Guillermo del Toro, režisér filmů Tvář vody, Faunův labyrint nebo Crimson Peak, uvedl 7. listopadu na Netflixu svůj dlouho vysněný film Frankenstein. Příběh o životě, smrti a vině, který ho podle jeho slov pronásleduje od dětství, proměnil v temné, lyrické drama na pomezí gotického hororu a existenciální pohádky. Frankenstein měl premiéru koncem srpna na festivalu v Benátkách, kde sklidil silný potlesk a první recenze mluví o jednom z nejosobnějších děl režisérovy kariéry. V hlavních rolích vystupují Oscar Isaac jako Victor Frankenstein a Jacob Elordi jako jeho Stvoření – bytost, která není zlá, jen příliš lidská. Kritiky chválený film kombinuje ručně budované kulisy, temné barvy a detailní stop-motion poetiku s truchlivou hudbou.
Filmy
Tipy na filmy, seriály a jejich recenze.
Na Netflix přistál film A House of Dynamite podrobně rozebírající, co by se stalo, kdyby se ve vzdušném prostoru objevila balistická střela směřující na USA. Drama výborně natočila Kathryn Bigelow, ex-wife režiséra Jamese Camerona, který se proslavil zejména ságou Avatar. Půlka filmu se odehrává v Bílém domě (resp. ve White House Situation Room) nebo na vojenské základně na Aljašce a film je plný pojmů jako GBI (Ground-Based Interceptor), EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) a DEFCON (DEFense readiness CONdition). Zápletka se soustředí na detail. Komunikace institucí a ambasád není bezproblémová. Roky netestované protiraketové technologie mají své limity. Díky neznámému způsobu maskování se neví, odkud letící raketa vzlétla, ale ta může za 20 minut vymazat z mapy Chicago a usmrtit 10 milionů lidí. Co se dá stihnout za 20 minut?
Na televizi Seznam Stream najdete už delší dobu vtipnou sérii Mrazivá tajemství. V jednom z dílů se tvůrci pouštějí do tématu, které se většina lidí zdráhá řešit nahlas – kdo je Bůh, odkud se vzal a co zůstává za hranicí víry. Krátké, výtvarně stylizované video zkoumá samotný princip stvoření a otáčí pohled na biblický příběh Adama a Evy tak, že divák začíná pochybovat, kdo je v něm skutečně tvůrcem a kdo stvořeným. Nekorektní zábava na dlouhé zimní večery.
https://www.stream.cz/mraziva-tajemstvi/buh-283522
„S tou možností, že existuje nějaká síla, která si nás k sobě přivolá, až nadejde čas, nemůžu vůbec nic dělat. Lepší je to přijmout. Je jednodušší nechat se unášet proudem té řeky, než se s ní pokoušet bojovat.“ Říká jedna z postav z fascinujícího seriálu Midnight Gospel (Půlnoční evangelium). Osmidílný animovaný nářez představuje spiritual psychedelic hack uprostřed Netflixu. Nechápeme, jak to tam mohlo projít, ani kdo to zaplatil, ani kdo to tam nechává. Nicméně vzít svůj deep-talks podcast (The Duncan Trussell Family Hour) a dodělat k němu sjeté dětské animace, které u diváka rozpojí audio a video sensoric experience, takže „přednáška“ uvízne v paměti jinak a zažijete ji jinak — a proto může mít nečekaně transformativní účinek — je velice chytrá metoda hyper learningu pro indigo children a nadané jedince. Pro ostatní bude seriál vypadat jako slovní průjem, zmatený chaos a ujetá snaha o bizár art. Pro naprostou většinu lidí tak bude vypadat… tipla si naše redakce. Ale to jsme se spletli! Protože hodnocení IMDb i ČSFD jsou zcela neuvěřitelná. A to je vlastně nakonec onen gospel = evangelium = εὐαγγέλιον = „dobrá zpráva“. Že existuje nemálo lidí v dnešním povrchně působícím světě, kteří „mají uši k slyšení“ (Marek 4:9). „Spiritualita je o tom dokázat určit, co je skutečné. Proto potřebuješ učitele — a ten učitel musí být oddaný pravdě. A smrt je úžasná učitelka. Přitom její hodiny vůbec nic nestojí.“ Pokud jsme vás naší minirecenzí zaujali, klidně začněte posledním dílem Stříbrná myška, o cyklu smrti a zrození, protože sur-realita Půlnočního evangelia se usmívá nad všemi postupy existování, které jsou „normální“.
