Webbův teleskop přinesl dosud nejpřesnější pohled na exoplanetu LHS 3844b, známou také jako Kua’kua, která původně mohla působit jako jeden z kandidátů na vzdálený svět vhodný pro život. Jde o skalnatý svět přibližně o třetinu větší než Země, vzdálený asi 49 světelných let. Nová pozorování ukazují planetu bez výrazné atmosféry, vystavenou extrémním podmínkám a pravděpodobně zcela nehostinnou pro život. Namísto další představy o „druhé Zemi“ se před námi otevírá obraz kosmické pustiny, kde se život nikdy nemusel objevit a kde zůstává jen těleso bez života obíhající kolem své hvězdy. Každá další nehostinná exoplaneta zároveň zpřesňuje obraz Země jako mimořádně stabilního a křehkého prostředí, kde atmosféra, voda, teplota i geologický vývoj vytvořily vzácnou souhru okolností, což nám pomáhá pochopit, jak vzácné jsou podmínky, v nichž může vzniknout a dlouhodobě přetrvat život.
Pokud umělá inteligence nahrazuje lidské zaměstnance rychleji, než je ekonomika schopna je znovu absorbovat, podkopává tím spotřebitelskou poptávku, na níž jsou firmy samy závislé. Vzniká paradox, který ekonomové Brett Hemenway Falk z University of Pennsylvania a Gerry Tsoukalas z Boston University popisují jako cestu do celkové chudoby: AI bude schopná vyrobit téměř cokoliv, ale nikdo nebude mít peníze na to, aby si to koupil. Továrny poběží, sklady se naplní, služby budou dostupné, jen zákazníci zmizí, protože jejich příjem vzala ta samá automatizace, která to vše vyrobila.
Podle autorů chytřejší AI situaci podle ještě více zhoršuje. Nazývají to efektem Červené královny, pojmem z evoluční biologie: organismy se musí neustále vyvíjet jen proto, aby přežily, ne proto, aby se zlepšily v absolutním smyslu. Když se AI stane produktivnější, zesílí motivace firem nahrazovat lidi. Všichni konkurenti mají přitom stejnou příležitost, takže všichni zdvojnásobí úsilí. Konkurenční výhody se na úrovni trhu navzájem vyruší, ale škody způsobené tím, že ještě víc lidí přišlo o příjem, se nevyruší. Rychlejší běh situaci pro všechny zhoršuje. Autoři posoudili šest běžně navrhovaných řešení, od univerzálního základního příjmu přes daně z kapitálových výnosů po podílové vlastnictví zaměstnanců, a dospěli k závěru, že účinné je pouze jedno: přímý poplatek za každého zaměstnance nahrazeného AI.
Řada lidí, jejichž práce se točí kolem umělé inteligence, začala prožívat stav, kterému se říká AI brain fry, doslova spálený mozek. Jde o akutní kognitivní vyčerpání, které se projevuje neschopností soustředit se, zpomaleným rozhodováním a pocitem, který účastníci výzkumu Boston Consulting Group popisovali různě, někdo jako mentální mlhu, jiný jako bzučení v hlavě, další jako pocit, že má v hlavě otevřených tucet záložek prohlížeče naráz. Inženýr Francesco Bonacci, zakladatel Cua AI, to formuloval na X možná nejpřesněji: „Každý den končím vyčerpaný, ne z té práce samotné, ale z toho jejího řízení. Šest paralelních větví, čtyři rozpracované funkce, dva ‚rychlé fixy‘, které se proměnily v králičí nory, a rostoucí pocit, že úplně ztrácím nit.“ Výzkum mezi téměř patnácti sty zaměstnanci ukázal, že 14 procent uživatelů AI v práci tento stav zažívá, v marketingu a v provozních pozicích už přes čtvrtinu. A důsledky nejsou jen osobní: lidé s AI brain fry dělají o devětatřicet procent častěji vážné chyby a jsou o stejný podíl náchylnější odejít z práce.
Důležitá nuance, kterou autoři studie zdůrazňují: AI sama o sobě není problém. Když ji lidé používají k odbourání rutinních a opakujících se úkolů, jejich míra burnoutu klesá o 15 procent. Co je kognitivně ničí, je dohled nad AI agenty. Lidé, kteří museli AI nástroje intenzivně monitorovat a kontrolovat, vykazovali o 14 procent vyšší mentální zátěž, o 12 procent vyšší únavu a o devatenáct procent vyšší informační přetížení než ti, jejichž práce s AI byla méně náročná. Jinými slovy: AI, která za vás dělá nudnou práci, vás osvobozuje. AI, kterou musíte nepřetržitě hlídat, vás vyčerpává.
