Česko stojí před jednou z nejdůležitějších zdravotnických otázek příští dekády. Paliativní péče už dávno neznamená pouze poslední dny života, ale způsob, jak těžce nemocným lidem umožnit žít závěr života důstojněji a více podle jejich vlastních hodnot. Jak upozorňuje Zdravotnický deník, kapacity současného systému tomu ale zdaleka neodpovídají. Podle předsedy České společnosti paliativní medicíny Ondřeje Kopeckého bude Česko v horizontu deseti let potřebovat 800 až 1 000 nových lékařů v této oblasti, zatímco dnes má jen zlomek tohoto počtu specializovaných odborníků. Nedostatek se netýká jen lékařů, ale také mobilních hospiců a nemocničních paliativních týmů, jejichž síť je stále nerovnoměrná a v mnoha regionech nedostatečná.
Paliativní péče je přitom jedním z důležitých testů vyspělosti společnosti a měřítkem toho, jak vážně bereme lidskou důstojnost. Moderní medicína nesmí být definována pouze schopností prodlužovat život, ale také schopností rozpoznat chvíli, kdy je největší hodnotou úleva a respekt k přání nemocného člověka. Připravovaná Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035 proto může být zásadním krokem, pokud se promění v reálnou dostupnost služeb, stabilní financování a systematické vzdělávání odborníků.
Na iVysílání České televize se objevil dokument režisérky Olgy Sommerové „Nech plakat jen polovinu srdce“ o dětské paliativní péči v ČR a zejména o vzniku nového centra v usedlosti Cibulka v pražských Košířích, které se buduje díky zcela mimořádnému miliardovému filantropickému počinu Nadace rodiny Vlčkových. Ondřej Vlček působil jako dlouhodobý šéf antivirové firmy Avast a jeho manželka Katarína je lékařka a specialistka na paliativní péči. Dětský hospic Cibulka bude pomáhat nevyléčitelně nemocným dětem a jejich blízkým. Pečovat plánuje až o 350 dětí ročně. V dokumentu vystupuje i lékařka — původně dětská onkoložka — Lucie Hrdličková, která se stará o umírající a jejich blízké ve FN Motol v Praze. Před několika lety založila první paliativní tým pro děti (i ty nenarozené) v ČR a Smrtelník s ní brzy přinese rozhovor v některém z dalších podcastů.
Senát přes výhrady části svých členů připustil uzákonění možnosti, aby lékaři nemuseli udržovat nevyléčitelně nemocného pacienta při životě za každou cenu.
V neděli se ve Slovinsku v referendu hlasovalo o tom, jestli mají mít těžce nemocní dospělí právo rozhodnout o vlastním odchodu ze světa. Těsná většina voličů řekla ne. Podle výsledků odmítlo zákon o asistovaném umírání zhruba 53 % hlasujících, pro bylo asi 47 %, účast se pohybovala kolem 41 %. Zákon přitom parlament schválil už v létě a navazoval na loňské nezávazné referendum, v němž se veřejnost k legalizaci přikláněla. Norma měla umožnit asistované umírání dospělým, kteří jsou při smyslech, trpí nesnesitelnou bolestí bez naděje na zlepšení a projdou schválením dvěma lékaři a povinnou konzultací; šlo o tzv. self-administered model, kdy si pacient sám vezme předepsanou látku, a zákon se výslovně nevztahoval na lidi s duševním onemocněním. Podporovala ho liberální vláda premiéra Roberta Goloba, která v něm viděla řešení lidské důstojnosti, práv a osobní volby. Proti se stavěla silná koalice konzervativních iniciativ, části lékařských sdružení a katolické církve. Jejich tahounem byl aktivista a pravicový politik Aleš Primc, který po oznámení výsledků mluvil o vítězství kultury života nad kultem smrti. Odpůrci argumentovali tím, že norma je v rozporu s ústavou a že stát má místo asistované sebevraždy investovat do paliativní péče a podpory rodin a že by legalizace otevřela prostor k tlaku na nemocné, seniory a zranitelné.
The Guardian upozorňuje, že britský systém paliativní a hospicové péče stojí před obrovskou výzvou. V příštím desetiletí se očekává více než 5,75 milionu úmrtí a většina z nich bude potřebovat specializovanou podporu. Bez jasného plánu a stabilního financování hrozí, že tisíce lidí budou umírat v bolestech, osamoceně a bez potřebné péče. Tento problém přesahuje hranice zdravotnictví a dotýká se celé společnosti. Důstojné umírání by mělo být samozřejmostí, ne privilegiem. Skutečná změna začíná tam, kde o smrti přestaneme mlčet a začneme ji vnímat jako přirozenou součást života.
