V 93 letech zemřel psycholog Milan Nakonečný, autor desítek knih včetně monumentálního Lexikonu magie, poslední český hermetik, mág a člověk, který jako by se nehodil do dnešní doby. Zaměstnán byl nejprve jako dětský psychodiagnostik, posléze jako vysokoškolský pedagog. Po sametové revoluci se vrátil na Filozofickou fakultu UK, kde vedl katedru andragogiky. „Existují fenomény, zejména z oblasti psýché, které vědeckou metodou zkoumat nelze,“ oznámil mi při návštěvě v jeho domě u Tábora, který měl prakticky každou stěnu obloženou knihami, novými i starými, včetně mnoha vzácných tisků a středověkých grimoárů (příruček k provozování rituálů pro kontakt s astrálním světem). „Proč myslíte, že je dobré studovat magii,“ zeptal jsem se. „To máš tak. Sedím na zápraží, ve svém malém domě, koukám na stromy před sebou a celý vesmír ke mně mluví. I když nemám mnoho z hmotného světa, můj prožitek z bytí je díky zkušenosti s magií bohatý a plný.“ Profesor Nakonečný věřil v nezbytnost práce s iracionálními stránkami lidské duše. Zatímco západní společnost oslavuje rozum a logiku, které obvykle považuje za jediné prostředky k poznávání světa, iracionální a intuitivní aspekty lidské mysli se zcela ignorují, a tak jsou často v zajetí primitivně sexuálních a smutně infantilních motivací. Bez toho, že se naučíme kultivovat tuto stranu osobnosti, která produkuje víru, fantazii, touhy a sny, lidstvo jako celek daleko nedojde. Zůstaneme rozmazlenými dětmi uprostřed spousty technologických krámů. Bez vztahu k vesmíru, bez vztahu k sobě. A proto protestujme proti odkouzlení světa! „Víme víc, než dokážeme vyjádřit slovy,“ dodal by profesor. Všechnu moc imaginaci!!
Ludwig Minelli, zakladatel švýcarské organizace Dignitas, v sobotu ve věku 92 let podstoupil asistovanou sebevraždu – přesně tu možnost, kterou jeho organizace poskytuje lidem trpícím nevyléčitelnými nemocemi. Minelli, který založil jedno z nejznámějších center umožňujících důstojné ukončení života, využil nakonec stejnou cestu, jakou umožnil dalším lidem. Tím uzavřel kruh své vlastní životní filozofie, že možnost rozhodnout o konci života má být svobodnou volbou.
V pondělí 6. října 2025 ve věku 64 let zemřela dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Dana Drábová. Do čela úřadu byla jmenována už v roce 1999 a během své kariéry se stala klíčovou osobností v oblasti využívání jaderné energie v České republice. Její odchod vyvolal silné emoce nejen mezi politiky, ale i mezi odbornou veřejností. Prezident Petr Pavel ocenil její odvahu, odborné kvality i lidskost, nazval ji „vzorem skromnosti“. Uměla být přísná i sarkastická, ale vždy přesná, věcná a lidská.
Nejvyšší věk, kterého se kdy člověk ověřeně dožil, je 122 let. Šlo o Jeanne Calmentovou (1875 – 1997). Dlouhověkost měla v rodině, většina jejích předků se prý dožila v rozmezí 85 až 100 let. V roce 1888 se jako třináctiletá setkala s Vincentem van Goghem. Pocházela ze zajištěné rodiny a provdala se za svého bratrance z druhého kolene, bohatého muže, s nímž měla jen jedno dítě (dceru, která paradoxně zemřela mladá na zápal plic a zanechala po sobě syna, kterého pak vychovávala právě Jeanne). Jeanne nikdy v životě nepracovala, měla služku a věnovala se hlavně svým koníčkům jako tenis, cyklistika, plavání, opera či hra na piano. V roce 1965, kdy jí bylo 90 let a byla již bez dědiců, uzavřela kupní smlouvu na prodej svého domu. Kupujícím se stal 47letý právník André-François Raffray, který se zavázal ponechat ji tam dožít a vyplácet jí až do její smrti každý měsíc částku 2 500 franků.
Po třiceti letech marného čekání na svůj dům zemřel jako první Raffray, a to v roce 1995 v 77 letech na rakovinu. V platbách Jeanne pak pokračovala jeho manželka. Celkem Calmentové vyplatili více než dvojnásobek hodnoty jejího domu. Zlí jazykové tvrdí, že biologický věk Jeanne byl ve skutečnosti nižší, protože se vydávala za svou matku, aby nemusela platit dědickou daň, která byla tenkrát ve Francii velmi vysoká. Ale proč kazit dobrou historku pochybami! „Stáří žádného jiného člověka nebylo tak důkladně prozkoumáno jako v případě Jeanne,“ namítá ředitel výzkumu v Národním institutu zdraví a lékařského vývoje, který se v devadesátých letech podílel na vyšetření Jeanne a potvrzení jejího věku.
