Co je dar ze závěti? A kdy má darování opravdový smysl? Zdeněk Mihalco je výkonný ředitel Nadace Via, jedné z nejstarších nadací u nás, která za svou existenci podpořila přes 10 000 projektů po celé České republice. Dříve pracoval v médiích — v Hospodářských novinách nebo Aktuálně.cz — a za svou novinářskou kariéru nasbíral spoustu kontaktů a zkušeností z byznysu, které se následně rozhodl přinést do světa neziskovek. Ve veřejném prostoru vystupuje hlavně k tématům filantropie, dárcovství, komunitního života a občanské společnosti.
Jak se radí bohatým lidem s filantropií? A proč je rozumné si i ohledně konání dobra nechat poradit?
Daniel Craig, představitel filmového Jamese Bonda, většinu svého bohatství plánuje ještě během života darovat a nepřenechá podstatnou část jmění svým dětem. Přestavuje takové přemýšlení trend? Jak může závěť pomáhat?
Václav Novák (*1955) je známý český krizový manažer, podnikatel a spoluzakladatel investiční společnosti M.L. Moran. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a v 80. letech emigroval do Kanady, kde prošel mnoha profesemi, mimo jiné učil matematiku v indiánské rezervaci. Po návratu do Česka se proslavil restrukturalizací a záchranou desítek velkých firem, jako byly Vítkovice, ČSA nebo Setuza. V roce 2010 koupil se svým obchodním partnerem za desítky milionů korun společnost Technistone. O devět let později ji prodal za částku v řádech miliard. Ve výjimečně otevřeném rozhovoru popisuje svůj boj se zákeřnou nemocí i způsob, jak se (ne)liší řešení byznysových a životních krizí. Příběh Václava Nováka je poměrně známý. Ale mnoho otázek bylo položeno poprvé až v našem podcastu.
V rozhovoru zmiňujeme báseň Neporažený (Invictus), kde William Ernest Henley bravurně shrnuje své přesvědčení, že člověk často nemůže ovlivnit okolnosti svého života, ale vždy může ovlivnit svůj postoj. Ve fantastickém přednesu Morgana Freemana si ji lze poslechnout zde.
Pokud se vám rozhovor líbil, můžete si zdarma poslechnout také společné povídání Václava Dejčmara a Václava Nováka z roku 2025, které moderoval Vojta Žižka — autor jednoho z nejposlouchanějších českých byznysových podcastů.
Včera jsem navštívil jako jeden z řečníků CzechCrunch Longevity Festival (zvali jsme tady), který proběhl na pražském Výstavišti. Kromě bloku přednášek se na akci nabízely rozmanité potravinové suplementy, fotobiomodulace (červené světlo, která stimuluje mitochondrie), hyperbarická oxygenoterapie (na regeneraci tkání a buněčného metabolismu), ozonoterapie (pro podporu mikrocirkulace) nebo Human Regenerator (který údajně umí omladit úplně všechno skrze „atmosférickou plazmu“).
Na fotografii ležím v Longevity Podu za 2 miliony korun, který kombinuje solnou jeskyni s inhalací NAD+ molekul. Ty jsou podle propagačních materiálů klíčové „pro buněčnou energii a opravu DNA“. Do pokožky vám přitom proudí infračervené záření, vyvoněný vzduch uvnitř je obohacován kyslíkem a z mnoha reproduktorů posloucháte relaxační hudbu.
