Německé vydavatelstvé ocenilo našeho oblíbeného kontrariánského podnikatele Petera Thiela a proti této události protestovaly v Berlíně stovky lidí. U té příležitosti Mathias Döpfner, novinář a CEO vydavatelství Axel Springer SE, Thiela vyzpovídal v hodinovém interview. Hlavní Thielova teze byla, že Západ ohrožuje stagnace. A AI může být cestou ven, přestože sama přináší vážná rizika.
Od 70. let podle něj výrazně postupoval svět „bitů“ — počítače a software — zatímco svět „atomů“, například energetika nebo doprava, zaostával. Thiel připustil, že hypotetická 5–10% pravděpodobnost katastrofy spojené s AI (podle jeho odhadu) může být velmi závažná, avšak zároveň odmítá představu, že svět bez technologického pokroku by byl pokojný: pokud děti nemají perspektivu lepšího života než rodiče, rozpadá se společenská smlouva a sílí radikalismus. V USA podle něj firmy cítí naléhavou potřebu přestavět podnikání kolem AI, zatímco v Evropě převládá vyčkávání. Ještě hlubší problém vidí v nedostatku nových velkých podniků: německé bohatství podle jeho srovnání mnohem více stojí na dědictví než na nově vytvořených firmách. Provokativně se ptá, zda Němce nebrzdí spíše strach z úspěchu než strach ze selhání.
Thiel zásadně rozlišuje morální a funkční selhání. Politika podle něj vede velké debaty o dobru a zlu, zatímco řada institucí jednoduše nedokáže vůbec nic vyřešit. Vzestup krajních stran spojuje s disfunkcí středu: mladí například nedosáhnou na dostupné bydlení a zavedené strany jejich problémy dostatečně neřeší. I Trumpovi vytýká nedostatek kompetentních lidí (přestože nadále podporuje JD Vance, který byl jeho bývalý zaměstnanec), ale nejvíce se obává vítězství radikálních demokratických socialistů v roce 2028. Pravděpodobnost takového scénáře dokonce vyčísluje na 50% – proč? Argumentuje přitažlivou energií mladé levice a vyčerpáním zbylého establishmentu demokratické strany. V závěru promluvil o prodlužování života, který vnímá jako zcela legitimní cíl. Svou digitální kopii však za „přežití“ nepovažuje. Simulace jeho osobnosti by nebyla jím: vlastní identitu jednoznačně spojuje i s tělesnou existencí. V budoucnosti chce zejména podporovat snahy o zpomalení či zvrácení úpadku mozku.
Za velmi dobrý považujeme Thielův argument, že i stagnace má svá rizika. Avšak to přece automaticky neznamená, že opatrnější vývoj AI nutně znamená zastavení pokroku. Ani že přínosy AI budou automaticky široce sdílené v rámci západní populace, aby skutečně zmírnily společenské napětí a zvrátily demografickou krizi.
Na Netflixu je druhá řada italského seriálu Příběh mojí rodiny, rodinného dramatu, které se zabývá smrtí nikoli jako efektní zápletkou, ale jako událostí, která dál pracuje v životech pozůstalých. První řada sledovala nevyléčitelně nemocného Fausta, jenž své rodině zanechal hlasové zprávy pro dobu, kdy už nebude naživu. Seriál uspěl nejen u diváků, ale i v číslech. Dostal se do globální TOP 10 Netflixu, nasbíral přibližně 7,1 milionu hodin sledování a čeští diváci mu na ČSFD udělili 80 %.
Rok po Faustově smrti se ukazuje, že rodinný slib daný člověku na konci života může být stejně křehký jako samotná rodina. Smrt blízkého člověka totiž neuzavírá příběh, ale mění pravidla hry pro všechny, kteří v něm zůstali. Druhá řada se vrací k postavám, které nesou následky ztráty každý po svém. Slib daný umírajícímu Faustovi se postupně ukazuje jako těžší závazek, než se zdálo, a příchod jeho otce Gaetana otevírá další vrstvu rodinné minulosti.
