Proč vůbec existujeme? Protože Země trefila chemický jackpot. Že je Země ve správné vzdálenosti od Slunce, kde může existovat kapalná voda, to víme už dlouho. Nová studie publikovaná 9. února v Nature Astronomy ale ukazuje, že voda zdaleka nestačí. Tým Craiga Waltona z ETH Zurich zjistil, že během formování Země před 4,6 miliardami let muselo být v její tavenině přesně správné množství kyslíku. „Kdyby bylo jen o trochu víc nebo méně kyslíku během formování jádra, nebyl by dostatek fosforu nebo dusíku pro vznik života,“ říká Walton. Země trefila úzké okno mezi oběma extrémy, Mars ho minul: má v plášti víc fosforu než Země, ale výrazně méně dusíku. Jinými slovy: nestačí být ve správné vzdálenosti od hvězdy, planeta musí trefit chemický jackpot už při svém vzniku, a to je mnohem vzácnější, než jsme si mysleli.
Mechanismus je překvapivě jednoduchý. Každá mladá planeta je zpočátku roztavená. Těžké kovy klesají do jádra, lehčí materiály zůstávají blíž povrchu. Kyslík přitom rozhoduje o tom, kam putuje zbytek: při jeho nedostatku se fosfor naváže na železo a zmizí v jádře, pryč z dosahu budoucího života. Bez fosforu neexistuje DNA, buněčné membrány ani přenos energie v buňkách. Při nadbytku kyslíku zase snáze uniká dusík do vesmíru. Obojí znamená totéž: planeta, která vypadá obyvatelně, ve skutečnosti nikdy nemůže hostit život. A podle Waltonova týmu většina kamenných planet ve vesmíru tenhle test nezvládne.
