„Libor Mattuš se označuje za biohackera. Jedná se o relativně nový pojem, který popisuje snahu na základě biologických poznatků zprostředkovaných technologiemi, jako jsou chytré prsteny nebo hodinky, pozitivně ovlivnit vlastní fyzické zdraví či mentální kondici,“ píše Adéla Bujnochová ve článku v Respektu, který se zabývá biohackingem, tedy snahou „hacknout“ lidské tělo, mysl a biologický čas. Je programování těla a optimalizování času nekonečným elixírem mládí nebo má nějaká rizika?
V předvolebním programu Starostů a nezávislých je vepsán bod týkající se legalizace eutanazie. Stínová ministryně zdravotnictví Michaela Šebelová za STAN v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje detaily dobrovolného ukončení života. Tuto možnost nejdříve zavedla pro lidi, kteří v terminální fázi nemoci trpí tělesnou bolestí. „Zpočátku bych to povolila jen dospělým. Teprve až bychom si to vyzkoušeli v praxi a nabrali nějaké zkušenosti, začala bych uvažovat o mladších pacientech,“ říká Šebelová, a jako mezní věk zmínňuje 14 let, protože podle občanského zákoníku mohou děti od tohoto věku samy rozhodovat o zdravotní péči, například o očkování.
Vědci z Baylorovy lékařské fakulty v Houstonu a Emoryho univerzity zjistili, že psilocybin, psychoaktivní látka obsažená v lysohlávkách, by nemusel být jen prostředkem pro hlubší sebepoznání či úlevu od deprese, ale potenciálně i cestou k oddálení procesů stárnutí. Výzkum je zatím v počátcích, ale hypotéza, že by malá dávka houbiček mohla jednou patřit do balíčku dlouhověkosti zní povzbudivě. „Výzkumníci otestovali psilocybin nejprve v laboratoři na lidských plicních buňkách. Skrz výsledky odhalili, že látkou ošetřené buňky měly až o 57 procent delší životnost než běžné buňky. Déle se udržovaly zdravé a stárly pomaleji,“ popisuje pozadí studie Deník.cz.
https://www.denik.cz/veda/houbicky-mladi-psilocybin-oddaleni-starnuti-dlouhovekost.html
Global Wellness Institute identifikoval pět klíčových trendů, které zásadně mění náš pohled na konec života. Prvním z nich je Medical Aid in Dying (MAID), tedy lékařsky asistované umírání, které se rychle rozšiřuje ve Spojených státech, vyvolává debaty ve Velké Británii a posouvá právní hranice také v Latinské Americe. Druhým výrazným fenoménem je vzestup end-of-life doul, nemedicínských průvodkyň, které stojí po boku umírajících a poskytují jim i jejich rodinám citlivou emocionální podporu. Ta se ukazuje jako cenný doplněk k formální péči lékařů a domácích pečovatelů. Třetí trend představuje psychedelická péče na konci života, která využívá psilocybin, ketamin či MDMA k léčbě úzkosti a existenciálního strachu, přičemž klinické studie uvádějí až 80% úlevu od těchto obtíží. Stále větší prostor získávají také rituály truchlení a retreaty, jež propojují kulturní moudrost s terapeutickou komunitní podporou. Pátým trendem jsou komunitní deathcare programy, které navrhují, aby péče o umírající probíhala více lokálně s důrazem na důstojnost, sdílení a návrat tradičních přístupů do našeho moderního života.
Ústavní soud zamítl stížnost invalidního důchodce Petra Bartheldiho, který se u české justice domáhal práva na eutanazii. Bartheldi utrpěl po dopravní nehodě těžké zranění páteře a žádal, aby soudy uznaly jeho právo na asistovanou smrt jako součást práva na lidskou důstojnost. Podle něj mu současný stav znemožňuje vést plnohodnotný život a způsobuje mu nepřiměřené utrpení. Soud ale rozhodl, že český právní řád eutanazii ani asistovanou sebevraždu neumožňuje. Zvažovali jsme právo na možnost svobodně se rozhodnout o svém životě a jeho konci a rovněž jsme uvažovali o právu na život, které zohledňuje i povinnost státu život chránit. Zvažovali jsme i otázku duševního a fyzického stavu stěžovatele a došli jsme k závěru, že jeho zdravotní omezení je přiměřené ve vztahu k právu na ochranu života,“ uvedla soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová. Jinými slovy, i nadále bude jakákoli forma eutanazie v ČR kvalifikována jako vražda či napomáhání k sebevraždě.
