Jihokorejský seriál Hra na oliheň (Squid Game), obrovský hit platformy Netflix, není jen zábavným dramatem o přežití. Pod rouškou smrtících dětských her se skrývá ostrá kritika moderní společnosti, jak ostatně uvádějí tvůrci a odkazují k tomu také novináři i recenzenti. Nedávná studie Commodified Death as the Ultimate Outcome of Social Inequalities: An Analysis of the Squid Game Discourse v odborném časopise Leisure Sciences jde ještě o kousek dál, když si výzkumnice Elisabeth Beaunover položila otázku, jak seriál propojuje motivy smrti a nerovnosti.
I čeští diváci vědí, že děj seriálu sleduje skupinu lidí ve špatné životní situaci zapříčiněné dluhy, chudobou, nezaměstnaností nebo zdravotními problémy, kteří se účastní soutěže, aby získali obrovskou peněžní výhru. Teprve později si uvědomují, že prohra v sérii jednoduchých dětských her znamená smrt (v seriálu se používá slovo eliminace) a hon za výhrou se postupně změní v brutální zápas o přežití, kde si účastníci musí vybírat mezi životem druhých a svým vlastním.
Studie zdůrazňuje, že smrt ve Hře na oliheň není náhodná, ale je přímým důsledkem sociálních a ekonomických nerovností. Seriál vykresluje postavy, jejichž životní situace je tak zoufalá, že jim riskování života připadá jako rozumná volba. Například hlavní postava Seong Gi-hun (hráč číslo 456) se do hry zapojí kvůli svým dluhům, neschopnosti zajistit dostatečnou péči své nemocné matce a hrozbě ztráty kontaktu s dcerou.
Dalším výrazným prvkem seriálu je, dle studie, zobrazení smrti jako zboží. Každá smrt ve hře přispívá k růstu výherního fondu, což činí z lidského života něco, co lze koupit a prodat. Navíc po smrti jsou těla hráčů anonymně uložena do černých rakví s růžovými mašlemi, což evokuje dárek, tedy jiný symbol komodifikace smrti.
V neposlední řadě je smrt zdrojem obrovské zábavy, a to jak pro postavy VIP diváků, tak pro všechny, kdo se na Netflixu na seriál dívají. VIP diváci, bohatí a nejspíš znudění jednotlivci, sledují hru s groteskním potěšením, jako by se jednalo o novodobé římské gladiátorské zápasy.
Ve studii rovněž Elizabeth Beaunover naznačuje, že seriál, potažmo příběh, který vypráví, má potenciál měnit divácké vnímání smrti a sociálních problémů, minimálně nastolováním otázek: Jakou cenu má lidský život? A jak daleko můžeme zajít, pokud se smrt stane pouhou hrou?
„Lékař má smrti rozumět. Je to součást jeho práce. Pokud se nesetkáte se smrtí, neděláte klinickou medicínu. Smrt je jeden z léčebných scénářů. Není to ten nejčastější, ale vůbec to není ten nejhorší. Jsme koneční. Je pro všechny mnohem snazší, když lidé chápou smrt, pacienti nedělají, že neexistuje, a příbuzní si připouštějí, že babička prostě může, anebo dokonce má umřít. Čím více smrtí jako lékař potkáte, tím lépe na ni připravujete další v situacích, kdy je nevyhnutelná. Provést smrtí je umění.“
Tolik lékař Tomáš Šebek a citace z jeho nejnovější knihy Objektivní nález. Pokud vás fascinuje téma smrti a chcete ho lépe pochopit, nenechte si ujít K smrti dobrý festival! Už pátý ročník proběhne 8.–10. listopadu v Ostravě a nabízí skvělý prostor pro přemýšlení i inspiraci. Přináší hlubší pohled na smrt jako přirozenou součást našich životů, což ocení nejen lékaři, ale každý, kdo se chce připravit na nevyhnutelné. Více informací a vstupenky najdete zde.
Filozof a etik z Ústavu státu a práva David Černý v rozhovoru pro Aktuálně.cz: „Pokud medicína už nemůže pomoci a člověk zažívá neúnosné fyzické, psychické nebo existenciální utrpení, včetně ztráty autonomie a důstojnosti, je eticky odůvodnitelné umožnit mu, aby rozhodl o svém konci. Pokud pacient plně rozumí své situaci a důsledkům svého rozhodnutí, je vhodné respektovat jeho přání a usnadnit mu odchod.“
Prvním hostem podcastu Smrtelník nemůže být nikdo jiný než jeho zakladatel, donor a duchovní otec. Václav Dejčmar rád podporuje disruptivní nápady, mezi které patří i Smrtelník. Jaký je smysl a cíl tohoto projektu a proč vlastně vznikl? Václava vyzpovídala Karolína Sadílková, která vás bude provázet naším podcastem o smrti a nesmrtelnosti. Bez předsudků.
Václav Dejčmar je ekonom a filantrop. Investor do finančních a private equity projektů kolem skupiny RSJ, spolumajitel centra současného umění Dox Prague a příležitostný producent, mj. filmu Amerikánka, Havel, I am Fishead o roli psychopatů v byznysu a politice nebo Bufo Alvarius – The Underground Secret o nejsilnějším známém přírodním psychedeliku. Vystudoval matematické gymnázium, je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze a rád se zabývá investicemi do disruptivních projektů a myšlenek. Je aktivní v Nadaci Neuron, která podporuje a popularizuje špičkovou českou vědu, nebo v Nadačním fondu pro výzkum psychedelik. Jako významný český mecenáš věnoval na širokou řadu kulturních a společensky prospěšných aktivit už přes sto milionů korun.
Dokumentární cyklus, který se pokouší rozptýlit obavy lidí z odchodu z tohoto světa. Brána smrti nabízí divákům zcela jiný pohled na smrt, než je běžné. Většina lidí má ze smrti strach. Je to pro ně téma depresivní a schovávají se před ním. V seriálu však poznáme, že lidé napříč historií i kulturami často pojímají život a smrt jen jako transformace věčného bytí. K myšlence určitého pokračování po smrti se hlásí i mnozí moderní vědci a odborníci – a zjišťují, že po smrti to vlastně může být mnohem zajímavější…
David Černý, filozof a etik z Ústavu státu a práva. Coby vědec se do hloubky zabývá vztahem mezi eutanazií a dobrým životem. Je podle něj dobře, nebo špatně, že v Česku by si nikdo nemohl eutanazii jako způsob odchodu zvolit? Jaké dilema kolem eutanazie považuje za zásadní?