Smrtelník.cz nepředstírá, že ví, co bude po smrti, ale chce pomoci zorientovat se v agendě před ní. Snad nikdy nebylo tolik možností, jak se dívat na konec života – tedy jako na biologický fakt, kulturní událost, osobní rozhodnutí i společenský konstrukt. V tomto prostoru hledáme jazyk, odvahu i informace. Nejsme poradna, ale průvodce pro každého, kdo si troufne položit nějakou opravdu velkou otázku včetně té, zda smrt nezbytně musí patřit k životu.
Podrobný informační portál zaměřený ryze prakticky na téma umírání najdete zde: www.umirani.cz/rady-a-informace
Dříve vyslovené přání je dokument, jehož prostřednictvím může člověk rozhodnout, jaké zdravotnické výkony si v budoucnu přeje nebo nepřeje, až se ocitne v situaci, kdy o sobě nedokáže rozhodovat sám (například v dlouhodobém bezvědomí – kómatu). Lékaři jsou povinni pacientovo přání respektovat, ale pouze pokud se k němu dostanou. Doporučuje se proto mít dokument (s úředně ověřeným podpisem) uložený u praktického lékaře, v nemocniční dokumentaci nebo ho předat svým blízkým. Příkladem instrukce může být „Při ohrožení života žádám o provedení jednoho terapeutického pokusu. Další opakovené snahy o svou resuscitaci odmítám.“
Podrobně o dříve vysloveném přání zde: umirani.cz/rady-a-informace/drive-vyslovene-prani
Leták se vzorem ke stažení: PDF příručka
Závěť je možné napsat vlastní rukou (tzv. závěť holografní), nebo ji sepsat s pomocí notáře. Druhá varianta je jistější, protože se lépe prokazuje.
Pokud se člověk rozhodne pro holografní závěť, musí být celá vlastnoručně napsána rukou zůstavitele (tedy bez počítače, bez jiné osoby), musí být datovaná, podepsaná jménem a měla by být jasná a srozumitelná, aby nebylo pochyb o projevené vůli.
Pokud si přejete, aby byla závěť respektována, je vhodné dát o její existenci vědět alespoň jednomu blízkému a uchovat ji na snadno dostupném místě. Podrobnosti formátu a stylu sepsání žádosti najdete například zde: https://goodbye.cz/poradna/jak-napsat-zavet/
Všichni občané ČR jsou automaticky evidováni jako dárci orgánů, pokud za života nevyjádří svůj nesouhlas. Zákon vychází z principu tzv. předpokládaného souhlasu. Nesouhlas lze zapsat do národního registru. Další podrobnosti o dárcovství orgánů.
Pacient má právo odmítnout léčbu, stejně jako má právo na výběr vlastního postupu léčby. Toto právo je zakotveno v zákonech o právech pacientů.
V praxi to znamená, že lékař musí pacientovi jasně a srozumitelně vysvětlit jeho diagnózu, možné způsoby léčby, jejich přínosy, rizika i alternativy. Na základě těchto informací se pacient sám rozhoduje, zda léčbu přijme, nebo odmítne. Pacient může léčbu odmítnout, i když ji lékař doporučuje. Výjimkou jsou situace, kdy je pacient neschopný rozhodovat (např. v bezvědomí) a hrozí bezprostřední ohrožení života.
Pokud existuje více léčebných postupů, má každý člověk právo zvolit si ten, který lékař doporučí, nebo ten, který mu vyhovuje více (samozřejmě v rámci medicínských možností a po důkladném vysvětlení).
Lékař je povinen respektovat takové rozhodnutí a nemůže pacienta nutit k léčbě proti jeho vůli – pokud nejde o zákonem upravené výjimky, např. dříve vyslovené přání, případně není ustanoven zmocněný zástupce (všichni nezletilí).
Paliativní péče usiluje o co nejlepší kvalitu života v pokročilé (terminální) fázi nemoci, kdy se již neočekává vyléčení pacienta. Spíše se jedná o zmírňování utrpení a důstojné umírání – často doma či v kruhu rodiny. V ČR v posledních letech dostupnost paliativní péče rychle roste. Existuje řada mobilních hospiců pro domácí péči, paliativních oddělení v nemocnicích či poradenských služeb. Důležitou součástí procesu paliace je nejen empatie k přání pacirenta, ale i podpora jeho rodiny a blízkých. Seznam dostupných služeb v ČR lze nalézt v adresáři Národního zdravotnického informačního portálu.
Rozloučení může proběhnout jako tradiční pohřeb s obřadem, civilní ceremoniál, rozloučení v kruhu blízkých nebo třeba jen jako symbolická akce podle určité metodiky nebo představy. Objevují se i rozloučení bez obřadu či přírodní/alternativní formy obřadů, které se konají například v přírodě. Kreativitě se meze nekladou a možnosti zahrnují hudbu, promítání fotek, osobní vzkazy i happeningy. Důležité je, aby rozloučení odpovídalo přání zemřelého nebo jeho blízkých.
Weby, které se zabývají pohřby:
Pohřeb.cz – Informační portál, který poskytuje ucelený přehled o pohřebních službách, zákonech, tradicích a možnostech v České republice. Najdete zde také seznam pohřebních služeb a rady pro pozůstalé.
