Pacient má právo odmítnout léčbu, stejně jako má právo na výběr vlastního postupu léčby. Toto právo je zakotveno v zákonech o právech pacientů.
V praxi to znamená, že lékař musí pacientovi jasně a srozumitelně vysvětlit jeho diagnózu, možné způsoby léčby, jejich přínosy, rizika i alternativy. Na základě těchto informací se pacient sám rozhoduje, zda léčbu přijme, nebo odmítne. Pacient může léčbu odmítnout, i když ji lékař doporučuje. Výjimkou jsou situace, kdy je pacient neschopný rozhodovat (např. v bezvědomí) a hrozí bezprostřední ohrožení života.
Pokud existuje více léčebných postupů, má každý člověk právo zvolit si ten, který lékař doporučí, nebo ten, který mu vyhovuje více (samozřejmě v rámci medicínských možností a po důkladném vysvětlení).
Lékař je povinen respektovat takové rozhodnutí a nemůže pacienta nutit k léčbě proti jeho vůli – pokud nejde o zákonem upravené výjimky, např. dříve vyslovené přání, případně není ustanoven zmocněný zástupce (všichni nezletilí).