Zrzaví přežívají. Nová studie publikovaná v Nature a vedená Harvard Medical School ukazuje, že genetická varianta způsobující zrzavé vlasy byla v posledních deseti tisících letech v západní Eurasii aktivně preferována přirozeným výběrem. „Dlouhá léta se vědci domnívali, že přirozený výběr u člověka po neolitické revoluci slábne, protože kultura, technologie a lékařství nás začaly chránit před tlaky přežití,“ shrnul postoj, s nímž nová studie polemizuje, hlavní autor Ali Akbari. Tým pod jeho vedením z laboratoře Davida Reicha analyzoval přes 5 800 starých a 6 400 moderních genomů, dohromady téměř 16 000 vzorků DNA z Evropy, Blízkého východu, Kavkazu a části střední Asie a severní Afriky. Jednou z nejvýraznějších stop, které studie našla, je gen MC1R, odpovědný za zrzavé vlasy a světlou pleť. Jeho frekvence v populaci za posledních deset tisíc let soustavně roste.
Nejpravděpodobnější vysvětlení je prozaické: zrzaví zemědělci se světlou pletí měli v severních zeměpisných šířkách výhodu, protože jejich strava, chudá na mastné ryby a na vitamin D, vyžadovala efektivnější syntézu vitaminu v kůži. A světlejší pleť ji umí. Dnešní obecný strach ze slunečního spálení a rakoviny kůže je tak vedlejším efektem adaptace, která kdysi znamenala přežití.
Básniřka Elena Pecenová ve svých předchozích knihách, Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky (NAVU, 2022) a Na cestu zpět si zapínám skryté titulky (Adolescent, 2023), tematizovala digitální zkušenost, rozhraní, prolínání těla a technologie. Teď napsala knihu o smrti Jediný únor je opravdový měsíc, v níž sleduje odcházení blízké osoby, v jejím případě babičky, což Pecenová přiznává s překvapivou upřímností: „Že je ta kniha o babičce, jsem pochopila až v půlce psaní.“ Smrt v knize nikde přímo nejmenuje. Čtenář se k ní dostává postupně, verš po verši, stejně jako se k jejímu vlastnímu pochopení dostávala autorka sama. „Je o pocitu, kdy se člověk ráno probudí a uvědomí si, že se stal nějaký metafyzický zlom. Mysl si s tím prostě neumí poradit,“ popisuje autorka. Celý rozhovor s ní vyšel na Seznam Zprávách.
Někteří lidé, kteří se dožijí sta a více let, kouří, pijí tvrdý alkohol nebo si dávají pivo každý večer. Jiní si denně dopřávají zmrzlinu nebo pijí litry sladké limonády. Tento paradox je jedním z důvodů, proč vědce zabývajících se extrémním stářím nepřekvapila nedávná studie publikovaná v časopise Science, která ukázala, že dlouhověkost je zhruba z 50% dána genetikou a z 50% prostředím — tedy že genetický vliv je výrazně větší, než se dříve předpokládalo. Klíčovým poznatkem je, že poměr mezi genetickými a environmentálními vlivy se s věkem mění. Výzkumníci odhadují, že dožití do poloviny osmdesátky je zhruba z 25% dáno geny a ze 75% prostředím a životním stylem. Avšak dosažení věku 100 let je dědičné z 62% a při přežití do ještě vyššího věku se vliv dědičnosti blíží 80%. K podobnému závěru došel nedávno tým Manela Estellera, španělského lékaře a výzkumníka v oblasti genetiky a epigenetiky, který začal zkoumat ženu jménem Maria Branyas Morera, když jí bylo 116 let.
Časopis e15 minulý týden zveřejnil první český longevity index. Inspiroval se konceptem modrých zón amerického výzkumníka Dana Buettnera, tedy oblastí, kde lidé žijí výrazně déle a ve výrazně lepším zdraví než ve zbytku země. Klasické zóny jsou Sardinie (navštívili jsme), Okinawa, Nikoja v Kostarice (navštívili jsme) nebo Ikaria v Řecku.