Youtuber Mikýř se ve svém novém satirickém videu zaměřil na podnikatele a biohackera Bryana Johnsona, který je považován za globální symbol posedlosti dlouhověkostí. Johnson otevřeně mluví o své honbě za zastavením biologického stárnutí, investuje miliony dolarů ročně do přísného režimu, transfuze mladé plazmy i experimentálních terapií a tvrdí, že brzy přepíše naše chápání lidského věku. Jenže za fascinujícím marketingem se skrývá i spousta otazníků. Všechny podobné pokusy o „elixír nesmrtelnosti“ v nás nutně vyvolávají staré otázky: kam až jsme ochotni zajít, abychom prodloužili svůj čas na zemi? Kde končí vědecký pokrok a začíná hazard se zdravím i etikou? Nebo to je celé komedie? Nebo byznys?
Nový průzkum Pew Research Center z května 2025 odhaluje, že víra v posmrtný život a duchovní přítomnost zvířat, hor, řek či stromů je globálně překvapivě běžná. Více než polovina dotázaných v 36 zemích věří, že existuje život po smrti, přičemž v zemích jako Indonésie (85 %) nebo Keňa (80 %) je souhlasně nakloněna většina populace. Nejde přitom o víru starších generací, mladší dospělí (18–34 let) jsou těmto otázkám stejně nebo někdy i více otevřeni než jejich rodiče. Překvapivě se ukazuje, že duchovní přesvědčení nejsou vázána na tradiční náboženskou identitu. Dokonce i lidé bez vyznání ve Skandinávii či Japonsku věří, že příroda a její tvorové mohou mít vlastní spirit nebo energii.
Debata o asistované sebevraždě se u nás i jinde obvykle točí kolem etiky, práva a medicínských protokolů. Méně často se však stočí k tomu, co se děje mezi dvěma lidmi ve chvíli, kdy se jeden rozhodne odejít a druhý mu s tím chce pomoci. Právě tento opomíjený rozměr, který bychom mohli nazvat posledním vztahem, rozebírá čerstvě vydaný text německých autorů Thomase Reustera a Floriana Brunse v prestižním časopise Nature. Autoři se ptají, co se vlastně odehrává v okamžiku a těsně poté, kdy člověk vyřkne slova „Chci umřít. Pomoz mi s tím.“ Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Pomocník – většinou mluvíme o lékaři, autoři však záměrně používají slovo pomocník, protože jde o osobu se svým svědomím, pohledem na svět a vlastními pochybnostmi, která se sama svobodně rozhoduje, zda vůbec pomůže – není pouhým pasivním nástrojem, který jen splní cizí přání. Pomocník zároveň otevírá prostor pro proměnu celého rozhodnutí. Z filosofického pohledu – od Kanta přes Levinase až po Gadamera – je vztah mezi člověkem, který žádá o pomoc se smrtí, a jeho pomocníkem jedním z nejniternějších dialogů, jaké můžeme zažít. V tomto rozhovoru je přítomna svoboda i zranitelnost, jistota i pochybnost. Možná proto asistovaná sebevražda není nikdy jen technický akt, ale spíše křehký příběh, jehož konec se může změnit i ve chvíli, kdy se zdá být všechno rozhodnuto. Reuster a Bruns zároveň zdůrazňují, že do hry mohou vstoupit prvky nevyzpytatelnosti – lidské slovo, dotek, pohled –, které mohou změnit konečné rozhodnutí. Pomocník totiž nenese jen břemeno praktického výkonu, ale i morální a emoční zátěž, kterou společnost často přehlíží. Asistovaná sebevražda proto není jen medicínský úkon, ale otevřený proces, v němž se setkávají dvě bytosti, a který se může vyvíjet do poslední chvíle.
https://www.nature.com/articles/s41599-025-05337-2
HBO přichází s novým dokumentárním seriálem „The Mortician“, který odkrývá zákulisí pohřebního průmyslu proslulé rodinné márnice v Los Angeles, která se léta dopouštěla morálně pochybných a nelidských praktik. Místo, kde se lidská ztráta často střetává s obchodními zájmy. Trailer slibuje syrový pohled do světa krematorií a pohřebních služeb, kde nejde jen o pietu a poslední rozloučení, ale i o zisk, moc a někdy i pochybnou etiku. Otevírá otázky, kolik z našeho odchodu je skutečně důstojnost a kolik dobře promyšlený obchodní model.
https://www.csfd.cz/film/1686151-krematorium/videa
Může psychologickou pomoc částečně převzít umělá inteligence? O tom mluví v rozhovoru pro Flowee psycholožka a psychoterapeutka Martina Mikesková. Podle ní je jisté, že technologie v terapii budou hrát stále větší roli — a to nejen jako pomůcka pro terapeuty, ale i jako první kontakt pro ty, kteří se ostýchají přijít osobně. „Myslím, že umělá inteligence nemůže zcela nahradit lidského terapeuta, a nemyslím si, že je to v tuto chvíli ani cílem vývojářů. Vnímám však, že AI může pomoci v určitých specifických situacích, například při poradenství, předběžné diagnostice nebo při odkázání na odbornou pomoc,“ říká Mikesková.
