Průměrná délka života se za posledních sto let dramaticky prodloužila. Ale přibývajícími roky přicházejí nemoci, které dříve lidé prostě nestihli dostat. Klíčový orgán, který rozhoduje o tom, jak kvalitně prožijeme nejen stáří, ale každý den, je mozek. A právě na něj se zaměří druhý ročník Longevity Festivalu, který CzechCrunch pořádá v úterý 10. března odpoledne na pražském Výstavišti.
Na pódiu promluví například olympijská medailistka v alpském lyžování Šárka Strachová o motivaci a mentální odolnosti. Neurochirurg David Netuka z Ústřední vojenské nemocnice přiblíží, co moderní technologie reálně dokážou s naším mozkem a co je zatím spíš sci-fi. Investor Damir Špoljarič, který shodil sto kilo a razantně změnil životní styl, popíše svou cestu zevnitř. Ke slovu přijde také spoluzakladatel Smrtelníku (ten právě čtete) Václav Dejčmar, který se dlouhodobě věnuje biohackingu a zkoumá potenciál psychedelik pro lidský rozvoj. Kromě přednášek festival nabídne workshopy, pohybové aktivity, cold plunge a experience zónu, kde si návštěvníci vyzkouší nejnovější technologie a testy, které ukážou, jaké doplňky stravy odpovídají jejich genetickému profilu.
Dožijeme se kolonizace Marsu? V lednu 2025 napsal Elon Musk na síti X: „Měsíc je jen rozptýlení. Míříme rovnou na Mars.“ O třináct měsíců později, 9. února 2026, napsal něco jiného: „SpaceX přesunulo svůj hlavní záměr na výstavbu samorostoucího města na Měsíci.“ Mezi těmito dvěma výroky leží sloučení SpaceX s jeho AI firmou xAI, chystané IPO v hodnotě 1,25 bilionu dolarů a dlouhý seznam marťanských termínů, které se nikdy nenaplnily. Mars měl být dosažitelný už v roce 2018, pak v roce 2022, pak v roce 2024 a pak na konci roku 2026. Pokaždé, když se termín přiblížil a Starship stále nemohla úspěšně dokončit celý testovací let, horizont se posunul a nahradil ho nový, ještě velkolepější slib. Analytik Tim Farrar z TMF Associates to komentoval pro Via Satellite přímo: valuaci SpaceX ve výši 1,5 bilionu dolarů nelze ospravedlnit samotnými příjmy ze Starlinku, takže je třeba věřit budoucím spekulativním příležitostem a víře v Elona Muska.
Ale položme si jinou otázku. Má pro lidstvo kolonizace Měsíce, pokud se opravdu uskuteční, smysl i mimo Muskovy finanční potřeby? Odpověď je překvapivě ano, i když z důvodů, o kterých Musk příliš nemluví. Měsíc je z vědeckého pohledu jedinečný archiv: jeho povrch uchovává záznamy o historii srážek v Sluneční soustavě a sluneční radiaci, které Země dávno ztratila pod vrstvami atmosféry a tektonické aktivity. Čínský lunární program Chang’e už přivezl vzorky nejmladších vulkanických hornin z Měsíce, a 55 zemí podepsalo Artemis Accords, mezinárodní dohodu o pravidlech průzkumu a těžby měsíčních zdrojů. Na jižním pólu Měsíce se nacházejí zásoby vodního ledu, které by mohly sloužit jako zdroj kyslíku i paliva pro budoucí mise. A co je možná nejdůležitější: Měsíc leží dva dny cesty od Země, zatímco Mars šest měsíců, a startovací okno na Mars se otevírá jen jednou za 26 měsíců. Pokud se něco pokazí na měsíční základně, záchrana je reálná. Na Marsu ne.
Z pohledu lidského druhu je to tedy pragmatická volba, ne vizionářská. A to přesto, že Musk celou svou kosmickou rétoriku postavil na existenciálním argumentu, že lidstvo musí být „multiplanetární“, aby přežilo vlastní zánik. Přesto Muskův obrat k Měsíci vyvolává i jinou úvahu. Pokud je jeho nejspolehlivějším produktem, jak napsal server Mashable v rekapitulaci roku 2025, „další slib, který dorazí právě včas na to, aby nikdo neočekával splnění toho předchozího“, pak je otázka, jestli se kolonizace Měsíce opravdu uskuteční, méně důležitá než otázka, proč se o ní mluví právě teď a právě tímto způsobem. Dožijeme se kolonizace Marsu? Možná. Ale spíš se dožijeme dalšího posunu termínu.
