Současné napětí mezi Trumpovou administrativou a Vatikánem, tedy Trumpovy útoky na americké biskupy, papežská kritika deportací, veřejná výtka J. D. Vanceovi za teologické zdůvodňování imigrační politiky a v posledních dnech otevřená válka slov k americkým úderům na Írán, není jen klasickým politicko-náboženským konfliktem o morální autoritu.
Je to další dějství sporu, který Peter Thiel, miliardář, zakladatel PayPalu a Palantiru a hlavní finanční podporovatel hnutí MAGA, vede teologickým slovníkem s Římem. Jde o to, zda technologie a moc, která ji vlastní, mají být podřízeny lidské, demokratické a mravní kontrole, nebo zda jakákoliv taková kontrola je sama o sobě podezřelá, v Thielově slovníku přímo „antikristovská“.
Už jsme psali o tom, že Thiel odjel v polovině března do Říma, aby pár set metrů od Vatikánu uspořádal sérii tajných a vyprodaných přednášek o Antikristu. Původně se měly konat na papežské univerzitě Angelicum, kde svého času psal doktorskou práci dnešní papež Lev XIV. (tehdy ještě augustinián Robert Prevost). Univerzita se od akce veřejně distancovala, stejně jako Katolická univerzita v Americe, druhý údajný spolupořadatel. Lev XIV., první americký papež v dějinách, totiž od svého zvolení v květnu 2025 učinil z regulace umělé inteligence jedno ze svých hlavních témat. AI přirovnává k průmyslové revoluci co do dosahu a opakovaně volá po tom, aby člověk zůstal v centru technologického vývoje, což stojí v ostrém protikladu k tomu, co prosazuje Thiel. Massimo Faggioli, profesor církevních dějin na Trinity College v Dublinu, to pro The Telegraph shrnul takto: „Tohle je operace, kterou vnímám jako nepřátelskou vůči papežství. Tento papež je velmi kritický vůči umělé inteligenci a Thiel je jedním z pánů AI. Je to pokus vytvořit alternativní americký okruh v Římě, který by konkuroval tomu, co říká papež Lev.“ V rozhovoru pro DW Faggioli ještě dodal, že Vatikán vidí Thiela jako někoho zapojeného do „násilného projektu zaměřeného na změnu budoucnosti“, který je fundamentálně v rozporu s hodnotami současné katolické církve.
Rozhovor v podcastu Klub rváčů s investorem a zakladatelem projektu Smrtelník Václavem Dejčmarem není jen o penězích v klasickém slova smyslu, ale je především o přemýšlení. O světě, kde se rozpadají jistoty, algoritmy deformují realitu a naše pozornost se stává nejvzácnější komoditou. Václav Dejčmar vysvětluje, proč je matematika důležitou výbavou pro člověka, a to kvůli schopnosti chápat pravděpodobnost, riziko a pravidla hry, podle nichž se rozhoduje o budoucnosti. Pravé bohatství je podle něj kontrola nad vlastním časem, tedy nad tím nejcennějším, co máme. Rozhovor se dotýká duševního zdraví, psychedelické terapie, role literatury jako nástroje hlubokého myšlení v době informačního chaosu, ale i širšího geopolitického napětí. Právě tato schopnost vidět svět v souvislostech stojí i za vznikem platformy Smrtelník a pokud čtete naše postřehy a články, tak vám doporučujeme i tento rozhovor.
V norské vesnici Rjukan, schované v hlubokém údolí, slunce v zimě nevychází téměř šest měsíců, a tak její obyvatelé nainstalovali na okolní hory obří zrcadla, která odrážejí paprsky dolů do náměstí. Je to důmyslné řešení a zároveň symptom moderní společnosti odvracet se od tmy a chladu jako přirozené součásti naší existence. Německý spisovatel Bernd Brunner, autor knih o tak rozmanitých tématech jako je umění ležení, vynalezení vánočního stromku nebo lidská fascinace ptáky, který je zároveň přispěvatelem do Wall Street Journal nebo Die Zeit, se ve svém eseji pro magazín Aeon zamýšlí nad tím, co ztratíme, až zimy, jak je známe, zmizí.
Zima je pro něj obdobím reflexe a regenerace, připomínkou časů, kdy lidé museli být vůči ročním obdobím mnohem poddajnější. Každý rok se těší na proměnu krajiny kolem svého domova, na stromy pokryté jinovatkou a na sníh, který tlumí každý zvuk, jako by přikrýval akustické důkazy lidské existence. Ale klimatická změna tuto zkušenost systematicky maže. Zimy jsou kratší, teplejší, nepředvídatelnější. A vědomí, že rozmary počasí způsobujeme my sami stejně jako jakýkoli „přirozený“ proces, mění způsob, jakým roční období prožíváme a jaký respekt jim věnujeme. Brunner končí citátem Alberta Camuse: „V hloubi zimy jsem konečně objevil, že ve mně leží nepřemožitelné léto.“ Obě období se navzájem potřebují. Zima nám tuto lekci každoročně připomíná svým tichem a útlumem, který předchází jarnímu probuzení.
