Pocit, že čas od pandemie běží rychleji, není iluze ani stesk stárnoucích lidí, ale důsledek toho, jak mozek plynutí času odhaduje. Žádný orgán pro vnímání času člověk nemá a představa vnitřních hodin, které tikají a odpočítávají jednotky, je opravdu jen pouhou představou. Podle novějších prací, mimo jiné týmu psychologa Warricka Rosebooma z University of Sussex, měříme čas podle množství změn, které mozek stačí zpracovat, a zpětně podle toho, kolik vzpomínek nám z daného období zůstalo. Odtud plyne past dnešní doby. Digitální prostředí sype do smyslů obrovské množství podnětů, takže mozek v přítomnosti napočítá spoustu dění a hodina strávená na sociální síti uteče jako 10 minut. Zároveň z ní nezbude skoro nic, co by se dalo uložit, takže při zpětném pohledu se celé týdny slehnou do jedné nerozlišené hmoty. Psycholog Luke Jones z University of Manchester to shrnuje tak, že jde o nejhorší možnou kombinaci: hodně pozornosti, obsah žádný.
Evropské konsorcium TIMED, do kterého se spojili badatelé z Německa, Španělska, Švýcarska a Británie, sbíralo tři roky data od desítek tisíc lidí a došlo k tomu, že kdo tráví víc času na zařízeních a sítích, tomu čas ubíhá rychleji, a že to doprovází pocit viny a ztráty kontroly. Vedoucí výzkumu Ruth Ogdenová ovšem odmítá vinit jen techniku a míří i na kulturu, která nesnáší nečinnost: i když lidé volný čas mají, nedělat nic si nedovolí. Právě v klidných a nudných chvílích se přitom podle neurovědců ukládají vzpomínky, které minulosti dávají tvar.
https://www.noemamag.com/your-perception-of-time-is-in-fact-warped/