Na Linku bezpečí se vloni ozvalo 7 314 dětí a mladistvých kvůli sebevražedným myšlenkám, přípravě pokusu nebo již započatému pokusu o sebevraždu, což je o čtvrtinu víc než rok předtím a téměř o polovinu víc než před dvěma lety. Pro srovnání: v roce 2017 řešila Linka bezpečí sebevražednou tematiku v necelých 1 200 případech, tedy zhruba desetkrát méně. Některé z těchto dětí volaly ve chvíli, kdy už držely v ruce léky nebo mířily ke kolejím, a takových kontaktů bylo podle vedoucí krizových služeb Hany Píšové víc než tři denně.
Česko v tom bohužel není výjimkou. Podle zprávy WHO z listopadu 2025 žije v Evropě s duševní poruchou každé sedmé dítě a u dívek mezi 15 a 19 lety je to dokonce každá čtvrtá. Sebevražda se v EU stala nejčastější příčinou smrti mladých lidí ve věku 15 až 29 let a předstihla i dopravní nehody. Výskyt duševních poruch u dětí přitom za posledních patnáct let vzrostl o třetinu, aniž by tomu odpovídala kapacita péče.
Co situaci dramaticky mění, je role technologií. Linka bezpečí zaznamenala meziroční nárůst problémů spojených s internetem o 40 procent a nejčastěji šlo o kyberšikanu ve třídních skupinách na WhatsAppu, kyberstalking, sexting nebo takzvané fake nudes, tedy falešné nahé fotografie generované umělou inteligencí. Svlékací aplikace, které z obyčejné fotky vytvoří realistický nahý obrázek, zasáhly podle letošního výzkumu Univerzity Palackého sedm procent z 43 tisíc dětských respondentů a sedmdesát procent z nich pak čelilo vydírání. Nejde přitom o okrajový jev. V USA vyskočily nahlášené počty AI generovaných sexuálních obrazů dětí z necelých pěti tisíc v roce 2023 na 440 tisíc jen v první polovině roku 2025. Evropský parlament odhaduje, že v roce 2025 bude celosvětově sdíleno osm milionů deepfakeů, šestnáctkrát víc než o dva roky dříve, a 98 procent z nich tvoří pornografii.
Na rozdíl od šikany na chodbě školy kyberšikana nekončí zvoněním, ale pokračuje i doma. Téměř 60 procent dětí se s tím nikomu nesvěří a mnohé si místo toho otevřou ChatGPT a ptají se ho, co s nimi je. Na Linku bezpečí se přitom napoprvé dovolá jen každý druhý, chybí dětští psychiatři a čekací doby na terapii se prodlužují, což je problém společný celé Evropě, protože komunitní služby pro děti a mladistvé chybí ve čtvrtině evropských zemí. Rodiče navíc podle zkušeností Linky bezpečí volání svých dětí o pomoc nezřídka zlehčují s tím, že přehánějí nebo že za to mohou mobily. Pokud znáte někoho, kdo potřebuje pomoc: Linka bezpečí 116 111 (nonstop, zdarma).
Trh s humanoidními roboty je dnes něco mezi závodem ve zbrojení a zlatou horečkou. Morgan Stanley odhaduje, že do roku 2050 dosáhne hodnoty pěti bilionů dolarů a na světě bude fungovat zhruba miliarda humanoidních robotů, tedy víc než jeden na každého desátého člověka. Pro kontext: to je dvojnásobek současných tržeb dvaceti největších automobilek světa. O tenhle koláč se pere víc než tucet firem a každá z nich sází na jinou strategii. Tesla s robotem Optimus vsadila na masovou výrobu a Elon Musk sliboval tisíce kusů v továrnách do konce roku 2025, ale realita ho předběhla jen částečně, protože v provozech Tesly zatím funguje řádově desítky prototypů druhé generace. Boston Dynamics, legendární pionýr robotické akrobacie, mezitím na CES 2026 oznámil zahájení komerční výroby plně elektrického Atlasu a plány na nasazení desítek tisíc kusů v závodech mateřského Hyundai. Čínský Unitree Robotics nabízí model G1 za šestnáct tisíc dolarů a letos představil ještě levnější R1 za necelých šest tisíc, přičemž podle Morgan Stanley je G1 pravděpodobně nejpoužívanější humanoidní robot na světě právě díky nízké ceně. A norsko-kalifornská 1X Technologies otevřela předobjednávky na domácího robota Neo za dvacet tisíc dolarů nebo formou předplatného za 499 dolarů měsíčně, s dodávkami v roce 2026.
