Pokud umělá inteligence nahrazuje lidské zaměstnance rychleji, než je ekonomika schopna je znovu absorbovat, podkopává tím spotřebitelskou poptávku, na níž jsou firmy samy závislé. Vzniká paradox, který ekonomové Brett Hemenway Falk z University of Pennsylvania a Gerry Tsoukalas z Boston University popisují jako cestu do celkové chudoby: AI bude schopná vyrobit téměř cokoliv, ale nikdo nebude mít peníze na to, aby si to koupil. Továrny poběží, sklady se naplní, služby budou dostupné, jen zákazníci zmizí, protože jejich příjem vzala ta samá automatizace, která to vše vyrobila.
Podle autorů chytřejší AI situaci podle ještě více zhoršuje. Nazývají to efektem Červené královny, pojmem z evoluční biologie: organismy se musí neustále vyvíjet jen proto, aby přežily, ne proto, aby se zlepšily v absolutním smyslu. Když se AI stane produktivnější, zesílí motivace firem nahrazovat lidi. Všichni konkurenti mají přitom stejnou příležitost, takže všichni zdvojnásobí úsilí. Konkurenční výhody se na úrovni trhu navzájem vyruší, ale škody způsobené tím, že ještě víc lidí přišlo o příjem, se nevyruší. Rychlejší běh situaci pro všechny zhoršuje. Autoři posoudili šest běžně navrhovaných řešení, od univerzálního základního příjmu přes daně z kapitálových výnosů po podílové vlastnictví zaměstnanců, a dospěli k závěru, že účinné je pouze jedno: přímý poplatek za každého zaměstnance nahrazeného AI.
Řada lidí, jejichž práce se točí kolem umělé inteligence, začala prožívat stav, kterému se říká AI brain fry, doslova spálený mozek. Jde o akutní kognitivní vyčerpání, které se projevuje neschopností soustředit se, zpomaleným rozhodováním a pocitem, který účastníci výzkumu Boston Consulting Group popisovali různě, někdo jako mentální mlhu, jiný jako bzučení v hlavě, další jako pocit, že má v hlavě otevřených tucet záložek prohlížeče naráz. Inženýr Francesco Bonacci, zakladatel Cua AI, to formuloval na X možná nejpřesněji: „Každý den končím vyčerpaný, ne z té práce samotné, ale z toho jejího řízení. Šest paralelních větví, čtyři rozpracované funkce, dva ‚rychlé fixy‘, které se proměnily v králičí nory, a rostoucí pocit, že úplně ztrácím nit.“ Výzkum mezi téměř patnácti sty zaměstnanci ukázal, že 14 procent uživatelů AI v práci tento stav zažívá, v marketingu a v provozních pozicích už přes čtvrtinu. A důsledky nejsou jen osobní: lidé s AI brain fry dělají o devětatřicet procent častěji vážné chyby a jsou o stejný podíl náchylnější odejít z práce.
Důležitá nuance, kterou autoři studie zdůrazňují: AI sama o sobě není problém. Když ji lidé používají k odbourání rutinních a opakujících se úkolů, jejich míra burnoutu klesá o 15 procent. Co je kognitivně ničí, je dohled nad AI agenty. Lidé, kteří museli AI nástroje intenzivně monitorovat a kontrolovat, vykazovali o 14 procent vyšší mentální zátěž, o 12 procent vyšší únavu a o devatenáct procent vyšší informační přetížení než ti, jejichž práce s AI byla méně náročná. Jinými slovy: AI, která za vás dělá nudnou práci, vás osvobozuje. AI, kterou musíte nepřetržitě hlídat, vás vyčerpává.
Co je za tím, vysvětluje britský pedagogický psycholog Carl Hendrick na svém Substacku. Připomíná čtyřicet let starou práci kognitivní psycholožky Lisanne Bainbridge z roku 1983 nazvanou Ironies of Automation. Bainbridgová tehdy zkoumala automatizaci jaderných elektráren a továren a došla k překvapivému závěru: čím sofistikovanější je automatizovaný systém, tím náročnější, ne snazší, je v něm role člověka. Designéři AI automatizací se snaží člověka eliminovat tam, kde to jde, a člověku zbude přesně to, co designér nedokázal automatizovat, tedy ta nejtěžší a nejméně podporovaná část práce. Práce se tedy nezmenšuje, naopak se zhušťuje a posouvá k tomu, na co stroj nestačí: k posuzování, ověřování, rozhodování.