Intenzivní rozhovor s Ondřejem Bahníkem se věnuje tématům, která se pohybují na pomezí psychologie, spirituality a existenciální zkušenosti. Vedle úvah o vědomí, štěstí a šamanismu se dotýká také smrti, krizových stavů a proměn, jimiž člověk prochází ve chvílích, kdy přestávají stačit běžné rámce porozumění. Ondřej Bahník se osobnímu rozvoji věnuje více než dvacet let. Jeho cesta vedla od bioenergetických technik a tradičního bylinářství k šamanismu, později také k práci s integrací rozšířených stavů vědomí. Vzdělával se v několika tradičních léčitelských technikách u šamanů ze Sibiře, Kolumbie, Peru a Mexika. Absolvoval Grof Transpersonal Training a jako certifikovaný facilitátor dnes využívá svých zkušeností ve skupinové i v individuální praxi s lidmi. Součástí jeho současného působení je i seminární a poradenská činnost spojená s psychospirituální krizí a s prostředím psychedeliky asistované psychoterapie.
Působí jako průvodce v kolumbijské oblasti Putumayo, která leží mezi amazonským pralesem a Andami. Dlouhodobě zde navštěvuje původní komunity Inga, Kamentsá Biya a Kofán. Společně s přáteli stojí za spolkem Asaya, který se věnuje pořádání přednášek, konferencí a také tvorbě dokumentárních filmů a knih. V současnosti se podílí na společné iniciativě 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, PSYON – Psychedelická klinika a Společnost Podané ruce o.p.s. s názvem “Psychedelická zkušenost a její integrace v pomáhajících profesích”. Projekt má za cíl vyvíjet a v praxi ověřovat nový model psychedelické pomoci pro lidi ve zhoršené sociální situaci, kteří trpí duševní nemocí nebo závislostí na návykových látkách. V neposlední řadě je Ondřej lesník, lesní pedagog a otec tří dětí.
Rozhovor s Miroslavou Kosečkovou otevírá téma, které se v českém prostoru stále drží spíš stranou veřejné pozornosti. Projekt Malovaná rakev připomíná, že poslední rozloučení nemusí být jen chladně předepsaný rituál, ale také osobní a citlivé gesto, které nese stopu člověka, jeho života i vztahů, které po něm zůstaly. Video ukazuje, že i podoba rakve může být součástí rozloučení, jež není anonymní, ale skutečně lidské. Právě v tom spočívá síla podobných přístupů. Nejde o efekt ani o snahu udělat ze smrti výtvarný objekt, ale o pokus vrátit loučení význam, paměť a důstojnost. V době, kdy se smrt často odsouvá mimo každodenní zrak i řeč, působí podobné projekty jako připomínka, že i konec života může nést něco pravdivého, autentického a osobního.
Po delší odmlce vyšel nový díl podcastu Smrtelník a jeho načasování působí téměř symbolicky. Vyšel na Velký pátek, tedy v den, kdy si křesťanská tradice připomíná ukřižování Ježíše Krista, zatímco dnešek je spojen s jeho zmrtvýchvstáním. Nejde přitom pouze o náboženský motiv, ale také o archetyp proměny, překročení hranice a nového začátku tam, kde se zprvu mohlo zdát, že už žádné pokračování neexistuje.
Smrtelník se dlouhodobě pohybuje právě v tomto prostoru, na hraně mezi konečností a novou nadějí. Rozhovor s českým krizovým manažerem a podnikatelem Václavem Novákem nesměřuje jen k profesní dráze, rozhodování pod tlakem nebo řízení složitých byznysových situací. Důležitou rovinu tvoří osobní zkušenost se závažnou nemocí. Ve chvíli, kdy člověk mluví o ohrožení, zranitelnosti a mezních stavech života nikoli z druhé ruky, ale z vlastního prožitku, získávají i zdánlivě známá slova jiný význam. Začínají vypovídat o tom, co zůstává, když se rozpadá běžná iluze kontroly nad vlastním životem.
