Nejvyšší věk, kterého se kdy člověk ověřeně dožil, je 122 let. Šlo o Jeanne Calmentovou (1875 – 1997). Dlouhověkost měla v rodině, většina jejích předků se prý dožila v rozmezí 85 až 100 let. V roce 1888 se jako třináctiletá setkala s Vincentem van Goghem. Pocházela ze zajištěné rodiny a provdala se za svého bratrance z druhého kolene, bohatého muže, s nímž měla jen jedno dítě (dceru, která paradoxně zemřela mladá na zápal plic a zanechala po sobě syna, kterého pak vychovávala právě Jeanne). Jeanne nikdy v životě nepracovala, měla služku a věnovala se hlavně svým koníčkům jako tenis, cyklistika, plavání, opera či hra na piano. V roce 1965, kdy jí bylo 90 let a byla již bez dědiců, uzavřela kupní smlouvu na prodej svého domu. Kupujícím se stal 47letý právník André-François Raffray, který se zavázal ponechat ji tam dožít a vyplácet jí až do její smrti každý měsíc částku 2 500 franků.
Po třiceti letech marného čekání na svůj dům zemřel jako první Raffray, a to v roce 1995 v 77 letech na rakovinu. V platbách Jeanne pak pokračovala jeho manželka. Celkem Calmentové vyplatili více než dvojnásobek hodnoty jejího domu. Zlí jazykové tvrdí, že biologický věk Jeanne byl ve skutečnosti nižší, protože se vydávala za svou matku, aby nemusela platit dědickou daň, která byla tenkrát ve Francii velmi vysoká. Ale proč kazit dobrou historku pochybami! „Stáří žádného jiného člověka nebylo tak důkladně prozkoumáno jako v případě Jeanne,“ namítá ředitel výzkumu v Národním institutu zdraví a lékařského vývoje, který se v devadesátých letech podílel na vyšetření Jeanne a potvrzení jejího věku.