Na konferenci jsem mluvil o tom, že se osobně primárně nezabývám hmotou ani hardware. Protože dle mého přesvědčení je základem longevity dobrý software, který prochází pravidelnou sebeaktualizací. Život v harmonii sám se sebou, bez neovladatelného stresu, vnitřních konfliktů a toxických vztahů. Hluboký spánek, vyváženou stravu a pravidelný pohyb (základem je chůze) kombinovat s pocitem autentického vnitřního smyslu, kdy každé ráno víte, proč vstáváte z postele. Proč se těšit na nový den. Tělo je důležité. Ale ještě důležitější je duše. Protože k čemu je opravené tělo (respektive prodloužení životnosti různých orgánů v něm), když téměř třetina seniorů na Západě čelí nějaké formě neurodegenerativního onemocnění? Základem dobrého stárnutí je bojovat s rigiditou a vítat vše, co přináší neuroplasticitu. Cvičit mozek jako sval. Téměř polovině případů stařecké demence lze předejít, jak nedávno publikoval prestižní časopis Lancet.
Psychosomatika se zabývá souvislostmi mezi stavy těla (soma) a duše (psyché). Dobrý vztah mezi nimi je pro oblast longevity klíčový, jak ukazuje výzkum modrých zón. Tělo si umí poradit samo. Léčit se. Prospívat. Stále nacházet novou a novou vnitřní rovnovánu. Pokud ho duše nechá.
Poslední film inovativního režiséra Yorgose Lanthimose funguje naprosto skvěle jako absurdní konverzační komedie, stejně jako mrazivý thriller, psychologický film či křehké rodinné drama. Řecké slovo bugonia odkazuje k mýtu (dnes bychom řekli dezinformaci) o zrození včelstva z kravských těl, pokud při jejich zabití není uroněna ani kapka krve. Bravurní soundtrack (nejlépe vynikne v Dolby ATMOS), neuvěřitelné zvraty, mrazivá reflexe současné doby a nakonec i hodně důvodů, proč tento film doporučuje právě Smrtelník.
Ke konci roku novináři opět bilancují nad fenoménem Alien Intelligence a ve velmi dlouhých textech rozebírají knihy jako „Pokud to kdokoli postaví, všichni zemřeme“, kterou před pár měsíci publikoval temný prorok AI apokalypsy Eliezer Yudkowsky. Smrtelník se nediví. Sami jsme s podobnými úvahami začali dávno před tím, než jeho kniha vyšla. Nicméně právě proto, že jsme zvyklí téma rozebírat ze všech stran, zkusíme se na závěr roku podívat na možné důvody, proč podobné doomerské analýzy zcela selžou a lidstvo bude po planetě Zemi vesele skotačit i za 20 let (pokud se tedy nevyhubí samo):
V první řadě: Představy této knihy (nebo třeba vlivného doomsday thinktanku ai-2027) o době, kdy bude další vylepšené verze AI programovat sama AI, budou časem možná vypadat velice úsměvně. Je totiž velká šance, že to celé nakonec povede spíš k degeneraci než k evoluci AI. Jako když se množí příbuzní. Stačí drobné chyby, které se rekurzivně začnou zanášet do celého procesu, a toužebně očekávaná superinteligence skončí jako pravý opak.
Také spoléhat na to, že zvyšování parametrů dále zcela skokově zlepší kvalitu AI modelů, je možná stejně liché. Ano, co bylo vynalezeno už nemůže být odvynalezeno. Ale skok už se udál a další škálování výpočetního výkonu nemusí vést vůbec nikam. Yann LeCun, bývalý šéf vývoje AI ve firmě Meta, je například přesvědčem, že současná technologie „large language models“ (LLMs) sama vést k superinteligenci nemůže z povahy toho, jak funguje.
Jisté je, že budoucnost bude hlavně o nápadech na implementaci existující AI. Tedy o záměrech lidí. Nikoliv nutně o zrodu superinteligence s vlastní motivací. Protože inteligence jako fenomén nemá s motivací nic společného. Stejně jako nemá nic společného s fenoménem vědomí. Jde o generativní nástroj, který pracuje s pokročilým modelem lidského světa, jenž jsme AI věnovali jako dárek. Tím modelem je jazyk, který svou strukturou lidský svět už sám výborně modeluje. Současná AI založená na GPT (generative pre-trained transformer) nedělá nic jiného, než že modeluje tento model. Ale reálnému světu, kterého je model odrazem, vlastně sama do hloubky nerozumí. Byť toto „porozumění“ dokáže výborně imitovat a různými technickými triky lze její výstupy zlepšovat. Velký pozor je třeba dát až na moment, kdy AI bude sama ve schránkách humanoidních i nehumanoidních robotů vnímat svět skrze nekonečnou armádu senzorů. A začne si vytvářet zcela vlastní model reality, bez berliček jiných předsunutých modelů. Ale tam ještě nejsme.
A úplně nakonec — není vysněná „superinteligence“ spíš pohádka pro důvěřivé investory? Kterou šíří jak šéf OpenAI Altman („OpenAI nám sice zatím prodělává, ale až vyvineme superinteligenci, ta už nám vymyslí, jak vydělat peníze… ohromné peníze“)? Nebo nedávno Larry Ellison, který se stal díky dvoupísmenkovému buzzwordu na kratičkou chvíli nejbohatším člověkem na planetě („u nás v Oracle budeme pro OpenAI hostovat jejich servery pro superinteligenci, a tak zdesetinásobíme náš obrat — sice potřebný hardware zatím nemáme, ani superinteligenci… ale máme krásný strategický deal“).
Zkrátka — největším rizikem pro svět patrně stále zůstane sám člověk. Protože všechno se děje pořád znovu. Historie se rýmuje. V různých obdobách. Stále dokola.
V 93 letech zemřel psycholog Milan Nakonečný, autor desítek knih včetně monumentálního Lexikonu magie, poslední český hermetik, mág a člověk, který jako by se nehodil do dnešní doby. Zaměstnán byl nejprve jako dětský psychodiagnostik, posléze jako vysokoškolský pedagog. Po sametové revoluci se vrátil na Filozofickou fakultu UK, kde vedl katedru andragogiky. „Existují fenomény, zejména z oblasti psýché, které vědeckou metodou zkoumat nelze,“ oznámil mi při návštěvě v jeho domě u Tábora, který měl prakticky každou stěnu obloženou knihami, novými i starými, včetně mnoha vzácných tisků a středověkých grimoárů (příruček k provozování rituálů pro kontakt s astrálním světem). „Proč myslíte, že je dobré studovat magii,“ zeptal jsem se. „To máš tak. Sedím na zápraží, ve svém malém domě, koukám na stromy před sebou a celý vesmír ke mně mluví. I když nemám mnoho z hmotného světa, můj prožitek z bytí je díky zkušenosti s magií bohatý a plný.“ Profesor Nakonečný věřil v nezbytnost práce s iracionálními stránkami lidské duše. Zatímco západní společnost oslavuje rozum a logiku, které obvykle považuje za jediné prostředky k poznávání světa, iracionální a intuitivní aspekty lidské mysli se zcela ignorují, a tak jsou často v zajetí primitivně sexuálních a smutně infantilních motivací. Bez toho, že se naučíme kultivovat tuto stranu osobnosti, která produkuje víru, fantazii, touhy a sny, lidstvo jako celek daleko nedojde. Zůstaneme rozmazlenými dětmi uprostřed spousty technologických krámů. Bez vztahu k vesmíru, bez vztahu k sobě. A proto protestujme proti odkouzlení světa! „Víme víc, než dokážeme vyjádřit slovy,“ dodal by profesor. Všechnu moc imaginaci!!
