Asistovaná smrt (MAID – Medical Aid In Dying) má obvykle formu eutanázie (smrtelný prostředek podává třetí osoba) nebo asistovaného sebeusmrcení (pacient činí smrtelný úkon sám).
Slovinsko se v pátek 18. července 2025 připojilo k zemím jako Austrálie, Kanada, Nizozemsko a schválilo zákon umožňující asistovanou smrt. Parlament rozhodl 50 hlasy pro, 34 poslanců bylo proti a tři se zdrželi. Nový zákon, který má vstoupit v platnost během několika měsíců, umožní nevyléčitelně nemocným dospělým pacientům trpícím nesnesitelným utrpením, aby s lékařskou asistencí (ale vlastní aplikací látky) ukončili svůj život. Před tím musí být vyčerpané všechny možnosti léčby, a posouzení provedou dva lékaři. Přijetí zákona předcházelo neformální referendum v červnu 2024, kdy 55 % hlasujících podpořilo zavedení práva na asistované umírání. Slovinsko se zároveň stalo historicky první bývalou zemí východního bloku, která legalizovala asistované sebeusmrcení.
V předvolebním programu Starostů a nezávislých je vepsán bod týkající se legalizace eutanazie. Stínová ministryně zdravotnictví Michaela Šebelová za STAN v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje detaily dobrovolného ukončení života. Tuto možnost nejdříve zavedla pro lidi, kteří v terminální fázi nemoci trpí tělesnou bolestí. „Zpočátku bych to povolila jen dospělým. Teprve až bychom si to vyzkoušeli v praxi a nabrali nějaké zkušenosti, začala bych uvažovat o mladších pacientech,“ říká Šebelová, a jako mezní věk zmínňuje 14 let, protože podle občanského zákoníku mohou děti od tohoto věku samy rozhodovat o zdravotní péči, například o očkování.
Global Wellness Institute identifikoval pět klíčových trendů, které zásadně mění náš pohled na konec života. Prvním z nich je Medical Aid in Dying (MAID), tedy lékařsky asistované umírání, které se rychle rozšiřuje ve Spojených státech, vyvolává debaty ve Velké Británii a posouvá právní hranice také v Latinské Americe. Druhým výrazným fenoménem je vzestup end-of-life doul, nemedicínských průvodkyň, které stojí po boku umírajících a poskytují jim i jejich rodinám citlivou emocionální podporu. Ta se ukazuje jako cenný doplněk k formální péči lékařů a domácích pečovatelů. Třetí trend představuje psychedelická péče na konci života, která využívá psilocybin, ketamin či MDMA k léčbě úzkosti a existenciálního strachu, přičemž klinické studie uvádějí až 80% úlevu od těchto obtíží. Stále větší prostor získávají také rituály truchlení a retreaty, jež propojují kulturní moudrost s terapeutickou komunitní podporou. Pátým trendem jsou komunitní deathcare programy, které navrhují, aby péče o umírající probíhala více lokálně s důrazem na důstojnost, sdílení a návrat tradičních přístupů do našeho moderního života.
Ústavní soud zamítl stížnost invalidního důchodce Petra Bartheldiho, který se u české justice domáhal práva na eutanazii. Bartheldi utrpěl po dopravní nehodě těžké zranění páteře a žádal, aby soudy uznaly jeho právo na asistovanou smrt jako součást práva na lidskou důstojnost. Podle něj mu současný stav znemožňuje vést plnohodnotný život a způsobuje mu nepřiměřené utrpení. Soud ale rozhodl, že český právní řád eutanazii ani asistovanou sebevraždu neumožňuje. Zvažovali jsme právo na možnost svobodně se rozhodnout o svém životě a jeho konci a rovněž jsme uvažovali o právu na život, které zohledňuje i povinnost státu život chránit. Zvažovali jsme i otázku duševního a fyzického stavu stěžovatele a došli jsme k závěru, že jeho zdravotní omezení je přiměřené ve vztahu k právu na ochranu života,“ uvedla soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová. Jinými slovy, i nadále bude jakákoli forma eutanazie v ČR kvalifikována jako vražda či napomáhání k sebevraždě.
Debata o asistované sebevraždě se u nás i jinde obvykle točí kolem etiky, práva a medicínských protokolů. Méně často se však stočí k tomu, co se děje mezi dvěma lidmi ve chvíli, kdy se jeden rozhodne odejít a druhý mu s tím chce pomoci. Právě tento opomíjený rozměr, který bychom mohli nazvat posledním vztahem, rozebírá čerstvě vydaný text německých autorů Thomase Reustera a Floriana Brunse v prestižním časopise Nature. Autoři se ptají, co se vlastně odehrává v okamžiku a těsně poté, kdy člověk vyřkne slova „Chci umřít. Pomoz mi s tím.“ Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Pomocník – většinou mluvíme o lékaři, autoři však záměrně používají slovo pomocník, protože jde o osobu se svým svědomím, pohledem na svět a vlastními pochybnostmi, která se sama svobodně rozhoduje, zda vůbec pomůže – není pouhým pasivním nástrojem, který jen splní cizí přání. Pomocník zároveň otevírá prostor pro proměnu celého rozhodnutí. Z filosofického pohledu – od Kanta přes Levinase až po Gadamera – je vztah mezi člověkem, který žádá o pomoc se smrtí, a jeho pomocníkem jedním z nejniternějších dialogů, jaké můžeme zažít. V tomto rozhovoru je přítomna svoboda i zranitelnost, jistota i pochybnost. Možná proto asistovaná sebevražda není nikdy jen technický akt, ale spíše křehký příběh, jehož konec se může změnit i ve chvíli, kdy se zdá být všechno rozhodnuto. Reuster a Bruns zároveň zdůrazňují, že do hry mohou vstoupit prvky nevyzpytatelnosti – lidské slovo, dotek, pohled –, které mohou změnit konečné rozhodnutí. Pomocník totiž nenese jen břemeno praktického výkonu, ale i morální a emoční zátěž, kterou společnost často přehlíží. Asistovaná sebevražda proto není jen medicínský úkon, ale otevřený proces, v němž se setkávají dvě bytosti, a který se může vyvíjet do poslední chvíle.
