpoře své rodiny a přátel, kteří jeho rozhodnutí respektovali a stáli při něm. Ve Velké Británii se o legalizaci asistované smrti vedou dlouhodobé debaty. Přestože tři čtvrtiny veřejnosti jsou podle průzkumů pro, legální tato možnost zatím není. Situace se však pomalu mění. Celý příběh Wayna najdete na webu BBC.