Koncem ledna 2026 zveřejnila kalifornská firma Figure AI video, ve kterém její humanoidní robot Figure 02 čtyři minuty zcela autonomně vyklízel myčku, ukládal čisté nádobí do skříněk a znovu ji plnil špinavým, a to v šedesáti jedna po sobě jdoucích úkonech bez jediného lidského zásahu či restartu. Když mu něco překáželo, přivřel šuplík bokem, a když potřeboval zvednout dvířka myčky, kopl do nich nohou. Firma to označila za nejsložitější autonomní úkol, jaký kdy humanoidní robot bez přerušení zvládl. Figure AI přitom není nováček. Jejich roboty už v závodě BMW v Spartanburgu naložily přes devadesát tisíc dílů pro třicet tisíc aut během jedenáctiměsíčního testovacího nasazení. Firma v roce 2025 získala miliardu dolarů investic a chystá komerční nasazení svého nového modelu Figure 03, navrženého přímo pro domácnosti i průmysl.
A pak už zbývá otázka, kterou čísla o bilionových trzích elegantně obcházejí: co to znamená pro lidi, kteří dnes dělají práci, jíž se roboty učí? Morgan Stanley odhaduje, že do roku 2050 by humanoidní roboty mohly ovlivnit 75 procent profesí a zasáhnout mzdy v objemu tří bilionů dolarů jen v USA, včetně sedmdesáti procent stavebních profesí, šedesáti sedmi procent v zemědělství a čtyřiceti procent zaměstnanců celkově. Zatím se o tom mluví jako o řešení nedostatku pracovních sil ve stárnoucích společnostech.
Na YouTube je od konce listopadu zdarma dostupný dokument The Thinking Game. Za čtyři týdny od zveřejnění nasbíral přes 200 milionů zhlédnutí. Sleduje život Demise Hassabise, spoluzakladatele DeepMind a jednoho z nejméně známých lidí, kteří pravděpodobně nejvíc ovlivní budoucnost lidstva. Dokument zaznamenává pět let tým, který v roce 2017 vytvořil AlphaGo – program, který porazil světového šampiona v tradiční čínské hře GO (popisovali jsme zde). The Thinking Game sleduje Hassabise od dětství, kdy byl druhým nejlepším šachistou světa ve své věkové kategorii, přes zakládání DeepMind v roce 2010 až po okamžik, kdy jeho tým v roce 2020 vyřešil padesát let starý problém biologie: předpovídání trojrozměrné struktury různých proteinů. Tento průlom v tzv. protein folding je jádrem dokumentu i důvodem, proč ho Google nyní zveřejnil zdarma — film vyšel k pátému výročí vzniku programu AlphaFold. Hassabis a jeho kolega John Jumper za své řešení v roce 2024 dostali Nobelovu cenu za chemii.
Proč to bylo tak důležité? Proteiny (kterých máme v těle stovky tisíc různých) jsou základní stavební kameny života. Jejich trojrozměrná struktura určuje, co dělají — a pochopení vzniku prostorových struktur bylo dekády jedním z nejtěžších problémů biologie. Dříve trvalo odhalení 3D tvaru jednoho proteinu měsíce. Teď to lze zvládnout za minuty. Proč ale Google investuje do dokumentu? A zveřejňuje ho zdarma? Část odpovědi je PR. Film vychází v klíčovém momentu pro veřejnou debatu o AI. DeepMind v podstatě otevírá dveře do své kuchyně, aby ukázal, jak vypadá odpovědný výzkum umělé inteligence. Ale je tu i důležitější kontext: dokument nenápadně odhaluje rozdíl mezi tím, co dělá DeepMind, a současnou horečkou kolem jazykových modelů typu ChatGPT. Zatímco chatboty jsou působivé v generování textu, AlphaFold řeší fundamentální vědecké otázky s reálnými důsledky pro medicínu a biologii. Celý dokument můžete zhlédnout níže.