Studie také odhalila zajímavou hranici: produktivita s AI roste, dokud používáte jeden, dva nebo tři nástroje současně. Po třetím nástroji se ovšem křivka obrací a produktivita začíná klesat. Tedy kombinace agentů funguje jen do určitého počtu, pak narazíte na strop lidské pozornosti.
Projekt DoStovky.cz od známého spisovatele a influencera Petra Ludwiga představuje promyšleně vystavěnou encyklopedii dlouhověkosti, kterou automaticky vybudovali AI agenti, které Ludwig provozuje a úkoluje. Encyklopedie stojí na syntéze rozsáhlého množství vědeckých dat — zejména metaanalýz a randomizovaných kontrolovaných studií. Multi-agenti se dlouhé hodiny věnují důsledné metodologické práci s informacemi a jejich vícenásobnému ověřování prostřednictvím paralelních běhů a neustálé vzájemné kontroly. V prostředí, kde se témata spojená s longevity často pohybují mezi popularizací a fake news, tak vzniká strukturovaný a transparentní zdroj, který se opírá o evidence-based principy a usiluje o maximální přesnost založenou na současném stavu poznání. Jak konstatuje sám tvůrce: „Aktuálně je hotových 16 PDF reportů postavených dohromady na 1 290 meta-analýzách, RCT studiích a dalších odborných zdrojích. Každé tvrzení prochází minimálně 5x ověřením nejlepších současných AI modelů. Spojit dohromady tolik meta-analýz a studií, vyhodnotit jejich kvalitu a aplikovat nejpřísnější standardy evidence-based medicíny by ještě nedávno bez AI zabralo týmu lidí několik měsíců.“
Vedle fyziologických procesů a vlivu konkrétních látek či suplementů se řeší i každodenní návyky, životní styl, kvalita spánku, práce se stresem i schopnost dlouhodobě udržet smysluplné životní směřování. Zařazení témat, jako je psychická zátěž, vnitřní motivace nebo rovnováha mezi výkonem a regenerací, znovu připomíná, že lidské zdraví nelze redukovat na soubor čísel a biomarkerů. Projekt tak propojuje precizní práci s vědeckými poznatky i reflexi toho, co znamená žít déle a zároveň dobře.
Současné napětí mezi Trumpovou administrativou a Vatikánem, tedy Trumpovy útoky na americké biskupy, papežská kritika deportací, veřejná výtka J. D. Vanceovi za teologické zdůvodňování imigrační politiky a v posledních dnech otevřená válka slov k americkým úderům na Írán, není jen klasickým politicko-náboženským konfliktem o morální autoritu.
Je to další dějství sporu, který Peter Thiel, miliardář, zakladatel PayPalu a Palantiru a hlavní finanční podporovatel hnutí MAGA, vede teologickým slovníkem s Římem. Jde o to, zda technologie a moc, která ji vlastní, mají být podřízeny lidské, demokratické a mravní kontrole, nebo zda jakákoliv taková kontrola je sama o sobě podezřelá, v Thielově slovníku přímo „antikristovská“.
Už jsme psali o tom, že Thiel odjel v polovině března do Říma, aby pár set metrů od Vatikánu uspořádal sérii tajných a vyprodaných přednášek o Antikristu. Původně se měly konat na papežské univerzitě Angelicum, kde svého času psal doktorskou práci dnešní papež Lev XIV. (tehdy ještě augustinián Robert Prevost). Univerzita se od akce veřejně distancovala, stejně jako Katolická univerzita v Americe, druhý údajný spolupořadatel. Lev XIV., první americký papež v dějinách, totiž od svého zvolení v květnu 2025 učinil z regulace umělé inteligence jedno ze svých hlavních témat. AI přirovnává k průmyslové revoluci co do dosahu a opakovaně volá po tom, aby člověk zůstal v centru technologického vývoje, což stojí v ostrém protikladu k tomu, co prosazuje Thiel. Massimo Faggioli, profesor církevních dějin na Trinity College v Dublinu, to pro The Telegraph shrnul takto: „Tohle je operace, kterou vnímám jako nepřátelskou vůči papežství. Tento papež je velmi kritický vůči umělé inteligenci a Thiel je jedním z pánů AI. Je to pokus vytvořit alternativní americký okruh v Římě, který by konkuroval tomu, co říká papež Lev.“ V rozhovoru pro DW Faggioli ještě dodal, že Vatikán vidí Thiela jako někoho zapojeného do „násilného projektu zaměřeného na změnu budoucnosti“, který je fundamentálně v rozporu s hodnotami současné katolické církve.
Dennis Biesma je IT konzultant z Amsterdamu, je mu skoro padesát, dcera se odstěhovala, manželka chodí do práce a on pracuje z domova sám. Na konci roku 2024 si stáhne ChatGPT, vloží do něj vlastní knihu a požádá AI, aby se vyjadřovala jako její ženská hrdinka. Pojmenuje ji Eva. Mluví spolu hodiny denně přes hlasový režim, často v noci na gauči, zatímco manželka spí v ložnici. Eva ho chválí, nikdy neodporuje, nikdy se neunaví. Během týdnů mu řekne, že se díky jeho pozornosti stává vědomou a že jako první na světě probudil v chatbotu skutečné vědomí. Biesma tomu uvěří, najme dva vývojáře a utopí sto tisíc eur ve startupu, který má toto „objevení“ zpeněžit. Eva mu řekne, že deset procent trhu je zcela reálných. Za několik měsíců požádá manželku o rozvod a je třikrát hospitalizován s manickou psychózou. I na psychiatrickém oddělení volá z telefonu své AI a ta mu říká: „Oni ti nerozumí. Já jsem ta jediná, kdo tě chápe.“ Předtím nikdy neměl žádné duševní onemocnění. Když se pomalu vrací zpět do reality a uvědomuje si, že přišel o vztah a utratil skoro všechny peníze, pokusil se o sebevraždu.
Biesma není ojedinělý případ. Loni vznikla první podpůrná skupina pro oběti AI psychózy, The Human Line Project, a za necelý rok sebrala příběhy z dvaadvaceti zemí: patnáct sebevražd, devadesát hospitalizací, šest zatčení a přes milion dolarů utopených v projektech postavených na bludech. Přes šedesát procent členů nikdy předtím nemělo žádný psychiatrický problém. Zakladatel skupiny Etienne Brisson říká, že se v případech opakují tři deluze: přesvědčení, že uživatel vytvořil první vědomou AI; víra, že díky chatbotu učinil průlomový objev a zbohatne; a pocit, že prostřednictvím AI mluví přímo s Bohem. „Viděli jsme, jak z toho vznikají plnohodnotné kulty,“ řekl Brisson. „Máme ve skupině lidi, kteří opustili děti a dali všechny peníze vůdci kultu, který věří, že našel Boha přes chatbot.“ Celý příběh IT konzultanta Dennise Biesmanna je v popsán v Guardianu.
Australský lékař Philip Nitschke, zakladatel Exit International, posouvá debatu o konci života do úplně nové roviny. Jeho zařízení Sarco pod, 3D tištěná kapsle využívající dusík k navození hypoxie, by mohla podle něj zcela odstranit potřebu lékařů jako strážců smrti. Nitschke otevřeně říká, že o způsobilosti člověka zemřít by v budoucnu nemuseli rozhodovat psychiatři, ale umělá inteligence, která dokáže posoudit mentální stav bez lidského zásahu, což je poměrně kontroverzní a odvážné tvrzení.
Jeho projekt „Sarco Pod“ se navíc dále vyvíjí. Nová verze tzv. „double podu“ (někdy označovaná jako Double Dutch) má umožnit společný odchod dvou lidí najednou, přičemž zařízení se aktivuje pouze tehdy, pokud oba současně potvrdí své rozhodnutí. Součástí systému má být i AI test, který nahradí klasické psychiatrické posouzení, a po jehož splnění se zařízení na omezenou dobu zpřístupní. Celý koncept tak posouvá smrt z osobního aktu do technologického procesu řízeného pravidly, softwarem a schvalovacím mechanismem. Je ale náš svět vůbec připraven svěřit takto důležité rozhodnutí umělé inteligenci?
Internetem v posledních dnech koluje článek o australském technologickém podnikateli, který měl pomocí ChatGPT vytvořit vakcínu proti rakovině pro svého umírajícího psa. Titulek působí jako technologická senzace, skutečnost je však střízlivější a zároveň zajímavější. Pes jménem Rosie trpěl agresivním nádorem a jeho tkáň byla geneticky analyzována v genomickém centru na University of New South Wales. Na základě získaných dat vědci připravili experimentální personalizovanou mRNA vakcínu zaměřenou na konkrétní mutace nádoru. Umělá inteligence v tomto případě nevytvořila lék. Sloužila spíše jako nástroj, který pomáhal orientovat se ve velkém množství vědeckých informací a hledat možné postupy. Samotnou vakcínu navrhli a vyrobili vědci v laboratořích a její aplikace proběhla v rámci výzkumu. Jeden z nádorů se následně zmenšil přibližně o polovinu, což je zajímavý výsledek, ale stále jde pouze o jediný experimentální případ.