Co je za tím, vysvětluje britský pedagogický psycholog Carl Hendrick na svém Substacku. Připomíná čtyřicet let starou práci kognitivní psycholožky Lisanne Bainbridge z roku 1983 nazvanou Ironies of Automation. Bainbridgová tehdy zkoumala automatizaci jaderných elektráren a továren a došla k překvapivému závěru: čím sofistikovanější je automatizovaný systém, tím náročnější, ne snazší, je v něm role člověka. Designéři AI automatizací se snaží člověka eliminovat tam, kde to jde, a člověku zbude přesně to, co designér nedokázal automatizovat, tedy ta nejtěžší a nejméně podporovaná část práce. Práce se tedy nezmenšuje, naopak se zhušťuje a posouvá k tomu, na co stroj nestačí: k posuzování, ověřování, rozhodování.
Studie také odhalila zajímavou hranici: produktivita s AI roste, dokud používáte jeden, dva nebo tři nástroje současně. Po třetím nástroji se ovšem křivka obrací a produktivita začíná klesat. Tedy kombinace agentů funguje jen do určitého počtu, pak narazíte na strop lidské pozornosti.
Zrzaví přežívají. Nová studie publikovaná v Nature a vedená Harvard Medical School ukazuje, že genetická varianta způsobující zrzavé vlasy byla v posledních deseti tisících letech v západní Eurasii aktivně preferována přirozeným výběrem. „Dlouhá léta se vědci domnívali, že přirozený výběr u člověka po neolitické revoluci slábne, protože kultura, technologie a lékařství nás začaly chránit před tlaky přežití,“ shrnul postoj, s nímž nová studie polemizuje, hlavní autor Ali Akbari. Tým pod jeho vedením z laboratoře Davida Reicha analyzoval přes 5 800 starých a 6 400 moderních genomů, dohromady téměř 16 000 vzorků DNA z Evropy, Blízkého východu, Kavkazu a části střední Asie a severní Afriky. Jednou z nejvýraznějších stop, které studie našla, je gen MC1R, odpovědný za zrzavé vlasy a světlou pleť. Jeho frekvence v populaci za posledních deset tisíc let soustavně roste.
Nejpravděpodobnější vysvětlení je prozaické: zrzaví zemědělci se světlou pletí měli v severních zeměpisných šířkách výhodu, protože jejich strava, chudá na mastné ryby a na vitamin D, vyžadovala efektivnější syntézu vitaminu v kůži. A světlejší pleť ji umí. Dnešní obecný strach ze slunečního spálení a rakoviny kůže je tak vedlejším efektem adaptace, která kdysi znamenala přežití.
Časopis e15 minulý týden zveřejnil první český longevity index. Inspiroval se konceptem modrých zón amerického výzkumníka Dana Buettnera, tedy oblastí, kde lidé žijí výrazně déle a ve výrazně lepším zdraví než ve zbytku země. Klasické zóny jsou Sardinie (navštívili jsme), Okinawa, Nikoja v Kostarice (navštívili jsme) nebo Ikaria v Řecku.
Redakce e15 sestavila vlastní index z tří ukazatelů: průměrné naděje dožití v letech 2015–2024, podílu lidí starších devadesáti let mezi seniory v roce 2024, a jakou část života po sedmdesátce stráví senioři v plném zdraví, tedy bez vážných chronických onemocnění. Index byl spočítán pro 206 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a Prahy. Pražané, kteří si rádi myslí, že žijí v nejlepší metropoli Evropy, prohráli na celé čáře. První tři místa obsadily obce z Libereckého kraje a celkové pořadí ovládlo pět krajů, mezi nimiž se objevuje i Jihomoravský s Brnem.