Pohřební průvodci – Tato organizace nabízí osobité pohřby, které kladou důraz na důstojné rozloučení a podporu pozůstalých. Specializují se na netradiční obřady v přírodě, individuální urny a poradenství pro rodiny. Na webu najdete také různé články, podcasty a inspirativní příběhy.
Goodbye.cz – První česká online pohřební služba, která nabízí empatické a transparentní služby po celé republice. Kromě plánování pohřbu poskytují možnost sepsání závěti online a předplacení vlastního pohřbu. Jejich přístup je moderní a přátelský.
Weburny.cz – Specializovaný e-shop zaměřený na urny a příslušenství. Nabízí také články o historii pohřbívání žehem a praktické rady pro pozůstalé. Je vhodný pro ty, kteří hledají konkrétní produkty nebo informace o kremaci.
Záleží, jak ji definujeme. Biologická nesmrtelnost (tedy stav, kdy tělo nestárne) je teoreticky zkoumána, např. v oblasti buněčné regenerace či kryoniky. Pro někoho však znamená nesmrtelnost spíše digitální otisk v podobě dat, vzpomínek nebo odkazu, které přežije samotnou biologickou existenci člověka.
Ano, ale s výhradou. Vědecká oblast longevity se prudce rozvíjí, od genetického reprogramování po pokročilou diagnostiku biologického věku. Základní pilíře však zůstávají prosté: kvalitní spánek, pravidelný pohyb, pestrá strava, zvládnutý stres a funkční mezilidské vztahy. O longevity píše řada dobrých serverů a rozsáhlé čtyřdílné povídání jsme připravili i my.
Z pohledu evoluce jsme jen nosiče genů. Příroda nepotřebuje, abychom žili věčně, ale abychom se rozmnožili. Nicméně člověk se svým intelektem je jediný druh, který si klade otázku „proč?“… a zároveň vymýšlí, jak to celé změnit. Takže ano, stárnutí je bug. A lidstvo je hacker.
Pro některé filozofy, mystiky i transhumanisty ano. Smrt může být bránou, ale záleží, co je za ní. Možná nic. Možná restart. Možná ticho. A možná jen naše další verze.
Ano. Moderní pohřební služby nabízejí i online formy rozloučení: streamované obřady, rozlučková videa, plánované e-maily po smrti, „časované vzpomínky“ nebo přednahrané vzkazy. Budoucnost smutku má wi-fi.
Ano. Digitální nesmrtelnost je reálný koncept. Vaše sociální sítě, texty, fotky, ale i AI trénované na vašem hlasu nebo stylu se mohou stát vaším „otiskem“. Je důležité ale ještě za života řešit, kdo bude spravovat vaše digitální dědictví. A co chcete, aby přežilo.
Záleží na definici. Medicínsky může jít o zástavu srdce, ztrátu vědomí nebo smrt mozku. Právní a biologická smrt se nemusí krýt. Existují případy, kdy tělo zůstává „živé“ (např. dýchání pomocí přístrojů), ale vědomí je nenávratně pryč.
Ano, ale ne v ČR. Kryonické společnosti (např. v USA nebo Rusku) umožňují uchování těla nebo mozku při extrémně nízkých teplotách s nadějí na budoucí oživení. Je to drahé, právně komplikované a vědecky zatím velmi nejisté. Ale reálně dostupné.
Ano. Strach ze smrti je základní lidská emoce a zároveň motor mnoha filozofií, náboženství i vtipů. Není potřeba se ho zbavit, ale pochopit ho, kultivovat a proměnit v hybnou sílu k plnějšímu životu. Mluvte o smrti, protože tím ji zbavujete stínu. Je užitečné mít se svou smrtí hezký vztah.
Děti vnímají smrt jinak než dospělí. Často konkrétněji, ale zároveň s větší otevřeností. Důležité je být pravdivý, jednoduchý a nebojácný. Vyhýbání se tématu může vést k úzkosti. Doporučujeme využít dětské knihy, vhodné rituály a klidné rozhovory. A hlavně odpovídat upřímně na to, na co se dítě opravdu ptá.
Asistované sebeusmrcení lze ve Švýcarsku podstoupit prostřednictvím několika organizací, které v místě působí. Příkladem je Dignitas, Exit (Deutsche Schweiz), Exit A.D.M.D. (Romandie), Lifecircle, Pegasos Swiss Association. Všechny organizace mají vlastní etická a zdravotní kritéria, která musí žadatel splnit.
Obvykle je nutné doložit lékařské zprávy, psychiatrické posudky a absolvovat osobní pohovor. Proces trvá až několik měsíců, v závislosti na dokumentaci a zdravotním stavu žadatele. Organizace si účtují poplatky za administrativu, ubytování a lékařské konzultace (v řádu několika tisíc CHF).
Ne. Eutanazie i asistované sebeusmrcení jsou v české legislativě trestné. Někteří občané proto vyhledávají bezbolestný asistovaný odchod ze života v zahraničí, například ve Švýcarsku, kde je takový zákrok za určitých podmínek legální. Tato cesta je ale finančně, logisticky i emočně náročná. Není tedy dostupná všem. Navíc je v ČR trestné i doprovázení druhého na podobný zákrok (napomáhání k sebevraždě, účast na sebevraždě).