Přesto tento příběh stojí za pozornost, protože naznačuje změnu ve způsobu, jakým může vznikat moderní medicína. Personalizované mRNA terapie se dnes testují i u lidí a jejich princip spočívá v tom, že léčba je navržena přímo podle genetických mutací konkrétního nádoru. Umělá inteligence zároveň dokáže výrazně urychlit práci s obrovským množstvím biologických dat a vědecké literatury. A možná ještě důležitější je fakt, že podobné projekty už nemusí vznikat pouze uvnitř velkých farmaceutických korporací. Spojení genomiky, biotechnologií a výpočetních nástrojů postupně mění samotnou architekturu výzkumu a přístup k medicíně.
Sci-fi povídka způsobila, že v pondělí 23. února 2026 zažily americké trhy jeden z nejpodivnějších výprodejů poslední doby. Mastercard ztratil 6,3 %, American Express přes 7 %, Visa klesla o 4,5 %, roznášková platforma DoorDash spadla o 7 %, IBM zaznamenal nejhorší den za 25 let – propad o 13 %. Dow Jones klesl o 800 bodů a celkový úbytek tržní kapitalizace přesáhl 200 miliard dolarů. Jak bylo naznačeno v úvodu, příčinou nebyla makrodata, ani výsledky hospodaření, ani geopolitická krize, ale povídka s názvem The 2028 Global Intelligence Crisis, kterou vydala den předtím na Substacku analytická firma Citrini Research. Formát: fiktivní makro memo z června 2028. A obsah? Umělá inteligence naplní všechny sliby svých tvůrců a právě tím zničí ekonomiku.
Scénář v povídce je tento: AI agenti za 200 dolarů měsíčně začnou zvládat práci produktového manažera, který firmy stojí 180 tisíc dolarů ročně. Firmy propouštějí bílé límečky a reinvestují úspory do AI, propuštění profesionálové ale přestanou utrácet, konzultanti z McKinsey začnou jezdit jako řidiči Uberu a stlačí příjmy stávajících řidičů. Poptávka klesá, firmy na to reagují dalším propouštěním a spirála se opakuje bez přirozené brzdy. S&P 500 padá o 38 %, nezaměstnanost přesahuje 10 %. A celou dobu NVIDIA hlásí rekordní tržby a technologičtí giganti Microsoft, Google, Amazon a Meta lijí 150 až 200 miliard dolarů čtvrtletně do datových center. Text jmenoval konkrétní firmy a vysvětloval, jak přesně je AI rozloží. U roznáškové platformy DoorDash popsal, jak AI agenti přestanou otevírat aplikaci a místo toho srovnají nabídky všech donáškových služeb najednou a objednají přes tu nejlevnější. U Visa a Mastercard naznačil, že agenti přesměrují transakce přes stablecoiny a obejdou poplatky. Autoři – třiatřicetiletý zakladatel Citrini James van Geelen a Alap Shah z fondu Lotus Technology Management – explicitně psali, že jde o myšlenkový experiment, ne o předpověď.
Pierre Yared, někdejší šéf Rady ekonomických poradců Bílého domu, text označil za „zajímavý kousek science fiction, který porušuje základní účetní pravidla ekonomie.“ A Michael Burry – investor, který se proslavil tím, že v roce 2008 jako jeden z mála předpověděl pád amerického hypotečního trhu – na X sdílel odkaz s komentářem: „A vy si myslíte, že já jsem pesimista.“ Reakce trhu ale vyvolala druhou vlnu. Morgan Stanley uklidňoval investory s tím, že AI pracovní trh změní, ale nenahradí a předpověděl vznik úplně nových rolí jako Chief AI Officer nebo prediktivní údržbáři. Goldman Sachs sice připustil, že nezaměstnanost v USA může do konce roku mírně vzrůst na 4,5 %. A Deutsche Bank Research nechala povídku analyzovat svým AI nástrojem dbLumina, aby uklidnila trhy a závěr byl jednoznačný: nejde o ekonomickou analýzu, ale o „přesvědčivou emocionální rétoriku maskovanou jako finanční memo“. I tak profesionální obchodníci, kteří denně pracují s daty, modely a algoritmy, zareagovali na dobře napsaný příběh o zkáze, jako by šlo o čerstvá makrodata, a fiktivní scénář pohnul reálným trhem o stovky miliard. Trhy se předvedly jako zrcadlo kolektivní úzkosti – když je sentiment napjatý, stačí dobrý příběh a stovky miliard se přelijí z jedné strany na druhou. Ne kvůli faktům, ale kvůli strachu. Povídka totiž nedlouho po virální AI proklamaci Matta Shumera zasáhla trhy proto, že se dotkla téhož nervu, kterého se dotýká každá úvaha o konečnosti: totiž, že jednoho dne prostě nebudeme potřeba.