Peter Thiel bývá v našich textech uváděn v souvislosti s různými kontroverzními tématy, ale nelze mu upřít, že je originální myslitel. Přinejmenším pokud jde o pragmatické záležitosti, jinak by se těžko dopracoval k svému současnému jmění, které dnes dosahuje téměř $30 miliard. Ve své hodinové přednášce na Stanfordu radí, proč je důležité vyhnout se konkurenci a usilovat o monopol. A to jak v podnikání, tak v osobním životě. A proč toužit po monopolu není nemorální (jak se nám někdy společnost snaží podsunout), ale prakticky se kryje s touhou po úspěchu a naplnění.
Jak je možné, že se člověk opakovaně vrhá do divokých soubojů v super-konkurenčních bitvách, kde se vyskytuje mnoho účastníků a výhra přitom znamená velmi malý zisk? Protože se jinak neumí odlišit od ostatních. Přitom vždy existuje možnost, jak se odlišit. Zkoušet hrát jinou — monopolní hru. Najděte si vlastní cestu, kterou zatím nikdo nejde, radí Thiel v závěrečné části své přednášky (od 36:40). A přestaňte toužit po validaci od ostatních. „Mohlo by se zdát, že uspět v konkurenci na této škole a vystudovat práva je způsob, jak prožít život s malým rizikem. Nicméně z jiné perspektivy zároveň ohromně riskujete v tom smyslu, že se vám následně nepodaří udělat se svým životem vůbec nic smysluplného. Myslím, že pojem riziko představuje velmi komplikovaný koncept.“
Pohádka Dařbuján a Pandrhola vypráví o chudém havíři Dařbujánovi, který živí svou ženu Markýtku a jedenáct hladových dětí. Když se mu narodí další dítě, vydává se hledat kmotra a nakonec si jako kmotra vybere Smrťáka, protože smrt je spravedlivá ke všem bez rozdílu. Smrťák mu daruje schopnost poznat, zda nemocný člověk zemře nebo se uzdraví, a Dařbuján díky tomu pomáhá lidem jako lékař.
Klíčovým momentem pohádky je, když lakomý a bohatý sládek Pandrhola nechá Smrťáka uvěznit v sudu. V důsledku toho na světě přestávají umírat lidé i zvířata, což vede k řadě nečekaných a komických katastrof. Bezmrtvý svět se ukazuje jako nepřirozený a neudržitelný.
Právě v čase Vánoc, kdy se tradičně díváme na staré pohádky a přemýšlíme o čase, rodině a pomíjivosti, působí Dařbuján a Pandrhola mimořádně silně. Nenápadně učí děti i dospělé přijímat konečnost jako součást života. Tento příběh tak symbolicky učí, že smrt je nezbytnou součástí života. Když ji pohádka odstraní, svět se změní v chaos, a jediným řešením je Smrťáka znovu pustit na svobodu.
Rozhovor filozofa Stanislava Komárka v pořadu Spotlight na Aktuálně.cz otevírá téma asistovaného sebeusmrcení způsobem, který se vyhýbá moralizování. Stanislav Komárek vychází z osobní zkušenosti a imaginace vlastního stáří v institucionální péči bez autonomie a důstojnosti a právě touto cestou vstupuje do úvahy o tom, zda má moderní společnost právo a zároveň povinnost umožnit jednotlivci rozhodovat o vlastním konci. Nejedná se o provokaci, ale o filozofický test hranic svobody, soucitu a odpovědnosti v době, kdy medicína dokáže život prodlužovat, nikoli však vždy naplňovat jeho smysl.
Argumentace Stanislava Komárka se přirozeně dotýká širšího evropského kontextu, v němž je asistované sebeusmrcení nebo eutanazie v některých zemích legálně ukotvena a přísně regulována. Například Švýcarsko, Rakousko nebo Nizozemsko ukazují, že právní rámec může existovat bez toho, aby vedl k plošné banalizaci smrti nebo k oslabení ochrany zranitelných skupin. Česká republika se zatím nachází ve fázi váhavé diskuse, kde se střetává obava ze zneužití s rostoucím důrazem na autonomii pacienta.
Rozhovor tak zapadá do odborné a společenské debaty o konci života, která zahrnuje bioetiku, právo, medicínu i sociologii. Výzkumy i zahraniční zkušenosti ukazují, že otázka asistovaného sebeusmrcení a eutanazie není jen o smrti, ale především o kvalitě života, dostupnosti paliativní péče a o tom, zda společnost dokáže rozlišovat mezi svobodným rozhodnutím a tlakem okolí. Úvaha poukazuje na to, že odmítání tohoto tématu neznamená ochranu života, ale často jen odsouvání nepohodlných otázek.
