České i evropské řeky mizí před očima a odhalují dna, kterých se roky nikdo nedotkl. Podle zprávy OSN z letošního března je to jeden z viditelných projevů toho, čemu se říká vodní bankrot. To znamená, že spotřeba a vyčerpávání sladkovodních zdrojů trvale předbíhá rychlost, jakou se příroda stihne obnovit. Slovo „krize“ už podle autorů zprávy nestačí k popisu toho, co se děje, protože nejde o dočasný výkyv, ale o strukturální stav, ve kterém svět dlouhodobě žije nad poměry. Přes dvě miliardy lidí dnes nemají doma přístup k bezpečně spravované pitné vodě a přes tři a půl miliardy postrádá odpovídající hygienické zázemí.
Studie zveřejněná letos v lednu v časopise Nature Geoscience jde ještě dál a varuje, že bez zásadní změny ve způsobu, jakým s vodou nakládáme, by do roku 2100 mohlo čelit vážnému nedostatku vody až 62 procent světové populace. Voda se přitom podle analytiků čím dál víc stává i geopolitickým rizikem, loni bylo zaznamenáno přes čtyři sta konfliktních událostí spojených s vodou po celém světě, o osmnáct procent víc než rok předtím. Evropská vedra posledních týdnů, vysychající Dunaj i Rýn, odstavené jaderné elektrárny na vodních tocích, to všechno tak není izolovaná meteorologická anomálie, ale viditelný symptom mnohem většího posunu. Voda jako samozřejmá danost, přestává být samozřejmá.
https://www.cfr.org/backgrounders/water-stress-global-problem-thats-getting-worse