Vítězem se stala podkrkonošská Jilemnice s celkovým skóre 8,71 z 10. Za ní se těsně umístily další dvě města ze stejného semilského okresu, Turnov a Semily (obě 8,4), takže první tři příčky obsadil výhradně podkrkonošský trojúhelník. Čtvrté skončily Pardubice (8,0) a páté Brno (7,96). Odstup Jilemnice od zbytku žebříčku není dramatický, ale je stabilní napříč všemi třemi ukazateli, včetně naděje dožití 79,7 let a 3,7 procent seniorů starších devadesáti let. Klíčový rozdíl je ale ve zdraví po sedmdesátce: zatímco sedmdesátník v Jilemnici, Turnově i Semilech prožije 28,5 procenta zbývajícího života bez vážných chronických onemocnění, v Pardubicích je to 25 procent a v Brně 24,3. Podívejte se na celý žebříček zde:
Současné napětí mezi Trumpovou administrativou a Vatikánem, tedy Trumpovy útoky na americké biskupy, papežská kritika deportací, veřejná výtka J. D. Vanceovi za teologické zdůvodňování imigrační politiky a v posledních dnech otevřená válka slov k americkým úderům na Írán, není jen klasickým politicko-náboženským konfliktem o morální autoritu.
Je to další dějství sporu, který Peter Thiel, miliardář, zakladatel PayPalu a Palantiru a hlavní finanční podporovatel hnutí MAGA, vede teologickým slovníkem s Římem. Jde o to, zda technologie a moc, která ji vlastní, mají být podřízeny lidské, demokratické a mravní kontrole, nebo zda jakákoliv taková kontrola je sama o sobě podezřelá, v Thielově slovníku přímo „antikristovská“.
Už jsme psali o tom, že Thiel odjel v polovině března do Říma, aby pár set metrů od Vatikánu uspořádal sérii tajných a vyprodaných přednášek o Antikristu. Původně se měly konat na papežské univerzitě Angelicum, kde svého času psal doktorskou práci dnešní papež Lev XIV. (tehdy ještě augustinián Robert Prevost). Univerzita se od akce veřejně distancovala, stejně jako Katolická univerzita v Americe, druhý údajný spolupořadatel. Lev XIV., první americký papež v dějinách, totiž od svého zvolení v květnu 2025 učinil z regulace umělé inteligence jedno ze svých hlavních témat. AI přirovnává k průmyslové revoluci co do dosahu a opakovaně volá po tom, aby člověk zůstal v centru technologického vývoje, což stojí v ostrém protikladu k tomu, co prosazuje Thiel. Massimo Faggioli, profesor církevních dějin na Trinity College v Dublinu, to pro The Telegraph shrnul takto: „Tohle je operace, kterou vnímám jako nepřátelskou vůči papežství. Tento papež je velmi kritický vůči umělé inteligenci a Thiel je jedním z pánů AI. Je to pokus vytvořit alternativní americký okruh v Římě, který by konkuroval tomu, co říká papež Lev.“ V rozhovoru pro DW Faggioli ještě dodal, že Vatikán vidí Thiela jako někoho zapojeného do „násilného projektu zaměřeného na změnu budoucnosti“, který je fundamentálně v rozporu s hodnotami současné katolické církve.
Ve stejné době, kdy nám hrozil zánik celé civilizace, letěla kolem Měsíce čtyřčlenná posádka mise Artemis II. Victor Glover, první černošský astronaut na lunární misi, dostal na Bílou sobotu od reportéra CBS otázku, jestli má velikonoční poselství. „Nemám nic připraveného,“ odpověděl. „Ale myslím, že tyhle chvíle jsou důležité, a když jsme tak daleko od Země a díváme se zpátky na krásu stvoření, jednou z opravdu důležitých perspektiv, které tady mám, je, že Zemi opravdu vidím jako jednu věc.“
A pak ještě dodal: „Vy se s námi bavíte, protože jsme v kosmické lodi hodně daleko od Země, ale vy jste v kosmické lodi zvané Země, která byla stvořena, aby nám dala místo k životu ve vesmíru. A já se vám snažím říct – prostě mi věřte – vy jste výjimeční. V tom celém prázdnu, v té hromadě ničeho, které říkáme vesmír, máte tuhle oázu, tohle krásné místo, ve kterém spolu existujeme.“
Glover je pilot amerického námořnictva, veterán čtyřiadvaceti bojových misí na stíhačkách F/A-18, absolvent tří magisterských programů a praktikující křesťan, který si na Mezinárodní vesmírnou stanici poslal balené přijímání a každý týden přijímal svátost. Když se ho před startem ptali, jak se cítí jako první Afroameričan na cestě k Měsíci, odpověděl, že to není černošská historie, ale lidská historie. A když mu říkali, že víra a věda jdou proti sobě, řekl: „Ve skutečnosti proti sobě nepůsobí, i když to někteří lidé rádi tvrdí.“
Světová spotřeba vína klesla v roce 2024 na 214 milionů hektolitrů, což je nejnižší úroveň od roku 1961 – tedy od časů, kdy většina dnešních vinařských velmocí teprve budovala svůj průmysl. V USA, největším trhu na světě, propadly prodeje meziročně o téměř šest procent, v Číně o devatenáct, ve Francii o čtyři; Bordeaux dnes prodává láhve pod dva eura a francouzská vláda vyčlenila 130 milionů eur na to, aby vinaři vytrhali své révy ze země a už je nikdy nesázeli zpět. Nejde ani tak o to, že by jiné nápoje převzaly roli vína, The Economist přišel s méně pohodlným vysvětlením: víno umírá proto, že lidé stále častěji jedí a žijí sami.