„S tou možností, že existuje nějaká síla, která si nás k sobě přivolá, až nadejde čas, nemůžu vůbec nic dělat. Lepší je to přijmout. Je jednodušší nechat se unášet proudem té řeky, než se s ní pokoušet bojovat.“ Říká jedna z postav z fascinujícího seriálu Midnight Gospel (Půlnoční evangelium). Osmidílný animovaný nářez představuje spiritual psychedelic hack uprostřed Netflixu. Nechápeme, jak to tam mohlo projít, ani kdo to zaplatil, ani kdo to tam nechává. Nicméně vzít svůj deep-talks podcast (The Duncan Trussell Family Hour) a dodělat k němu sjeté dětské animace, které u diváka rozpojí audio a video sensoric experience, takže „přednáška“ uvízne v paměti jinak a zažijete ji jinak — a proto může mít nečekaně transformativní účinek — je velice chytrá metoda hyper learningu pro indigo children a nadané jedince. Pro ostatní bude seriál vypadat jako slovní průjem, zmatený chaos a ujetá snaha o bizár art. Pro naprostou většinu lidí tak bude vypadat… tipla si naše redakce. Ale to jsme se spletli! Protože hodnocení IMDb i ČSFD jsou zcela neuvěřitelná. A to je vlastně nakonec onen gospel = evangelium = εὐαγγέλιον = „dobrá zpráva“. Že existuje nemálo lidí v dnešním povrchně působícím světě, kteří „mají uši k slyšení“ (Marek 4:9). „Spiritualita je o tom dokázat určit, co je skutečné. Proto potřebuješ učitele — a ten učitel musí být oddaný pravdě. A smrt je úžasná učitelka. Přitom její hodiny vůbec nic nestojí.“ Pokud jsme vás naší minirecenzí zaujali, klidně začněte posledním dílem Stříbrná myška, o cyklu smrti a zrození, protože sur-realita Půlnočního evangelia se usmívá nad všemi postupy existování, které jsou „normální“.
Dalajlama prohlásil během oslav svých 90. narozenin (popřát mu přijel poblahopřát i český prezident Petr Pavel), že doufá, že bude žít ještě dalších 30–40 let, tedy až do věku 130 let. Cítí se podle svých slov požehnán Avalokitéšvarou – bódhisattvou soucitu – a je odhodlaný dál sloužit lidem Tibetu. Z exilu v Indii, kde žije od roku 1959 po útěku před čínskou okupací, vzkazuje, že i navzdory životním zklamáním má stále sílu a vůli pokračovat. Dalajlama zároveň potvrdil, že po jeho smrti bude tradice reinkarnací pokračovat. Výlučné právo volby jeho nástupce má podle něj jeho vlastní nadace Gaden Phodrang Trust, nikoli čínská vláda, která se tuto roli snaží získat. Pro duchovního vůdce, který často mluví o pomíjivosti a cyklu zrození a smrti, není dlouhověkost jen biologickým cílem, ale i snahou, jak udržet živé poselství o nenásilí a soucitu ve světě, který se rychle mění.
Bakalářskou práci, která se zabývá motivem smrti boha ve filosofii Friedricha Nietzscheho, doporučujeme jako zajímavé rychločtení na víkend. Kde leží základy nihilismu slavného filosofa? Proč hledal nadčlověka a toužil po zboření hodnot nastolených křesťanstvím? Jakou měl výchovu a rodinné zázemí? A jaký byl vliv hyperprotektivní matky a přísného otce, který před svou předčasnou smrtí v dopise příteli „…popisuje malého Fritze jako divoké a tvrdohlavé dítě, které se zklidní pouze dostane-li výprask. Měl-li by Friedrichův otec možnost působit ve výchově syna déle, jeho cílem by dozajista byla snaha zlomit v dítěti jeho tvrdohlavost, aby se mohlo v budoucnu otevřít boží vůli.“ Nietzsche od mládí trpěl krátkozrakostí, různými zažívacími problémy, revmatickými bolestmi levé ruky, v mládí byl léčen s kapavkou a záškrtem. Pravidelné silné migrény, které v pozdějším věku vedly k progresivní paralýze a demenci, byly pravděpodobně způsobeny retro-orbitálním meningiomem za pravým okem postupně prorůstajícím do lebeční dutiny. Kolik bolesti může jedinec vytrpět, aby neztratil schopnost věřit?
Co znamená žít dobře podle papeže Františka? Nejde jen o úspěch, peníze nebo splněné plány. Několik měsíců před svou smrtí zmínil papež František pro argentinský časopis Clarin své postřehy o dobrém životě a shrnul je do deseti rad. Jsou překvapivě prosté, ale platné pro každého, kdo hledá cestu k větší lidskosti, klidu a opravdovosti. Tady jsou:
