Podstoupil Ozzy eutanazii? Legenda Ozzy Osbourne z kapely Black Sabbath, přezdívaný princ temnot, zemřel 22. července 2025 ve věku 76 let, krátce po svém závěrečném koncertu v Birminghamu. Kromě nekonečných kondolencí a vzpomínek se na sociálních sítích spustila lavina spekulací: někteří fanoušci na platformách X, Reddit i Facebook tvrdí, že závěrečný koncert Back to the Beginning možná sloužil jako promyšlené rozloučení. Nebo dokonce jako součást plánu asistované sebevraždy ve Švýcarsku. Tyto domněnky se opírají o dřívější prohlášení Ozzyho a jeho manželky Sharon, týkající se zhoršujícího se zdravotního stavu zpěváka, který bojoval s Parkinsonovou chorobou. Oba uvedli, že pokud by se Ozzyho stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení (psali jsme také na Smrtelníku). Sharon tehdy v rozhovorech otevřeně popsala, že nemá smysl zůstat „uvězněn“ v těle, které už nefunguje. Když se proto po Ozzyho smrti objevily záběry a vzpomínky na jeho závěrečný koncert v Birminghamu, mnozí v nich četli víc než jen hudební tečku. Jeho vystoupení působilo jako slavnostní odchod: Ozzy sedící na trůnu, obklopený hudbou, přáteli a fanoušky, s úsměvem i vědomím, že se loučí. Na platformách jako X a Reddit se rychle objevily komentáře typu: „Ozzy splnil svůj plán eutanazie a rozlučkový koncert byl jeho vlastní pohřeb. Nic nemůže být víc metal.“ Přestože neexistuje žádné potvrzení a rodina ústy dcery Kelly Osbourne tyto spekulace odmítla, poslední okamžiky metalové legendy blíže nepopisovala. Pro fanoušky, kteří roky sledovali Ozzyho otevřenost k tématu smrti a v poslední době i k rozhodování o vlastním konci, má verze o plánovaném závěrečném defilé zvláštní přitažlivost. Představa, že se legenda sama stala režisérem svého posledního aktu, je sama o sobě příběhem, který zapadá do mytologie metalu.
Dalajlama prohlásil během oslav svých 90. narozenin (popřát mu přijel poblahopřát i český prezident Petr Pavel), že doufá, že bude žít ještě dalších 30–40 let, tedy až do věku 130 let. Cítí se podle svých slov požehnán Avalokitéšvarou – bódhisattvou soucitu – a je odhodlaný dál sloužit lidem Tibetu. Z exilu v Indii, kde žije od roku 1959 po útěku před čínskou okupací, vzkazuje, že i navzdory životním zklamáním má stále sílu a vůli pokračovat. Dalajlama zároveň potvrdil, že po jeho smrti bude tradice reinkarnací pokračovat. Výlučné právo volby jeho nástupce má podle něj jeho vlastní nadace Gaden Phodrang Trust, nikoli čínská vláda, která se tuto roli snaží získat. Pro duchovního vůdce, který často mluví o pomíjivosti a cyklu zrození a smrti, není dlouhověkost jen biologickým cílem, ale i snahou, jak udržet živé poselství o nenásilí a soucitu ve světě, který se rychle mění.
„Prodlužuje se doba dožití. Tím pádem budeme žít se širokou škálou chronických chorob. Budeme mít kvalitní léčbu, tak s tím budeme žít. Léky budeme brát od mladšího věku. A dost možná budeme mít víc rakovin, protože nám medicína u té první i druhé zachrání život, a pak tu další už třeba nezvládneme.“ Říká v letní sérii podcastů Hyde Park Civilizace Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, lékařka interní medicíny a manažerka Centra prevence ve Fakultní nemocnici Bulovka.
Podle aktuálního průzkumu CVVM by si zavedení trestu smrti přála více než polovina veřejnosti, konkrétně 52 % dotázaných. Proti se vyslovilo 45 % a 3 % si nejsou jisti. V porovnání s předchozím průzkumem z roku 2023 podíl zastánců vzrostl. Mezi nimi pak převažují argumenty o spravedlivém zadostiučinění pozůstalým v případech vražd nebo o tom, že bez trestu smrti těžcí zločinci jen zbytečně zabírají místo ve věznicích. Trest smrti je v Česku zrušen od roku 1990.
Zatímco britský parlament projednává návrh zákona o asistovaném umírání, The Guardian přináší silnou vizuální výpověď těch, kterých se téma týká nejvíce – lidí s nevyléčitelnou diagnózou. Nejde o anonymní čísla, ale o konkrétní tváře, příběhy a hlasy těch, kteří vědí, že jejich čas je omezený. Fotografie terminálně nemocných pacientů doprovázené jejich osobními příběhy a důvody, proč podporují právo rozhodnout o vlastním konci, dávají jinak abstraktní debatě lidskou tvář a naléhavost. Pod heslem „My body. My death. My decision.“ požadují tito lidé nejen důstojnost, ale i kontrolu nad posledními okamžiky života.
Zdeněk Bárta v článku na médium.cz ostře kritizuje europoslance Zdechovského za šíření lživých demagogií, když tvrdí, že zastánci eutanazie chtějí „zabíjet psychicky rozhozené děti“. Podle Bárty jde o čistě fiktivní výmysl. Neexistuje žádný zákon ani připravovaný návrh, který by eutanazii umožňoval čtrnáctiletým mladistvým trpícím psychickou krizí. Připomíná, že jedinou zmínkou o možnosti eutanazie u mladších pacientů byla hypotetická reflexe poslankyně Šebelové, která uvažovala o tom, že pokud by zavedení eutanazie u dospělých proběhlo, mohlo by se časem uvažovat i o mladších. Bárta rovněž upozorňuje, že eutanazie je v debatě vedena především jako možnost pro nevyléčitelně nemocné dospělé pacienty, či v krajních případech i smrtelně nemocné děti, nikoli mladé lidi s psychickými obtížemi.
Studie Stanfordské univerzity postavená na analýze 45 000 krevních vzorků z UK Biobank odhalila, že biologický věk mozku je nejsilnějším prediktorem délky života – výrazně víc než věk srdce, jater či ledvin. Lidé s „rychle stárnoucím“ mozkem měli 12x vyšší riziko rozvoje Alzheimerovy choroby a o 182 % vyšší šanci zemřít během následujících 15 let. Přidá-li se k tomu oslabený imunitní systém, riziko úmrtí je dramaticky vyšší, což otevírá cestu k novým metodám v prevenci a personalizované medicíně. Tato zjištění kladou mozek do centra medicínského zájmu. Od biomarkerů až po intervenci tréninkem, životosprávou či léky. Navíc se přibližují komerční nástroje (Teal Omics, Vero Bioscience), které by mohly jednou umožnit měřit biologický věk mozku běžně u pacientů a možná i měřit účinnost terapií proti stárnutí.
Bakalářskou práci, která se zabývá motivem smrti boha ve filosofii Friedricha Nietzscheho, doporučujeme jako zajímavé rychločtení na víkend. Kde leží základy nihilismu slavného filosofa? Proč hledal nadčlověka a toužil po zboření hodnot nastolených křesťanstvím? Jakou měl výchovu a rodinné zázemí? A jaký byl vliv hyperprotektivní matky a přísného otce, který před svou předčasnou smrtí v dopise příteli „…popisuje malého Fritze jako divoké a tvrdohlavé dítě, které se zklidní pouze dostane-li výprask. Měl-li by Friedrichův otec možnost působit ve výchově syna déle, jeho cílem by dozajista byla snaha zlomit v dítěti jeho tvrdohlavost, aby se mohlo v budoucnu otevřít boží vůli.“ Nietzsche od mládí trpěl krátkozrakostí, různými zažívacími problémy, revmatickými bolestmi levé ruky, v mládí byl léčen s kapavkou a záškrtem. Pravidelné silné migrény, které v pozdějším věku vedly k progresivní paralýze a demenci, byly pravděpodobně způsobeny retro-orbitálním meningiomem za pravým okem postupně prorůstajícím do lebeční dutiny. Kolik bolesti může jedinec vytrpět, aby neztratil schopnost věřit?
Slovinsko se v pátek 18. července 2025 připojilo k zemím jako Austrálie, Kanada, Nizozemsko a schválilo zákon umožňující asistovanou smrt. Parlament rozhodl 50 hlasy pro, 34 poslanců bylo proti a tři se zdrželi. Nový zákon, který má vstoupit v platnost během několika měsíců, umožní nevyléčitelně nemocným dospělým pacientům trpícím nesnesitelným utrpením, aby s lékařskou asistencí (ale vlastní aplikací látky) ukončili svůj život. Před tím musí být vyčerpané všechny možnosti léčby, a posouzení provedou dva lékaři. Přijetí zákona předcházelo neformální referendum v červnu 2024, kdy 55 % hlasujících podpořilo zavedení práva na asistované umírání. Slovinsko se zároveň stalo historicky první bývalou zemí východního bloku, která legalizovala asistované sebeusmrcení.
„Libor Mattuš se označuje za biohackera. Jedná se o relativně nový pojem, který popisuje snahu na základě biologických poznatků zprostředkovaných technologiemi, jako jsou chytré prsteny nebo hodinky, pozitivně ovlivnit vlastní fyzické zdraví či mentální kondici,“ píše Adéla Bujnochová ve článku v Respektu, který se zabývá biohackingem, tedy snahou „hacknout“ lidské tělo, mysl a biologický čas. Je programování těla a optimalizování času nekonečným elixírem mládí nebo má nějaká rizika?