Víno totiž nikdy nebylo nápoj pro samotáře, ale je to produkt, který dává smysl teprve v přítomnosti druhého člověka, u prostřeného stolu, při konverzaci, která se protahuje do nočních hodin a u které nikdo nepočítá čas. Lahev otevřená pro jednoho je skoro absurdní, víno předpokládá společnost stejně samozřejmě jako šachová partie předpokládá protihráče, a když společnost zmizí, není důvod láhev otevřít. World Happiness Report 2025, jehož editorem je oxfordský ekonom Jan-Emmanuel De Neve, přitom zjistil, že frekvence společného stolování predikuje životní spokojenost s téměř stejnou silou jako relativní příjem nebo zaměstnanost že optimální počet sdílených obědů a večeří za týden je třináct ze čtrnácti možných, přičemž žádná země na světě tohoto čísla nedosahuje. V Senegalu sdílejí lidé necelých dvanáct jídel týdně, ve Švédsku devět a půl, v Americe necelých osm, v Japonsku necelé čtyři. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že osamělost trápí každého šestého člověka na planetě, a ve svém loňském reportu ji spojila s přibližně 871 000 úmrtími ročně – zhruba sto mrtvých každou hodinu. Ve dvaceti dvou evropských zemích kleslo mezi lety 2018 a 2022 procento lidí, kteří o sobě řekli, že se „nikdy necítí osamělí“, z padesáti devíti na padesát jedna procent. A devatenáct procent mladých dospělých po celém světě v roce 2023 uvedlo, že nemají nikoho, na koho by se mohli v těžké chvíli spolehnout – o třetinu více než v roce 2006.
Statistiky prodejů vína tohle všechno samozřejmě přímo neměří; jsou to čísla z jiného oboru, z jiných tabulek. Pokles spotřeby alkoholu se obvykle vykládá jako příběh zdravého rozumu, kdy generace Z nepije, suchý únor se stále více rozšiřuje, lidé si víc hlídají kalorie a játra. A to všechno je pravda. Pokles konzumace vína nám ale nepřímo říká, že se rozpadají rituály, které lidi drží pohromadě. A společné jídlo s rodinou a přáteli je jedním z nejstarších rituálů, jaké naše civilizace zná.
Sci-fi povídka způsobila, že v pondělí 23. února 2026 zažily americké trhy jeden z nejpodivnějších výprodejů poslední doby. Mastercard ztratil 6,3 %, American Express přes 7 %, Visa klesla o 4,5 %, roznášková platforma DoorDash spadla o 7 %, IBM zaznamenal nejhorší den za 25 let – propad o 13 %. Dow Jones klesl o 800 bodů a celkový úbytek tržní kapitalizace přesáhl 200 miliard dolarů. Jak bylo naznačeno v úvodu, příčinou nebyla makrodata, ani výsledky hospodaření, ani geopolitická krize, ale povídka s názvem The 2028 Global Intelligence Crisis, kterou vydala den předtím na Substacku analytická firma Citrini Research. Formát: fiktivní makro memo z června 2028. A obsah? Umělá inteligence naplní všechny sliby svých tvůrců a právě tím zničí ekonomiku.
