Po člověku dnes nezůstává po jeho smrti jen byt, účet v bance, dluhy nebo krabice starých fotografií a jiných majetků. Zůstávají také e-maily, data v cloudu, sociální sítě, předplatná, kryptoměny, fotky, videa a celé roky digitální komunikace. Právě tahle část pozůstalosti může být pro rodinu překvapivě složitá. Neexistuje totiž jeden univerzální způsob, jak digitální majetek po smrti předat. U některých služeb lze určit důvěryhodnou osobu nebo takzvaný legacy contact, jinde je nutné řešit přístup právní cestou. A pokud po sobě člověk nezanechá jasné instrukce, může být prakticky nemožné zjistit, co měl, kde to měl a co si přál, aby se s tím po jeho smrti stalo. U kryptoměn je situace ještě více kompliková. Pokud nikdo nezná přístupový klíč k soukromé peněžence, mohou být peníze nenávratně ztraceny.
Člověk možná chce, aby rodina získala jeho fotografie, ale už ne dvacet let soukromých e-mailů nebo zpráv. WIRED proto doporučuje udělat si přehled digitálních účtů, určit konkrétní osobu, která je bude po smrti spravovat, a hlavně přesně popsat, k čemu má mít přístup a co se má s jednotlivými účty stát. Hesla a přihlašovací údaje by přitom měla být uložena zvlášť a bezpečně. Ještě dlouho po smrti může na internetu zůstávat digitální verze člověka, kterou by měl někdo vymazat nebo rozhodnout, co z ní má přežít.
Myšlenka probudit se desítky nebo stovky let po smrti zní jako science fiction, přesto už ji dnes bere vážně více než 650 lidí. Po vyhlášení klinické a právní smrti jsou jejich těla nebo pouze mozky ochlazeny na −196 °C a uloženy v kapalném dusíku. Místo klasického zmrazení se používá vitrifikace, při níž jsou tělní tekutiny nahrazeny kryoprotektivními látkami, aby se zabránilo tvorbě ledových krystalů, které by nenávratně poškodily tkáně. Současný výzkum se zaměřuje především na bezpečnější rozmrazování, nové kryoprotektivní látky a technologie, které by jednou mohly opravit vzniklá poškození.
Kryonika už dávno není jen zálibou technologických nadšenců. Mezi kryoprezervovanými lidmi jsou například baseballová legenda Ted Williams, průkopník Bitcoinu Hal Finney nebo Robert Ettinger, autor knihy The Prospect of Immortality a zakladatel moderního hnutí kryoniky. Vedle známých osobností však tuto možnost volí i běžní lidé, kteří si zákrok financují například prostřednictvím životního pojištění a doufají, že budoucí medicína jednou zvládne napravit nejen následky kryoprezervace, ale i nemoc, na kterou zemřeli.
Přesto je důležité připomenout, že zatím nebyl oživen ani jediný kryoprezervovaný člověk. Vědecká komunita považuje návrat člověka k životu po kryoprezervaci za čistě hypotetický scénář. Vývoj v oblasti kryobiologie a uchovávání orgánů sice postupuje rychle kupředu, ale otázka, zda bude jednou možné probudit člověka z kapalného dusíku (a bude to stále on), zůstává jednou z nejvíce sporných otevřených výzev současné vědy.
V Londýně se objevila guerillová reklama, kterou aktivistická skupina Everyone Hates Elon nainstalovala na autobusovou zastávku přímo u londýnského sídla Mety. Je to parodie na kampaň, ve které si firma Meta na propagaci svých chytrých brýlí s kamerou najala Kylie Jenner. Podle úhlu pohledu se plakát mění z hladké reklamní fotky na černobílý, kostlivý rentgenový snímek s nápisem „pořád vás sledujeme“, odkazující na kultovní sci-fi They Live, kde si hlavní hrdina nasadí brýle a najednou vidí skrytou pravdu za reklamou i mocí. Aktivisté k tomu dodávají, že Meta roky sledovala lidi online a teď chce dělat totéž i ve fyzickém světě.
Nejnovější generace brýlí umí nepřetržitě nahrávat tři minuty v kuse, aniž by to okolí tušilo, a v roce 2024 se dvěma studentům Harvardu podařilo propojit rozpoznávání obličeje z brýlí s databázemi a během pár vteřin z náhodných kolemjdoucích vytáhnout jméno, adresu, telefon a jména příbuzných. Zákony na tohle tempo zatím nestačí. Nejde přitom jen o hypotetické riziko, brýle si oblíbila i takzvaná manosféra, jejíž tvůrci s nimi natáčejí, jak na ulici nečekaně oslovují ženy, které netuší, že jsou nahrávány.
Peter Thiel není jen technologický investor fascinovaný dlouhověkostí, umělou inteligencí a překonáváním lidských limitů. Nová investigativa popisuje širší ekosystém uzavřených klubů, konferencí a vlivových sítí, které propojují miliardáře, politiky, vědce i kulturní elity. Nejde přitom o jednu tajnou organizaci řízenou z centra, ale spíše o síť sítí, v níž se formují vztahy, ideje a lidé schopní zasahovat do politiky i technologického vývoje.
