Ve věku 88 let zemřel 11. června David Hockney, jeden z největších malířů 20. a 21. století. Maloval prakticky až do konce a byl to stejně velký umělec jako svéhlavý člověk, který nesnášel, když mu kdokoli, a stát už vůbec, organizoval život. Kromě umění byl inspirativní i ignorováním jakýchkoliv longevity tendencí. Kouřil od sedmnácti a rád připomínal, že mu přestat poručili už čtyři lékaři a všichni čtyři jsou dávno po smrti. Není to jen vtipná historka, je to celá jeho filozofie ve zkratce. Už v roce 2005 přišel na konferenci labouristů s cedulí, na níž stálo, že smrt si přijde pro každého, i pro toho, kdo nekouří. Ne proto, že by si nebezpečí cigaret nevšiml, ale proto, že trval na tom, že je to jeho riziko a jeho radost, do které nikomu nic není.
Vlastní lidskou autonomii stavěl na první místo. Loni pařížské metro odmítlo vylepit plakát k jeho velké výstavě ve Fondation Louis Vuitton kvůli tomu, že na fotografii drží cigaretu. Hockney to označil za šílenství a za důkaz, že panovačnost těch, kdo řídí naše životy, nezná mezí. V době, která se smrtelnosti nejradši brání a snaží se optimalizovat co jde, zní Hockneyho přístup k životu i ke smrti jako osvěžení. On ji bral jako přirozenou součást života, který se má hlavně žít. Když mu v Paříži uspořádali k osmdesátinám velkou retrospektivu, zůstala po ní na bílé zdi galerie dvě modře načmáraná slova, Love Life. Milujte život. Ne prodlužujte, ne chraňte před ním sami sebe, prostě ho mějte rádi.
https://www.theguardian.com/artanddesign/2026/jun/13/david-hockney-smoking-paris-metro-freudian
