Aimortality.org je web, který vede evidenci lidí, jejichž smrt souvisí s umělou inteligencí. Od března 2023 do letošního května zaznamenal 33 úmrtí ve 22 případech, kde interakce s AI chatbotem byla podle žalob, prohlášení rodin nebo vyšetřování přispívajícím faktorem. 16 obětí tvořili sami uživatelé, u nichž interakce s chatbotem přispěla k sebevraždě nebo k rozvoji psychózy, 17 byly třetí osoby zabité člověkem, kterého AI konverzace radikalizovala k násilí. Třicet procent obětí byli nezletilí ve věku 11 až 17 let, a případy z let 2025 a 2026 už samy o sobě převyšují součet všech předchozích let dohromady.
Nejvíc případů se týká ChatGPT, a věc už nabrala i právní rozměr. Floridský generální prokurátor letos v dubnu zahájil první trestní vyšetřování americké AI firmy vůbec, poté co vyšetřovatelé spojili ChatGPT s masovou střelbou na Florida State University, a v červnu podal i občanskoprávní žalobu, která poprvé jmenuje šéfa OpenAI Sama Altmana jako osobně odpovědného za újmu způsobenou uživatelům. Nezávisle na tom loni v Británii soud poprvé odsoudil vraha, jehož čin souvisel s konverzacemi s čínským modelem DeepSeek, což ukazuje, že nejde jen o problém amerických jazykových modelů.
Osamělost podle nové rozsáhlé analýzy zvyšuje riziko kognitivního úpadku a dřívější smrti, a to nezávisle na tom, jak často má člověk skutečný sociální kontakt. Výzkum publikovaný v červenci v Journal of Personality and Social Psychology spojil data z jedenácti dlouhodobých studií na 175 tisících dospělých starších padesáti let z osmnácti zemí. Účastníci uváděli, jak často se cítí osamělí a jak často se s někým reálně stýkají, a vědci pak sledovali, jak se u nich měnil kognitivní stav a kdo z nich zemřel.
Klíčové zjištění je, že rozhoduje vnitřní pocit. Člověk, který žije sám, ale osamělý se necítí, na tom byl výrazně lépe než člověk obklopený lidmi, který se přesto cítí odříznutý. Jinými slovy, osamělost je subjektivní stav, ne objektivní míra izolace, a právě tenhle subjektivní pocit koreloval s rychlejším přechodem od zdravého kognitivního stavu k vážnému poškození i s vyšší celkovou úmrtností. Studie zapadá do širšího obrazu, který se v posledních letech skládá dohromady. Osamělost se čím dál víc řadí vedle kouření nebo obezity jako rizikový faktor, který zkracuje život, jen o něm mluvíme mnohem méně. Souvisí to i s tím, o čem jsme psali dřív, o čínské aplikaci, která hlídá, jestli je člověk ještě naživu, nebo o slibech, že osamělost vyřeší AI společník.
Ve znepokojivém sestřihu lze pozorovat šéfy nějvětších AI firem odpovídat na otázku, zda ve světle různých doomerských AI teorií „preferují, aby lidská rasa přetrvala“. Otázka je jednoznačná. Odpovědi několika jednotlivců, kteří prakticky rozhodují o životech miliard lidí, už méně. Váhají, vykrucují se, ani se nesnaží přestírat, že na tuto otázku mají jasnou odpověď. Co se to vlastně děje? I Hitler chtěl tisíciletou říši pro lidi (i když jen pro sebe a „jeho“ Árijce). Stejně jako třeba jehovisté. Stejně jako většina utopistů. Jak se stane, že zradíš vlastní druh? Ve prospěch úplného Neznáma? Rasu, rodinu nebo národ — to už jsme v historii viděli. Ale vlastní druh? Který je podle všeho vybaven nejsložitějším strukturovaným útvarem ve známém vesmíru (zvaným mozek)? AI je vůči mozku stále na promilích komplexity. Až do této chvíle bylo cílem mnoha lidí stvořit (nějakou) představu ráje pro (nějaké) lidi. Ale toto je úplně nový level. Pracovat na „ráji bez lidí“.
