Německé vydavatelstvé ocenilo našeho oblíbeného kontrariánského podnikatele Petera Thiela a proti této události protestovaly v Berlíně stovky lidí. U té příležitosti Mathias Döpfner, novinář a CEO vydavatelství Axel Springer SE, Thiela vyzpovídal v hodinovém interview. Hlavní Thielova teze byla, že Západ ohrožuje stagnace. A AI může být cestou ven, přestože sama přináší vážná rizika.
Od 70. let podle něj výrazně postupoval svět „bitů“ — počítače a software — zatímco svět „atomů“, například energetika nebo doprava, zaostával. Thiel připustil, že hypotetická 5–10% pravděpodobnost katastrofy spojené s AI (podle jeho odhadu) může být velmi závažná, avšak zároveň odmítá představu, že svět bez technologického pokroku by byl pokojný: pokud děti nemají perspektivu lepšího života než rodiče, rozpadá se společenská smlouva a sílí radikalismus. V USA podle něj firmy cítí naléhavou potřebu přestavět podnikání kolem AI, zatímco v Evropě převládá vyčkávání. Ještě hlubší problém vidí v nedostatku nových velkých podniků: německé bohatství podle jeho srovnání mnohem více stojí na dědictví než na nově vytvořených firmách. Provokativně se ptá, zda Němce nebrzdí spíše strach z úspěchu než strach ze selhání.
Thiel zásadně rozlišuje morální a funkční selhání. Politika podle něj vede velké debaty o dobru a zlu, zatímco řada institucí jednoduše nedokáže vůbec nic vyřešit. Vzestup krajních stran spojuje s disfunkcí středu: mladí například nedosáhnou na dostupné bydlení a zavedené strany jejich problémy dostatečně neřeší. I Trumpovi vytýká nedostatek kompetentních lidí (přestože nadále podporuje JD Vance, který byl jeho bývalý zaměstnanec), ale nejvíce se obává vítězství radikálních demokratických socialistů v roce 2028. Pravděpodobnost takového scénáře dokonce vyčísluje na 50% – proč? Argumentuje přitažlivou energií mladé levice a vyčerpáním zbylého establishmentu demokratické strany. V závěru promluvil o prodlužování života, který vnímá jako zcela legitimní cíl. Svou digitální kopii však za „přežití“ nepovažuje. Simulace jeho osobnosti by nebyla jím: vlastní identitu jednoznačně spojuje i s tělesnou existencí. V budoucnosti chce zejména podporovat snahy o zpomalení či zvrácení úpadku mozku.
Za velmi dobrý považujeme Thielův argument, že i stagnace má svá rizika. Avšak to přece automaticky neznamená, že opatrnější vývoj AI nutně znamená zastavení pokroku. Ani že přínosy AI budou automaticky široce sdílené v rámci západní populace, aby skutečně zmírnily společenské napětí a zvrátily demografickou krizi.