Příspěvky na téma smrti a nesmrtelnosti
Většinu dosavadního života se tématu smrti bála a zavírala před ním oči. Cesta herečky a divadelní lektorky ji ale dovedla právě ke smrtelným lůžkům. Michaela Váňová již čtyři roky hraje pro umírající dospělé a vážně nemocné děti přímo na nemocničních pokojích. „Někteří se během toho setkají s tématem, které figurovalo v jejich životě. Mohou si jej pojmenovat, uzavřít a pak odejít,“ říká.
Jak blízko smrti se musíme ocitnout, abychom se naučili žít? Příběh rodiny, jejíž členové se navzájem berou jako samozřejmost, ale nemohou se víc mýlit. Vážná nemoc nejmladšího z nich se paradoxně stane příležitostí pro všechny. Příležitostí, jak být dobrou matkou, otcem, dítětem. Jak si najít holku a jak o ni nepřijít. Jak zkrotit ego a nemyslet jen na sebe…
V posledních letech se Praha konečně začala zabývat i místy, která nejsou pro nikoho radostná. Jedná se o modernizaci hřbitovů. V zahraničí je to téma velmi časté a především otevřené k diskuzi. V České republice se jedná spíše o deprimující a nepříjemný podnět. Časy se však mění a i hřbitovy se dočkaly.
V longevity se nyní velmi začíná mluvit o genu Klotho. V krátkosti – možné prodloužení života o 20 až 30 let a zvýšení inteligence jako vedlejší efekt. Doporučujeme si na toto téma poslechnout podcast Petera Attii. Je to samozřejmě komplikovanější a určité genetické varianty genu Klotho, které má pár procent lidí, mohou dokonce život zkracovat. Nicméně výzkum je slibný a měření hodnot Klotho se chystá i na jedné klinice v Praze.
Přestože byla fyzicky zcela zdravá, po psychické stránce na tom byla mnohem hůř. Trpěla silnými depresemi a hraniční poruchou osobnosti. Mezi její další diagnózy patřil též autismus. Pro dobrovolnou smrt se rozhodla poté, co jí lékaři dlouhodobě nedokázali pomoci. „Zoraya zemřela dnes ve 13:25. Nebo jak tomu říkala ona: šla spát,“ napsal její přítel na platformu X 22. května 2024.
„Být, či nebýt? To je, oč tu běží.“
Dokumentární cyklus, který se pokouší rozptýlit obavy lidí z odchodu z tohoto světa. Brána smrti nabízí divákům zcela jiný pohled na smrt, než je běžné. Většina lidí má ze smrti strach. Je to pro ně téma depresivní a schovávají se před ním. V seriálu však poznáme, že lidé napříč historií i kulturami často pojímají život a smrt jen jako transformace věčného bytí. K myšlence určitého pokračování po smrti se hlásí i mnozí moderní vědci a odborníci – a zjišťují, že po smrti to vlastně může být mnohem zajímavější…
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10396652416-brana-smrti/
Co nás může smrt naučit o životě? Jak se o smrti bavit empatičtěji a jak ji integrovat jako nutnou součást života? A co nám mohou nejtěžší okamžiky odhalit ohledně smyslu života? Rozhovor s doc. MUDr. Kateřinou Rusinovou, Ph.D., expertkou v oboru paliativní medicíny.
Senátorka Věra Procházková představila návrh zákona o paliativní péči, počítá i s eutanazií. Ministerstvo je proti. Navzdory četným snahám dosud v České republice neexistuje samostatný zákon o paliativní péči. Návrh na něj vypracovala senátorka Věra Procházková (ANO) a tento týden s ním na kulatém stole pořádaném senátním Výborem pro zdravotnictví seznámila nejen kolegy, ale i odborné zástupce a novináře.
Asistovaná smrt v dokumentu Dignitas – smrt na předpis. Michèle Causseová požila 15 g prášku Nembutal (Pentobarbital Sodium) rozpuštěného ve zhruba 60 ml obyčejné kohoutkové vody. Příběh Michèle Causseové:
https://www.smrtelnik.cz/clanky/skutecne-pribehy-dobrovolne-smrti-michele-causse