23. října přestaví v kině Lucerna americký režisér Michael Lockshin své výpravné opus magnum Mistr a Markétka podle stejnojmenného románu Michaila Bulgakova, který podle mnohých patří mezi nejlepší knihy všech dob. Před projekcí se uskuteční hodinový masterclass — ten proběhne v angličtině. Bezmála tříhodinová velkolepá filmová adaptace jedné z mála knih, kterou v životě přečetl Mick Jagger (a svět je díky tomu obohacen o song Sympathy For the Devil), je naprosto vynikající — s místy až rituálně psychedelickými! Znalec filmů si vzpomene na Davida Lynche, Fritze Langa a jeho Metropolis nebo Martina Scorseseho a jeho Poslední pokušení Krista. Sen a realita jsou zcela zacykleny do sebe. Volně se spolu mísí současnost a minulost, život a smrt, vnitřní a vnější, pragmatismus a šílenství, aniž by však film ztratil sílu narativní výpovědi. Při uvedení filmu v Rusku (které jeho produkci před válkou na Ukrajině paradoxně částečně zaplatilo) se před sály kin tvořily dlouhé fronty a účast na projekci se stala asi posledním veřejným masovým protestem proti současnému ruskému režimu. Jak se píše v jedné z recenzí: „V Rusku nemůžeme nikdy ničemu předejít, vždycky to černé a zasrané zlo všechny předběhne a vykuchá, vždycky poníží, zabije a pokřiví všechno dobré, co jen trochu klíčí. A člověk si o tom, jak ti parchanti vzplanou a shoří, jak se ti Latunští poserou hrůzou a Piláti už nikdy nenajdou klid, může nechat jenom zdát. Když Markétka, tak strašně krásná a konečně svobodná, letí uprostřed celé té černé, mlhavé, globálně-patetické Jofanovy hrůzy a rozmetává všechna hadrová hesla po ulicích, rozbrečela jsem se. Taková rozkoš! A pak znovu – když celá ta obludnost hoří. Já bych toho zapálila ještě víc!“ (Boris Jofan byl sovětský židovský architekt, autor Paláce Sovětů, představitel socialistického realismu, který byl pro Stalina tím, čím byl pro Hitlera Albert Speer. Ve filmu je zobrazena Moskva jako fantaskní velkoměsto, včetně jeho nikdy nezrealizovaných staveb.) Vstupenky na akci lze zakoupit na linku níže. „Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná!“
Včera vyšel první díl podcastové série Wargame:Česko. Proč tato série vznikla (a proč jsem její vznik podpořil)? Protože máme obvykle značně mizernou představivost, jak by reálně mohlo vypadat, kdyby se české území (včetně území hlavního města) stalo součástí konfliktu, který se aktuálně odehrává jen pár stovek kilometrů daleko. Výpravně zpracovaná simulace možné blízké budoucnosti (která je ve spolupráci s experty vymyšlena maximálně realisticky a která se snad nestane) odpovídá na otázky typu, jak by prakticky vypadalo rozhodování politiků a institucí státu v okamžiku velkých krizových situací. V jakém stavu je naše armáda. Na co je připravena. A na co vůbec ne. A proč je zcela zásadní pro bezpečnost malé země, jako je ta naše, být pevnou součástí větších struktur typu EU a NATO. Podle volebních průzkumů každý pátý občan ČR podporuje politické strany, které mají v programu z těchto struktur vystoupit. Až si poslechnete Wargame:Česko (všechny díly zdarma), rychle pochopíte, proč jsou podobné nápady v dnešní složité geopolitické situaci absolutní šílenství.
Dlouhověkost, kdysi okrajové téma vědeckých konferencí a sci-fi literatury, se dnes stává seriózní součástí veřejného diskurzu. V novém podcastu Nesmrtelný otevírá moderátor Petr Šimůnek s investorem Václavem Dejčmarem a lihovarníkem Martinem Žufánkem debatu o tom, jak stárnout pomaleji, žít déle a přitom si uchovat smysluplný život. První epizoda nabízí přehled aktuálních trendů v oblasti longevity – od biohackingu a měření biologického věku po výměnu krevní plazmy či nové přístupy ke zdraví, které balancují na pomezí vědy a osobní filozofie. Rozhovor se zároveň nevyhýbá ani dalším otázkám: Proč je stárnutí považováno za porážku? Jakou roli hraje ve společnosti smrt? A co vlastně znamená dobře žít, když máme šanci žít výrazně déle?
