Píše se rok 2060 a Česko už neřeší jen to, kdo bude platit důchody. V románu Nástupci: Zápisky ze světa gerontokracie posouvá Leoš Kyša dnešní debatu o stárnutí společnosti o několik desítek let dál a ukazuje zemi rozervanou generačním konfliktem. Mladí mají pocit, že jim starší generace zabrala peníze, politiku i budoucnost. Staří se naopak odmítají smířit s představou, že by měli jednoduše uvolnit místo jen proto, že jejich datum narození začíná jiným stoletím. Do toho přichází vražda nadějného politika a podivná hra Mofi tejgom, která postupně přestává vypadat jako nevinná zábava.
Leoš Kyša bere něco, co dnes sledujeme v demografických grafech, a dává tomu lidský obličej. Lidé žijí déle, společnost stárne a hranice mezi „ještě aktivní“ a „už starej“ se neustále posouvá. Jenže delší život automaticky neznamená harmonickou společnost. Pokud se spolu s věkem koncentrují peníze, majetek a politická moc, může se ze střetu o důchody, bydlení nebo pracovní místa stát boj o to, komu vlastně patří budoucnost.
Spisovatel Leoš Kyša, kterého část čtenářů zná také jako úspěšného autora fantastiky Františka Kotletu, tentokrát nesází jen na akci a zábavu. Po Syndikátu a Sudetenlandu přichází s mrazivější společenskou vizí, ve které není nejděsivější nějaká nová technologie ani monstrum z vesmíru. Nejděsivější je možnost, že se lidé prostě nedokážou dohodnout, kdy je čas držet se života za každou cenu a kdy je čas pustit ke kormidlu ty, co přišli po nás.
