Senátorka a lékařka MUDr. Věra Procházková v rozhovoru pro Press klub na Frekvenci 1 otevřeně hovořila o eutanazii a zdůraznila, že by měla být dostupná těm, kteří si ji při plném vědomí přejí. Podle ní jde o otázku důstojnosti a svobody jednotlivce, přičemž je nutné nastavit jasná pravidla, aby se předešlo zneužití. Z lékařského pohledu vnímá, že moderní medicína sice dokáže život prodloužit, ale ne vždy zajistit jeho kvalitu. Věra Procházková upozorňuje, že ve společnosti stále přetrvávají předsudky a obavy z legalizace eutanazie. Podle ní by se však nemělo jednat o tabu, ale o legitimní možnost pro ty, kteří nechtějí zbytečně trpět.
Se spisovatelkou a právničkou Hanou Frištenskou o jejím setkání se smrtí. Minulý rok totiž doprovodila svou blízkou přítelkyni Janu Vejvodovou až na úplný konec její cesty, kdy uskutečnila dobrovolné sebeusmrcení ve spolku Sterbehilfe v německém Hamburku.
Jak samotný akt sebeusmrcení v Německu probíhal? Čím musela Jana Vejvodová projít, aby mohla požádat o dobrovolné ukončení svého fyzického i psychického trápení? Jaké byly poslední činy, myšlenky a slova její kamarádky? Na tyto a další otázky odpovídá Hana Frištenská v novém díle podcastu Smrtelník.
Jak by vypadal dům, který přežije generace a zároveň zůstane flexibilní a nadčasový? S myšlenkou nesmrtelné architektury přichází projekt Dům X, jehož betonová konstrukce je zároveň „hotová i nehotová“. Návrh se inspiruje starobylými pevnostmi v Kastilii a Portugalsku, snaží se být věčný, co nejvíce zapadnout do svého okolí a umožňuje různé úpravy, aniž by vznikal další stavební odpad. Více se dozvíte v článku na CzechCrunch:
Terapeut Leoš Ševčík v rozhovoru pro magazín Moje psychologie kromě jiného vysvětluje, jak se může otevřená komunikace o smrti stát klíčem k intenzivnějším prožitkům a lepším vztahům s okolím. Člověk se může podle Ševčíka s vědomím vlastní smrti vyrovnat, pokud se zaměří na dvě oblasti: „Dávkovat si nějaké své vystavování tématu smrti, to je ta první. A nebát se žít, vystavit se životu, to je ta druhá. Obě se prolínají a hodně doplňují, protože není života bez umírání a naopak.“ Více v inspirujícím rozhovoru zde:
Je česká společnost připravena na přijetí odpovědnosti za sebeusmrcení? Proč v ČR dosud neexistuje zákon o paliativní péči? Proč je potřeba vznik digitálního registru pro institut dříve vysloveného přání? Tyto a další otázky, které se dotýkají rozhodování o důstojném konci života a zajištění potřebných legislativních kroků, zazní na odborné konferenci Rozhodování na konci života. Uskuteční se 1. dubna 2025 v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR pod záštitou senátorky MUDr. Věry Procházkové a ve spolupráci s projektem Smrtelník. Vystoupí na ní lékaři, filozofové a odborníci na právo, etiku a paliativní péči, kteří budou diskutovat o současném stavu legislativy, etických otázkách i zkušenostech ze zahraničí. Konference je otevřena i pro veřejnost. Účast je zdarma, kapacita je však omezená, proto je nutná předchozí registrace. Více informací o programu naleznete zde:
Lidé mají možnost sepsat dokument, kterým určí, jak s nimi má být nakládáno v případě vážné nemoci nebo ve stáří. Tento právně závazný dokument, označovaný jako dříve vyslovené přání, umožňuje pacientům rozhodnout například o odmítnutí agresivní léčby nebo o podpoře paliativní péče. Nově si lidé budou moci takový dokument uložit i do svého mobilního telefonu, což usnadní jeho dostupnost v krizových situacích. O významu těchto dokumentů hovoří v článku i Karolína Sadílková z portálu Smrtelník, který se věnuje tématu smrti, umírání, kvalitního života a longevity. Odborníci v článku upozorňují, že jasně formulované přání může zdravotníkům usnadnit rozhodování a předejít situacím, kdy jsou lékaři nuceni jednat proti vůli pacienta.
Ozempic byl původně vyvinut jako lék na cukrovku, ale brzy se ukázalo, že má ještě jeden výrazný efekt – pomáhá s hubnutím. Teď se ale objevují další překvapivé možnosti jeho využití. Nejnovější studie naznačují, že léky na bázi GLP-1, jako jsou Ozempic a Wegovy, by mohly zpomalovat některé projevy stárnutí a mít pozitivní vliv na nemoci, jako je Alzheimerova choroba, osteoartróza nebo dokonce některé typy rakoviny. Ačkoli tyto poznatky otevírají nové možnosti v oblasti medicíny a dlouhověkosti, odborníci varují, že pro definitivní potvrzení těchto účinků jsou zapotřebí rozsáhlé a dlouhodobé studie. Více se dočtete na Wall Street Journal:
Maria Branyas Morera, která se dožila 117 let, se stala významnou postavou ve výzkumu dlouhověkosti. Studie Univerzity v Barceloně odhalila, že její buňky vykazovaly známky biologického věku mladšího o více než 17 let, což potvrzuje význam genetických faktorů v procesu stárnutí. Vědci zjistili, že její buněčný metabolismus a schopnost opravovat poškozené DNA byly výrazně efektivnější než u většiny lidí jejího věku. Kromě výjimečné genetiky hrály roli také její zdravé životní návyky, jako středomořská strava, pravidelný pohyb a silné sociální vazby. Tento výzkum poskytuje nové poznatky o mechanismech dlouhověkosti a ukazuje, jak kombinace genetických predispozic a zdravého životního stylu může přispět ke kvalitě a délce života.
Nadační fond pro výzkum psychedelik Psyres se věvuje nejen osvětě a destigmatizaci psychedelik v české společnosti, ale také přípravě odborných studií. „Velký potenciál si slibujeme v léčbě poruch příjmu potravy, úzkostí, obsedantně-kompulzivních poruch nebo ADHD, v budoucnu možná i Alzheimera. Klinické studie navíc ukazují, že psychedelika mohou pomáhat i při léčbě závislosti na alkoholu, nikotinu a opioidech,“ říká o pozitivních dopadech psychedelik Jana Bednářová, ředitelka Psyres. Jak si v současnosti výzkum stojí a kdy by mohly být psychoterapie s látkami jako psilocybin nebo MDMA běžně dostupné v Česku? Více v rozhovoru:
V novém vydání týdeníku Echo v rubrice Echo Salon se diskutuje o nesmrtelnosti, nadčlověku, letech na Mars a o tom, zda to všechno přežijeme. Mezi diskutujícími jsou expertka na AI Dita Malečková, literární historik a odborník na sci-fi Ivan Adamovič, spisovatel Petr Stančík a také zástupce naší redakce. Část diskuze je ke zhlédnutí zde:
