Rozhodnutí žít: Příběh mladé Nizozemky, která na poslední chvíli odmítla eutanazii

Mladá žena se na poslední chvíli před provedením eutanazie rozhodla žít, přestože čtyři roky bojovala za své právo zemřít.

Romy trpěla klinickou depresí, poruchami příjmu potravy a anorexií v důsledku zneužívání v dětství. Ihned po dovršení 18 let začala bojovat za své právo na smrt. Čtyři roky vedla kampaň před lékaři, úředníky i vlastní rodinou za možnost podstoupit dobrovolné asistované usmrcení. V rámci své kampaně mimo jiné rozdávala trička s nápisem „život je na hovno“.

Nakonec se její snažení vyplatilo a v červnu 2023 prožívala poslední okamžiky svého života na nemocničním lůžku v nizozemském Leidenu. Vše bylo připraveno – lékaři, rodina, pohřební vůz i rakev, do níž mělo být uloženo její tělo. Její matka stála po jejím boku a bratr čekal v nemocniční zahradě na zprávu o konci.

Lékařka stojící nad ní vysvětlovala postup: „První injekce vám znecitliví žílu… Druhá injekce vám zastaví dýchání. Poté rychle zemřete.“ Romy původně dala souhlas k pokračování, ale potila se a srdce jí bušilo. Když přišla poslední zákonná otázka: „Jste si jistá?“, mladá žena se rozplakala a spolu s ní i její matka. V tu chvíli se rozhodla vše odvolat.

Přestože po prvním odvolání eutanazie Romy ještě jednou požádala o ukončení života, s vytrvalou podporou svého psychiatra, rodiny a přátel se rozhodla pokračovat v terapii, aby se vypořádala se svým traumatem.

Eutanazie a duševní nemoci

Příběh Romy přichází v době intenzivních debat o eutanazii v mnoha zemích. Nizozemsko bylo první zemí na světě, která před 23 lety dekriminalizovala aktivní eutanazii. V loňském roce zde takto zemřelo 9 068 osob, což představuje více než pět procent všech úmrtí v zemi.

Otázka práva na důstojnou smrt je kontroverzním tématem v medicíně i ve společnosti. Zatímco u pacientů v terminálním stadiu fyzických onemocnění panuje v souvislosti s eutanazií relativní společenská shoda, složitější je debata u pacientů trpících duševními nemocemi.

Deprese, úzkosti a další duševní onemocnění mohou způsobovat nesnesitelné utrpení srovnatelné s bolestí fyzickou. Pacienti často popisují pocit uvěznění ve vlastní mysli, ztrátu radosti ze života a neschopnost vidět jakoukoliv naději na zlepšení. V některých případech může být toto psychické utrpení tak intenzivní, že pacienti vidí jediné východisko ve smrti, buď v sebevraždě, nebo v eutanazii.

Jiné perspektivy v léčbě depresí

Otázkou zůstává, do jaké míry lze psychicky trpícím lidem s dobrovolnou smrtí vyhovět, či zda není důležitější otevřít spolu s tímto tématem ještě diskuzi o alternativních způsobech léčby těžkých depresí.

Současný výzkum ukazuje slibné výsledky v léčbě depresí pomocí psychedelické terapie. Látky jako psilocybin nebo ketamin pod odborným dohledem dokáží často prorazit bariéru rezistentní deprese a pomoci pacientům najít novou perspektivu.

V českém prostředí o tomto tématu veřejně promluvila minulý týden violoncellistka Terezie Kovalová v pořadu 13. komnata na obrazovkách České televize. V českém prostředí se výzkumu psychedelik věnuje neurobiolog a profesor psychiatrie Jiří Horáček z Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

„Během sezení s psychedelickou látkou má člověk možnost setkat se sám se sebou takový, jaký by byl, kdyby se třeba v dětství nesetkal s nějakým traumatem. To je psychologicky nesmírně osvěžující a zdravé, a právě na tom psychoterapie může stavět,“ říká o pozitivech psychedelik.

Příběh Romy ukazuje, že pokročilá léčba depresí by se mohla pozitivně odrazit na jasnějším vymezení práva na vlastní smrt. Rok a půl po nedokončené eutanazii žije Romy v komunitním domě s pečovatelskou službou v Rotterdamu a studuje na vysoké škole.

„Cesty nelituji. Protože jsem byla tak blízko smrti, vnímám život jako něco cenného. Ne vždycky to půjde dobře, ale teď už vím, že na konci tunelu je světlo,“ svěřila se v rozhovoru pro nizozemský list NRC. Když se jí ptali na zdroj naděje, s úsměvem odpověděla: „Bude to znít šíleně, ale opravdu mě baví třeba platit nájem. Dává to mému životu smysl.“


Foto na titulu: Armin Kübelbeck, Licensed under the Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Zdroje

Averre, David. 2024. Woman, 22, decides not to be euthanised at the last moment and changes her mind as she is about to receive lethal injection – after four-year bid to convince her family she needed to die. Mail Online. 13–11-2024. https://www.dailymail.co.uk/news/article-14076551/Woman-22-decides-not-euthanised-moment-changes-mind-receive-lethal-injection-four-year-bid-convince-family-needed-die.html

Katelaris, Eleanor. 2024. 22-year-old reveals the question that saved her life just moments before assisted suicide. The New York Post. 14-11-2024. https://nypost.com/2024/11/14/lifestyle/22-year-old-backs-out-of-euthanasia-at-the-last-second/

Machálková, Zuzana. 2023. Budou psychedelika lékem na deprese? Než zaberou antidepresiva, trvá to měsíce, u nové léčby je úleva okamžitá, popisuje psychiatr Horáček. Rozhlas.cz. 19–3-2023. https://plus.rozhlas.cz/budou-psychedelika-lekem-na-deprese-nez-zaberou-antidepresiva-trva-mesice-u-nove-8952786

To top