Ke konci roku novináři opět bilancují nad fenoménem Alien Intelligence a ve velmi dlouhých textech rozebírají knihy jako „Pokud to kdokoli postaví, všichni zemřeme“, kterou před pár měsíci publikoval temný prorok AI apokalypsy Eliezer Yudkowsky. Smrtelník se nediví. Sami jsme s podobnými úvahami začali dávno před tím, než jeho kniha vyšla. Nicméně právě proto, že jsme zvyklí téma rozebírat ze všech stran, zkusíme se na závěr roku podívat na možné důvody, proč podobné doomerské analýzy zcela selžou a lidstvo bude po planetě Zemi vesele skotačit i za 20 let (pokud se tedy nevyhubí samo):
V první řadě: Představy této knihy (nebo třeba vlivného doomsday thinktanku ai-2027) o době, kdy bude další vylepšené verze AI programovat sama AI, budou časem možná vypadat velice úsměvně. Je totiž velká šance, že to celé nakonec povede spíš k degeneraci než k evoluci AI. Jako když se množí příbuzní. Stačí drobné chyby, které se rekurzivně začnou zanášet do celého procesu, a toužebně očekávaná superinteligence skončí jako pravý opak.
Také spoléhat na to, že zvyšování parametrů dále zcela skokově zlepší kvalitu AI modelů, je možná stejně liché. Ano, co bylo vynalezeno už nemůže být odvynalezeno. Ale skok už se udál a další škálování výpočetního výkonu nemusí vést vůbec nikam. Yann LeCun, bývalý šéf vývoje AI ve firmě Meta, je například přesvědčem, že současná technologie „large language models“ (LLMs) sama vést k superinteligenci nemůže z povahy toho, jak funguje.
Jisté je, že budoucnost bude hlavně o nápadech na implementaci existující AI. Tedy o záměrech lidí. Nikoliv nutně o zrodu superinteligence s vlastní motivací. Protože inteligence jako fenomén nemá s motivací nic společného. Stejně jako nemá nic společného s fenoménem vědomí. Jde o generativní nástroj, který pracuje s pokročilým modelem lidského světa, jenž jsme AI věnovali jako dárek. Tím modelem je jazyk, který svou strukturou lidský svět už sám výborně modeluje. Současná AI založená na GPT (generative pre-trained transformer) nedělá nic jiného, než že modeluje tento model. Ale reálnému světu, kterého je model odrazem, vlastně sama do hloubky nerozumí. Byť toto „porozumění“ dokáže výborně imitovat a různými technickými triky lze její výstupy zlepšovat. Velký pozor je třeba dát až na moment, kdy AI bude sama ve schránkách humanoidních i nehumanoidních robotů vnímat svět skrze nekonečnou armádu senzorů. A začne si vytvářet zcela vlastní model reality, bez berliček jiných předsunutých modelů. Ale tam ještě nejsme.
A úplně nakonec — není vysněná „superinteligence“ spíš pohádka pro důvěřivé investory? Kterou šíří jak šéf OpenAI Altman („OpenAI nám sice zatím prodělává, ale až vyvineme superinteligenci, ta už nám vymyslí, jak vydělat peníze… ohromné peníze“)? Nebo nedávno Larry Ellison, který se stal díky dvoupísmenkovému buzzwordu na kratičkou chvíli nejbohatším člověkem na planetě („u nás v Oracle budeme pro OpenAI hostovat jejich servery pro superinteligenci, a tak zdesetinásobíme náš obrat — sice potřebný hardware zatím nemáme, ani superinteligenci… ale máme krásný strategický deal“).
Zkrátka — největším rizikem pro svět patrně stále zůstane sám člověk. Protože všechno se děje pořád znovu. Historie se rýmuje. V různých obdobách. Stále dokola.
Není smrti bez sexu. Takže, jak to vypadá s budoucností sexu? Stále oblíbenější sex roboti založení na AI podávají svědectví o nás samotných, o osamělosti, nerovnosti v přístupu k intimitě, strachu z odmítnutí i o tom, jak obtížné je navazovat skutečné vztahy. Ne nadarmo se v pohádkách Tisíce a jedné noci mluví o „ženách, které za trest Bůh uvazuje jako obojek na krk neposlušným“ a o tom, že dobrý partner vás pozvedne, ale ten špatný vás zcela zničí. Zdá se, že mnoho lidí (zejména mužů) dnes takovou špatnou variantu vývoje odmítá riskovat a před realitou raději volí simulaci.
