Letošní nominace navigačního systému pro pražské hřbitovy od dvojice Eduard Herrmann a Josef Tomšej na cenu Czech Grand Design je osvěžující. Konečně někdo myslí na místa, kam se všichni nevyhnutelně dostaneme, jen tam většinou neumíme najít cestu. A proč by měla vyhrát zrovna tahle nominace, a ne zase další židle? Ztratit se na hřbitově má nepopiratelnou romantiku, ale prakticky je to otrava, zvlášť když hledáte hrob pradědečka a Google Maps končí u brány. Dosavadní orientace spoléhala na cedule z dob habsburské monarchie, které sice fungují překvapivě dobře, ale přece jen se pomalu rozpadají, což je na hřbitově sice tematicky přiléhavé, ale nikoli ideální. Herrmann a Tomšej navrhli něco, co se na první pohled tváří nenápadně: kónické litinové sloupy, minimalistické desky, kohoutky na vodu a stojany na konve.
Hřbitovy jsou jedny z největších zelených ploch ve městě, říkají autoři, a dodávají, že mohou být ideální místa na klidnou procházku, odpočinek, nebo dokonce piknik s přáteli za slunečného odpoledne. Vůbec to nezní morbidně – například malíř Jan Gemrot pro náš web nedávno vytvořil průvodce po nádherných hrobech na Olšanech. Navigační systém pro mrtvé je tedy určitě nejživějším projektem v letošních nominacích CGD. Protože dobrý design není jen o tom, jak věci vypadají, ale o tom, jak fungují v kontextu místa a času. A co je věčnějšího než hřbitov?