Významnou součástí těchto debat je také snaha nově definovat lidskou přirozenost. Stárnutí, biologické limity a smrt zde stále častěji nevystupují jako nevyhnutelné podmínky existence, ale jako problémy, které lze prostřednictvím technologií analyzovat, řídit a případně překonat. Thiel nedávno vyzval nejbohatší lidi světa, aby opustili iniciativu Giving Pledge a namísto tradiční filantropie směřovali svůj kapitál do technologických vizí, startupů a projektů, které podle něj mohou zásadně proměnit budoucnost. Témata dlouhověkosti, genetických zásahů, umělé inteligence nebo existenčních rizik se tak postupně přesouvají z oblasti vědeckých spekulací do prostoru politického a ekonomického rozhodování.
Midjourney je AI firma, kterou až dosud znal svět jako generátor obrázků z textu. Nyní oznámila svůj první hardwarový produkt, a nečekaně jde o skener, který má za zhruba šedesát vteřin zmapovat celé lidské tělo. Vystoupíte na plošinu, ta vás rychlostí pár centimetrů za vteřinu spustí do vody a cestou dolů vás obklopí prstenec ultrazvukových senzorů, který firma sama přirovnává k hejnu delfínů snímajících vás echolokací ze všech stran. Výsledkem má být trojrozměrná mapa těla do zlomku milimetru, podobná tomu, co dnes umí magnetická rezonance, jen prý téměř stokrát rychleji a bez záření.
Skener nemá stát v nemocnici, ale v lázních. První Midjourney Spa se má otevřít koncem roku 2027 v San Franciscu, kde zhruba deset skenerů bude součástí saun, ledových lázní a vířivek. Zakladatel David Holz to shrnul do věty, že firma toužila po něčem stejně mocném jako rezonance a stejně všedním jako návštěva wellness. Skenování zdravého těla se tu tedy nemá stát lékařským úkonem, ale vedlejším produktem příjemně stráveného odpoledne. Do roku 2031 chce mít Midjourney po světě padesát tisíc takových strojů a slibuje, že s dostatkem včasného zobrazování by se svět mohl vyhnout třetině všech úmrtí a polovině nákladů na zdravotnictví.
Má to samozřejmě i svou stinnou stránku. Firma nepomůže jen vašemu zdraví, ale hlavně získává vaše tělo jako obraz. Při miliardě skenů měsíčně, o které Holz sní, by vznikl největší soubor obrazových dat o lidských tělech v dějinách, a stejně jako u generátoru obrázků platí, že skutečným produktem nakonec nejste vy, ale to, co se z vás dá vytěžit. Sluší se dodat, že zatím jde o prototyp první generace bez schválení amerického lékového úřadu a že tvrzení o převaze nad rezonancí je prozatím jen marketing. Tak jako tak je příznačné, že vizi věčného zdraví nám dnes nepřináší lékař ani kněz, ale firma na umělé obrázky, která nás zve, ať se z vlastní pomíjivosti přijdeme vykoupat do bazénu.
Moderní longevity kultura proměnila péči o tělo v nekonečný projekt řízený čísly. Sledujeme spánek, tep, počet kroků, glukózu, regeneraci i teplotu v ložnici a každou odchylku vnímáme jako selhání, které je potřeba opravit. Článek „Optimalizujeme se k smrti“ od legendárního tvůrce špičkových destilátů Martina Žufánka upozorňuje na paradox této posedlosti. Ve snaze žít co nejdéle začínáme žít jako pacienti, přestože jsme zdraví. Místo aby technologie sloužily člověku, člověk se podřizuje grafům a skóre, která z běžného dne dělají laboratorní experiment. Technologie mohou být užitečným pomocníkem, problém ale nastává ve chvíli, když začnou určovat, zda jsme svůj den strávili správně. Zdraví se potom přestává chápat jako schopnost žít (tedy naplno prožívat proud různorodých zkušeností) a fungovat i mimo ideální podmínky.
Text zároveň míří na rychle rostoucí průmysl dlouhověkosti, který ze strachu ze stárnutí a smrti vytvořil mimořádně výnosný obchod. Chytré hodinky, testy, doplňky stravy, předplatné a drahé programy slibují delší a kvalitnější život, ale často jen převádějí základní doporučení do podoby produktu. Přitom dlouhodobé výzkumy opakovaně ukazují, že pro dlouhý život nejsou rozhodující jen dokonale vyrovnané hodnoty v aplikaci, ale především kvalitní vztahy, pohyb, přiměřenost a smysluplně strávený čas. Chvíle, které stojí za to skutečně žít.
Článek Hospodářských novin „Život dat po smrti“ upozorňuje na stále důležitější problém digitální pozůstalosti. Profily na sociálních sítích, e-mailové účty, soukromé zprávy, fotografie, cloudová úložiště nebo účty u online služeb po smrti automaticky nezmizí. Mohou zůstat aktivní, být převedeny do pamětního režimu, smazány, zpřístupněny pozůstalým, nebo naopak zůstat uzamčené podle pravidel konkrétní platformy.