Podle nové predikce Ministerstev zdravotnictví a práce se počet lidí, kteří budou v Česku potřebovat zdravotní nebo sociální péči, zvýší ze současných 552 tisíc na 804 tisíc v roce 2035. Největší část nárůstu připadne na seniory, kteří budou odkázáni na pomoc doma. Počet klientů domácí péče má vzrůst z dnešních 373 tisíc na téměř 555 tisíc. Výrazně stoupne také poptávka po pobytových službách – z dnešních 98 tisíc klientů na více než 140 tisíc. Podle odhadů to bude znamenat potřebu navýšit kapacitu lůžek ve zdravotnických a sociálních zařízeních z 75 tisíc na 108 tisíc. Strategie upozorňuje i na dopady na pracovní trh: už dnes chybí v sociálních službách desítky tisíc lidí a do roku 2035 se tento nedostatek ještě prohloubí. Přibývat budou i případy, kdy péče o blízké dopadne na rodiny a jejich schopnost skloubit zaměstnání s každodenní péčí.
Global Wellness Institute identifikoval pět klíčových trendů, které zásadně mění náš pohled na konec života. Prvním z nich je Medical Aid in Dying (MAID), tedy lékařsky asistované umírání, které se rychle rozšiřuje ve Spojených státech, vyvolává debaty ve Velké Británii a posouvá právní hranice také v Latinské Americe. Druhým výrazným fenoménem je vzestup end-of-life doul, nemedicínských průvodkyň, které stojí po boku umírajících a poskytují jim i jejich rodinám citlivou emocionální podporu. Ta se ukazuje jako cenný doplněk k formální péči lékařů a domácích pečovatelů. Třetí trend představuje psychedelická péče na konci života, která využívá psilocybin, ketamin či MDMA k léčbě úzkosti a existenciálního strachu, přičemž klinické studie uvádějí až 80% úlevu od těchto obtíží. Stále větší prostor získávají také rituály truchlení a retreaty, jež propojují kulturní moudrost s terapeutickou komunitní podporou. Pátým trendem jsou komunitní deathcare programy, které navrhují, aby péče o umírající probíhala více lokálně s důrazem na důstojnost, sdílení a návrat tradičních přístupů do našeho moderního života.
V Poslanecké sněmovně proběhl 18. června 2025 kulatý stůl na téma Rizika zákonné eutanazie. Konal se pod záštitou poslankyně Jany Bačíkové (ODS), místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku, která veřejně vystupuje proti legalizaci eutanázie z důvodu možného zneužití. Diskuze se dále účastnili zástupci poskytovatelů paliativní péče, ředitelka hospice sv. Štěpána Monika Marková, a novinář Pavel Šafr. Z diskuse vyplynulo, že tradiční hodnoty, jako úcta k životu a význam kvalitní paliativní péče, byly zdůrazněny jako alternativa k legislativnímu modelu eutanazie. Krátký report vyšel v Konzervativních novinách.
Ondřej a Katarína Vlčkovi se rozhodli prolomit jedno z největších společenských tabu – otevřeně hovoří o smrti dětí a potřebě důstojné paliativní péče. Prostřednictvím své nadace investovali 1,5 miliardy korun do vybudování Centra dětské komplexní péče s paliativním přístupem na pražské Cibulce, které má začít fungovat příští rok. Cílem je nabídnout rodinám nevyléčitelně nemocných dětí prostor, kde mohou prožít poslední chvíle společně, s respektem a bez zbytečného utrpení. Ondřej, bývalý ředitel Avastu, přiznal, že ho k filantropii inspirovaly zkušenosti z mládí a touha dát smysl svému majetku. Společně tak přinášejí nový pohled na konec života jako na okamžik, který si zaslouží stejnou péči a pozornost jako jeho začátek.
Psycholog Martin Loučka, zakladatel Centra paliativní péče, v rozhovoru pro Flowee.cz přibližuje své zkušenosti s doprovázením lidí na konci života. Kromě jiného upozorňuje, že vědomí vlastní konečnosti nás může vést k hlubšímu prožívání přítomnosti a k přehodnocení životních priorit. „Často slýcháme, že blízkost smrti přináší hlubokou moudrost – ale já bych to možná trochu upřesnil. Z mé zkušenosti spíš platí, že blízkost smrti přináší příležitost k určitému vnitřnímu růstu. Ne každý ji využije a rozhodně to není snadné, ale ta možnost tu bezpochyby je.“