V Poslanecké sněmovně proběhl 18. června 2025 kulatý stůl na téma Rizika zákonné eutanazie. Konal se pod záštitou poslankyně Jany Bačíkové (ODS), místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku, která veřejně vystupuje proti legalizaci eutanázie z důvodu možného zneužití. Diskuze se dále účastnili zástupci poskytovatelů paliativní péče, ředitelka hospice sv. Štěpána Monika Marková, a novinář Pavel Šafr. Z diskuse vyplynulo, že tradiční hodnoty, jako úcta k životu a význam kvalitní paliativní péče, byly zdůrazněny jako alternativa k legislativnímu modelu eutanazie. Krátký report vyšel v Konzervativních novinách.
Britský parlament v pátek podpořil přelomový zákon, kterým by se umožnilo dospělým lidem s terminalním onemocněním legálně požádat o asistované ukončení života vůbec poprvé v Anglii a Walesu. Návrh, pojmenovaný „Terminally Ill Adults (End of Life) Bill“, prošel třemi klíčovými čteními a dál míří do Sněmovny lordů, kde je očekávána tvrdá diskuze. Rozšířená většina veřejnosti (okolo 75 %) projekt podporuje, přičemž systém klade důraz na dvojí lékařský souhlas, panel profesionálů a ochranu proti nátlaku nebo nesvéprávnosti. Zákon by mohl vstoupit v platnost kolem roku 2029, pokud projde všemi fázemi a získá královský souhlas.
Kanada patří mezi průkopníky v oblasti asistovaného umírání. Program MAiD (Medical Assistance in Dying) se stal symbolem respektu k autonomii člověka. Od svého zavedení v roce 2016 pomohl tisícům nevyléčitelně nemocných ukončit život důstojně a bez bolesti. Díky transparentnímu procesu, etickým komorám a rostoucí veřejné debatě se Kanada snaží najít rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a ochranou zranitelných skupin. I citlivé případy, které se objevují v médiích, ukazují, jak důležitá je nejen možnost volby, ale i diskuse o jejím kontextu. Záměrem rozšířit MAiD i na pacienty s duševním onemocněním do roku 2027 Kanada otevírá jednu z nejodvážnějších konverzací současnosti o tom, co znamená utrpení, kde začíná soucit a jak definujeme důstojnost v moderní společnosti.
Francouzští poslanci poprvé schválili návrh zákona, který umožňuje dospělým trpícím nevyléčitelnou nemocí a nesnesitelným utrpením legálně ukončit svůj život. Jde o zásadní milník v oblasti práva na důstojné umírání. A možná největší společenskou změnu od legalizace manželství pro všechny v roce 2012. Návrh prošel v Národním shromáždění poměrem 305 ku 199 hlasům. Zákon neobsahuje slova jako „eutanazie“ nebo „asistovaná sebevražda“, která by mohla vyvolávat kontroverze. Místo toho hovoří o „pomoci při ukončení života“ a stanovuje přísné podmínky. Nárok na smrtící preparát by měli mít pouze dospělí pacienti, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém stadiu a zažívají trvalé fyzické nebo psychické utrpení. Preparát si mohou podat sami – nebo jim jej může aplikovat zdravotník, pokud toho pacient není schopen. Prezident Emmanuel Macron, který po letech váhání návrh podpořil, označil schválení zákona za „významnou etapu“. Na síti X napsal: „S respektem k citlivým věcem, pochybnostem a nadějím se kousek po kousku otevírá cesta ke sbratření, v něž jsem doufal. S důstojností a humánností.“ Zákon nyní míří do Senátu, kde jej čeká další čtení a případné úpravy. Pokud projde i tam, vstoupí Francie do skupiny evropských zemí, které právo na asistovaný odchod ze života zakotvily do zákona – vedle například Nizozemska, Belgie nebo Španělska.
Poprvé v historii české politiky se téma asistovaného odchodu ze života dostalo do oficiálního volebního programu. Jedna z parlamentních stran slibuje předložit návrh zákona, který by umožnil eutanazii pro nevyléčitelně nemocné pacienty trpící nesnesitelnou bolestí. Návrh má být podložen přísnými podmínkami a důrazem na rozvoj kvalitní paliativní péče. Tento krok přichází v době, kdy většina české veřejnosti podle průzkumů podporuje zavedení eutanazie. Dosud se tématu věnovali spíše jednotlivci, a žádná politická strana jej reálně neprosazovala. Otevírá se tím prostor pro seriózní a dlouho odkládanou debatu o tom, jak v Česku přistupujeme ke konci života. Podpora eutanazie v české společnosti dlouhodobě převyšuje 70 %.