Téma je praktické i právní. Některé služby, například Google nebo Meta, umožňují uživatelům předem nastavit, co se má s účtem po smrti stát, případně určit kontaktní osobu. Neexistuje ale jednotné pravidlo platné pro všechny platformy, a proto se digitální pozůstalost může pro rodinu změnit v nepřehledný problém. Stejně jako řešíme závěť, majetek nebo poslední přání, začíná být důležité myslet i na data. Jde především o soukromí, památku, rodinný archiv a hranici mezi tím, co má po smrti zůstat zachováno, a co má definitivně zmizet.
Pražský rodák Franz Kafka přikázal svému blízkému příteli Maxu Brodovi, aby jeho nedokončené romány, deníky i další dosud nepublikované písemnosti po spisovatelově smrti spálil. Brod ale neposlechl, literární dílo postupně vydával a zavdal na pozdější globální kafkovský hype. Dnes prakticky všichni pozůstalí stojí před dilematem, zda mají pozůstalost sestávající z dat zachovat, nebo provést jakousi digitální kremaci a vše smazat.
Australský lékař Philip Nitschke, zakladatel Exit International, posouvá debatu o konci života do úplně nové roviny. Jeho zařízení Sarco pod, 3D tištěná kapsle využívající dusík k navození hypoxie, by mohla podle něj zcela odstranit potřebu lékařů jako strážců smrti. Nitschke otevřeně říká, že o způsobilosti člověka zemřít by v budoucnu nemuseli rozhodovat psychiatři, ale umělá inteligence, která dokáže posoudit mentální stav bez lidského zásahu, což je poměrně kontroverzní a odvážné tvrzení.
Jeho projekt „Sarco Pod“ se navíc dále vyvíjí. Nová verze tzv. „double podu“ (někdy označovaná jako Double Dutch) má umožnit společný odchod dvou lidí najednou, přičemž zařízení se aktivuje pouze tehdy, pokud oba současně potvrdí své rozhodnutí. Součástí systému má být i AI test, který nahradí klasické psychiatrické posouzení, a po jehož splnění se zařízení na omezenou dobu zpřístupní. Celý koncept tak posouvá smrt z osobního aktu do technologického procesu řízeného pravidly, softwarem a schvalovacím mechanismem. Je ale náš svět vůbec připraven svěřit takto důležité rozhodnutí umělé inteligenci?
V Římě, jen pár kroků od Vatikánu, pořádá technologický miliardář Peter Thiel uzavřenou konferenci, na níž rozvíjí svůj koncept Antikrista, což přitahuje pozornost katolické církve. Spoluzakladatel společnosti PayPal a významný investor ze Silicon Valley zde šíří myšlenku, že Antikrist v moderním světě nemusí přijít jako démonická postava z apokalyptických obrazů, ale spíše jako vůdce, který lidstvu nabídne ochranu před globálními hrozbami, jako jsou jaderná válka, klimatická katastrofa nebo nekontrolovatelná umělá inteligence. Právě skrze příslib bezpečí by podle Thiela mohl získat mimořádnou politickou moc.
Debata vyvolala reakce v katolickém prostředí. Františkánský otec Paolo Benanti, poradce papeže pro umělou inteligenci napsal, že Thiel působí jako „politický teolog“ v Silicon Valley a jeho jednání lze chápat jako „akt hereze proti liberálnímu konsenzu“. Kritický komentář přinesl také katolický deník L’Avvenire, který varoval, že technologičtí lídři by neměli sami určovat etické hranice digitálních technologií. Celá situace má přitom zvláštní symboliku. Papež Lev XIV. v posledních letech opakovaně varuje před nekontrolovaným rozvojem umělé inteligence a zdůrazňuje potřebu etických pravidel pro nové technologie. A v Římě mezitím o Antikristovi diskutují lidé, kteří zároveň stojí u zrodu technologií, jež mohou zásadně proměnit budoucí podobu moci ve světě.
Izraeli se v Íránu podařila mimořádná kybernetická operace. Během běžného vysílání se na obrazovkách na několik desítek vteřin objevily záběry s projevy amerického prezidenta Donalda Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, kteří se obraceli přímo k íránskému obyvatelstvu. Podle dostupných informací šlo pravděpodobně o kybernetický zásah do vysílání státní televize IRIB, který na krátký čas převzal kontrolu nad signálem a vyslal vzkaz, jenž měl Íránce vyzvat, aby se postavili vlastnímu režimu. Pro diváky zvyklé na standardní obsah státního vysílání šlo o nečekanou situaci, která rychle skončila návratem k běžnému programu.
Incident se odehrál v kontextu digitální války, která dnes doprovází skutečné vojenské konflikty. Událost je malou symbolickou ukázkou toho, jak dnes vypadají moderní konflikty. Kybernetické operace mohou zasáhnout nejen státní instituce nebo průmysl, ale také veřejné informační kanály. Vedle bombardování a sankcí probíhá paralelní boj o informace, psychologii a veřejné mínění. Kybernetické operace mají narušovat komunikaci protivníka. V autoritářských režimech, kde je obraz a kontrola médií klíčovým nástrojem moci, má takový zásah mimořádný význam.