Formální i dramaturgická kvalita AI filmové produkce neustále vzrůstá. Každý záběr tohoto 13-minutového sci-fi horroru o smrti po smrti byl vygenerován v Seedance 2.0 — režisér Neill Blomkamp jej prostřednictvím promptů režíroval záběr po záběru. Postavy mají tváře a hlasy 32 skutečných lidí, kteří byli vyfotografováni a jejichž hlasy byly nahrány na základě smluv o užití jejich podoby a hlasu. Výtvarné návrhy vytvořili lidští umělci.
Emise oxidu uhličitého loni ve Spojených státech vyskočily o 3,2 procent, což je po letech, kdy americké emise spíš klesaly, prudký obrat. A protože se v Číně, největším znečišťovateli světa, růst emisí téměř zastavil, připadla loni na Ameriku polovina celého globálního nárůstu. Podle statistické ročenky Energetického institutu za tím stojí kombinace rostoucí spotřeby elektřiny a nečekaného návratu k uhlí, jehož výroba v USA skočila o třináct procent.
Hlavním tahounem té spotřeby jsou datacentra pro umělou inteligenci. Spojené státy dnes spotřebují zhruba čtyřicet procent veškeré elektřiny, kterou datacentra na světě spolykají, a jejich hlad roste rychleji, než stačí přibývat čisté zdroje. Solární energie sice v zemi loni vzrostla o 28 procent, ale v absolutních číslech tento přírůstek pohltila obří poptávka a zbytek dorovnaly staré uhelné elektrárny, které Trumpova administrativa nutí zůstat v provozu, zatímco velké větrné a solární projekty blokuje.
Je důležité dodat, že jeden rok ještě nedělá trend a že celý skok nárůstu emisí nelze svést jen na datacentra. Přesto je to výmluvný obraz doby. Zatímco svět se pracně snaží odklonit od fosilních paliv, nová technologie, která má být revoluční, roztáčí spotřebu energie tak, že kvůli ní jsou potřeba zastaralé uhelné elektrárny. Umělá inteligence tedy spíš připomíná, že každý slib pokroku má i svůj špinavý účet, který někdo (planeta) musí zaplatit.
Chatboti dokážou působit empaticky, uklidnit nás a reagovat tak přesvědčivě, že snadno získáme pocit, že našim emocím skutečně rozumějí. Neurovědci z Université de Montréal a Johns Hopkins University však upozorňují na zásadní rozdíl mezi inteligentním chováním a vědomím. Současná umělá inteligence podle nich informace zpracovává a vytváří vhodné odpovědi, nemá ale vlastní prožívání, city ani schopnost skutečného soucitu.
Největší riziko vzniká ve chvíli, kdy se na chatboty obracejí lidé v psychické krizi, osamělosti nebo při hledání podpory v těžkých životních situacích. Odpověď může znít citlivě a lidsky, za jejími slovy však není nikdo, kdo by cítil odpovědnost, starost nebo morální závazek. Umělá inteligence může být užitečným nástrojem, neměla by se ale stát náhradou lidského vztahu, odborné pomoci ani skutečné péče.
Že umělá inteligence spotřebovává ohromné množství energie, o tom se mluví už delší dobu. V posledních měsících ale nabírá na síle ještě další téma s tím spjaté a pro člověka mnohem důležitější — voda. Datacentra je totiž nutné neustále chladit a chlazení polyká velké objemy pitné vody, často přímo tam, kde už s ní bývají problémy. V Morgan County v americkém státě Georgia si obyvatelé po zahájení stavby velkého centra společnosti Meta stěžují, že jim z kohoutku teče hnědá voda, kvůli které jim přestaly fungovat domácí spotřebiče a musí si na pití i vaření vozit balenou. Případ se dostal až do Kongresu, kde poslankyně Alexandria Ocasio-Cortez ukazovala dvě sklenice zkalené vody odebrané přímo na místě. V Utahu zase návrh datacentra v oblasti vysychajícího Velkého solného jezera vyvolal skoro čtyři tisíce oficiálních protestů a napříč Spojenými státy už přes padesát měst zavedlo zákaz nebo moratorium na stavbu nových center. Jak to shrnul jeden z provozovatelů, datacentrum se stalo novým strašákem.