World (dříve Worldcoin) je pokus Sama Altmana (Open AI) a firmy Tools for Humanity vytvořit digitální identifikaci člověka pro internet zahlcený boty a obsahem generovaným umělou inteligencí. World dokáže pomocí skenu oční duhovky prokázat, že jste člověk. Funguje to poměrně jednoduše: uživatel se posadí před zařízení zvané Orb ve tvaru lesklé kovové koule, která naskenuje jeho duhovku a vytvoří unikátní digitální kód – ten slouží jako World ID, ověřená lidská identita. Podle firmy lze tento digitální pas použít k ověření na online platformách, k odlišení reálných uživatelů od botů, případně v budoucnu k distribuci univerzálního základního příjmu. Projekt byl založen v roce 2019, po osmnácti měsících testování oficiálně spustil v červenci 2023. Už tehdy firma začala ve velkém skenovat duhovky, přičemž první Orby byly umístěny v Berlíně a postupně se rozšířily do desítek měst po celém světě. Výměnou za sken duhovky uživatelé dostávali kryptoměnu WLD v hodnotě zhruba 50 dolarů. Do konce roku 2023 firma naskenovala přes dva miliony lidí, dnes jich má necelých dvacet milionů. Altman v uplynulém týdnu představil novou verzi aplikace World. Přibyl šifrovaný chat podobný Signalu, který barevně odlišuje, zda uživatel komunikuje s ověřeným člověkem, nebo anonymním účtem. Nově lze také přijímat výplaty přímo do aplikace a převádět je na kryptoměnu.
Skenování duhovky jako identifikační metoda přitom není nový nápad a ve sci-fi se objevuje už od 80. let. Ve filmu Blade Runner sloužilo k odhalování androidů, později v Minority Report od Stevena Spielberga k všudypřítomné identifikaci občanů. Spielberg před natáčením konzultoval s patnácti experty, jaké technologie budou v roce 2054 běžné a skenování očí bylo jednou z nich. Obecně ale platí, že sběr biometrických údajů (ať už jde o otisky prstů, obličej, nebo právě duhovku) je citlivý, protože je vázán na tělo, a únik databáze biometrických identifikátorů je kvalitativně jiný problém než únik e-mailů. Projekt tedy od svého spuštění provázejí regulační problémy. V březnu 2024 španělský úřad pro ochranu dat AEPD nařídil tehdy ještě Worldcoinu dočasné zastavení sběru biometrických údajů kvůli stížnostem na nedostatečné informování uživatelů a sběr dat od nezletilých. V prosinci téhož roku bavorský regulátor nařídil firmě umožnit uživatelům kompletní smazání dat a vymazat záznamy „shromážděné bez dostatečného právního základu“. Jižní Korea udělila pokuty v celkové výši asi 790 tisíc dolarů za nedostatečný souhlas uživatelů. Keňský úřad pro ochranu dat vydal příkaz k zastavení činnosti po masových registracích, při nichž nebylo jasné, zda uživatelé rozumí, k čemu dávají souhlas. Hongkongský regulátor označil sběr snímků duhovky a obličeje jako „zbytečný a nadměrný“. A v květnu 2025 indonéské ministerstvo komunikace dočasně pozastavilo provoz kvůli chybějícím povolením.
Altman chce naskenovat miliardu lidí, ale celkově není jasné, jestli jde o futuristickou inovaci s předehrou k férovějšímu digitálnímu světu, nebo jen o další způsob, jak získat důležitá datová aktiva. Duhovka je unikátnější než otisk prstu a na rozdíl od hesla ji nelze změnit. Firma tvrdí, že skeny neshromažďuje a používá anonymizační technologie, nezávisle to však nelze ověřit.
Zažitá klubová kultura, která běží přes noc až do rána a nabízí hlasitou taneční hudbu, anonymní davy a jednoduchý byznys model (vstup + bar), umírá v New Yorku, Berlíně, Velké Británii i v Praze. Washington Post to na jaře pojmenoval provokativně: „Parties are dead. Or does it just feel that way?“, tedy „Večírky jsou mrtvé. Anebo se to tak jen zdá?“. Text dává dohromady několik souvislostí: krach řetězce Party City, pokles prodeje šampaňského, ústup velkých večírků, ale i obyčejný pocit, že se lidem často víc uleví, když se akce zruší, než když proběhne. Společnost je víc rozdělená, tribalizovaná, unavená a úzkostná a večírky, kde se míchají různé sociální bubliny, jsou najednou emočně i logisticky náročnější.
Berlín byl posledních třicet let symbolem techna a klubové kultury, za kterou se sjížděli lidé z celého světa. Kdo nestál frontu do klubu Berghain a neprošel face-checkem kolem slavného vyhazovače Svena, ten nezažil berlínské techno. Teď se v německých médiích vžilo slovo „Clubsterben“ (umírání klubů). Kluby čelí trojímu tlaku: prudce rostoucím nájmům a cenám energií, developerskému zájmu o lukrativní pozemky a rostoucímu počtu stížností sousedů. Zároveň přichází generace, která méně pije a do klubů vyráží méně často, což je problém pro model, který historicky stál na tržbách z barů.
