Nový průzkum Pew Research Center z května 2025 odhaluje, že víra v posmrtný život a duchovní přítomnost zvířat, hor, řek či stromů je globálně překvapivě běžná. Více než polovina dotázaných v 36 zemích věří, že existuje život po smrti, přičemž v zemích jako Indonésie (85 %) nebo Keňa (80 %) je souhlasně nakloněna většina populace. Nejde přitom o víru starších generací, mladší dospělí (18–34 let) jsou na těchto otázkách stejně nebo někdy i více otevření než jejich rodiče. Zajímavě se ukazuje, že duchovní přesvědčení nejsou vázaná na tradiční náboženskou identitu, dokonce i lidé bez vyznání ve Skandinávii či Japonsku věří, že příroda a její tvorové mohou mít vlastní energii.
Ve svém nedávném podcastu s Pavlem Mackem („Smrt, Meditace, Mindfulness, Stoicismus“) host vstupuje do hloubky témat, která se dotýkají samotného jádra lidské existence. Rozebírá, jak uvědomění si vlastní smrtelnosti může paradoxně vést ke svobodě. Motivuje žít více naplno. Soustředit se na přítomný okamžik a jednat s větší jasností a integritou. Pavel Macek vnímá praktiky mindfulness a meditace jako nástroje, které umožňují zastavit vnitřní chaos, naladit nás na „vnitřní ticho“ i dají nám schopnost být sám se sebou – bez hodnocení či odsuzování.
Brianna Lafferty dlouhodobě trpí vzácnou neurologickou poruchou zvanou myoklonická dystonie, která vyvolává náhlé a silné svalové záškuby. Nedávno ji během jedné z atak lékaři prohlásili za klinicky mrtvou – byla bez životních funkcí celých osm minut, než se podařilo obnovit činnost srdce a mozku. „Najednou jsem se odpojila od svého fyzického těla. Nepamatuji si ani svou lidskou podobu,“ vypráví o svém zážitku, v němž zažila příval čisté energie a čisté lásky. Podle ní se během těchto osmi minut její vědomí „rozšířilo“ mimo čas i prostor. Vzpomíná si na „jasné světlo, které nebylo oslepující, ale přijímající a milující,“ a na pocit, že „čas přestal existovat“. Svůj zážitek shrnuje slovy: „Smrt je jen iluze. Tělo možná zemře, ale vědomí přetrvává.“
Herec Jeremy Renner, který je známý z filmů jako Avengers, popsal, jak se po těžké nehodě dostal do stavu klidu a smíření, natolik hlubokého, že ho návrat k životu zklamal. V rozhovoru uvedl, že ve chvílích mezi životem a smrtí cítil pokoj, lehkost a spojení s něčím větším. „Je to obrovská úleva, to je vše, co mohu říct. Je to nádherná, nádherná úleva být oddělen od svého těla. Je to ten nejúžasnější mír, jaký si jen dokážete představit. Nevidíte nic jiného než to, co je ve vaší mysli. Jste atomy toho, kým jste, vaše DNA, váš duch. Je to nejvyšší dávka adrenalinu, ale ten mír, který s tím přichází, je nádherný. Je to tak magické.“ Nakonec byl naštvaný, že ho oživili a musel se vrátit do svého bolavého těla. Po přejití rolbou utrpěl více než 30 zlomenin, zkolabovaly mu plíce a došlo k vážnému poranění hrudníku. I přes intenzivní rehabilitace a operace přiznává, že psychicky byl návrat těžší než fyzická bolest.
„Lékař má smrti rozumět. Je to součást jeho práce. Pokud se nesetkáte se smrtí, neděláte klinickou medicínu. Smrt je jeden z léčebných scénářů. Není to ten nejčastější, ale vůbec to není ten nejhorší. Jsme koneční. Je pro všechny mnohem snazší, když lidé chápou smrt, pacienti nedělají, že neexistuje, a příbuzní si připouštějí, že babička prostě může, anebo dokonce má umřít. Čím více smrtí jako lékař potkáte, tím lépe na ni připravujete další v situacích, kdy je nevyhnutelná. Provést smrtí je umění.“
Tolik lékař Tomáš Šebek a citace z jeho nejnovější knihy Objektivní nález. Pokud vás fascinuje téma smrti a chcete ho lépe pochopit, nenechte si ujít K smrti dobrý festival! Už pátý ročník proběhne 8.–10. listopadu v Ostravě a nabízí skvělý prostor pro přemýšlení i inspiraci. Přináší hlubší pohled na smrt jako přirozenou součást našich životů, což ocení nejen lékaři, ale každý, kdo se chce připravit na nevyhnutelné. Více informací a vstupenky najdete zde.