23. října přestaví v kině Lucerna americký režisér Michael Lockshin své výpravné opus magnum Mistr a Markétka podle stejnojmenného románu Michaila Bulgakova, který podle mnohých patří mezi nejlepší knihy všech dob. Před projekcí se uskuteční hodinový masterclass — ten proběhne v angličtině. Bezmála tříhodinová velkolepá filmová adaptace jedné z mála knih, kterou v životě přečetl Mick Jagger (a svět je díky tomu obohacen o song Sympathy For the Devil), je naprosto vynikající — s místy až rituálně psychedelickými! Znalec filmů si vzpomene na Davida Lynche, Fritze Langa a jeho Metropolis nebo Martina Scorseseho a jeho Poslední pokušení Krista. Sen a realita jsou zcela zacykleny do sebe. Volně se spolu mísí současnost a minulost, život a smrt, vnitřní a vnější, pragmatismus a šílenství, aniž by však film ztratil sílu narativní výpovědi. Při uvedení filmu v Rusku (které jeho produkci před válkou na Ukrajině paradoxně částečně zaplatilo) se před sály kin tvořily dlouhé fronty a účast na projekci se stala asi posledním veřejným masovým protestem proti současnému ruskému režimu. Jak se píše v jedné z recenzí: „V Rusku nemůžeme nikdy ničemu předejít, vždycky to černé a zasrané zlo všechny předběhne a vykuchá, vždycky poníží, zabije a pokřiví všechno dobré, co jen trochu klíčí. A člověk si o tom, jak ti parchanti vzplanou a shoří, jak se ti Latunští poserou hrůzou a Piláti už nikdy nenajdou klid, může nechat jenom zdát. Když Markétka, tak strašně krásná a konečně svobodná, letí uprostřed celé té černé, mlhavé, globálně-patetické Jofanovy hrůzy a rozmetává všechna hadrová hesla po ulicích, rozbrečela jsem se. Taková rozkoš! A pak znovu – když celá ta obludnost hoří. Já bych toho zapálila ještě víc!“ (Boris Jofan byl sovětský židovský architekt, autor Paláce Sovětů, představitel socialistického realismu, který byl pro Stalina tím, čím byl pro Hitlera Albert Speer. Ve filmu je zobrazena Moskva jako fantaskní velkoměsto, včetně jeho nikdy nezrealizovaných staveb.) Vstupenky na akci lze zakoupit na linku níže. „Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná!“
http://kinolucerna.cz/mistr-a-marketka
Nezanechat sms nebo dopis na rozloučenou, ale prostě beze slova jednou večer zavřít za sebou dveře a zmizet. V Japonsku pro to mají slovo: jōhatsu, což znamená doslova „vypaření“. Označuje lidi, kteří se rozhodnou nechat zmizet svou existenci, aniž by zemřeli. Odejdou ze života rodiny, přátel, kolegů a nenechají žádnou stopu. Neděje se to jen ojediněle. Každý rok se v zemi ztratí 80 tisíc lidí, kteří se už nikdy neobjeví. Motivy? Dluhy, nezvladatelné pracovní tlaky, domácí násilí, ztráta tváře, stud, někdy prostě nechuť pokračovat v životě, který jim byl přidělen. V japonské společnosti, kde je selhání těžko odpustitelné a kde ostuda padá nejen na jednotlivce, ale i na rodinu, je pro některé jōhatsu únikovou cestou, jak z tohoto rámce vystoupit. Existují i speciální noční stěhovací agentury, yonige-ya, které s tím pomáhájí. Přijedou za tmy, sbalí váš život do krabic, vymažou digitální stopy a odvezou vás pryč. Žádné otázky, žádné vysvětlování. Jen nový začátek na jiném místě… Téma jōhatsu se nedávno dostalo i na filmová plátna. Dokument Johatsu: Into Thin Air režisérů Andrease Hartmanna a Araty Moriho sleduje Saitu, majitelku jedné z těchto agentur, a několik příběhů lidí, kteří se rozhodli zmizet. Nečekejte senzaci ani detektivní pátrání po ztracených lidech, ale chladně realistický pohled na fenomén, který balancuje mezi zoufalstvím a osvobozením.
HBO přichází s novým dokumentárním seriálem „The Mortician“, který odkrývá zákulisí pohřebního průmyslu proslulé rodinné márnice v Los Angeles, která se léta dopouštěla morálně pochybných a nelidských praktik. Místo, kde se lidská ztráta často střetává s obchodními zájmy. Trailer slibuje syrový pohled do světa krematorií a pohřebních služeb, kde nejde jen o pietu a poslední rozloučení, ale i o zisk, moc a někdy i pochybnou etiku. Otevírá otázky, kolik z našeho odchodu je skutečně důstojnost a kolik dobře promyšlený obchodní model.
https://www.csfd.cz/film/1686151-krematorium/videa
Doktor na tripu je dokumentární film o cestě vědců z Národního ústavu duševního zdraví mezi amazonskou komunitu Huni Kui, kde se rozhodli zkoumat účinky ayahuascy na mozek, a o nových přístupech v léčbě duševních onemocnění, která během života zažije v nějaké formě každý čtvrtý člověk. Dokument sleduje mezinárodní tým pod vedením MUDr. Tomáše Páleníčka a popisuje konkrétní úspěchy využití psychedelických látek při léčbě deprese. Uslyšíte i příběhy pacientů, kteří se rozhodli podstoupit tuto inovativní terapii. Režisérem je David Čálek, známý svými dokumenty jako Nebe peklo či Cesta vzhůru, a vznik díla mj. podpořila Nadace Neuron a Nadační fond pro výzkum psychedelik. Premiéra je 11. 4. v kině Vzlet v Praze. A protože je vyprodáno, zde jsou další projekce s debatami:
13. 4. – Praha, Vzlet
15. 4. – Ostrava, Cinestar
13. 5. – Hradec Králové, Bio Central
21. 5. – Brno, Kino Art
Životní cíl Bryana Johnsona je ambiciózní: chce překonat proces stárnutí a dosáhnout biologické nesmrtelnosti. Svou misi prezentuje v dokumentárním filmu Don’t Die: The Man Who Wants to Live Forever, který na začátku ledna uvedl Netflix. Co nám Bryan Johnson chce vlastně sdělit?
