Petr Laštovka dvakrát přežil klinickou smrt a jeho zkušenost mění pohled na to, co znamená žít. V rozhovoru pro Deník N popisuje, jak se po návratu do života potýká s pocitem prázdnoty a zbytečnosti. Jeho slova nepůsobí jako rezignace, ale spíše jako snaha nahlas pojmenovat tíhu, kterou si mnoho lidí nese v sobě, aniž by ji druzí na první pohled poznali. Za běžnými gesty a úsměvy se může skrývat pocit prázdnoty, který je těžké sdílet, protože se nedá jednoduše vysvětlit ani změřit. Když mluví o smrti, nepopisuje ji jako definitivní konec, ale jako něco překvapivě laskavého a přitažlivého, setkání, které bylo naplněno barvami a klidem. Zároveň však přiznává, že návrat zpět mu nepřinesl žádnou jasnou odpověď. Naopak otevřel další otázky, na něž nelze snadno odpovědět. Jeho příběh ukazuje, že sdílení podobných zkušeností může pomoci najít smysl i tam, kde se zdá, že žádný není.