Scénář v povídce je tento: AI agenti za 200 dolarů měsíčně začnou zvládat práci produktového manažera, který firmy stojí 180 tisíc dolarů ročně. Firmy propouštějí bílé límečky a reinvestují úspory do AI, propuštění profesionálové ale přestanou utrácet, konzultanti z McKinsey začnou jezdit jako řidiči Uberu a stlačí příjmy stávajících řidičů. Poptávka klesá, firmy na to reagují dalším propouštěním a spirála se opakuje bez přirozené brzdy. S&P 500 padá o 38 %, nezaměstnanost přesahuje 10 %. A celou dobu NVIDIA hlásí rekordní tržby a technologičtí giganti Microsoft, Google, Amazon a Meta lijí 150 až 200 miliard dolarů čtvrtletně do datových center. Text jmenoval konkrétní firmy a vysvětloval, jak přesně je AI rozloží. U roznáškové platformy DoorDash popsal, jak AI agenti přestanou otevírat aplikaci a místo toho srovnají nabídky všech donáškových služeb najednou a objednají přes tu nejlevnější. U Visa a Mastercard naznačil, že agenti přesměrují transakce přes stablecoiny a obejdou poplatky. Autoři – třiatřicetiletý zakladatel Citrini James van Geelen a Alap Shah z fondu Lotus Technology Management – explicitně psali, že jde o myšlenkový experiment, ne o předpověď.
Pierre Yared, někdejší šéf Rady ekonomických poradců Bílého domu, text označil za „zajímavý kousek science fiction, který porušuje základní účetní pravidla ekonomie.“ A Michael Burry – investor, který se proslavil tím, že v roce 2008 jako jeden z mála předpověděl pád amerického hypotečního trhu – na X sdílel odkaz s komentářem: „A vy si myslíte, že já jsem pesimista.“ Reakce trhu ale vyvolala druhou vlnu. Morgan Stanley uklidňoval investory s tím, že AI pracovní trh změní, ale nenahradí a předpověděl vznik úplně nových rolí jako Chief AI Officer nebo prediktivní údržbáři. Goldman Sachs sice připustil, že nezaměstnanost v USA může do konce roku mírně vzrůst na 4,5 %. A Deutsche Bank Research nechala povídku analyzovat svým AI nástrojem dbLumina, aby uklidnila trhy a závěr byl jednoznačný: nejde o ekonomickou analýzu, ale o „přesvědčivou emocionální rétoriku maskovanou jako finanční memo“. I tak profesionální obchodníci, kteří denně pracují s daty, modely a algoritmy, zareagovali na dobře napsaný příběh o zkáze, jako by šlo o čerstvá makrodata, a fiktivní scénář pohnul reálným trhem o stovky miliard. Trhy se předvedly jako zrcadlo kolektivní úzkosti – když je sentiment napjatý, stačí dobrý příběh a stovky miliard se přelijí z jedné strany na druhou. Ne kvůli faktům, ale kvůli strachu. Povídka totiž nedlouho po virální AI proklamaci Matta Shumera zasáhla trhy proto, že se dotkla téhož nervu, kterého se dotýká každá úvaha o konečnosti: totiž, že jednoho dne prostě nebudeme potřeba.
Průměrná délka života se za posledních sto let dramaticky prodloužila. Ale přibývajícími roky přicházejí nemoci, které dříve lidé prostě nestihli dostat. Klíčový orgán, který rozhoduje o tom, jak kvalitně prožijeme nejen stáří, ale každý den, je mozek. A právě na něj se zaměří druhý ročník Longevity Festivalu, který CzechCrunch pořádá v úterý 10. března odpoledne na pražském Výstavišti.
Na pódiu promluví například olympijská medailistka v alpském lyžování Šárka Strachová o motivaci a mentální odolnosti. Neurochirurg David Netuka z Ústřední vojenské nemocnice přiblíží, co moderní technologie reálně dokážou s naším mozkem a co je zatím spíš sci-fi. Investor Damir Špoljarič, který shodil sto kilo a razantně změnil životní styl, popíše svou cestu zevnitř. Ke slovu přijde také spoluzakladatel Smrtelníku (ten právě čtete) Václav Dejčmar, který se dlouhodobě věnuje biohackingu a zkoumá potenciál psychedelik pro lidský rozvoj. Kromě přednášek festival nabídne workshopy, pohybové aktivity, cold plunge a experience zónu, kde si návštěvníci vyzkouší nejnovější technologie a testy, které ukážou, jaké doplňky stravy odpovídají jejich genetickému profilu.