Ye – „prorok post-moderního chaosu“ (jak jsme o něm v minulosti psali v článku „Zemřel Kanye West a zrodil se Yeezus, prorok naší doby?“) včera vydal dlouho očekávané dvanácté album Bully, kde se vrací k samplování, emotivnímu rapu, zpěvu a introspektivní atmosféře, ale zároveň experimentuje s novými produkčními postupy a fragmentovanou strukturou skladeb. Silnou stránkou alba je bezpochyby produkce, která místy působí jako návrat k jeho nejlepším momentům. Kritici i posluchači se shodují, že Bully nabízí momenty skutečné síly a originality, ale trpí nekonzistencí a pocitem nedokončenosti. Zároveň se objevily spekulace, že Ye používá při produkci AI, což následně popřel. Do celku navíc vstupuje období plné kontroverzí, veřejných skandálů a osobních krizí, které se do hudby propisují víc než kdy dřív. Výsledkem je album, které není tak úplně snadné poslouchat ani hodnotit, protože neustále osciluje mezi odkazem jeho minulých vrcholů a současným chaosem.
Videoklip k tracku Father, který dnes k novému albu vyšel, se nesnaží vyprávět lineární příběh, ale spíše vrstvit symboly do jedné intenzivní, téměř až rituální koláže. Děj je zasazený do prostoru připomínajícího kostel a svatbu, což okamžitě rámuje celý vizuál jako něco mezi obřadem a performancí, přičemž postavy a motivy se pohybují na hraně reality a absurdity, od rytíře jako archaického bojovníka přes mimozemšťany a astronauty až po postavy stylizované jako náboženské archetypy, což vytváří pocit, že se v klipu míchá mytologie s futuristickou estetikou do různých vrstev. Výsledkem je fragmentovaný obraz člověka, který se snaží udržet kontrolu nad vlastní identitou v realitě, která se mu postupně rozpadá. Videoklip je natočený na jeden statický záběr, režírovala ho jeho manželka Bianca Censori a hostuje v něm rapper Travis Scott. Hudební video skládá výrazné symboly a motivy do jednotné linie konfliktu mezi vírou, mocí a sebemytologizací.
Rozhovor v podcastu Klub rváčů s investorem a zakladatelem projektu Smrtelník Václavem Dejčmarem není jen o penězích v klasickém slova smyslu, ale je především o přemýšlení. O světě, kde se rozpadají jistoty, algoritmy deformují realitu a naše pozornost se stává nejvzácnější komoditou. Václav Dejčmar vysvětluje, proč je matematika důležitou výbavou pro člověka, a to kvůli schopnosti chápat pravděpodobnost, riziko a pravidla hry, podle nichž se rozhoduje o budoucnosti. Pravé bohatství je podle něj kontrola nad vlastním časem, tedy nad tím nejcennějším, co máme. Rozhovor se dotýká duševního zdraví, psychedelické terapie, role literatury jako nástroje hlubokého myšlení v době informačního chaosu, ale i širšího geopolitického napětí. Právě tato schopnost vidět svět v souvislostech stojí i za vznikem platformy Smrtelník a pokud čtete naše postřehy a články, tak vám doporučujeme i tento rozhovor.
Lindsey Vonnová stála 8. února na startu olympijského sjezdu v Cortině s titanovým kolenem v pravé noze a roztrženým předním zkříženým vazem v levé. Jednačtyřicetiletá Američanka se vrátila z šestileté pauzy díky parciální náhradě kolene, při které chirurg Martin Roche pomocí robotem asistované operace nahradil poškozenou část kloubu titanovým implantátem. Dva měsíce po zákroku jezdila na wakeboardu. Dvacet měsíců poté vedla Světový pohár ve sjezdu. Třináct sekund po startu na olympiádě ale měla hrozivý pád a všechno se zhroutilo.
