V norské vesnici Rjukan, schované v hlubokém údolí, slunce v zimě nevychází téměř šest měsíců, a tak její obyvatelé nainstalovali na okolní hory obří zrcadla, která odrážejí paprsky dolů do náměstí. Je to důmyslné řešení a zároveň symptom moderní společnosti odvracet se od tmy a chladu jako přirozené součásti naší existence. Německý spisovatel Bernd Brunner, autor knih o tak rozmanitých tématech jako je umění ležení, vynalezení vánočního stromku nebo lidská fascinace ptáky, který je zároveň přispěvatelem do Wall Street Journal nebo Die Zeit, se ve svém eseji pro magazín Aeon zamýšlí nad tím, co ztratíme, až zimy, jak je známe, zmizí.
Zima je pro něj obdobím reflexe a regenerace, připomínkou časů, kdy lidé museli být vůči ročním obdobím mnohem poddajnější. Každý rok se těší na proměnu krajiny kolem svého domova, na stromy pokryté jinovatkou a na sníh, který tlumí každý zvuk, jako by přikrýval akustické důkazy lidské existence. Ale klimatická změna tuto zkušenost systematicky maže. Zimy jsou kratší, teplejší, nepředvídatelnější. A vědomí, že rozmary počasí způsobujeme my sami stejně jako jakýkoli „přirozený“ proces, mění způsob, jakým roční období prožíváme a jaký respekt jim věnujeme. Brunner končí citátem Alberta Camuse: „V hloubi zimy jsem konečně objevil, že ve mně leží nepřemožitelné léto.“ Obě období se navzájem potřebují. Zima nám tuto lekci každoročně připomíná svým tichem a útlumem, který předchází jarnímu probuzení.
https://aeon.co/ideas/winter-is-a-time-of-regeneration-well-miss-it-when-its-gone
