Ye – „prorok post-moderního chaosu“ (jak jsme o něm v minulosti psali v článku „Zemřel Kanye West a zrodil se Yeezus, prorok naší doby?“) včera vydal dlouho očekávané dvanácté album Bully, kde se vrací k samplování, emotivnímu rapu, zpěvu a introspektivní atmosféře, ale zároveň experimentuje s novými produkčními postupy a fragmentovanou strukturou skladeb. Silnou stránkou alba je bezpochyby produkce, která místy působí jako návrat k jeho nejlepším momentům. Kritici i posluchači se shodují, že Bully nabízí momenty skutečné síly a originality, ale trpí nekonzistencí a pocitem nedokončenosti. Zároveň se objevily spekulace, že Ye používá při produkci AI, což následně popřel. Do celku navíc vstupuje období plné kontroverzí, veřejných skandálů a osobních krizí, které se do hudby propisují víc než kdy dřív. Výsledkem je album, které není tak úplně snadné poslouchat ani hodnotit, protože neustále osciluje mezi odkazem jeho minulých vrcholů a současným chaosem.
Videoklip k tracku Father, který dnes k novému albu vyšel, se nesnaží vyprávět lineární příběh, ale spíše vrstvit symboly do jedné intenzivní, téměř až rituální koláže. Děj je zasazený do prostoru připomínajícího kostel a svatbu, což okamžitě rámuje celý vizuál jako něco mezi obřadem a performancí, přičemž postavy a motivy se pohybují na hraně reality a absurdity, od rytíře jako archaického bojovníka přes mimozemšťany a astronauty až po postavy stylizované jako náboženské archetypy, což vytváří pocit, že se v klipu míchá mytologie s futuristickou estetikou do různých vrstev. Výsledkem je fragmentovaný obraz člověka, který se snaží udržet kontrolu nad vlastní identitou v realitě, která se mu postupně rozpadá. Videoklip je natočený na jeden statický záběr, režírovala ho jeho manželka Bianca Censori a hostuje v něm rapper Travis Scott. Hudební video skládá výrazné symboly a motivy do jednotné linie konfliktu mezi vírou, mocí a sebemytologizací.