Intenzivní rozhovor s Ondřejem Bahníkem se věnuje tématům, která se pohybují na pomezí psychologie, spirituality a existenciální zkušenosti. Vedle úvah o vědomí, štěstí a šamanismu se dotýká také smrti, krizových stavů a proměn, jimiž člověk prochází ve chvílích, kdy přestávají stačit běžné rámce porozumění. Ondřej Bahník se osobnímu rozvoji věnuje více než dvacet let. Jeho cesta vedla od bioenergetických technik a tradičního bylinářství k šamanismu, později také k práci s integrací rozšířených stavů vědomí. Vzdělával se v několika tradičních léčitelských technikách u šamanů ze Sibiře, Kolumbie, Peru a Mexika. Absolvoval Grof Transpersonal Training a jako certifikovaný facilitátor dnes využívá svých zkušeností ve skupinové i v individuální praxi s lidmi. Součástí jeho současného působení je i seminární a poradenská činnost spojená s psychospirituální krizí a s prostředím psychedeliky asistované psychoterapie.
Působí jako průvodce v kolumbijské oblasti Putumayo, která leží mezi amazonským pralesem a Andami. Dlouhodobě zde navštěvuje původní komunity Inga, Kamentsá Biya a Kofán. Společně s přáteli stojí za spolkem Asaya, který se věnuje pořádání přednášek, konferencí a také tvorbě dokumentárních filmů a knih. V současnosti se podílí na společné iniciativě 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, PSYON – Psychedelická klinika a Společnost Podané ruce o.p.s. s názvem “Psychedelická zkušenost a její integrace v pomáhajících profesích”. Projekt má za cíl vyvíjet a v praxi ověřovat nový model psychedelické pomoci pro lidi ve zhoršené sociální situaci, kteří trpí duševní nemocí nebo závislostí na návykových látkách. V neposlední řadě je Ondřej lesník, lesní pedagog a otec tří dětí.
Rok se s rokem sešel a po loňské objevné reportáži z boskovického Smrtfestu se kvapem blíží termín již sedmého ročníku festivalu o smrti a umírání. Letošní dvoudenní událost proběhne ve dnech 27. – 28. února 2026 v komunitním centru Prostor Boskovice a nabídne témata jako komunikace s dětmi a dospívajícími po bolestné ztrátě blízkých, péče o tělo zesnulého nebo tvůrčí workshop pro středoškoláky se zaměřením na detabuizaci smrti. Nebude opět chybět ani živá debata, tentokrát o duchovních aspektech umírání v kontextech alternativní spirituality s religionistkou Janou Nenadalovou nebo závěrečné večerní promítání filmu. Festival pořádá boskovický spolek zesnu, který dlouhodobě popularizuje a citlivě prohlubuje zájem o tematiku důstojných posledních rozloučení. Vstupné je možno zakoupit na celý festival nebo pouze na jednotlivé akce a přednášky.
Ponořte se do jedné z nejhlubších učebnic života i smrti. Už samotný fakt, že jde o kompletní překlad tohoto starobylého cyklu nauk v češtině, dává velký důvod k zájmu. Tento text vám nabídne detailní popisy posmrtného stavu („bardo“), meditační praxe, která může změnit každodenní zkušenost, a také rady, jak pomoci umírajícím či pozůstalým. Je to průvodce mezi životem a smrtí, mapa vědomí, která čtenáře učí, jak pochopit přechod, nejen ten poslední, ale i všechny malé přechody, které každý den prožíváme. Kniha odhaluje tajemství tibetského buddhismu, popisuje stav „bardo“ – prostor mezi světy – a nabízí klidnou moudrost těm, kdo hledají smíření, i těm, kdo se nebojí dívat pravdě do očí.
V českých uličkách se pomalu mísí dva světy. Barvité masky, vydlabané dýně a koledování na jedné straně, a tiché zapalování svíček na hrobech, vzpomínání a úcta, tedy tradiční Dušičky, na straně druhé. Jak původní irský svátek Samhain, přetvořený v Halloween, vstoupil do naší kultury, zatímco u nás stále převažuje den piety 2. listopadu, kdy lidé navštěvují hřbitovy? Na světové scéně se ukazuje, že smutek nad mrtvými může mít i podobu veselí. Třeba v Mexiku se během El Día de los Muertos slaví živě, pestrobarevně, s tancem a nabídkou pro duše zesnulých. Každý z těchto přístupů má svou krásu i hloubku.
Dalajlama prohlásil během oslav svých 90. narozenin (popřát mu přijel poblahopřát i český prezident Petr Pavel), že doufá, že bude žít ještě dalších 30–40 let, tedy až do věku 130 let. Cítí se podle svých slov požehnán Avalokitéšvarou – bódhisattvou soucitu – a je odhodlaný dál sloužit lidem Tibetu. Z exilu v Indii, kde žije od roku 1959 po útěku před čínskou okupací, vzkazuje, že i navzdory životním zklamáním má stále sílu a vůli pokračovat. Dalajlama zároveň potvrdil, že po jeho smrti bude tradice reinkarnací pokračovat. Výlučné právo volby jeho nástupce má podle něj jeho vlastní nadace Gaden Phodrang Trust, nikoli čínská vláda, která se tuto roli snaží získat. Pro duchovního vůdce, který často mluví o pomíjivosti a cyklu zrození a smrti, není dlouhověkost jen biologickým cílem, ale i snahou, jak udržet živé poselství o nenásilí a soucitu ve světě, který se rychle mění.