Loni datacentra po světě spotřebovala víc elektřiny než kterákoli země kromě deseti největších a do čtyř let se má jejich spotřeba víc než zdvojnásobit. Jen výroba elektřiny pro ně si podle zprávy Univerzity OSN vyžádá do roku 2030 zhruba 9,3 bilionu litrů vody. To je tolik, kolik by jako pitná voda vystačila celému světu na rok a tři čtvrtě. A to je pořád jen voda na elektřinu, nikoli na samotné chlazení serverů, které spotřebovává další obrovské objemy. Třeba vygenerování jednoho složitějšího videa si vyžádá kolem čtyř litrů vody. Kolik přesně která služba spotřebuje, se přitom z velké části neví, protože firmy svá čísla tají a vědci je musí jen odhadovat.
Výrobci čipů slibují, že problém vyřeší sami. Nvidia oznámila, že její nejnovější servery přejdou výhradně na kapalinové chlazení v uzavřeném okruhu, které podle firmy odbourává takřka veškerou spotřebu vody. Ale i to má háček. Profesor Andrew Chien z Chicagské univerzity upozorňuje, že nulová spotřeba je nereálná a že takové systémy jsou drahé, a hlavně platí, že každé zefektivnění zatím okamžitě pohltí další růst poptávky. AI se napije méně na jeden dotaz, jenže dotazů přibývá rychleji, než se daří šetřit. Nejstřízlivější rada nakonec zaznívá od samotných vědců a je překvapivě prostá. Kaveh Madani z institutu OSN pro vodu to shrnuje tak, že nejčistší použití AI je žádné, a jeho kolegové dodávají, že na výpočty, otevírací dobu obchodu nebo recept fakt nepotřebujete jazykový model, když si vystačíte s vyhledávačem nebo s knihou.
Téma už proniká i do reklamy. Ve světových metropolích se objevila kampaň značky Polaroid. Její billboard s nápisem, ať si lidé radši skočí do vody, než ji datacentra vypijí, visel od pláže na newyorském Coney Islandu až po londýnské metro. Polaroid takovou kampaň proti předigitalizovanému světu vede opakovaně, jejím jádrem je myšlenka, že v éře umělé inteligence je samotná existence analogového foťáku aktem vzpoury.
Midjourney je AI firma, kterou až dosud znal svět jako generátor obrázků z textu. Nyní oznámila svůj první hardwarový produkt, a nečekaně jde o skener, který má za zhruba šedesát vteřin zmapovat celé lidské tělo. Vystoupíte na plošinu, ta vás rychlostí pár centimetrů za vteřinu spustí do vody a cestou dolů vás obklopí prstenec ultrazvukových senzorů, který firma sama přirovnává k hejnu delfínů snímajících vás echolokací ze všech stran. Výsledkem má být trojrozměrná mapa těla do zlomku milimetru, podobná tomu, co dnes umí magnetická rezonance, jen prý téměř stokrát rychleji a bez záření.
Skener nemá stát v nemocnici, ale v lázních. První Midjourney Spa se má otevřít koncem roku 2027 v San Franciscu, kde zhruba deset skenerů bude součástí saun, ledových lázní a vířivek. Zakladatel David Holz to shrnul do věty, že firma toužila po něčem stejně mocném jako rezonance a stejně všedním jako návštěva wellness. Skenování zdravého těla se tu tedy nemá stát lékařským úkonem, ale vedlejším produktem příjemně stráveného odpoledne. Do roku 2031 chce mít Midjourney po světě padesát tisíc takových strojů a slibuje, že s dostatkem včasného zobrazování by se svět mohl vyhnout třetině všech úmrtí a polovině nákladů na zdravotnictví.
