Je neobvyklé, aby se v českém prostoru objevila kniha o smrti, která není depresivní, patetická nebo sterilně praktická. Ještě vzácnější je, když se taková kniha dostane k širšímu publiku, rezonuje s různými generacemi a zanechá v nich stopu – ne strachu, ale především vřelého porozumění.

Moje milá smrti od Veroniky Hurdové je přesně takovou knihou. Je osobní zpovědí, poetickým deníkem, souborem blogových úvah i tichým průvodcem těmi nejtěžšími životními chvílemi. A především je knihou, která zcela přirozeně a bez senzace zavádí smrt tam, kam patří – zpět mezi lidi.

Veronika Hurdová se stala vdovou ve chvíli, kdy čekala své třetí dítě. Manžel zemřel náhle, nečekaně a celý její svět, jak ho znala, se během pár minut rozpadl. Kdo by čekal drásavé pasáže plné vzlyků a bolesti, bude překvapen.

Bolest v té knize bezpochyby je, ale v podobě, která se neskrývá, netlačí na city ani nesoudí a nikomu nic nevyčítá. Autorka píše o svých emocích s nezvyklou střízlivostí, klidem a pravdivostí.

V každé větě je cítit komplexní vnitřní proces, neuhlazený, nestálý, neukončený, ale nesený jakousi vnitřní důvěrou, že i když člověk neví, kam kráčí, má cenu jít dál, a že smrt blízkých je bolestným, ale zároveň transformačním okamžikem, kterým každý z nás musí během života někdy projít a poté jít dál.

Moje milá smrti není systematická kniha. Není to příručka ani učebnice nebo manuál pro pozůstalé. Je to spíše soubor záznamů, textů, které vznikaly v různých fázích zármutku i života. Tím je text živý a proměnlivý stejně jako samo truchlení.

Některé kapitoly mají podobu poetických básní, jiné připomínají vzkazy do deníku, blogu nebo dopisy budoucímu já. Je to forma, která může někoho překvapit, ale právě díky ní kniha působí autenticky a lidsky. Je to čtení, které vás pozve do tichého, intimního prostoru, kde nejsou žádné role, kde zůstává jen člověk, smrt a to, co vzniká mezi nimi.

Už během prvních stránek mi bylo jasné, že jde o dílo, které nezapadne mezi průměrnou literaturu. A po dočtení musím upřímně říct, že v životě jsem narazil jen na pár knih, které dokážou zasáhnout tak, jako právě tato. 

Je to kniha o naději, která překračuje smrt, protože vede ke smíření, přijetí a uchopení života nejen jako smysluplného daru, ale také ukazuje, jak smrt pochopit v celkovém kontextu jako blízkou a ve své podstatě i dobrou a nevyhnutelnou. Přímý prožitek, přímá proměna. Jedná se o citlivé a upřímné čtení s terapeutickými účinky.

Velkou předností Veroniky Hurdové je její jazyk. Prostý, laskavý, nevšední. Dokáže pojmenovat věci, kterým se jiní vyhýbají. O smrti nemluví jako o strašáku, ale jako o přirozené, i když někdy kruté součásti života. Zmiňuje, že vedle zármutku lze zažívat i dechberoucí štěstí a snaží se vrátit smrt zpátky do našich životů, protože věří, že díky ní může každý z nás žít naplněný život plný lásky, vědomé přítomnosti a pochopení sebe samých.

Smrt je v jejím podání paradoxně velmi živá, je to tichá přítelkyně, která nám připomíná, co je v životě podstatné. Nehýří filozofií, nemoralizuje. Jen ukazuje, že smrt, pokud ji přestaneme vytěsňovat, může přinést do života víc světla, než bychom čekali.

V české společnosti, kde se většinou o smrti buď mlčí, nebo se z ní dělá tragická senzace, je Moje milá smrti knihou výjimečnou i společensky důležitou. Veřejná konverzace a diskuze o smrti u nás bývá stále tabu a právě takovéto knihy mají moc to změnit. Ne tím, že přesvědčují, ale tím, že tu pro nás jsou a otevírají prostor, ve kterém není třeba se stydět za slzy, smích, smutek ani ticho.

Není to kniha o smrti, ale o životě. O koloběhu života a smrti. A i když tak na první pohled nepůsobí, tak je to jedna z velmi moudrých knih o smrti, jaké si můžete přečíst. Na názorové platformě Smrtelník.cz, která se věnuje smrti jako tématu hodnému důstojného jazyka, odvahy a lidskosti, má tato kniha své místo. Nejen proto, že se dotýká smrti. Ale proto, že ukazuje, jak o ní mluvit, aniž bychom upadli do patosu nebo beznaděje. Protože je laskavá a současně upřímná. Protože mluví k těm, kteří právě truchlí, ale i k těm, co ještě ani netuší, že přesně takovou knihu budou jednou potřebovat číst.

Veronika Hurdová

Autorka knih pro děti a dospělé.

V roce 2014 začala psát blog, který byl oceněn v soutěži Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. Velmi populární jsou i její příspěvky na sociálních sítích, jako například Krkavčí matka na Facebooku.

Hurdová, Veronika, Moje milá smrti, Nakladatelství Krkavčí matka, 2020

Doporučeno Smrtelníkem jako výjimečný objev v české literatuře o smrti a lidské konečnosti.