Meditace není nevinná technika uvolnění a části lidí prokazatelně škodí, tvrdí americká psycholožka Willoughby Brittonová, která tomu zasvětila dvacet let výzkumu. Mezi doložené následky patří nespavost, úzkost, ztráta motivace, stavy odosobnění a u menšiny i psychotické ataky, přičemž nežádoucí účinek trvající déle než měsíc zažije podle jejích prací zhruba jeden z deseti lidí, kteří někdy meditovali.
K tomu závěru došla Brittonová proti vlastní vůli, protože meditaci sama učila a věřila jí. V roce 2004 chtěla jako doktorandka doložit, že meditace zlepšuje spánek, a naměřila pravý opak, tedy že účastníci osmitýdenního kurzu spali hůř než kontrolní skupina. Studii tehdy nezveřejnila. Po letech, kdy meditovala tři hodiny denně, se pak sama dostala do stavů, v nichž jí vlastní byt připadal cizí a za volantem necítila, kde končí její tělo. Učitelé meditace jí na to řekli, že postoupila do dalšího stadia a má pokračovat.
Že o rizicích nikdo nemluvil, má prozaické důvody: výzkum meditace dělají většinou lidé, kteří meditují, část studií platí organizace, které praxi šíří, a účastníků se na vedlejší účinky prostě neptal nikdo. Nauka sama navíc nabízí pro zhoršení hotový výklad, totiž že se to zhorší, než se to zlepší (v tom smyslu, že „opuštění Matrixu“ a rutin bývá bolestné, ale dosažení vnitřní pravdy, které nakonec přinese i eudamonii, za to stojí). Brittonová dnes vede neziskovou poradnu Cheetah House pro lidi s potížemi po meditaci. Sama meditovat přestala, ale proti praxi jako takové nevystupuje. Doporučuje však kratší sezení, opatrnost u vícedenních pobytových kurzů a schopnost přestat, když člověku sezení nedělá dobře.
https://www.theatlantic.com/ideas/2026/09/meditation-willoughby-britton-downsides/688474/