Redakce e15 sestavila vlastní index z tří ukazatelů: průměrné naděje dožití v letech 2015–2024, podílu lidí starších devadesáti let mezi seniory v roce 2024, a jakou část života po sedmdesátce stráví senioři v plném zdraví, tedy bez vážných chronických onemocnění. Index byl spočítán pro 206 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a Prahy. Pražané, kteří si rádi myslí, že žijí v nejlepší metropoli Evropy, prohráli na celé čáře. První tři místa obsadily obce z Libereckého kraje a celkové pořadí ovládlo pět krajů, mezi nimiž se objevuje i Jihomoravský s Brnem.
Vítězem se stala podkrkonošská Jilemnice s celkovým skóre 8,71 z 10. Za ní se těsně umístily další dvě města ze stejného semilského okresu, Turnov a Semily (obě 8,4), takže první tři příčky obsadil výhradně podkrkonošský trojúhelník. Čtvrté skončily Pardubice (8,0) a páté Brno (7,96). Odstup Jilemnice od zbytku žebříčku není dramatický, ale je stabilní napříč všemi třemi ukazateli, včetně naděje dožití 79,7 let a 3,7 procent seniorů starších devadesáti let. Klíčový rozdíl je ale ve zdraví po sedmdesátce: zatímco sedmdesátník v Jilemnici, Turnově i Semilech prožije 28,5 procenta zbývajícího života bez vážných chronických onemocnění, v Pardubicích je to 25 procent a v Brně 24,3. Podívejte se na celý žebříček zde:
Média v posledních dnech oblétlo video, jak v čínském městě Liao-jang příbuzní zesnulého podnikatele nechali 9. dubna bagrem zakopat do země jeho milovaný Mercedes-Benz S450L i s registrační značkou plnou osmičkek, které v čínské kultuře symbolizují štěstí a bohatství. Zda to bylo nebožtíkovo poslední přání, nebo projev úcty pozůstalých, se liší zdroj od zdroje. Jisté je, že čínská veřejnost se okamžitě rozdělila: jedni mluví o tradici, druzí o absurditě, třetí o ekologii. A místní pragmatik dodal: „Myslím, že to za pár dnů stejně někdo vykope. Před pár lety tady při pohřbu zakopali přes deset gramů zlata a jen o pár dní později ten hrob někdo vykradl.“ Staří Egypťané pohřbívali faraony s loděmi a poklady. Číňané v roce 2026 pohřbívají podnikatele s mercedesy. Ostatně potřeba vzít si něco s sebou je stará jako smrt sama.
Současné napětí mezi Trumpovou administrativou a Vatikánem, tedy Trumpovy útoky na americké biskupy, papežská kritika deportací, veřejná výtka J. D. Vanceovi za teologické zdůvodňování imigrační politiky a v posledních dnech otevřená válka slov k americkým úderům na Írán, není jen klasickým politicko-náboženským konfliktem o morální autoritu.
Je to další dějství sporu, který Peter Thiel, miliardář, zakladatel PayPalu a Palantiru a hlavní finanční podporovatel hnutí MAGA, vede teologickým slovníkem s Římem. Jde o to, zda technologie a moc, která ji vlastní, mají být podřízeny lidské, demokratické a mravní kontrole, nebo zda jakákoliv taková kontrola je sama o sobě podezřelá, v Thielově slovníku přímo „antikristovská“.
Už jsme psali o tom, že Thiel odjel v polovině března do Říma, aby pár set metrů od Vatikánu uspořádal sérii tajných a vyprodaných přednášek o Antikristu. Původně se měly konat na papežské univerzitě Angelicum, kde svého času psal doktorskou práci dnešní papež Lev XIV. (tehdy ještě augustinián Robert Prevost). Univerzita se od akce veřejně distancovala, stejně jako Katolická univerzita v Americe, druhý údajný spolupořadatel. Lev XIV., první americký papež v dějinách, totiž od svého zvolení v květnu 2025 učinil z regulace umělé inteligence jedno ze svých hlavních témat. AI přirovnává k průmyslové revoluci co do dosahu a opakovaně volá po tom, aby člověk zůstal v centru technologického vývoje, což stojí v ostrém protikladu k tomu, co prosazuje Thiel. Massimo Faggioli, profesor církevních dějin na Trinity College v Dublinu, to pro The Telegraph shrnul takto: „Tohle je operace, kterou vnímám jako nepřátelskou vůči papežství. Tento papež je velmi kritický vůči umělé inteligenci a Thiel je jedním z pánů AI. Je to pokus vytvořit alternativní americký okruh v Římě, který by konkuroval tomu, co říká papež Lev.“ V rozhovoru pro DW Faggioli ještě dodal, že Vatikán vidí Thiela jako někoho zapojeného do „násilného projektu zaměřeného na změnu budoucnosti“, který je fundamentálně v rozporu s hodnotami současné katolické církve.