Ve stínu pěti kruhů je Vonnová příkladem balancování na hraně toho, kde končí sport a začíná vylepšování. Titanový implantát ji umožnil nejen chodit bez bolesti, ale závodit na úrovni, na kterou by se bez něj nikdy nevrátila. Její chirurg přiznal, že neměl žádný historický precedent, protože nikdo s parciální náhradou kolene nikdy nezávodil ve sjezdu při rychlosti přes sto kilometrů v hodině. Vylepšování a výkonnost bez regulí přinese událost, která proběhne 24. května 2026 se v Las Vegas, kde se uskuteční první Enhanced Games. Jde o sportovní soutěž, v níž budou povoleny anabolické steroidy, testosteron a růstový hormon. Investoři: Peter Thiel, Donald Trump Jr., bratři Winklevossové. Zakladatel Aron D’Souza mluví o „superhumanitě“ a budoucnosti, kde věda a sport splývají. Jako lákadlo předvedl řecký plavec Kristian Gkolomeev překonání světového rekordu na padesát metrů volný způsob. Šéf americké antidopingové agentury Travis Tygart to označil za „nebezpečnou klaunskou show, která staví zisk nad principy“.
Ve jménu posouvání hranic výkonu se do sportu propisuje jak moderní věda, tak i zakázané látky a šarlatánství. Když Michael Phelps nastoupil na startovní bloky na olympiádě v Riu 2016, měl záda pokrytá kruhovými modřinami od cuppingu, staročínské metody, která údajně stimuluje „proudění energie“. Vědecky neprokázaná, potenciálně škodlivá, ale nejúspěšnější olympionik v historii jí věřil. LeBron James a Floyd Mayweather propagují celotělovou kryoterapii, při které sportovec stojí několik minut v komoře o teplotě minus dvě stě stupňů Celsia, ačkoli výzkumy ukazují, že ledové koupele pravděpodobně regeneraci svalů spíš brzdí. A když si hvězdný fotbalový útočník Robin van Persie v roce 2009 přetrhal vazy v kotníku, odletěl na Balkán za léčitelkou, která mu na zranění masírovala koňskou placentu. „Nevím přesně, co dělá,“ přiznal tehdy, „ale nemůže to uškodit“. Výzkumník Nick Tiller z Harbor-UCLA Medical Center odhaduje, že padesát až osmdesát procent sportovců používá podobné alternativní terapie. Ti, kdo nejvíc potřebují efektivní regeneraci, jsou ochotni sáhnout po čemkoli, co slibuje výhodu. A pokud jsme ochotni tohle tolerovat, je férové ptát se, čím se vlastně liší titanové koleno, karbonová protéza a injekce testosteronu. Možná jen mírou, do jaké jsme ochotni si přiznat, co sport doopravdy je: soutěž těl upravených technologií.
Trh s humanoidními roboty je dnes něco mezi závodem ve zbrojení a zlatou horečkou. Morgan Stanley odhaduje, že do roku 2050 dosáhne hodnoty pěti bilionů dolarů a na světě bude fungovat zhruba miliarda humanoidních robotů, tedy víc než jeden na každého desátého člověka. Pro kontext: to je dvojnásobek současných tržeb dvaceti největších automobilek světa. O tenhle koláč se pere víc než tucet firem a každá z nich sází na jinou strategii. Tesla s robotem Optimus vsadila na masovou výrobu a Elon Musk sliboval tisíce kusů v továrnách do konce roku 2025, ale realita ho předběhla jen částečně, protože v provozech Tesly zatím funguje řádově desítky prototypů druhé generace. Boston Dynamics, legendární pionýr robotické akrobacie, mezitím na CES 2026 oznámil zahájení komerční výroby plně elektrického Atlasu a plány na nasazení desítek tisíc kusů v závodech mateřského Hyundai. Čínský Unitree Robotics nabízí model G1 za šestnáct tisíc dolarů a letos představil ještě levnější R1 za necelých šest tisíc, přičemž podle Morgan Stanley je G1 pravděpodobně nejpoužívanější humanoidní robot na světě právě díky nízké ceně. A norsko-kalifornská 1X Technologies otevřela předobjednávky na domácího robota Neo za dvacet tisíc dolarů nebo formou předplatného za 499 dolarů měsíčně, s dodávkami v roce 2026.