Johnson investuje přibližně 2 miliony dolarů ročně do svého zdraví a experimentálních metod, které mají zvrátit jeho biologický věk. Film pak podrobně líčí denní rutiny, které Bryan Johnson pravidelně podstupuje, ale také jeho biohackerskou filozofii. Je totiž přesvědčen, že lidské tělo je stroj, který lze vyladit, optimalizovat a hackovat pomocí vědy a technologií.
Johnson dodržuje přísnou veganskou dietu s přesně 1 950 kaloriemi denně a konzumuje více než 50 různých doplňků stravy. Jeho dny jsou strukturované, zahrnují intenzivní cvičení a dodržování spánkového režimu na minutu přesně. Kromě toho podstupuje experimentální lékařské zákroky, které jsou v počátečních fázích výzkumu, jako jsou plazmatické transfúze od svého syna nebo genová terapie zaměřená na zvýšení produkce follistatinu, proteinu spojeného s růstem svalů, záněty a plodností.
Přestože film působí poměrně oslavně a je zaměřen hlavně na Johnsonův výklad a příběh hledání nesmrtelnosti, divákům dokáže nabídnout spousty otázek týkajících se života a nesmrtelnosti: Je celé téma longevity, tedy snahy o prodlužování života, jen experimentem na pomezí technologie a člověka? Má takový rutinní život, co žije Bryan Johnson, vůbec smysl? Má se radost ze života omezit jen na datové měření pokroků ve vašem těle? Proč vlastně žít věčně? Každopádně dnes Johnson vypadá mnohem lépe než před dvaceti lety, kdy byl mladý doopravdy. Zkuste se podívat a rozhodněte sami.
Jihokorejský seriál Hra na oliheň (Squid Game), obrovský hit platformy Netflix, není jen zábavným dramatem o přežití. Pod rouškou smrtících dětských her se skrývá ostrá kritika moderní společnosti, jak ostatně uvádějí tvůrci a odkazují k tomu také novináři i recenzenti. Nedávná studie Commodified Death as the Ultimate Outcome of Social Inequalities: An Analysis of the Squid Game Discourse v odborném časopise Leisure Sciences jde ještě o kousek dál, když si výzkumnice Elisabeth Beaunover položila otázku, jak seriál propojuje motivy smrti a nerovnosti.
I čeští diváci vědí, že děj seriálu sleduje skupinu lidí ve špatné životní situaci zapříčiněné dluhy, chudobou, nezaměstnaností nebo zdravotními problémy, kteří se účastní soutěže, aby získali obrovskou peněžní výhru. Teprve později si uvědomují, že prohra v sérii jednoduchých dětských her znamená smrt (v seriálu se používá slovo eliminace) a hon za výhrou se postupně změní v brutální zápas o přežití, kde si účastníci musí vybírat mezi životem druhých a svým vlastním.
Studie zdůrazňuje, že smrt ve Hře na oliheň není náhodná, ale je přímým důsledkem sociálních a ekonomických nerovností. Seriál vykresluje postavy, jejichž životní situace je tak zoufalá, že jim riskování života připadá jako rozumná volba. Například hlavní postava Seong Gi-hun (hráč číslo 456) se do hry zapojí kvůli svým dluhům, neschopnosti zajistit dostatečnou péči své nemocné matce a hrozbě ztráty kontaktu s dcerou.
Dalším výrazným prvkem seriálu je, dle studie, zobrazení smrti jako zboží. Každá smrt ve hře přispívá k růstu výherního fondu, což činí z lidského života něco, co lze koupit a prodat. Navíc po smrti jsou těla hráčů anonymně uložena do černých rakví s růžovými mašlemi, což evokuje dárek, tedy jiný symbol komodifikace smrti.
V neposlední řadě je smrt zdrojem obrovské zábavy, a to jak pro postavy VIP diváků, tak pro všechny, kdo se na Netflixu na seriál dívají. VIP diváci, bohatí a nejspíš znudění jednotlivci, sledují hru s groteskním potěšením, jako by se jednalo o novodobé římské gladiátorské zápasy.
Ve studii rovněž Elizabeth Beaunover naznačuje, že seriál, potažmo příběh, který vypráví, má potenciál měnit divácké vnímání smrti a sociálních problémů, minimálně nastolováním otázek: Jakou cenu má lidský život? A jak daleko můžeme zajít, pokud se smrt stane pouhou hrou?
https://www.tandfonline.com/doi/epdf/10.1080/01490400.2023.2273387?needAccess=true