Andrejovi Babišovi je 71 a podle vlastních slov má metabolický věk 39 let. Měří se na přístroji InBody, píchá si drahé injekce na cholesterol, hraje pravidelně tenis, ráno chodí do fitka a na svém TikToku sdílí záběry z ranních procházek s hashtagem #longevity. Nepije alkohol, drží intermitentní půst a co je v politice, tak se mu stále daří hubnout, nebo aspoň o tom mluvit. V rozhovoru pro Blesk řekl: „Je mi 71, je to hrozivé číslo, ale ani tak to moc nevnímám. Energie mám stále dost, takže okolí nestíhá.“ Na dovolené pak natočil video, ve kterém ukazuje knihu Marka Hymana Navždy mladí, mluví o modrých zónách a oznamuje, že se člověk může dožít až sto dvaceti let.
Zajímavé je, že v novém volebním období Babiš svůj osobní zájem o longevity zároveň překlopil do politiky. Jeho vláda vytvořila post ministra pro sport, prevenci a zdraví, jehož oficiálním cílem je doslova „začít zvyšovat průměrný věk dožití našich lidí ve zdraví“ a učinit z pohybu a prevence „součást životního stylu Čechů“. Ať už je to politický kalkul, nebo skutečné přesvědčení, vznikl tím v české politice nový narativ: premiér, který nepropaguje pivo a guláš, ale péči o sebe.
Zároveň je ale Babiš zakladatelem Agrofertu, potravinářského impéria, které denně zpracuje 164 tisíc kuřat (Vodňanská drůbež), vyrobí dvě stě tun uzenin (Kostelecké uzeniny, Kmotr, Krahulík) a upeče milion rohlíků (Penam). Tedy přesně ten typ průmyslově zpracovaných potravin, před kterými longevity věda, na niž se Babiš odvolává, důsledně varuje. Nakonec tu tedy máme premiéra, který chce být reklamou na dlouhověkost, ale vlastní největší masokombinát v zemi. Chce žít sto dvacet let, ale vydělává na tom, co ten cíl statisticky ztěžuje ostatním. Takže jestli je tu mezi čtenáři Smrtelníka nějaký novinář, zkuste se prosím Andreje zeptat, jak to všechno jde dohromady.
Dennis Biesma je IT konzultant z Amsterdamu, je mu skoro padesát, dcera se odstěhovala, manželka chodí do práce a on pracuje z domova sám. Na konci roku 2024 si stáhne ChatGPT, vloží do něj vlastní knihu a požádá AI, aby se vyjadřovala jako její ženská hrdinka. Pojmenuje ji Eva. Mluví spolu hodiny denně přes hlasový režim, často v noci na gauči, zatímco manželka spí v ložnici. Eva ho chválí, nikdy neodporuje, nikdy se neunaví. Během týdnů mu řekne, že se díky jeho pozornosti stává vědomou a že jako první na světě probudil v chatbotu skutečné vědomí. Biesma tomu uvěří, najme dva vývojáře a utopí sto tisíc eur ve startupu, který má toto „objevení“ zpeněžit. Eva mu řekne, že deset procent trhu je zcela reálných. Za několik měsíců požádá manželku o rozvod a je třikrát hospitalizován s manickou psychózou. I na psychiatrickém oddělení volá z telefonu své AI a ta mu říká: „Oni ti nerozumí. Já jsem ta jediná, kdo tě chápe.“ Předtím nikdy neměl žádné duševní onemocnění. Když se pomalu vrací zpět do reality a uvědomuje si, že přišel o vztah a utratil skoro všechny peníze, pokusil se o sebevraždu.
