V roce 2005 naklonoval japonský průkopník klonování Teruhiko Wakayama jednu samičku myši a pak začal tento klon znovu klonovat. A tak pořád dál, dvacet let v kuse, až se z jedné myši stalo přes 1 200 kopií napříč 58 generacemi. Dlouho se přitom mělo za to, že klonování je v podstatě dokonalé. Dnes se používá pro záchranu ohrožených druhů a stal se z něj i průmysl, který kopíruje plemenná zvířata, závodní koně i mrtvé mazlíčky. Studie zveřejněná v časopise Nature Communications ale ukázala pravý opak.S každým dalším překlonováním se totiž v genomu hromadily škodlivé mutace, kterých měly klonované myši nakonec třikrát více než myši narozené přirozenou cestou. Wakayama to přirovnává ke kopírce: když okopírujete obrázek, kvalita mírně klesne, a když pak kopírujete tu kopii, klesne ještě víc. U živých tvorů úspěšnost procesu nejprve rostla, ale od 27. generace se zlomila a u poslední 58. generace klesla na pouhých 0,6 procenta.
Co přesně za tím stojí, vědci úplně jistě nevědí. Mutace mohou být způsobeny absencí pohlavního rozmnožování, tedy mechanismu, který v normální reprodukci průběžně odplavuje genetické chyby, ale stát za nimi může i samotný proces klonování. Jak podotýká Ben Novak z organizace Revive & Restore, která biotechnologie v ochraně přírody financuje, je očekávatelné, že překlonovaná zvířata budou mít víc mutací, protože tkáň, ze které klony vznikají, hromadí chyby už za běžného života organismu. Cenné podle něj je, že to konečně někdo změřil, a to napříč tolika generacemi.
https://www.nationalgeographic.cz/veda/klonovani-mysi-1200-generaci-limity