Nový průzkum Pew Research Center z května 2025 odhaluje, že víra v posmrtný život a duchovní přítomnost zvířat, hor, řek či stromů je globálně překvapivě běžná. Více než polovina dotázaných v 36 zemích věří, že existuje život po smrti, přičemž v zemích jako Indonésie (85 %) nebo Keňa (80 %) je souhlasně nakloněna většina populace. Nejde přitom o víru starších generací, mladší dospělí (18–34 let) jsou těmto otázkám stejně nebo někdy i více otevřeni než jejich rodiče. Překvapivě se ukazuje, že duchovní přesvědčení nejsou vázána na tradiční náboženskou identitu. Dokonce i lidé bez vyznání ve Skandinávii či Japonsku věří, že příroda a její tvorové mohou mít vlastní spirit nebo energii.
Ve svém nedávném podcastu s Pavlem Mackem („Smrt, Meditace, Mindfulness, Stoicismus“) host vstupuje do hloubky témat, která se dotýkají samotného jádra lidské existence. Rozebírá, jak uvědomění si vlastní smrtelnosti může paradoxně vést ke svobodě. Motivuje žít více naplno. Soustředit se na přítomný okamžik a jednat s větší jasností a integritou. Pavel Macek vnímá praktiky mindfulness a meditace jako nástroje, které umožňují zastavit vnitřní chaos, naladit nás na „vnitřní ticho“ i dají nám schopnost být sám se sebou – bez hodnocení či odsuzování.
Brianna Lafferty dlouhodobě trpí vzácnou neurologickou poruchou zvanou myoklonická dystonie, která vyvolává náhlé a silné svalové záškuby. Nedávno ji během jedné z atak lékaři prohlásili za klinicky mrtvou – byla bez životních funkcí celých osm minut, než se podařilo obnovit činnost srdce a mozku. „Najednou jsem se odpojila od svého fyzického těla. Nepamatuji si ani svou lidskou podobu,“ vypráví o svém zážitku, v němž zažila příval čisté energie a čisté lásky. Podle ní se během těchto osmi minut její vědomí „rozšířilo“ mimo čas i prostor. Vzpomíná si na „jasné světlo, které nebylo oslepující, ale přijímající a milující,“ a na pocit, že „čas přestal existovat“. Svůj zážitek shrnuje slovy: „Smrt je jen iluze. Tělo možná zemře, ale vědomí přetrvává.“
Herec Jeremy Renner, který je známý z filmů jako Avengers, popsal, jak se po těžké nehodě dostal do stavu klidu a smíření, natolik hlubokého, že ho návrat k životu zklamal. V rozhovoru uvedl, že ve chvílích mezi životem a smrtí cítil pokoj, lehkost a spojení s něčím větším. „Je to obrovská úleva, to je vše, co mohu říct. Je to nádherná, nádherná úleva být oddělen od svého těla. Je to ten nejúžasnější mír, jaký si jen dokážete představit. Nevidíte nic jiného než to, co je ve vaší mysli. Jste atomy toho, kým jste, vaše DNA, váš duch. Je to nejvyšší dávka adrenalinu, ale ten mír, který s tím přichází, je nádherný. Je to tak magické.“ Nakonec byl naštvaný, že ho oživili a musel se vrátit do svého bolavého těla. Po přejití rolbou utrpěl více než 30 zlomenin, zkolabovaly mu plíce a došlo k vážnému poranění hrudníku. I přes intenzivní rehabilitace a operace přiznává, že psychicky byl návrat těžší než fyzická bolest.
„Lékař má smrti rozumět. Je to součást jeho práce. Pokud se nesetkáte se smrtí, neděláte klinickou medicínu. Smrt je jeden z léčebných scénářů. Není to ten nejčastější, ale vůbec to není ten nejhorší. Jsme koneční. Je pro všechny mnohem snazší, když lidé chápou smrt, pacienti nedělají, že neexistuje, a příbuzní si připouštějí, že babička prostě může, anebo dokonce má umřít. Čím více smrtí jako lékař potkáte, tím lépe na ni připravujete další v situacích, kdy je nevyhnutelná. Provést smrtí je umění.“
Tolik lékař Tomáš Šebek a citace z jeho nejnovější knihy Objektivní nález. Pokud vás fascinuje téma smrti a chcete ho lépe pochopit, nenechte si ujít K smrti dobrý festival! Už pátý ročník proběhne 8.–10. listopadu v Ostravě a nabízí skvělý prostor pro přemýšlení i inspiraci. Přináší hlubší pohled na smrt jako přirozenou součást našich životů, což ocení nejen lékaři, ale každý, kdo se chce připravit na nevyhnutelné. Více informací a vstupenky najdete zde.