Postupně to navíc povede ke komercionalizaci města: jakmile se některé kluby zavřou a jiné zůstanou jen pro turisty a korporátní večírky, těžko budeme dál mluvit o autentické berlínské klubové kultuře. Ještě tvrdší čísla přicházejí z Británie. Podle dostupných dat tam v roce 2013 fungovalo zhruba 1 700 klubů, v červnu 2024 jich zbylo už jen 787, tedy méně než polovina. Důvody jsou podobné jako v Berlíně: vysoké náklady, daně, drahá energie, slabá doprava v noci, covid, ale i změna návyků – méně lidí chce pravidelně trávit noci v přeplněných klubech, více preferuje domácí zábavu nebo jiné formy trávení času.
Česká scéna je menší, ale symptomy jsou stejné. PageNotFound i ČT24 nedávno popsaly těžko udržitelnou ekonomiku některých hudebních klubů v důsledku úbytku návštěvníků a nižších útrat. Ovšem potřeba společného rytmu a tělesného setkávání se obecně nevytrácí. Jen nechce být nutně spojena s alkoholem, kocovinou a ekonomicky neudržitelným nočním provozem. Migruje do jiných, často střízlivějších a „wellnessovějších“ forem. CNN se poměrně obsáhle věnuje fenoménu sober party, které pracují s podobně silnou energií, jakou známe z klasických klubů, ale s jinak nastavenou chemií: ranní nebo odpolední taneční party, coffee clubbing v kavárnách nebo sauna raves. Podle dat zájem o tyto formy soft clubbingu vzrostly mezi roky 2023 a 2024 o 92 %.
Typickým příkladem je akce Daybreaker, která místo páteční noci strávené v zadýchaném klubu nabízí ranní taneční akci od 6 hodin, kde DJ, světla a společný tanec fungují stejně intenzivně jako klasický rave, ale místo alkoholu se podává káva, matcha, voda a smoothies. Kdo na tyhle akce chodí? Hlavním tahounem je Gen Z a mladší mileniálové, pro které je typické menší pití alkoholu, větší důraz na duševní zdraví, spánek a rozpočet. Místo aby víkendem „utíkali od života“, chtějí spíš zážitky, které s jejich životem ladí – být fit, mít ráno energii, nemít úzkosti z toho, co se stalo v noci.
Sober party mají několik výhod, které se opakují v rozhovorech i reportech: lidé se cítí bezpečněji (méně agresivity a obtěžování), vytvářejí se autentičtější vztahy (pamatujete si jména i rozhovory) a podle návštěvníků zároveň získáváte to, co klasické party vždycky slibovaly: blízkost a kolektivní euforii.
Když se JD Vance, současný viceprezident USA, zúčasnil jako mladý student na Yaleově univerzitě přednášky Petera Thiela, napsal o ní: „Peterova přednáška zůstává nejvýznamnějším okamžikem mého studia na právnické fakultě. Vyjádřil pocit, který pro mě do té doby zůstal nezformovaný: že jsem posedlý úspěchem pro něho samého – ne jako cílem k něčemu smysluplnému, ale abych vyhrál společenskou soutěž.“ A o kousek dál ve svém textu o konverzi ke katolické víře How I Joined the Resistance pokračuje: „Peter mi ale zanechal ještě jednu věc: byl to pravděpodobně nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy potkal, ale byl také křesťan. Vzpíral se společenské šabloně, kterou jsem si vytvořil – že hloupí lidé jsou křesťané a chytří ateisté.“ O vlivu miliardáře Thiela (filosofickém i praktickém) na současné dění v USA jsme už několikrát podrobně psali a informovali jsme i o jeho nedávné sérii přednášek v prestižním Commonwealth Clubu v San Franciscu. Celý způsob jeho myšlení nedávno velice důkladně rozebral text v křesťanském magazínu ChristNet, který si můžete prostudovat na odkazu níže. Z čeho jeho přesvědčení vlastně vychází? Proč se dnes křesťanství stává hlavním myšlenkovým směrem v Silicon Valley? A jak si Thiel představuje, že bychom měli „oprášit“ svůj vztah k Bohu, abychom se jako lidstvo vyhnuli apokalyptickému konci? Který on sám nicméně patrně hodlá přežít v patřičně sofistikovaném zařízení, které buduje na svém 477akrovém pozemku na Novém Zélandu.