Koncem ledna 2026 zveřejnila kalifornská firma Figure AI video, ve kterém její humanoidní robot Figure 02 čtyři minuty zcela autonomně vyklízel myčku, ukládal čisté nádobí do skříněk a znovu ji plnil špinavým, a to v šedesáti jedna po sobě jdoucích úkonech bez jediného lidského zásahu či restartu. Když mu něco překáželo, přivřel šuplík bokem, a když potřeboval zvednout dvířka myčky, kopl do nich nohou. Firma to označila za nejsložitější autonomní úkol, jaký kdy humanoidní robot bez přerušení zvládl. Figure AI přitom není nováček. Jejich roboty už v závodě BMW v Spartanburgu naložily přes devadesát tisíc dílů pro třicet tisíc aut během jedenáctiměsíčního testovacího nasazení. Firma v roce 2025 získala miliardu dolarů investic a chystá komerční nasazení svého nového modelu Figure 03, navrženého přímo pro domácnosti i průmysl.
A pak už zbývá otázka, kterou čísla o bilionových trzích elegantně obcházejí: co to znamená pro lidi, kteří dnes dělají práci, jíž se roboty učí? Morgan Stanley odhaduje, že do roku 2050 by humanoidní roboty mohly ovlivnit 75 procent profesí a zasáhnout mzdy v objemu tří bilionů dolarů jen v USA, včetně sedmdesáti procent stavebních profesí, šedesáti sedmi procent v zemědělství a čtyřiceti procent zaměstnanců celkově. Zatím se o tom mluví jako o řešení nedostatku pracovních sil ve stárnoucích společnostech.
Na YouTube je od konce listopadu zdarma dostupný dokument The Thinking Game. Za čtyři týdny od zveřejnění nasbíral přes 200 milionů zhlédnutí. Sleduje život Demise Hassabise, spoluzakladatele DeepMind a jednoho z nejméně známých lidí, kteří pravděpodobně nejvíc ovlivní budoucnost lidstva. Dokument zaznamenává pět let tým, který v roce 2017 vytvořil AlphaGo – program, který porazil světového šampiona v tradiční čínské hře GO (popisovali jsme zde). The Thinking Game sleduje Hassabise od dětství, kdy byl druhým nejlepším šachistou světa ve své věkové kategorii, přes zakládání DeepMind v roce 2010 až po okamžik, kdy jeho tým v roce 2020 vyřešil padesát let starý problém biologie: předpovídání trojrozměrné struktury různých proteinů. Tento průlom v tzv. protein folding je jádrem dokumentu i důvodem, proč ho Google nyní zveřejnil zdarma — film vyšel k pátému výročí vzniku programu AlphaFold. Hassabis a jeho kolega John Jumper za své řešení v roce 2024 dostali Nobelovu cenu za chemii.
Proč to bylo tak důležité? Proteiny (kterých máme v těle stovky tisíc různých) jsou základní stavební kameny života. Jejich trojrozměrná struktura určuje, co dělají — a pochopení vzniku prostorových struktur bylo dekády jedním z nejtěžších problémů biologie. Dříve trvalo odhalení 3D tvaru jednoho proteinu měsíce. Teď to lze zvládnout za minuty. Proč ale Google investuje do dokumentu? A zveřejňuje ho zdarma? Část odpovědi je PR. Film vychází v klíčovém momentu pro veřejnou debatu o AI. DeepMind v podstatě otevírá dveře do své kuchyně, aby ukázal, jak vypadá odpovědný výzkum umělé inteligence. Ale je tu i důležitější kontext: dokument nenápadně odhaluje rozdíl mezi tím, co dělá DeepMind, a současnou horečkou kolem jazykových modelů typu ChatGPT. Zatímco chatboty jsou působivé v generování textu, AlphaFold řeší fundamentální vědecké otázky s reálnými důsledky pro medicínu a biologii. Celý dokument můžete zhlédnout níže.