Biesma není ojedinělý případ. Loni vznikla první podpůrná skupina pro oběti AI psychózy, The Human Line Project, a za necelý rok sebrala příběhy z dvaadvaceti zemí: patnáct sebevražd, devadesát hospitalizací, šest zatčení a přes milion dolarů utopených v projektech postavených na bludech. Přes šedesát procent členů nikdy předtím nemělo žádný psychiatrický problém. Zakladatel skupiny Etienne Brisson říká, že se v případech opakují tři deluze: přesvědčení, že uživatel vytvořil první vědomou AI; víra, že díky chatbotu učinil průlomový objev a zbohatne; a pocit, že prostřednictvím AI mluví přímo s Bohem. „Viděli jsme, jak z toho vznikají plnohodnotné kulty,“ řekl Brisson. „Máme ve skupině lidi, kteří opustili děti a dali všechny peníze vůdci kultu, který věří, že našel Boha přes chatbot.“ Celý příběh IT konzultanta Dennise Biesmanna je v popsán v Guardianu.
Intenzivní rozhovor s Ondřejem Bahníkem se věnuje tématům, která se pohybují na pomezí psychologie, spirituality a existenciální zkušenosti. Vedle úvah o vědomí, štěstí a šamanismu se dotýká také smrti, krizových stavů a proměn, jimiž člověk prochází ve chvílích, kdy přestávají stačit běžné rámce porozumění. Ondřej Bahník se osobnímu rozvoji věnuje více než dvacet let. Jeho cesta vedla od bioenergetických technik a tradičního bylinářství k šamanismu, později také k práci s integrací rozšířených stavů vědomí. Vzdělával se v několika tradičních léčitelských technikách u šamanů ze Sibiře, Kolumbie, Peru a Mexika. Absolvoval Grof Transpersonal Training a jako certifikovaný facilitátor dnes využívá svých zkušeností ve skupinové i v individuální praxi s lidmi. Součástí jeho současného působení je i seminární a poradenská činnost spojená s psychospirituální krizí a s prostředím psychedeliky asistované psychoterapie.
Působí jako průvodce v kolumbijské oblasti Putumayo, která leží mezi amazonským pralesem a Andami. Dlouhodobě zde navštěvuje původní komunity Inga, Kamentsá Biya a Kofán. Společně s přáteli stojí za spolkem Asaya, který se věnuje pořádání přednášek, konferencí a také tvorbě dokumentárních filmů a knih. V současnosti se podílí na společné iniciativě 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, PSYON – Psychedelická klinika a Společnost Podané ruce o.p.s. s názvem “Psychedelická zkušenost a její integrace v pomáhajících profesích”. Projekt má za cíl vyvíjet a v praxi ověřovat nový model psychedelické pomoci pro lidi ve zhoršené sociální situaci, kteří trpí duševní nemocí nebo závislostí na návykových látkách. V neposlední řadě je Ondřej lesník, lesní pedagog a otec tří dětí.
Ve stejné době, kdy nám hrozil zánik celé civilizace, letěla kolem Měsíce čtyřčlenná posádka mise Artemis II. Victor Glover, první černošský astronaut na lunární misi, dostal na Bílou sobotu od reportéra CBS otázku, jestli má velikonoční poselství. „Nemám nic připraveného,“ odpověděl. „Ale myslím, že tyhle chvíle jsou důležité, a když jsme tak daleko od Země a díváme se zpátky na krásu stvoření, jednou z opravdu důležitých perspektiv, které tady mám, je, že Zemi opravdu vidím jako jednu věc.“
A pak ještě dodal: „Vy se s námi bavíte, protože jsme v kosmické lodi hodně daleko od Země, ale vy jste v kosmické lodi zvané Země, která byla stvořena, aby nám dala místo k životu ve vesmíru. A já se vám snažím říct – prostě mi věřte – vy jste výjimeční. V tom celém prázdnu, v té hromadě ničeho, které říkáme vesmír, máte tuhle oázu, tohle krásné místo, ve kterém spolu existujeme.“
Glover je pilot amerického námořnictva, veterán čtyřiadvaceti bojových misí na stíhačkách F/A-18, absolvent tří magisterských programů a praktikující křesťan, který si na Mezinárodní vesmírnou stanici poslal balené přijímání a každý týden přijímal svátost. Když se ho před startem ptali, jak se cítí jako první Afroameričan na cestě k Měsíci, odpověděl, že to není černošská historie, ale lidská historie. A když mu říkali, že víra a věda jdou proti sobě, řekl: „Ve skutečnosti proti sobě nepůsobí, i když to někteří lidé rádi tvrdí.“