Dnes nás opustil Jiří Bartoška, herec s nezaměnitelným charismatem a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Ve věku 78 let odešla osobnost, která zanechala nesmazatelnou stopu nejen na filmovém plátně. Jiří Bartoška byl kulturní ikonou, která zásadně ovlivnila českou kinematografii. Přes tři desetiletí stál v čele karlovarského festivalu, který chtěl stát v roce 1993 zrušit a který on pomohl znovu vybudovat. Spolu s Evou Zaoralovou, která nás opustila v roce 2022, vtiskli festivalu novou tvář, která dalece přesáhla hranice české filmové kultury. Karlovarský filmový festival proměnili ve světově uznávanou a významnou událost filmového dění. Nyní je to místo, kde se každý rok setkávají filmaři, osobnosti i diváci z celého světa. Jiří Bartoška odešel, ale jeho odkaz žije dál v každém ročníku a především v atmosféře, která činí tento festival tak jedinečným.
Dne 21. dubna 2025 zemřel ve věku 75 let profesor MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. – významný český popularizátor psychiatrie, pedagog, autor mnoha odborných knih, zakladatel a první a emeritní ředitel Národního ústavu pro duševní zdraví. Jeho celoživotním tématem bylo propojení duševního zdraví a umění, za zmínku však stojí i jeho osobní vztah ke smrti, se kterým se v období pandemie v roce 2020 svěřil privátnímu časopisu MINT. Čest jeho osvětové činnosti a památce!
„Mnozí mi vyčítají jistou lehkomyslnost, ale nemůžu se přinutit, abych sám sebe strašil. Umřu, no a co. Zažil jsem to při nouzovém přistání v letadle, kdy jsem si představil, že za půl hodiny budeme všichni mrtví. Rozhostil se ve mně naprostý mír v duši, vycházející z vědomí, že jsem celou nekonečnost neexistoval, teď chvilku existuji a zase další nekonečnost existovat nebudu. Tak o co jde? Čeho se bojím, jsou muka, utrpení, mučení, přežívání na hadičkách a přístrojích. Ale že nebudu, mi nevadí.“
V loňském roce mu Nadace Neuron udělila Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě.
Daniel Kahneman, izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zemřel 27. března 2024 ve věku 90 let asistovaným sebeusmrcením ve Švýcarsku. Tato informace byla zveřejněna až v březnu 2025. Ve svém posledním e-mailu uvedl, že věří, že „mizerie a ponižování posledních let života jsou zbytečné“ a že se rozhodl jednat podle této víry. Navzdory tomu si stále užíval života, čelil zhoršujícímu se zdraví, včetně selhávání ledvin a častějších mentálních výpadků. Jeho rozhodnutí bylo ovlivněno i osobní zkušeností s demencí, kterou trpěla jeho manželka Anne Treismanová. Kahnemanovo rozhodnutí vyvolalo diskuzi o důstojnosti a autonomii na konci života. Jeho kolegové a přátelé, včetně behaviorálního ekonoma Richarda Thalera, ho označili za „giganta v oboru“ a zdůraznili jeho přínos k pochopení lidského rozhodování.
Po statečném boji se zákeřnou nemocí nás opustil ve věku 41 let Albrecht Smuten – talentovaný umělec a tvůrce, který dal život komiksovým kočkám Pac & Pussy, temným stripům Terapie masem i knize Kokoti z reklamky, jež s břitkým humorem odhaluje zákulisí marketingu. O své nemoci mluvil otevřeně, s typickou ironií, humorem a nadhledem, jaký měl jen on v knize Kapitán Chemo. Odešel tak poměrně mladý člověk plný humoru, nápadů a energie, který se nebál zábavně a s nadhledem psát o svém boji se smrtelnou nemocí. Více se dočtete v článku na CNN Prima News.
Ve věku neuvěřitelných 116 let zemřela Tomiko Itookaová, nejstarší žijící člověk na Zemi, poté co v srpnu 2024 zemřela ve věku 117 let Maria Branyas Moreraová ze Španělska. Itookaová se narodila v roce 1908 a během svého života se kromě péče o rodinu věnovala volejbalu a zdolávání hor, aktivní zůstávala i ve vysokém věku. Japonsko je známé vysokým počtem lidí, kteří se dožívají více než 100 let. V září 2024 zde žilo více než 95 000 stoletých osob, z nichž 88 % tvořily ženy.
John Tinniswood, nejstarší muž světa, zemřel ve věku 112 let v pečovatelském domě v britském Southportu. Narodil se 26. srpna 1912, ve stejném roce, kdy se potopil Titanic. V roce 2020 se stal nejstarším žijícím mužem po úmrtí Juana Vicente Péreze Mory. Guinnessova kniha rekordů ho oficiálně uznala nejstarším mužem světa v dubnu 2024. Zkušenosti dlouhověkých lidí ukazují, že tajemství dlouhého života tkví v jednoduchosti – pravidelném pohybu, lehké stravě, kvalitním odpočinku, psychické vyrovnanosti a především v radosti z maličkostí. Skvělou připomínkou pro dobrý život je, že největším bohatstvím není délka života, ale jeho kvalita a smysl.
