Dnes nás opustil Jiří Bartoška, herec s nezaměnitelným charismatem a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Ve věku 78 let odešla osobnost, která zanechala nesmazatelnou stopu nejen na filmovém plátně. Jiří Bartoška byl kulturní ikonou, která zásadně ovlivnila českou kinematografii. Přes tři desetiletí stál v čele karlovarského festivalu, který chtěl stát v roce 1993 zrušit a který on pomohl znovu vybudovat. Spolu s Evou Zaoralovou, která nás opustila v roce 2022, vtiskli festivalu novou tvář, která dalece přesáhla hranice české filmové kultury. Karlovarský filmový festival proměnili ve světově uznávanou a významnou událost filmového dění. Nyní je to místo, kde se každý rok setkávají filmaři, osobnosti i diváci z celého světa. Jiří Bartoška odešel, ale jeho odkaz žije dál v každém ročníku a především v atmosféře, která činí tento festival tak jedinečným.
V roce 2024 se v České republice narodilo nejméně dětí od roku 1785, od kdy se vedou podrobná data — pouze 84 311. Populační křivka se propadá, porodnost klesá, průměrný věk matek roste. A co je nové: přibývá těch, kteří děti mít nechtějí vůbec. Ne z důvodu nemoci, ale z vědomé volby. Děti už pro mnoho lidí nejsou smyslem života. Jde přitom o globální fenomén.
Vědci se přiblížili technologii, která může zásadně změnit náš pohled na stárnutí – tzv. cellular reprogramming, tedy buněčné přeprogramování. Pomocí speciálních faktorů dokážou „resetovat“ buňky do mladšího stavu, aniž by ztratily svou funkci. Proces, který dříve patřil do říše sci-fi, se dnes testuje v laboratořích a blíží se k prvním klinickým studiím. Cílem není nesmrtelnost, ale prodloužení zdravého, aktivního života bez typických degenerativních nemocí. Pokud se tato metoda osvědčí, mohla by v budoucnu pomoci regenerovat poškozené orgány, léčit nemoci související s věkem a možná i přepsat samotné limity stárnutí.
Sharon Osbourne otevřeně promluvila o tom, že pokud by se Ozzyho zdravotní stav zhoršil a on ztratil důstojnost, neváhali by odjet do Švýcarska využít možnosti asistovaného sebeusmrcení. Podle ní není smrt strašák, ale možnost odejít s respektem, pokud už v životě nezbývá kvalita ani naděje. Ozzy Osbourne už roky bojuje s Parkinsonovou chorobou a dalšími zdravotními problémy. Podle jeho ženy Sharon by si zasloužil odejít důstojně, bez bolesti a utrpení. Jejich otevřený postoj rozvířil debatu o tom, zda má člověk právo sám rozhodnout, kdy a jak se rozloučit se světem.
Neobvyklý návrh nového místa posledního odpočinku ctí jednoduchost, klid a nenápadnou krásu. Výsledkem je areál urnového háje v pražské Hostivaři, kterému dominují jemné linie, přírodní materiály a citlivě zasazené dřeviny. Projekt ukazuje, že i místo spojené se smrtí může být inspirativní, moderní a vkusné. Najdeme zde čistotu tvarů, přírodní kámen a trávníky, které navazují na okolní krajinu. Areál přirozeně stárne a mění se s ročními obdobími, což symbolizuje nenásilnou formou koloběh života. Minimalismus zde nepůsobí chladně, naopak dává prostoru důstojnost a pokoru.
Petr Laštovka se ve své knize Umřel jsem, ale už je mi líp nebojí otevřeně mluvit o své zkušenosti s rakovinou a klinickou smrtí – a to s nečekaným nadhledem a humorem. Přestože umírání označuje za strašlivé, smrt samotnou vykresluje jako nečekaně příjemnou a barevnou. Laštovkův příběh ukazuje, jak se s vážnou nemocí dá bojovat nejen tělem, ale i duchem – a jak může smrt paradoxně vrhnout nové světlo na to, co je v životě skutečně důležité. Jeho otevřenost boří tabu kolem umírání a ukazuje, že i v těch nejtemnějších chvílích je možné najít něco lidského a krásného.
Dne 21. dubna 2025 zemřel ve věku 75 let profesor MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. – významný český popularizátor psychiatrie, pedagog, autor mnoha odborných knih, zakladatel a první a emeritní ředitel Národního ústavu pro duševní zdraví. Jeho celoživotním tématem bylo propojení duševního zdraví a umění, za zmínku však stojí i jeho osobní vztah ke smrti, se kterým se v období pandemie v roce 2020 svěřil privátnímu časopisu MINT. Čest jeho osvětové činnosti a památce!
„Mnozí mi vyčítají jistou lehkomyslnost, ale nemůžu se přinutit, abych sám sebe strašil. Umřu, no a co. Zažil jsem to při nouzovém přistání v letadle, kdy jsem si představil, že za půl hodiny budeme všichni mrtví. Rozhostil se ve mně naprostý mír v duši, vycházející z vědomí, že jsem celou nekonečnost neexistoval, teď chvilku existuji a zase další nekonečnost existovat nebudu. Tak o co jde? Čeho se bojím, jsou muka, utrpení, mučení, přežívání na hadičkách a přístrojích. Ale že nebudu, mi nevadí.“
V loňském roce mu Nadace Neuron udělila Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě.
Co znamená žít dobře podle papeže Františka? Nejde jen o úspěch, peníze nebo splněné plány. Několik měsíců před svou smrtí zmínil papež František pro argentinský časopis Clarin své postřehy o dobrém životě a shrnul je do deseti rad. Jsou překvapivě prosté, ale platné pro každého, kdo hledá cestu k větší lidskosti, klidu a opravdovosti. Tady jsou:
Příběh čtrnáctiletého Sewella Setzera z Floridy, který se zamiloval do chatbota a následně spáchal sebevraždu, je tragickým varováním před nebezpečím, které může představovat hluboké citové připoutání k umělé inteligenci. Sewellova matka nyní žaluje technologického giganta, jehož platforma hostila chatbota, s nímž její syn navázal intenzivní vztah. Tato událost zdůrazňuje potřebu důkladného dohledu nad interakcemi mezi mladistvými a AI, a také nutnost otevřeného dialogu o emocionálních rizicích spojených s technologiemi. Je nezbytné, aby mladí lidé chápali, že AI nemá lidské emoce a vztahy s ní nemohou nahradit skutečné mezilidské interakce. Rodiče, pedagogové a vývojáři technologií by měli spolupracovat na vytváření bezpečného prostředí, které podporuje zdravý vývoj a chrání před potenciálními psychickými hrozbami spojenými s digitálním světem.
Ondřej a Katarína Vlčkovi se rozhodli prolomit jedno z největších společenských tabu – otevřeně hovoří o smrti dětí a potřebě důstojné paliativní péče. Prostřednictvím své nadace investovali 1,5 miliardy korun do vybudování Centra dětské komplexní péče s paliativním přístupem na pražské Cibulce, které má začít fungovat příští rok. Cílem je nabídnout rodinám nevyléčitelně nemocných dětí prostor, kde mohou prožít poslední chvíle společně, s respektem a bez zbytečného utrpení. Ondřej, bývalý ředitel Avastu, přiznal, že ho k filantropii inspirovaly zkušenosti z mládí a touha dát smysl svému majetku. Společně tak přinášejí nový pohled na konec života jako na okamžik, který si zaslouží stejnou péči a pozornost jako jeho začátek.