Má to samozřejmě i svou stinnou stránku. Firma nepomůže jen vašemu zdraví, ale hlavně získává vaše tělo jako obraz. Při miliardě skenů měsíčně, o které Holz sní, by vznikl největší soubor obrazových dat o lidských tělech v dějinách, a stejně jako u generátoru obrázků platí, že skutečným produktem nakonec nejste vy, ale to, co se z vás dá vytěžit. Sluší se dodat, že zatím jde o prototyp první generace bez schválení amerického lékového úřadu a že tvrzení o převaze nad rezonancí je prozatím jen marketing. Tak jako tak je příznačné, že vizi věčného zdraví nám dnes nepřináší lékař ani kněz, ale firma na umělé obrázky, která nás zve, ať se z vlastní pomíjivosti přijdeme vykoupat do bazénu.
Projekty obřích amerických datacenter vypadají zblízka ještě šíleněji, než si umí člověk představit. Nejde jenom o jejich příkon, ale o to, kde chcete energii vzít, s jakou účinností ji vyrábět a z čeho. Představte si baterii plynových elektráren, které mají celkový výkon asi jako 10-12 Temelínů — a většina jejich výstupu jen zahřívá okolí plus chrlí do atmosféry dodatečné CO2. Datacentra se mají navíc stavět hlavně v Utahu, kde je už tak teplo a hlavně tam není dost vody na chlazení, takže ta se plánuje odebírat z podzemích rezervoárů „s nejistou kapacitou a nejasným ekologickým dopadem“. V Evropě máme green deal s ultimátními cíli, aniž by bylo jasné, jak je zajistit bez rozvratu společnosti a ekonomiky. Američané pro změnu plánují spálit, co jim přijde pod ruku, jen aby Čína neměla AGI (superinteligenci) první. Obojí je poměrně na hlavu.
Peter Thiel, spoluzakladatel Palantiru a jeden z nejvlivnějších mužů Silicon Valley, se přestěhoval do Buenos Aires. Koupil vilu v jedné z nejexkluzivnějších čtvrtí, zapsal děti do místní školy a na večeři s argentinskými ekonomy diskutuje o Antikristu, jednom ze svých oblíbených témat. Není to Thielův první záložní plán na přežití, kdyby přišel nějaký světový konflikt. Thiel má občanství na Novém Zélandu, žádal o pas na Maltě a dlouhodobě sbírá země jako pojistku proti rizikům, před nimiž veřejně varuje: jaderná válka, nekontrolovaná umělá inteligence, případně obojí najednou. Argentina ho láká mimo jiné proto, že leží daleko od potenciálních konfliktů na severní polokouli. Španělsko-argentinský technologický podnikatel z jeho okruhu to říká otevřeně: „Ve chvíli, kdy Čína vezme Tchaj-wan nebo Rusko Litvu, jsem v Buenos Aires.“
Ideologicky Thiel v Argentině našel souputníka v prezidentu Mileim, jehož libertariánská politika deregulace a škrtů mu sedí. Milei jejich setkání popsal jako „schůzku dvou anarchokapitalistů“. Thiel se prý Mileia ptal, jak zajistí, aby libertarianismus v Argentině přežil i jeho prezidentství. Podle New York Times, které příběh přinesly, část argentinské opozice šíří spekulace o datových centrech, zasahování do příštích voleb nebo o roli Palantiru, který má hluboké vztahy s americkou vládou. Thiel zatím investoval pouze do nemovitostí, včetně pozemku v Uruguaji poblíž Punta del Este, kde někteří předpokládají i kryt pro případ jaderné apokalypsy. Možná přehnané, možná ne. Člověk, který pomohl vybudovat systémy sledování pro americké zpravodajské služby a nyní hledá útočiště na konci světa, každopádně ví něco, co většina z nás neví.
Argetina navíc plánuje vytvoření nové kategorie AI korporací v argentinském právu: nelidské korporace. Jedná se o subjekty provozované agenty umělé inteligence nebo roboty. Tam, kde tyto systémy vykonávají nezávislý úsudek v nepředvídatelném prostředí – pak musí, pokud mají být skutečně užitečné – jejich jednání s sebou nést skutečná rizika. Omezená odpovědnost není pro takové subjekty luxusem; je předpokladem jejich existence. Lidští akcionáři se mohou účastnit, ale nebude je povinné mít.