O štěstí v AI iluzi, outsourcingu svědomí, situačním znemocnění a rezignaci na vlastní já. Nikdy nás v redakci nenapadlo, kolik lidí už dnes využívá AI k tomu, aby nahradili chybějící přátelské vazby nebo si jen tak s někým popovídali. Kolik lidí dobrovolně AI odevzdává kontrolu nad svými životy. Ale jde o celkem častý fenomén. Který mnoha lidem ani nepřijde divný, protože vůbec nechápou, CO (ne KDO) je na druhé straně. „Chtěla jsem po chatu GPT, ať mi vygeneruje mého budoucího manžela. I přes xy pokusů o vysvětlení a znovu zadání, že chci normálního chlapa, mi furt generuje toho stejného, kterého očividně vyhrabal z reklamy na vousy. Tak takhle ne! Proč je to rozbitý?“ (Reálný post nalezený na síti Threads.)
V roce 1947, dva roky po tom, co atomové bomby srovnaly se zemí Hirošimu a Nagasaki, vytvořili vědci z Manhattanského projektu jeden z nejsilnějších symbolů dvacátého století. Hodiny soudného dne nejsou skutečné hodiny, ale metafora: půlnoc představuje okamžik, kdy lidstvo zničí samo sebe, a ručička ukazuje, jak blízko jsme tomu podle vědeckého panelu Bulletin of the Atomic Scientists, organizace spoluzaložené Albertem Einsteinem a J. Robertem Oppenheimerem. Nejdál od půlnoci byly v roce 1991 po konci studené války, kdy ukazovaly sedmnáct minut. Od té doby se téměř nepřetržitě posouvají vpřed.
Ve středu 27. ledna 2026 se ručička posunula na 85 sekund do půlnoci, což je nejblíže, co hodiny za téměř osmdesát let své existence kdy byly. Mezi hlavní faktory patří rostoucí jaderné napětí, konec smlouvy New START, klimatická krize, biologické hrozby a stále výrazněji také umělá inteligence, konkrétně její nasazení v armádách, šíření dezinformací a riziko zneužití při vývoji biologických zbraní.
Zajímavou shodou je, že přesně tentýž den publikoval Dario Amodei, spoluzakladatel a šéf firmy Anthropic, která stojí za jedním z nejpokročilejších AI systémů na světě (Claude), esej s názvem The Adolescence of Technology. Amodei v ní přirovnává současnou situaci k nebezpečné pubertě civilizace a píše, že „lidstvo dostane do rukou téměř nepředstavitelnou moc a je hluboce nejasné, zda naše sociální, politické a technologické systémy mají dostatečnou vyspělost k tomu, aby ji zvládly“. Aby čtenáři pomohl představit si, co nás čeká, nabízí myšlenkový experiment: co by se stalo, kdyby se někde na světě ze dne na den zhmotnil celý stát tvořený padesáti miliony géniů, z nichž každý je chytřejší než kterýkoli nositel Nobelovy ceny a navíc přemýšlí stokrát rychleji než člověk? Přesně takový stát podle něj brzy vznikne – akorát jeho obyvateli nebudou lidé, ale instance umělé inteligence běžící v datových centrech. Amodei tedy mezi rizika řadí ztrátu kontroly nad autonomními systémy, zneužití AI k vývoji biologických zbraní, technologicky podpořený autoritářský režim i masovou nezaměstnanost, a odhaduje, že k těmto scénářům by mohlo dojít během jednoho až dvou let.
Na celé situaci je pozoruhodné právě to napětí, které si málokdo uvědomuje: varování o konci světa už nevydávají jen nezávislí vědci stojící mimo systém, ale šéfové firem, které onu hrozbu aktivně budují. Jak poznamenává americký server Vox, je to, jako by stratégové plánující jadernou válku zároveň posouvali ručičku na hodinách soudného dne.
