V Teheránu se čtvrtý den rozloučení se zavražděným Alím Chameneím proměnil v událost, která dávno přesáhla osobní zármutek. Podle reportáže The Guardian zaplnily hlavní ulice íránské metropole davy lidí. V horku přesahujícím šestatřicet stupňů zněla městem smuteční hudba, náboženské zpěvy i výzvy k odvetě. Intimní okamžik smrti se zde změnil ve veřejnou scénu, na níž stát předváděl kontinuitu, sílu a schopnost sjednotit společnost kolem společného symbolu.
Odchod politického vůdce nekončí jeho smrtí. Teprve veřejné rozloučení rozhoduje o tom, jak bude jeho příběh dál vyprávěn a jakou roli získá v kolektivní paměti. V Íránu se z Chameneího pohřbu stal obraz odporu a mučednictví, ale také připomínka toho, že státem organizovaný smutek nikdy není pouze emocí. Může být jazykem moci. A někdy i způsobem, jak mrtvé tělo zůstává součástí živé politiky.
https://www.theguardian.com/world/2026/jul/06/iran-tehran-ali-khamenei-funeral-day-four
